21. října : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 21. října : Straidelné čokoládové muffiny pro odváné děti. Zabaví i zasytí! 21. října : Jak vyuít skořápky z vlaských ořechů? Odvar z nich dodá chybějící jód a pomůe i s kalem |
|
|
Vem se moc omlouvám, e jsem tu tak dlouho nebyl. Měl jsem nějaký vleklý zánět oka a by se jednalo jen o jedno (levé), přesto jak panenka akomoduje, automaticky se jí přizpůsobuje i druhá, co nepředstavitelně řezalo a pálilo jakmile jsem jen pohleděl na display. Navíc světlý podklad textu opravdu vadil, take i dlouho potom, kdy u jsem normálně pracoval s počítačem, jsem pořád jetě nezvládl číst a psát. Mohl jsem se dívat na filmy, hrát hry, zkouet různé programy, ale ne textové editory.
Prvý týden byla situace nejhorí. Strávil jsem ho v úplně zatemněné místnosti bez jakéhokoli koukání. Dokonce jsem zjistil, e i večer rozsvícená árovka v prostoru za zády doslova řee přes zavřená víčka. Najednou jsem byl odříznutý od vech vjemů, je nám v prvé řadě dodává ná zrak. A tady bych uvedl úvahu, kterou jsem ji na jiném místě pouil, nebo velmi přesně vystihuje stavy, kterými jsem procházel:
Pomalu se při tom začal propadat do jakéhosi snového světa, asi jako kdy Frodo navlékl prsten. Je to zvlátní, ale stačí na delí dobu (několika dnů) zavřít oči a hranice reality přestávají existovat. Je to vlastně zrak, který nás utvrzuje, e vechno je na svých místech, nic se nezměnilo, celý tenhle nesmysl, který nazýváme ivotem, trvá. Kdy ale člověk dostatečně touí jinam, po určité době setrvávání v navyklých způsobech mylení pojednou vykročí za vidinou, která se mu vykresluje na sítnici mysli. Udělá pár kroků, prostoupí podivnou, jen slabě tuenou hranicí a ocitne se jinde. Pokud v tom okamiku můe otevřít oči, zkoriguje svou mysl, vrátí se zpátky. Kdy se ale nepodívá, zůstane tam.
Vechno je moné, jestlie se vnímající nemůe opřít o hmotný projev. Záleí na touze mysli. Pokud nás něco svazuje s tímto světem, pak zůstáváme. Nalezneme jiný způsob uchopování vjemů a zbystříme ho natolik, a nám do jisté míry nahradí původní smysl. Kdy ale nae vůle směřuje jinam, pak je to důvod k rozvázání vech pout, překročení do jiných dimenzí. Proto jsem procházel pozoruhodnými snovými světy, které nejsou z této reality. Neříkám cíleně vedené asociace.., nýbr jimi bloudil jako ztracený.
Nevím, jestli někdo má takovouhle zkuenost. Nedostal jsem se a do fáze návratu, nebo asi po deseti dnech u jsem zase pomaloučku koukat mohl, alespoň na to pravé oko. Tudí byl vrácen vnějími faktory, ne tíhnutím mysli. Moje touha je pořád v projevu vzdalování. Proto kdy zavřu oči odcházím dovnitř, ne jako ti, kteří o zrak přili, tudí po různých bludných peripetiích vnorů do snových světů se zase pozvolna vrací, protoe je jim tam samotným smutno. Kdeto tady je svět, který u znají, pevný, s oporou jistoty vztahů, co dávno ji předem vytvořili.
Není mi jasné, jestli to byl záměr nějakých vyích sil, ale je mi o to smutněji, trudnomyslněji, jedná se o jakýsi stav nihil", rozputění do nebytí. Mojí nejvyí vnitřní jistotou je právě virtuální svět zprostředkovaný formou výpočetní techniky. Kdy jsem počítač byl donucen vypnout, zprvu ve mně vyvstávaly pocity, e se zblázním. Teprve pak jsem se na obranu proti oněm intenzivním stavům odříznutí od vekerých vjemů začal propadat, vzdalovat tomuto vesmíru.
Vem, kdo se mi mezitím ozvali, moc děkuji za účast a zároveň se velmi omlouvám, e jsem na jejich slova nereagoval. Poslední týden jsem ji technicky mohl, ale psychicky nebyl schopen. I nyní je pro mne nepředstavitelně obtíné se vrátit a vůbec mě nenapadá, kde bych navázal v rozhovorech, proto otevírám toto zcela odliné téma. Jakmile se zase chytnu, budu pokračovat, ovem prozatím si to ani nedovedu představit. Do toho navíc mám přijmout nějakou absurdní nesmyslnou práci.., avak situace je taková, e musím.
Vechny vás zdravím a mávám na pozdrav. Teprve teď budu příspěvky v celém Duchovním foru zpětně pročítat, take vlastně vůbec nemám tuení, o čem se tady mezitím hovořilo. Tedy prosím o shovívavost, ne se zase zorientuji.
Není tady
Uffff!
No slaaaava
Uz jsem se lakla, ze jsi vzal lopatu a odesel do lesa....
Mistrovska zkouska nebude, setri se a zatim pa
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Uffff!
No slaaaava![]()
Uz jsem se lakla, ze jsi vzal lopatu a odesel do lesa....
Mistrovska zkouska nebude, setri se a zatim pa
Crabatovi.
Jsem ráda, e u jsi opět tady a těím se na Tvé odpovědi.
Není tady
Asi bych se měl naučit včas poposednout, Pí. Protoe a teprve teď mi dolo, jak jsi to vlastně myslela s tou lopatou. Chtěla jsi uvést paralelu s povídkou Na planinách, e je to tak?.. Ufff, někdy na mě pouívá příli silný kalibr. O to sloitějí, kdy vlastně nevím, jak jsi to dedukovala. Ne e bych nevěděl o Tvé intuici, ale v jiných případech pak zase jedná zkratkově, naučeným postojem, proče situace se rozpoutí do prázdna. Jako by nebylo nic, ani pochopení, ani zasvěcení, dokonce ani náznak čehokoli, jen jakási manýra. - Tomu rozumí, e?.. Moc dobře ví, co mám na mysli. Právě proto jsem včera zdůrazňoval, jak je načase.
Kadopádně ta předchozí omluva patří předevím Tobě. Protoe Crabat se odebere do limbu snění zrovna, kdy bys ho tu nejvíc potřebovala. A pak nejene neusiluje tu dobu zkrátit, ale fláká se, odpočívá, relaxuje, a si Příroda mezitím klidně sama vypučí.
No ale řekněme si to takhle: Není to nakonec nejlepí postoj?.. Teď bude setsakramentsky důkladně zalitá, jakmile vyleze sluníčko, odstartuje jak zběsilá. Řekněme, e jsem alespoň po tu dobu meditoval na její zdárný vývoj. A to je fakt. Jsem s ní hluboce spjatý. Dokud budu ít, mé vědomí vstupuje do ní, ladí s jejími rytmy, je v souladu. A pak zemřu, rozprostřu se do ní duchovním principem a ta fyzická schránka skončí nakonec také tam. Take jupí, eldorádo, veliký tobogán. Nakonec v ní zase posbírám jednotlivé prvky, sestavím si nové tělo, vyvinu a začnu se dokola rozhlíet, kdee jsou Ti ostatní spolujdoucí, které znám jetě z duchovního fora. Sice se u neodváím prohlásit zrovna z Babinetu, i kdy babinec bude určitě existovat navěky, ale bude se mu obecně třeba říkat "Uhumaruna" a kadý si pod ním představí tu selost dam. Nu a portál pak moná získá slavnostní jméno "Uhumarani", na něm si pak budeme vyměňovat nae skvělé záitky, či poznatky.
Take vem to nejlepí i plnou kebuli nápadů skvělé inspihoace. (Hoatat - nově vytvořený pojem, který vyjadřuje doslova snáení nebo té zalévání duchovními vjemy, je sestupují jak mana na zasvěceného - Hoatu. Pronikají páteřním kanálem suumnou do jednotlivých čaker, kde se tzv. rozsvítí, jakoby vybuchnou gejzírem asociací, take adept nevnímá jen jeden pojem v konkrétním čase, nýbr celou lavinu fraktálově uspořádaných vzruchů, je se přelévají do jiných hodnot, mění tvar i podobu a unáejí fantasii Hoarity, tj. člena řádu, jen vyměnil smyslové vzruchy za hoaploaci. Na úrovni svěstké se pak hovoří o ji zmíněné inspihoaci, která zdaleka nemá tak velkolepý efekt na vnímání, avak přesto má neporovnatelně vyí halucinogenní účinek ne LSD.)
Není tady
I já moc rád být zde, Haniprvní. Slavnost proívat dokola ustavičně pro mne.
Není tady
Opět zpátky.
Ne, nikam jsem se nepropadl, jenom mi konečně počítač doma (v Kruných horách) vysadil úplně. Nyní jsem v Praze, proto mohu pokračovat v rozhovoru s vámi. Tentokrát se jedná o řadič disku. Respektive vdycky se prý jednalo právě o něj. Take minulá výměna HDD byla zbytečná. Mám se tudí připravit na výměnu celého motherboardu. - Zpropadeně!
Najednou jsem minulý týden měl dost času.., ohromnou spoustu času bez PC! Proče jsem se i nudil.., těko uvěřitelné, zasazen v srdci přírody a přesto - nudil!.. A v důsledku toho občas zapl i televizi, jako by neexistovaly lepí způsoby, jak trávit plynoucí tenzi proudu ustavičného směřování dolů po řece naeho ivota. Ale nalezl jsem tam klenot. Ve čtvrtek večer na čt 2: V eru ticha.
Nelenil jsem a napsal autorům. Právě dnes dopoledne jsem mail odesílal. A pozval je k nám - na pokec, tak uvidíme, jestli někdo z nich zavítá, případně vloí příspěvek vlastního niterného proívání rytmu dechu Přírody. Abyste pak věděli, o čem byla řeč, zde je znění textu:
Váení, chtěl bych pozdravit tvůrce programu V eru ticha ze čtvrtka minulého týdne (premiéra), který na mne hluboce zapůsobil, nebo byl, takříkajíc, na stejné frekvenci se mnou. Tak úplně v souladu s niterným nazíráním, jako bych stál u samotného jeho zrodu, tvořil ho spolu s vámi. (Za vechny - jediný příklad: Uchovej pamě vody je geniální rčení, které se nesmazatelně vrývá do podvědomí, aby tam u navdy zůstalo obsaeno.) Celé se to rozjelo docela nenápadně, prostě pořad o přírodě, kteréto mám tolik rád. Ale tohle sahalo strukturálně mnohem hlouběji, a jsem byl doslova přimraen do křesla a jen fascinovaně hleděl na to, jak někdo úplně jiný přede mnou odvíjí moje vlastní mylenky, mé závěry i napólování, vnitřní obavy, úzkost, tíseň.
Ano, přesně takhle přírodu vnímám. A abyste mohli posoudit, e nepřeháním, odkazuji vás na stránky ... , kde v jednotlivých vstupech s ostatními zúčastněnými odkrýváme svůj způsob pohledu i postoje k tomuto bytostně proívanému tématu. Čím vás zároveň i zvu k připojení se do onoho rozhovoru vaimi poznatky, postřehy, náladami, je v kadém vnímavějím tvoru příroda evokuje.
Na tomto poli, bych řekl, je mnoho lidí, kteří budou mít podobné pocity. Proto vám děkuji za nádherný proitek (je důleité, abyste věděli, e vae práce má hluboký smysl a nalézá niternou odezvu!) a přimlouvám se k dalím a dalím pokračováním onoho skvělého dílu. Nebo je v pravdě Posláním odkrývat lidem hloubku jejich srdce a odhalovat skryté vláení kořenového systému vzájemného prorůstání vech ivých bytostí jediného symbiotického celku přírody naí planety. Do něj zajisté patříme i my, lidé.
Není tady
Ahoj Crabe!
Ty mi davas! Mizis jak duch a zase se zjevujes....
S tou lopatou to je jinak.... nepamatujes na carodejovy ucne? Ten nejstarsi vzdy vzal lopatu a odebral se do lesa vykopat hrob pro porazeneho z mistrovske zkousky.... Jasne, ze ja na rozdil od carodeje, ktery to bral z gruntu, pracuji s archetypy, umira se vzdy jen niterne, aby se mohl zrodit jiny clovek
Vikend jsem stravila na Sazave veledulezitym skolenim, ale taky castecne uniky do tamejsi prirody - nadhera!
Do rukou se mi tam dostaly nejakym omylem neomylem sto let stare vykladaci karty, ktere mi prinesly silny zazitek - setkani tri: karty, ja a neznama zena, v nejake treti dimenzi.... Fakt mas pravdu, uz je asi na case!
Není tady
Nojo, Pí, vdy já u čarodějova učně neviděl drahnou řádku let a tenhle obraz se mi vybavil a z Tvých slov. Mnohem blií představu ve mně vzbuzovaly právě Planiny, kde dochází k neustálému prostupování mezi tímhle a oním světem, jen jsem nevěděl, jak ses k výsledku dopracovala, nebo v ukázce byl jen náznak.
Kadopádně jsem rád Tvému résumé, kdy i Ty sama si ji uvědomuje, e čas nazrává, je připraven Tě transformovat do jiných poloh. Vak vlastně k tomu vesměs nae rozhovory směřovaly. Vechno pak začalo respektive jetě ve starém roce někdy v období vánoc. Jak se zdá, tohle bude zase Tvé setkání s parametry mistrovské zkouky, ovem ona sama Tě jetě dlouho nečeká. Vak také je to vdy nejkrásnějí čas, kdy si můeme dovolit koketovat s oběma rozměry současně, ani bychom se ihned museli rozhodnout pro jeden z nich.
I já měl minulý týden velkolepý záitek, který vekeré mé závěry posunul trochu jinam. Jako bych z prostoru doslova slyel: "Vstaň pacholku a nečum pořád do toho displaye, nýbr se rozhlédni kolem, popatři souvislosti!" Jako bych si váně ten skon svého půl roku starého PC způsobil sám vnitřní neochotou se od něj odtrhnout. Take ani nějak necítím ztrátu toho veho, nýbr spatřuji nevyhnutelnost, která si mne vyhledala, ukázala prstem i osudově zasáhla do hmoty.
Fénix archetypů je zajisté nádherná mylenka, ale já jsem přeci jen blíe té realitě zaklapnutí za sebou náhrobní desky z Planin. Protoe a teprve v krajně vyhrocených situacích povstává nový rozměr, popel vydá své tajemství, nadchází mysterium dimenzionálního vzkříení. Anebo také ne.., jen hrůza a děs! O čem jsme ovem kdesi na začátku mluvili u řidiče náklaďáku. Jen zavzpomínej - se sekyrou v ruce.
Není tady
Crabate,
je na case, ale priznam se: nechce se mi do toho! Tak desne moc se mi do toho nechce... Jednak jsem liny tvor a urcita "anarchie" mi vyhovuje, i kdyz se v pripade potreby umim ukaznit. Tedy si alespon myslim, ze to umim, nakonec ono mi stejne nic jineho nezbyva
Pak taky asi nemam dostatecnou sebeduveru, byt je to neuveritelne a rozhodne se tak netvarim Jenze tohle uz je vazna vec... Vzdycky nakouknu a zase zbabele prchnu do "bezpeci"
Jo jo..mam to se sebou kriz......
Ha ha ha! Vlastne se vzdycky presvedcim, ze ono to jde a jsem fakt dobra a up! Uz zdrham zase zpet do realneho neduchovna! Ty brdo, asi se nad sebou fakt budu muset vazne zamyslet
Není tady
Kdo říká, e se nad sebou bude muset zamyslet?..
T e m n ý A n d ě l
Rozkvetlé hlavy kopretin,
po cestě ádný stín.
Jen rozesmáté dny,
v noci sladké sny
A mezitím
prostorem bez vidin
se snáí pohledný
v blízkosti poustevny
očarovaný nebytím,
nehodný
Anděl z říe Tmy.
Není tady
Nevím kam to dát, kdy tak to přesuňte...
Jeřabiny(Yvonna Tydlitat)
O hranu obzoru
řízl se do křídla
bílý jestřáb.
Do rána
po kapkách
vykrvácel.
Upravil(a) poletucha (28. 4. 2006 11:47)
Není tady
Vnímáte tu explozi v přírodě, tu krásu zeleně, krásného čerstvého vzduchu po deti, teplé sluneční paprsky plné energie. Je to čas, kdy nejvíce můeme čerpat z přírody sílu a vnitřní krásu. Přeji krásné jarní dny.
Není tady
Ca napsal(a):
Vnímáte tu explozi v přírodě, tu krásu zeleně, krásného čerstvého vzduchu po deti, teplé sluneční paprsky plné energie. Je to čas, kdy nejvíce můeme čerpat z přírody sílu a vnitřní krásu. Přeji krásné jarní dny.
No zda-li
Dnes jsem se vykaslala na praci, vzala kolo a vyrazila do lesa a luk. Po tom nekolika tydennim maratonu mi priroda strasne chybela.... jen tak jet lesem, koukat do zelene, lehnout si pak na rozkvetlou louku a celym telem cerpat silu z Matky Zeme.
Ani se mi nechtelo domu... mam zase "nacerpano" na par dni a vrele vsem doporucuji.
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Ani se mi nechtelo domu... mam zase "nacerpano" na par dni
a vrele vsem doporucuji.
Jsem vděčná za stín vidění v rozestřeném jaru. I bolest se v ní rozpoutí. Je krásné být a vnímat, a být vděční za to, e smíme ve proít hluboko v mysli. Jaro je krásné, ne jen jaro.
Upravil(a) Ca (26. 5. 2006 10:16)
Není tady
A u nás zase leje, no a víkend před námi .......ta příroda si s námi tedy hraje!
Není tady
Hana1 napsal(a):
Crabatovi.
Jsem ráda, e u jsi opět tady a těím se na Tvé odpovědi.
Chybí tu!
Není tady
Kdy se nad sebou zamýlím, poznávám, e se tu vyskytuji v jakýchsi vlnách přílivu a odlivu. By mě nyní ji počítač funguje na obou místech, nedokái udret pozornost soustavně u Babinetu, obzvlátě kdy je venku tak krásně. Jo.., zima byla jiná!., ale teď to opravdu nějak nezvládám. Nemám prostě potřebu třeba celý týden se připojit, take nereaguji vůbec na nic. Chápu.., není to správné a sypu si popel na hlavu, ale moji známí tolerují tuhle výstřednost, protoe vědí, pak se zase ozvu a také si uvědomují: svět poustevníků je jiný, přinejmením poněkud excentrický.
Ano, tuhle informaci zde musím zopakovat. iji v moderním světě jako novodobý poustevník. Proč?.. - Protoe to tak nějak ladí s mou mentalitou. Respektive má psýché se nepohybuje na hladině obsahu tohoto světa, nezachytává jeho naplnění v ádné sféře, proto hledá únik a nalézá jej v samotě uprostřed lesů. To, e jsem se vůbec ocitl na těchto stránkách, byla náhoda, nehledal jsem podobně laděné due, abych si s nimi popovídal, jen čiré zoufalství deliria předvánoční deprese, kdy jsem tak nějak splynul s duí kaprů a jen touil po rychlé smrti, jako oni, uvězněni v kádích. Sám zajat v hmotném těle tohoto vesmíru.
A je úplně jedno jestli ve tvaru ryby, či člověka. Stejně jdeme na poráku obětováni účelům bytostí, je jsou nad námi. (Tohle pěkně vysvětluje Minařík.)
Ne, e bych se proti tomu vzpouzel! Jsem dalek, abych se jetě něčemu vzpouzel!.. Poustevníci se neohrazují, nýbr chápou směřování energií Universa, jeho zákonitosti a tím i probíhající Karmu. Kadým pochopením přijaté bolesti jako kamínek mozaiky se jim skládá ten veliký neuvěřitelný obraz, který je nám nabídnut coby kompenzace utrpení, abychom poznali a mohli pak vstoupit do jiné reality, jiných zákonitostí s pečetí vysvobození, je na nás odvěků čeká připraveno.
Není tady
Hmm.., hmm.., Pí. Kdysi jsem Ti dával otázky jako hlavolam a Ty mi to teď vrací. Ale ani to není přesně vyjádřené, protoe se nejedná o ádný hlavolam. Hmm.., hmm.., jak mám na tohle odpovědět?.. Docela koukám, e má dnes tu správnou náladu. Támhle v Diskusi pro Backyho sis ho podala docela triumfálně. A v těhle dvou kratičkých větách se o toté pokouí se mnou.
Ale to Ti přeji, Pí.
Je moc krásné vědět, e má pravdu. Tohle bych toti nikdy neobhájil. Mohl bych vznést desítky důkazů proti a zmást kdekoho, e to tak není. Dokonce i Tebe bych nakonec mohl zviklat, ale čím více bych hovořil, tím zřetelněji bych sám rozpoznával, jak jenom kalím vodu. A to není můj styl. Take i kdybych nakonec přesvědčil kadého, ale sám sebe ne, neměl bych z toho dobrý pocit. Je daleko správnějí, přirozenějí a logičtějí připustit, e ano.., dneek je stvořen pro Tvůj slavný vjezd do Říma.
Vavřínové větve a jásot těch, kteří vidí, patří jen Tobě. Heuréka!
Není tady
Musím se smát, a se za břicho popadat. Jak elegantně jsi vystihla, e i v tom mém pojetí nevzpouzení je vlastně vzpoura. A takový je celý můj postoj k Nejvyímu. Jo, jo, před Pandorou se člověk nikam neskryje...
Není tady
Crabat napsal(a):
Je daleko správnějí, přirozenějí a logičtějí připustit, e ano.., dneek je stvořen pro Tvůj slavný vjezd do Říma.
Vavřínové větve a jásot těch, kteří vidí, patří jen Tobě. Heuréka!
I ty jeden lisaku Copak to na mne zkousis???
Jako kdybys prave ty nevedel, ze slavnych vjezdu nejen do Rima s veskerym prislusenstvim jsem si zazila uz dost a dost, abych nevedela, ze....
Crabat napsal(a):
Jo, jo, před Pandorou se člověk nikam neskryje...
No proto
Není tady
Pokuení musí být, to bys to měla příli lehké, kdyby na Tebe nečíhalo za kadým rohem. Oč rafinovaněji je skryto, o to větí vítězství. Vimni si toho, e jsem nepouil jásot davů (kdo by o něj stál?!), nýbr vidoucích. Ale Pí se nedá ani tak, proto jsem se začal smát, a se za břicho popadal (druhý vstup). A zároveň to vysvětlil i ostatním, aby se mohli bavit s námi.
Ale skutečnost je taková: Člověk musí mít odvahu přijmout třeba i triumfální vjezd, by jen na oslátku. Nemysli, e tak snadno lze odmítnout, co Ti nabízím!
Do konce ivota váeni.
Není tady
Crabat napsal(a):
Pokuení musí být, to bys to měla příli lehké, kdyby na Tebe nečíhalo za kadým rohem. Oč rafinovaněji je skryto, o to větí vítězství. Vimni si toho, e jsem nepouil jásot davů (kdo by o něj stál?!), nýbr vidoucích. Ale Pí se nedá ani tak, proto jsem se začal smát, a se za břicho popadal (druhý vstup). A zároveň to vysvětlil i ostatním, aby se mohli bavit s námi.
Ale skutečnost je taková: Člověk musí mít odvahu přijmout třeba i triumfální vjezd, by jen na oslátku. Nemysli, e tak snadno lze odmítnout, co Ti nabízím!
Do konce ivota váeni.
Aaaaaaaaaaaa! Tak to uz je jina...
Není tady
Jenom.., jenom jiná?..
Tak to si počkám, a začnou moje slova působit.
Čekám...
Jetě pořád čekám...
Abych tady nevyseděl důlek...
Copak se s tou Pandorou dnes děje?..
e by útlum po včerejím zázračném intelektuálním srení?..
Safra, safra...
Není tady
No co by! Pandorraa pracuje...teda se snazi
Mimo jine take na informacich, ktere ji prinesla vikendova "Expedice Beskydy"
Zatim vznika vize, casem se uvidi...trebas budes jeste koukat, protoze si nemysli, ze ja se budu snazit a ty si budes v klidu poustevnicit! Kdepak, vsak ja ti nejakou "sarzi" v te me "armade spasy" taky pridelim
Není tady