Sakuro pro tebe by asi nejlepší bylo, pokud nemůžete teď bydlet s manželem někde jen spolu, vrátit se na ty asi tři měsíce co musíš být u tchýně domu k tvým rodičům... To by nešlo?

Aha, to jsem nevěděla. Mam mezery... A jinak, nepleteš se, byla to Miškaa. A nejhorší bylo, že šlo o její matku...

Sakura: t je mi líto že musíš tohle prožívat, dost si to dovedu představit... Mně se nejlépe osvědčilo prosté NE bez jakéhokoliv vysvětlování, případně na dotěrné dotazy proč odpovědět Protože to tak chci, opět bez vysvětlování. Když se s nimi člověk nehádá a nevysvětluje, neskutečně je to vytočí a máš navrch. Vevnitř v tobě to sice může vřít, ale nedávej to najevo, jen si "klidně" stůj za svým.

Sakuro že jsi pněkde už psala, že budete s tchány bydlet? Nevim jestli si to pamatuju dobře, ale v s nima teď budete nějakou dobu abyste ušetřili peníze na svůj byt? Já vím že jsem to trochu zjednodušila, ale fakt už si to přesně nepamatuju. A z Nagasaki jste se přestěhovali kvůli práci a výdělkům manžela...
Jestli je to tak, tak asi nezbývá nic jiného než vydržet a říkat si, že to, že budete mít brzy svoje bydlení za to stojí. Přeju pevné nervy a ať vše dobře dopadne
Jinak co píše Bety mi přijde dobré, jinak to asi nepůjde...

Ahoj Sakuro. Je mi líto, co musíš prožívat. Když jsem byla poprvé vdaná, tak jsme s manželem bydleli s tchánama. Musím říct, že to bylo dost hrozné a taky jsme si říkala, že to musím vydržet, ale horšil se i náš vztah s manželem a také trochu díky tomu jsme došli k rozvodu. Sice jsme ke konci už bydleli sami, ale vzhledem k tomu, že jsme se odstěhovali asi pozdě, tak náš vztah už byl tím vším narušený a nešlo to dál.
Ale být v cizině jako ty, tak nevím, třeba bych to řešila jinak a zvládla bych to, ale fakt nevím. Jen vím, že už bych to nikdy nechtěla zažít. Takže bych byla pro, kdyby jste to nějak s manželem zvládli a odstěhovali se a byli sami, neb to že se trápíš ovlivňuje miminko a také i váš vztah. A donekonečna člověk nemůže být v klidu a vše odkývat. Jde přeci jen o vás a o váš vztah s manželem a miminkem a né o tchány.
Moc ti držím palečky a přeju ti, aby se to co nejdřív vyřešilo a ty , tvůj manžel a vaše miminko jste byli sami spolu a hlavně v pořádku a šťastni.
Hodně štěstí. Pá

Sakuro, pamatuju jak jsi psala ze te to stehovani k tchyni ceka, no doufam ze se to co nejdriv vyresi, protoze tohle ti ani miminku moc neprospeje. Na druhou stranu pokud je to jen docasne a neni jine reseni, budes to asi muset vydrzet. Ale vubec ti nezavidim, protoze ja mam tchyni pres dvere a silim kazdym dnem:-(( zrovna ted ma na rukach agatu, ta se porad na me diva vycitave, komu jsem ji to dala:-) ale jinak je tchyne hodna, nekdy az tak moc, ze je tim protivna a vlezla. no ja ji to davam patricne najevo, uz si vubec neberu servitky, taky doufam ze tady bydlime docasne a ze se to jednou vsechno zmeni. dneska jsem ji natvrdo rekla, ze si nepreju aby byl tchan v agatine spolecnosti sam, ze si myslim ze je nemocny a ze je  blazen, no trosku jsme si vymenily s tchyni nazor, nevim jestli jsem to neprepiskla, ale omlouvat se nebudu. tchan je alkoholik a chova se hrozne, rekla jsem ji ze pokud nepujde na leceni, takze at nepocita s tim ze ma nejakou vnucku. no a ona se ho porad zastava... tak jsem se taky vykecala:-)

no ona je fakt moc hodna a nemela lehky zivot, hlavne s tim jejim magorem a agatinym dedou, no asi si clovek nevybere. nejhorsi je ze se ho porad vsichni zastavaji a nakonec ja budu ta spatna, ale jsem stara tvrdacka, tohle me nezlomi, bud leceni nebo nic. ty jeho vymluvy a slzy me neobmekci a divim se, ze tchyne za tech tricet let neni poucena, on chyta stavy depresi a alkoholu pravidelne. tohle prece zdravy inteligentni clovek nedela, ne?
a tchyne se i nam snazi vsemocne pomoct, a to az tak, ze je to neprijemne:-(((
Misko a jak daleko od mamky jste se odstehovali? a uz se to sklidnilo??

Makco nejsme od matky nijak moc daleko, nicméně v našem vztahu je taková trhlina, že je to lán cesty i kdyby to bylo za rohem. Každým dnem se dozvídám nový a nový věci co o mě vykládá, jen aby očistila svoje svědomí, že já už nemám chuť ani sílu cokoliv napravovat. Bohate mi stacilo, kdyz mi volala na porodni sal a ja ji vysvetlovala, ze opravdu neni vhodna doba na navstevu a ona na me zacala řvát, že mi snad muze prinest aspon tu blbou kytku. Byla to hloupost,ale už to budu mít spojený s příchodem malý na svět:-((
No ale co tady fnukam co...fujbejbl, žádný už nefňukám

Misko tak to je teda drsne, to bych taky mati poslala do haje:-(((
kamci ty to mas dobre, ty k tchanum nemusis, ale ja je mam hned ve vedlejsich dverich, takze je nemozne je nepotkat:-(((

Tak prinasim novinky, ted pred nami stoji dve rozhodnuti - bud bydlet v byte kousek od rodicu, tim padem bych mohla tchyni kdykoli povolat na hlidani, manzel by chtel jezdit do prace na motorce po dalnici, coz se mi vubec nelibi, a tim padem by cesta do prace trvala jen 30 minut (ted trva asi hodinu). Tim, ze by do prace dojizdel, by mu sef nedaval skoro zadne prescasy. Plus, je tu pobliz supermarket i nadrazi (nutne k ceste do centra Osaky a vubec kamkoliv - v Japonsku jsou vlaky hlavni dopravni prostredek). To jsou tedy vyhody. Nevyhody - manzel na motorce a ja mrtva strachy kazdy den, plus, tchyne blizko a urcite cela natesena se hrnout na navstevu kazdy den, o coz ani trochu nestojim. Videt ji jednou za tyden by mi uplne stacilo, ale mit ji nakvartyrovanou kazdy den, to ne. Gio, zavidim ti tech 350km!!!

A tak druha moznost - bydlet ve meste, kde manzel pracuje. Tim padem celkem daleko od tchanu (asi 1hodina vlakem), vidali bysme je mene casto, ale musela bych vse zvladat sama, myslim vareni, prani a vse ostatni, ale ja jsem odhodlana to zvladnout za cenu toho, ze budem od tchanu dal. Jenze nevyhoda je, ze v tom meste neni skoro zadny supermarket, jen byty, byty a zase byty. Vse je daleko - i nadrazi - a ja neumim ridit auto (sic mam ridicak, ale uz jsem vse zapomnela a stejne bych urcite hned nabourala, nejsem dobry ridic a bojim se). A sef by manzelovi urcite daval prescasy a zdrzoval ho v praci, jak to dela s ostatnimi kolegy, co bydli blizko kliniky (manzel je zubar).

Tak nevim, co vybrat, co zvolit. Chci od tchanu co nejdal, chci si zit svuj zivot. Nevzala jsem si tchyni, ale sveho muze, nechci s tchyni travit kazdy den a videt ji, obcas mi dokonale staci. Musim to jeste s manzelem probrat, ale opravdu je tezke se rozhodnout. Nevim, jak to po porodu budu zvladat, ale mam nekolik kamaradek, kterym hodna ale vlezla tchyne uplne rozvratila manzelstvi. To bych nerada! Holky, poradte mi, co m,yslite, ze je nejdulezitejsi? Na co se mam pri rozhodovani nejvice ohlizet?

Sakuro, já bych i souhlasila s Peťou, ale k tomu bych přidala, že by jste si měli určit pravidla, než se mimčo narodí. Pak to bude horší. Ale takhle se to říká lehce a je něco jiného to, že jsi v Japonsku a tam je jiná kultura, takže fakt nevím. Já bych koukala na to, abych byla s mimčem a manželem v klidu, takže to by byla priorita a pak, když bych se rozhodla, tak určitě bych s manželem zašla za tchánama a tam si všichni řekli co a jak a hlavně aby vy jste si určili, jak to bude, neb je to vaše rodina, tcháni netcháni. Záleží, jak to podáš a zda je manžel rozumný a poradí si. Ta první varianta je lepší i v tom, že máš kde nakoupit a manžel bude dřív z práce a bude s váma, takže souhlasím s Péťou, ale musíš se sama rozhodnout.
My máme také kousek od nás tchány a museli jsme si určit také pravidla. Ale řeknu ti, že jsem to oddalovala, ale teď jsem ráda, že jsme si promluvili. Jsme taková klidnější a už jim dokážu říct, co mi vadí a manžel je super, stojí při mě. Ale jasně, že než jim něco vždy řeknu, že to probírám s manželem, abych něco neudělala blbě
Tak ti držím palečky, ať se rozhodneš pro vás tři nejlépe. A hlavně aby jste byli v pohodě a vychutnali si to těšení na mimčo Dej vědět, jak jste to Hezky zvládli:) Měj se hezky. Pá

Sakuro, já bych to viděla taky tak. Jednu dobu jsem měla tchýni ve vedlejším paneláku a protože to neklapalo, tak jsem jí skoro rok neviděla. Takže i to se dá. Hlavně stanovte pravidla a rozhodně jí nedávejte klíče.
Držím palce a je super, že jste se rozhodli odstěhovat.