Eva36 napsal(a):

Láska i nenávist jsou obě velký vášně. Jak moc ten člověk miloval, tak moc dokáže nenávidět. Když nepochopí, co se stalo, proč láska už není dál láskou oboustrannou, tak si dokáže živit nenávist nejspíš roky....můj případ to není, takže to je jen taková teorie. Takoví lidi jsou chudáci, protože se sami tím negativním pocitem ničí.

Mně se jedná o případ, kdy si jeden z partnerů najde jiného partnera, odejde z manželství, říká že je šťastný - je to jeho dobrovolné rozhodnutí a toho bývalého partnera, kterého opustil potom nenávidí a ani se s tím netají a při pkaždé příležitosti se mu snaží ublížit.
Divné co?

Necítím nenávist ani zášť. Dnes jsem měla strašnou chuť ho pohladit, přiblížit se k němu, než mi došlo, že mě nechce, že má jinou, že je doma jenom proto , že je víkend a ona je asi vdaná, tak on nemá kam jít. Pak jsem se na něho dívala jakoby cizíma očima a zdál se mi tak cizí, po dvaceti letech jako cizí. Nemyslím si, že je to možné. Cítím, že mě pozoruje a neví , jak se má chovat. Myslím, že mě má tak lidsky rád, ale jinak je po všem. Pan, můžu si číst tisíc knížek, můžu mít v hlavě tisíckrát jasno, ale stejně to bolí. Dneska mě nekopej tam ..... Nejraději bych se tam kopla sama. Včera jsem byla na večírku s kamarády , vzali tam nějakého "opustěného" pána pro mě. Po první větě, jak má nešťasný soukromý život, bych ho kopla někam.
Myslím, že už budu do smrti smrťoucí sama.

Pan,
o to nejde, já nikoho nehledám a hledat nebudu. A ani si nemyslím, že toto , co tu prožíváme je peklo. Připadám si jako jedna malá kvasinka v moři burčáku nebo něčeho. Člověk se směšně zaobírá svými pocity.
Jenom nevím, po dalším životě moc netoužím.

Pandorraa napsal(a):

eva1
to je prece jasne, ze to boli, neni na tom nic divneho, kazda "rana" boli, po kazde zustanou jizvy, ale kazda se casem zahoji
Je nesmyls spechat, dokud se rana nezahoji, partnera nenajdes. Ani to nezkousej, venuj se sama sobe. Casem to prijde bez pratel - dohazovacu, neboj

- A co rány, které se nazahojí ani čas?. Dva roky se v tom už plácám, je to o něco lepší, ale..... Nejsem schopna žádného partnerského vztahu, jsem jakoby mrtvá uvnitř- cítm pouze přátelství, nic víc a už dva vztahy jsem z toho důvodu musela ukončit, abych někomu nedávala žádné naděje do budoucnosti. Stále cítím smutek nad minulostí, někdy jse, úplně v pohodě a pak přijdou někdy černé dny.
Mám pocit, že to vyrovnání a ten čas u mě bude na roky, a když se snažím je to asi málo. Kéž by jsi měla Pan pravdu.

Hani,
prirovnani, ktere pouzila Ca je moc pekne Ty nejspis porad jen stojis v miste, kde stara cesta zmizela... koukas do travy a housti, ve kterem se ti ztratila, a neodvazujes se pustit po jine, ktera se objevila..Stale se vracis a postavas, vahas, bojis se, ze zase zabloudis... proste se v tom palcas, jak jsi sama rekla. Zkus se prestat ohlizet, vytvor si opravdu nejakou hezkou predstavu, symbol prvniho cile, kam chces dojit. jen toho prvniho...jako kdyz jdes na horskou turu, ktera vede spousty kilometru pres kopce a udoli a vzdy na nejakem hezkem miste je horska chata, kde si muzes odpocinout a obcerstvit se. Az na konci te dlouhe namahave cesty je cil samotny: klid, pohoda, laska.... Pokud se ta tvoje prvni zastavka - prvni horska chata - jmenuje PRATELSTVI, neni to prece vubec spatne! Prave naopak. Tak jen bez dal a uvidis, jake jmeno ponese ta dalsi a kolik jich jeste na ceste najdes, nez dojdes do uplneho cile.
Nesnaz se, co to jde, ale proste si jen tak putuj, kochej se krajinou, seznamuj se s lidmi, uzivej si Bude to dobre, uvidis

lvice,

prosit o prince? Ale no tak! Ja obecne velmi malo prosim a uz vubec ne o veci, kere zalezeji jen na mne.... Prosim tak predevsim o to, co na mne nezalezii, jako napriklad o sance a zdravi pro sve deti, protoze to sice ovlivnit muzu, ale stale mene a mene....

Salvator napsal(a):

Hana1 napsal(a):

A co rány, které nazahojí ani čas?. Dva roky se v tom už plácám, je to o něco lepší, ale..... Nejsem schopna žádného partnerského vztahu, jsem jakoby mrtvá uvnitř- cítm pouze přátelství, nic víc a už dva vztahy jsem z toho důvodu musela ukončit, abych někomu nedávala žádné naděje do budoucnosti. Stále cítím smutek nad minulostí, někdy jse, úplně v pohodě a pak přijdou někdy černé dny.

Hano, opvažuji to za nebezpečnou formu sebelítosti. Nauč se opět radovat a milovat, aniž bys cokoliv očekávala na oplátku. Nauč se přijímat změny do života, příliš se jim bráníš a ¨tím si koleduješ o těžkosti.
Ulpíváš na jistotách aniž bys dohlédla, že žádné nejsou, kromě jediné: že tady nejsme věčně. Svůj život můžeš od této chvíle prožít tak, jak píšeš, anebo zcela opačně, v radosti a veselí. Výběr a výsledek záleží na tobě...

Salve, máš pravdu.
Je to hrozná sebelítost, a asi neschopnost přijímat změny v osobním životě  a stavět svůj život na jistotách. Jsem taková a chyba je na mé straně.Horší je, že z toho všeho mám občas pocit, jakoby ze mě vyprchával život a neumím nic, žít, milovat a radovat se a co je horší může mi to přinést zdravotní problémy.Všechno je to zřejmě z toho, že ten vztah z minulosti je sice formálně uzavřený, ale nejsme schopni spolu komunikovat  a já vím, že kdyby se upravili vzájemné vztahy děti- manžel- já do nějaké únosné formy, tak by se mi možná ulevilo a to nesmyslné břímě minulosti a nějaké viny by asi spadlo.
Potřebovala bych poradit, jak se odpoutat. Sice už mi několik lidí radilo, jak to překonat, ale nějak to u mě nefunguje, zabírá hlavně čas.

Hana1 napsal(a):

Je to hrozná sebelítost, a asi neschopnost přijímat změny v osobním životě  a stavět svůj život na jistotách. Jsem taková a chyba je na mé straně.Horší je, že z toho všeho mám občas pocit, jakoby ze mě vyprchával život a neumím nic, žít, milovat a radovat se a co je horší může mi to přinést zdravotní problémy.Všechno je to zřejmě z toho, že ten vztah z minulosti je sice formálně uzavřený, ale nejsme schopni spolu komunikovat  a já vím, že kdyby se upravili vzájemné vztahy děti- manžel- já do nějaké únosné formy, tak by se mi možná ulevilo a to nesmyslné břímě minulosti a nějaké viny by asi spadlo.
Potřebovala bych poradit, jak se odpoutat. Sice už mi několik lidí radilo, jak to překonat, ale nějak to u mě nefunguje, zabírá hlavně čas.

Musím ti jen potvrdit, co jsi napsala. Každá změna v našem životě nás posouvá dál, jen to pochopit. Vždy, když ucítíš sebelítost, tak si uvědom, že za každou situaci si můžeme sami. Vždy je chyba v nás, ne v těch, o kterých máme mylné představy, že nám ubližují. Zkus nemyslet na své Já a vnímej ostatní kolem sebe a pomoz jim. Sebelítost je sebetýrání, to znamená ubližování sama sobě. Zkus myslet více na jiné než na sebe. Kolik  lidí potřebuje naší pomoc a často naši nejbližší. Moc se u nás nemluví o pokoře, spíš o pokořování, což je velká chyba. Je více metod, jak nalézt vnitřní harmonii. Čím méně čekáme na lásku, a čím více jí dáváme, tím více se k nám vrací. Svojí vnitřní harmonii je nutno získat zpět, aby nebylo narušeno zdraví.

Pandorraa napsal(a):

lvice napsal(a):

Pan,

takže nesouhlasíš s tvrzením Luisy Hay (kniha Síla je ve vás), že si můžeš požádat vesmír o takového a takového partnera, v podstatě si ho jak říká Hay ve "vesmírné kuchyni" objednáš a Vesmír se pak postará o zbytek...... Tím není myšlen jen partner, ale v podstatě cokoliv.

Salvátore, co ty na to?

Hmm..asi zase reknu neco, na co mnozi vyleti jak certik z krabicky, ale prave tady si to dovolim, protoze jsem tu mezi svymi: Vyse uvedene tvrzeni, je pro mne stejna pitomost, jako tvrzeni, ze mne Kristus zachranil, staci uverit a vse bude OK, muj zivot se pak zmeni v nekoncici karneval...
Ja ale verim, ze to pani Hay takhle nemyslela, spis to tak asi chape povrchni ctenar, nevim....

"Čím méně čekáme na lásku, a čím více jí dáváme, tím více se k nám vrací. Svojí vnitřní harmonii je nutno získat zpět, aby nebylo narušeno zdraví."
Toto rekla Ca a ja jsem presvedcena, ze presne takhle to funguje. A to ve vsech oblastech lidskeho konani. Pokud si neco jen "objednam" a cekam, az to prijde v hedvabnem papire prebalene ruzovou masli, kolikrat pak ziram, co to dorazilo! A Vesmir za to nemuze! Opravdu jen poslal to, co jsem si objednala... prave tehdy a tam, kde jsem byla v okamziklu objednavky.
Tak asi

Pan, přesné... I moje mnohonásobná zkušenost. "Jaká byla, takový přišel."

Ca napsal(a):

Hana1 napsal(a):

Je to hrozná sebelítost, a asi neschopnost přijímat změny v osobním životě  a stavět svůj život na jistotách. Jsem taková a chyba je na mé straně.Horší je, že z toho všeho mám občas pocit, jakoby ze mě vyprchával život a neumím nic, žít, milovat a radovat se a co je horší může mi to přinést zdravotní problémy.Všechno je to zřejmě z toho, že ten vztah z minulosti je sice formálně uzavřený, ale nejsme schopni spolu komunikovat  a já vím, že kdyby se upravili vzájemné vztahy děti- manžel- já do nějaké únosné formy, tak by se mi možná ulevilo a to nesmyslné břímě minulosti a nějaké viny by asi spadlo.
Potřebovala bych poradit, jak se odpoutat. Sice už mi několik lidí radilo, jak to překonat, ale nějak to u mě nefunguje, zabírá hlavně čas.

Musím ti jen potvrdit, co jsi napsala. Každá změna v našem životě nás posouvá dál, jen to pochopit. Vždy, když ucítíš sebelítost, tak si uvědom, že za každou situaci si můžeme sami. Vždy je chyba v nás, ne v těch, o kterých máme mylné představy, že nám ubližují. Zkus nemyslet na své Já a vnímej ostatní kolem sebe a pomoz jim. Sebelítost je sebetýrání, to znamená ubližování sama sobě. Zkus myslet více na jiné než na sebe. Kolik  lidí potřebuje naší pomoc a často naši nejbližší. Moc se u nás nemluví o pokoře, spíš o pokořování, což je velká chyba. Je více metod, jak nalézt vnitřní harmonii. Čím méně čekáme na lásku, a čím více jí dáváme, tím více se k nám vrací. Svojí vnitřní harmonii je nutno získat zpět, aby nebylo narušeno zdraví.

Ca,
pravdivá a moudrá úvaha. Zvláště Tvoje úvaha o vnitřní harmonii a pokoře.
Jen bych ještě dodala, že se dá použít i v případě, kdy nám někdo skutečně ublížil.
Přeji Ti příjemný odpočinek o svátcích Velikonočních.

SOFI,

rada te tu vidim A osobne si myslim, ze ty prave tato moudra slova Ca chapes velmi spravne, stejne jako poletucha a Blaza, a jen necekas a pracujes na sobe, tedy i na tom, aby to, co prijde, bylo skutecne to "prave orechove" pro tebe Kazdy dostaneme presne to, co si zaslouzime, co zvladneme a co uneseme - to je podle meho nazoru ta vesmirna objednavka....
Preji vam vsem hezke svatky   

Folly,
dekuji, preji ti hezke svatky a hlavne hodne slunicka