Morsie napsal(a):

Mám za sebou úplně úžasnou, strhující a vyčerpávající knihu Jmenuje se Ostré předměty a je od Gillian Flynnové. Je to fakt síla, ale dopředu říkám, že je to taky hodně náročná knihy, a jen pro ty otrlejší. Ovšem když se obrníte, ten příběh stojí za to Fakt doporučuju

Díky za tip. Teď jsem dočetla další „Severskou detektivku“, a hledám další kvalitní knihu.

Jinak pokud jste si oblíbily kousky od Neoluxor, nabízí právě slevy – http://zdarma.setrimespolecne.cz/10-sle … oursquare/

Dočetla jsem nádherný příběh. Jedná se o dokumentární román - Annejet van der Zijl: Sonny boy. Příběh z meziválečného období a 2. světové války v Nizozemsku, láska zcela rozdílných lidí - ona: Nizozemka (Henrika "Říká" van der Lansová), o 17 let starší, katolička, v době seznámení byla vdaná a měla čtyři děti; on černoch ze Surinamu (bývalá nizozemská kolonie) (Waldemar Nods), spolu mají syna Waldemara (Waldyho). Ukrývají u sebe doma Židy, jsou prozrazeni, deportováni do koncentračních táborů a krátce před koncem války umírají.

Začátek knihy mě moc nenadchnul, je to útlejší kniha, není psána příliš poeticky, autorka píše dost popisně, ALE závěrečný doslov mě utvrdil, že stálo za to si tuto knihu přečíst. Jedná se o skutečný příběh, autorka zrekonstruovala příběh, čerpala z archivů (vydala se i do Surinamu a absolvovala plavbu přes Atlantik ze Surinamu do Nizozemska, stejně jako Waldemar v r. 1929), důležitým pramenem byly i výpovědi Ričiných a Waldemarových příbuzných. Více takových příběhů!

Vilemína napsal(a):

Román o Vincentu van Goghovi - Irving Stone: Žízeň po životě. Čtivý 500 stránkový román, který popisuje nesnadný život Vincenta van Gogha, okolí ho považovalo za neschopného blázna, tehdejší společnost se dívala na jeho obrazy skrz prsty, jediný, kdo ho podporoval, byl jeho bratr Theo. Vincent van Gogh, to není jen obraz Slunečnice, byl to velmi plodný malíř, měl období, kdy namaloval i dva obrazy za den! V románu je líčena i Paříž konce 19. stol., Vincent poznal impresionistické a postimpresionistické malíře. Jak možná víte, Vincent si uříznul ucho, proč si ho uříznul, to vše se dočtete v tomto románu. I to, že se nakonec spáchal sebevraždu.

Tady se můžete blíže seznámit s obrazy V. van Gogha: http://www.vggallery.com/

Tak já si myslím, že nějaké obrazy prodával díky Theovi . To je úžasná kniha, když jsem jí kdysi četla, chtěla jsem se taky stát malířkou a skutečně jsem vystudovala Hollarku.........tím ovšem moje kariéra malířky skončila , na rozdíl od Vincenta.......... 
Vincent byl bohužel nebo možná bohudík pro společnost, schizofrenik.
Myslím, že jsem jeho originál viděla v Praze ve Veletržním paláci.

algebrana napsal(a):

Tak já si myslím, že nějaké obrazy prodával díky Theovi . To je úžasná kniha, když jsem jí kdysi četla, chtěla jsem se taky stát malířkou a skutečně jsem vystudovala Hollarku.........tím ovšem moje kariéra malířky skončila , na rozdíl od Vincenta.......... 
Vincent byl bohužel nebo možná bohudík pro společnost, schizofrenik.
Myslím, že jsem jeho originál viděla v Praze ve Veletržním paláci.

Theo prodal pouze jeden Vincentův obraz jakési ženské. Snažil se co mohl, aby prodal více, ale nikdo tehdy neměl o Vincentovy obrazy zájem. Tehdejší umělečtí kritici se jeho obrazům a obrazům impresionistických a postimpresionistických malířů vysmívala. Theo nemohl prodat více jak ten jeden obraz, prodal ho těsně před V. sebevraždou, po V. smrti žil Theo jen půl roku, poté zemřel, nemohl se smířit, že již nežije jeho nejmilovanější sourozenec - Vincent. Theo měl jediného syna - pojmenoval po svém bratrovi Vincent.

Včera jsem ve vlaku na trase Brno - Olomouc a Olomouc - Brno přečetla: Viktor E. Frankl: A přesto říci životu ano: psycholog prožívá koncentrační tábor. Není to beletrie, jedná se spíše o odbornou knihu, kterou si ale může bez problému přečíst laická veřejnost. Viktor E. Frankl byl rakouský lékař a psycholog židovského původu. V knize jsem se nedozvěděla nic moc nového, asi proto, že jsem přečetla velmi mnoho knih s tematikou holocaust. Uvedu citaci, se kterou se ztotožňuju:

Nacionální socialismus zplodil rasové šílenství. Ve skutečnosti však existují jen dvě rasy: "rasa" slušných lidí a "rasa" neslušných lidí. A toto rasové dělení probíhá napříč všemi národy a uvnitř každého jednotlivého národa napříč všemi stranami. To, že slušní lidé jsou v menšině, a že v menšině vždy byli a pravděpodobně i budou, s tím se musíme vyrovnat. Nebezpečí hrozí teprve tehdy, jestliže politický systém vyplaví na povrch ty neslušné - když dojde k negativnímu výběru. Proti tomu však není žádný národ imunní. A v tomto smyslu je holokaustu schopen v zásadě každý národ.

Vilemína napsal(a):

Včera jsem ve vlaku na trase Brno - Olomouc a Olomouc - Brno přečetla: Viktor E. Frankl: A přesto říci životu ano: psycholog prožívá koncentrační tábor. Není to beletrie, jedná se spíše o odbornou knihu, kterou si ale může bez problému přečíst laická veřejnost. Viktor E. Frankl byl rakouský lékař a psycholog židovského původu. V knize jsem se nedozvěděla nic moc nového, asi proto, že jsem přečetla velmi mnoho knih s tematikou holocaust. Uvedu citaci, se kterou se ztotožňuju:

Nacionální socialismus zplodil rasové šílenství. Ve skutečnosti však existují jen dvě rasy: "rasa" slušných lidí a "rasa" neslušných lidí. A toto rasové dělení probíhá napříč všemi národy a uvnitř každého jednotlivého národa napříč všemi stranami. To, že slušní lidé jsou v menšině, a že v menšině vždy byli a pravděpodobně i budou, s tím se musíme vyrovnat. Nebezpečí hrozí teprve tehdy, jestliže politický systém vyplaví na povrch ty neslušné - když dojde k negativnímu výběru. Proti tomu však není žádný národ imunní. A v tomto smyslu je holokaustu schopen v zásadě každý národ.

Frankla mam moc rada. Velmi ho obdivuji.

Citat je mrazivy a ma pravdu.

Margarete Buber-Neumann: Zajatkyní Stalina a Hitlera: svět v temnotě. Skutečný příběh Němky, která byla vězněna na konci 30. let v SSSR a poté v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück. Dohromady byla vězněna 7 let. Po válce žila v západním Německu a upozorňovala, že komunismus je stejné zlo jako nacismus:

"Mezi Hitlerovskými zločiny a zločiny Stalinovými je podle mého názoru jen nepatrný rozdíl. Ovšem komunismus byl jako idea původně něčím pozitivním, tím národní socialismus nikdy nebyl, ten byl zločinný od prvopočátku, už ve svém zárodku, ve svých úmyslech a ve svém programu. Nevím, jestli komunistická myšlenka, samotná její teorie, obsahuje nějaký zásadní nedostatek, nebo zda teprve sovětská praxe uskutečňovaná Stalinem původní pozitivní ideu zradila a v Sovětském svazu zřídila svého druhu fašismus."

M. Buber-Neumann byla na konci 20.et a v 30. letech komunistka, krátce po nástupu Hitlera k moci emigrovala se svým snoubencem Heinzem Neumannem (ten byl významný německý komunista) do SSSR, záhy poznala, že komunismus v podání Stalina (a nejen v jeho podání) je jedna velká lež. Jako spoustu jiných je NKVD zatkla, Heinze Neumanna zastřelila, Margaretu poslala do koncentračního tábora, po dvou letech od zatčení ji SSSR vydala do Německa (zřejmě výměnný obchod), nacisté ji také věznili.
O M. Buber-Neumann se můžete dočíst více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Margarete_Buber-Neumann

Existuje i film Frida se Salmou Hayek. Salma Hayek je dle mého názoru pěkná žena, ale není to Frida. Frida v sobě měla zvláštní kouzlo, pro mě je tak zvláštně krásná, netypická.

Vilemína napsal(a):

Existuje i film Frida se Salmou Hayek. Salma Hayek je dle mého názoru pěkná žena, ale není to Frida. Frida v sobě měla zvláštní kouzlo, pro mě je tak zvláštně krásná, netypická.

mně se salma nelíbí. přijde mi na ženskou taková chlapská, prostě babochlap.

PPavlaa napsal(a):

já se divím vil, že tohle čteš. mně by to táhlo dolů a to nemám extra sklony k depresím, jako máš ty.

Mě knihy typu Zajatkyní Stalina a Hitlera dolů netáhnou. Právě naopak mě tyto knihy obohacují - vždy se dozvím něco nového - např. v knize Zajatkyní Stalina a Hitlera jsem se dozvěděla více o koncentračním táboře Ravensbrück, a pak když čtu tyto silné příběhy, vždycky si říkám, že když oni překonali překážky osudy, tak já musím taky. Zvláštním způsobem mě nabíjí.

Vilemína napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já se divím vil, že tohle čteš. mně by to táhlo dolů a to nemám extra sklony k depresím, jako máš ty.

Mě knihy typu Zajatkyní Stalina a Hitlera dolů netáhnou. Právě naopak mě tyto knihy obohacují - vždy se dozvím něco nového - např. v knize Zajatkyní Stalina a Hitlera jsem se dozvěděla více o koncentračním táboře Ravensbrück, a pak když čtu tyto silné příběhy, vždycky si říkám, že když oni překonali překážky osudy, tak já musím taky. Zvláštním způsobem mě nabíjí.

Ja tohle ctu taky, netahkne me to dolu, ale naopal pomuze mi to. Rikam  si vzdy, jak jsou moje starosti malicherne. A co bych delala v te situaci ja....

Vilemína napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já se divím vil, že tohle čteš. mně by to táhlo dolů a to nemám extra sklony k depresím, jako máš ty.

Mě knihy typu Zajatkyní Stalina a Hitlera dolů netáhnou. Právě naopak mě tyto knihy obohacují - vždy se dozvím něco nového - např. v knize Zajatkyní Stalina a Hitlera jsem se dozvěděla více o koncentračním táboře Ravensbrück, a pak když čtu tyto silné příběhy, vždycky si říkám, že když oni překonali překážky osudy, tak já musím taky. Zvláštním způsobem mě nabíjí.

já tyhle věci nečtu ráda. hází mě to do depky, pak na to pořád myslím a cítím se mizerně.

Velmi se mi libila kniha o francouzskem malire Henri de Tolouse Lautrec ,myslim ,ze ji napsal Peruchot ,cetly jste ji nekdo ? Cetla jsem ji pred 15 lety a dodnes ji mam v pameti .