Jsem zodpovedny, vysoce spolehlivy vedec se slabym sklonem k nevere. To jsem dopadla. Asponze se zdravym sebevedomim. Vic jsem nestihla, ale je to legrace.

Přidávám další tip. Owen Matthews: Stalinovy děti: tři generace lásky a války. Owen Matthews je napůl Rus a napůl Angličan, vyrůstal v Anglii, v knize popisuje osud své ruské matky a tety a anglického otce. Prokládá to i svými postřehy z 90. let, kdy působil v Moskvě jako redaktor. Nejvíce mě dostalo toto:

Moskva poloviny devadesátých let byla vulgární, úplatkářská, násilnická, ale taky manická, obscénní, nadměrně hlučná a posedlá mamonem. Především mi však skoro všechno připadalo zároveň k smíchu i k pláči. Jak si gangstříci z řad takzvaných nových Rusů nechávali na slunečních brýlích nálepky s nápisem "UV filtr", zvyk krást si navzájem naftové společnosti, způsob, jakým umisťovali pod auta TNT, a teatrální přestřelky na veřejných prostranstvích, to všechno působilo komicky. Jakmile totiž člověk dostatečně nasákl ruským cynismem, nacházel i v tragických situacích jakýsi černý humor. Vojáci bušili do raketových hlavic typu země-vzduch, aby ukořistili zlato z kontaktů, a sami se tak vyhazovali do povětří. Řidiči sanitek melouchařili v pracovní době jako taxikáři. Policisté sháněli kšefty prostitutkám a rozváželi je klientům ve služebních autech.

Ivana napsal(a):

Vil, z těch knih, co čteš, bych měla regulérní depresi i bez této diagnózy.

Věřím, že na někoho působí hodně negativně. Na mě ale mají dobrý vliv, díky nim se dozvím spoustu nových informací, často si o tom období či problému zjišťuju více informací nad rámec knihy...
A pak taky mám zvláštní druh humoru. Třeba tomu odstavci, co jsem ze Stalinových dětí citovala, jsem se pak smála, vím, že je spíš k pláči, ale já si nemohla pomoct.

Ivana napsal(a):

Vil, z těch knih, co čteš, bych měla regulérní depresi i bez této diagnózy.

Přesně tohle jsem měla také v úmyslu napsat.
Raději čtu optimistické knížky, knížky s dobrými konci.
Mám ráda Terryho Pratchetta a jeho Zeměplochu.
A Tolkiena.

Včera jsem si vzpomněla na norského spisovatele Tarjei Vesaase. Někdy ve 14 letech jsem se náhodně dostala k jeho knize Ledový zámek, to je tak nádherný lyrický příběh, se špatným koncem, to raději předem upozorňuju ty, kteří netouží číst pesimistické knihy. Je to o přátelství dvou dívek, zvláštní kniha, ale pro mě nádherná. Věřím ale, že ne každému sedne, děje tam tolik zase není. Kniha je zfilmovaná - Is-slottet (1987), film jsem neviděla, jen ukázky na YouTube, údajně je tam minimum děje a dialogů.

Vilemino, dorazily Stalinovy deti, vypadaji zajimave, ale jsou zatim v poradi. Momentalne ctu detektivku od Michaela Connellyho The Drop. Dal mi ji muz na cestu a docela me to chytlo.

Z 'valecnych' se mi libilo City of Thieves (Mesto zlodeju) od David Benioffa, je to takove veselo drsne dospivani v case blokady Petrohradu s trochu spatnym koncem.

Dočetla jsem Honzlovou od Salivarové a musím teda říct, že to na mě působilo nesmírně depresivně. Ono se to jakoby na první pohled depresivně nejeví, ale jakmile nad tím člověk zapřemýšlí, je to velmi deprimující prostředí a doba. Jsem teď v divném rozpoložení, tak asi proto ty pocity.

Vilemína napsal(a):

Dočetla jsem Honzlovou od Salivarové a musím teda říct, že to na mě působilo nesmírně depresivně. Ono se to jakoby na první pohled depresivně nejeví, ale jakmile nad tím člověk zapřemýšlí, je to velmi deprimující prostředí a doba. Jsem teď v divném rozpoložení, tak asi proto ty pocity.

Četla jsem to asi před 20 lety a brečela u toho jak želva. V současnosti se už takovým knihám cíleně vyhýbám.

Lennna tu zmínila historické romány, vzpomněla jsem si na jednu povedenou trilogii - Sigrid Undsetová: Kristina Vavřincová. Sigrid Undsetová byla norská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za lit. A pak se mi moc líbil tento román: Kathleen Winsor: Věčná Ambra.

Kdo má rád postmodernu, určitě zhltne Atlas mraků od Davida Mitchella, nebo Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta od stejného autora. Pokud jste viděli Atlas jako film, zkuste knížku, ve filmu toho logicky spoustu zjednodušili, ale taky si dost zbytečně přidávali střílečky a něco i překroutili.
Obojí se čte samo.

Vilemína napsal(a):

Lennna tu zmínila historické romány, vzpomněla jsem si na jednu povedenou trilogii - Sigrid Undsetová: Kristina Vavřincová. Sigrid Undsetová byla norská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za lit. A pak se mi moc líbil tento román: Kathleen Winsor: Věčná Ambra.

Od ní jsem kdysi něco četla ,ale nevybavuju si to .
Ale mám ráda ty severský autory, knihy mají zvláštní atmosféru , třeba se mi líbí Knut Hamsun a jeho Hlad.

Taky se mi moc líbí francouzi - Saganová -Jeden úsměv , Paul Sartre Cesty k svobodě , nebo Raymon Radiguet román Ďábel v těle .......to jsou romány o skutečném životě , svižně a lehce napsaný ........miluju je a občas si dám repete........

Atlas Mraků se mi líbil, film mám připravený ale pořád se nemůžu odhodlat... určitě se na něj podívám až bude nálada.
Teď čtu ságu Prokletých od Sandemo, Margit - ovšem myslela jsem že to má 4 díly a pak jsem zjistila, že je k mání ještě spousta dalších dílů v Polštině (tam se to jmenuje sága o Ludziach Lodu - zatím jich mám 47) tak to čtu Polsky ale jde to dobře a rozumím. Po sedmé přečtené knize to teď prokládám knihou Andělin Popel (McCourt, Frank) následovat bude Andělina země.
Mám připravenou strašnou spoustu knížek, ale práce mě nějak zdržuje od čtení.

Komu se líbila Věčná Ambra, tak by se mohli od stejné spisovatelky líbit i Poutníci.


Hodně jsem teď četla kriminálky od Nesba, Indridassona. A knihy od Arto Paasilinna.