29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Judyna napsal(a):
Já taky nemám židovské předky nebo o tom vlastně nevím. Můj děda tam byl 4 roky kvůli odboji, Osvětim ho minula a co hlavní - přežil. Byl v Dachau a Buchenwaldu. Po osvobození amíky ho pak naštěstí převezli do Brna, kde tyto lidi pomalu přivykali na normální stravu a i jinak je dávali do pořádku.
4 roky je opravdu hodně. Průměrně vězni po třech měsících umírali (to jsem četla v jedné německy psané publikaci).
Není tady
sahleb napsal(a):
SOuhlasim, ja taky nectu sci-fi, fantasy...to me vubec nebavi. Tolkien vubec ne.
MOje oblibena kniha je Hinzlova od pani Salivarove, manzelky Skvoreckeho. Skvorecky se mi taky dost libil. Taky jeji Nebe, peklo, raj, a to se mi strasne libilo. A Sophiina volba teda taky.
Bohuzel Mekke sibirske hroby tu nemaji v zadne knihovne. V nemcine nevysel.
Děkuji za tip, ta kniha od Salivarové vypadá dobře.
Já si připadala až divně v době tolkienovské mánie, vím o lidech, kteří Pána prstenů viděli mnohokrát, dialogy znali snad nazpaměť...
Není tady
Vilemína napsal(a):
Judyna napsal(a):
Já taky nemám židovské předky nebo o tom vlastně nevím. Můj děda tam byl 4 roky kvůli odboji, Osvětim ho minula a co hlavní - přežil. Byl v Dachau a Buchenwaldu. Po osvobození amíky ho pak naštěstí převezli do Brna, kde tyto lidi pomalu přivykali na normální stravu a i jinak je dávali do pořádku.
4 roky je opravdu hodně. Průměrně vězni po třech měsících umírali (to jsem četla v jedné německy psané publikaci).
On byl naštěstí mladý a zdravý, než tam šel. A měl vlastně i štěstí, jelikož před pochodem smrti ho zachránil jakýsi bachař, který dědu znal z civilního života. Někam ho schoval a tím mu zachránil život. Děda prý měl rozdělanou nohu a rozhodně by pochod nezvládnul.
Bohužel moc toho nevím. Děda o tom nikdy neluvil - nemohl. Nemohl se dívat ani na válečné filmy a dlouho po válce byl prý v jakési letargii - dělal jenom to, co mu někdo řekl.
Není tady
Judyna napsal(a):
On byl naštěstí mladý a zdravý, než tam šel. A měl vlastně i štěstí, jelikož před pochodem smrti ho zachránil jakýsi bachař, který dědu znal z civilního života. Někam ho schoval a tím mu zachránil život. Děda prý měl rozdělanou nohu a rozhodně by pochod nezvládnul.
Bohužel moc toho nevím. Děda o tom nikdy neluvil - nemohl. Nemohl se dívat ani na válečné filmy a dlouho po válce byl prý v jakési letargii - dělal jenom to, co mu někdo řekl.
Loni v říjnu jsem byla v Osvětimi. Obdivuju bývalé vězně, kteří se tam pak po letech jeli podívat, že toho vůbec jsou schopni.
Jinak z příběhů vím, že ti, co přežili koncentrák, měli několikrát štěstí. I Michael Krupa (Mělké sibiřské hroby) měl mnohokrát štěstí.
Letargie, deprese... , to je výborně vylíčeno v Sophiině volbě. Kdo nečetl Sophiinu volbu a zaujala ho tato kniha, tak se prosím nelekněte prvních asi 50 stran, začátek je nudný. Konec knihy je smutný, Sophie se se svým osudem nevyrovnala, nezvládla to, což neberu jako něco špatného, spíš obdivuju ty, co to zvládli a např. po válce založili rodinu - to je případ matky Helen Epstein (viz kniha Nalezená minulost, mimochodem tato kniha podnítila můj zájem sestavit rodokmen, zatím k tomu nedošlo, v budoucnu to ale plánuju). Ta síla přežít ta zvěrstva, to je asi to, co mě na těchto příbězích tak fascinuje, to mi hodně dává.
Není tady
Na střední škole v rámci povinné četby jsem četla Žert od Milana Kundery, kniha mě velice oslovila, což se ale už nedá říct o dalších Kunderových knihách.
Není tady
Já se taky nemůžu dívat na filmy o válce, nesnáším hlavně dokumenty, nikdy jsem se nedívala na filmy o Hitlerovi apod. Nečtu o tom ani knížky, je mi z toho prostě zle. Do Osvětimi bych nejela ani náhodou, byl tam můj ex a vyprávěl mi, jak tam byla hromada dětských botiček, jak kvůli tomu nemohl několik nocí vůbec spát.
Tu Honzlovou si Vil přečti, je to úžasná knížka, hodně jsem si u ní pobrečela. Líbila se mi víc než všechny Škvoreckého romány.
Není tady
Ivana napsal(a):
Já se taky nemůžu dívat na filmy o válce, nesnáším hlavně dokumenty, nikdy jsem se nedívala na filmy o Hitlerovi apod. Nečtu o tom ani knížky, je mi z toho prostě zle. Do Osvětimi bych nejela ani náhodou, byl tam můj ex a vyprávěl mi, jak tam byla hromada dětských botiček, jak kvůli tomu nemohl několik nocí vůbec spát.Tu Honzlovou si Vil přečti, je to úžasná knížka, hodně jsem si u ní pobrečela. Líbila se mi víc než všechny Škvoreckého romány.
Já tam byla v říjnu, na říjen bylo ten den krásné počasí, v prvním táboře (tam, kde je ten slavný nápis Arbeit macht frei, Auschwitz I.) jsem cítila zvláštní klid. Měli jsme česky hovořící průvodkyni, Polku, měla polský přízvuk, focení tam nebylo vysloveně zakázané, byli tam i Japonci nebo Číňani (nevím) a ti na průvodčino "prosím nefótit" nedbali a cvakali o sto šest, přišlo mi to vůči těm mrtvým neucitvé. V druhém táboře (Auschwitz-Birkenau), kde jsou rampa a nuzné dřevěné baráky, resp. pozůstatky, většinu z nich vyhodili před příchodem Sovětů do povětří, tam už jsem takový klid nepociťovala. Bála jsem se, co to se mnou udělá a překvapivě jsem večer normálně usnula. Sama sebe nechápu. Sedm let jsem nebyla schopna mluvit o babičce, až po sedmi letech od její smrti jsem toho pomalu začala být schopna, dřív bych to nezvládla, jak někdo doma řekla babička, chtělo se mi brečet, bylo mi strašně smutno. I teď po deseti letech od její smrti se mi o ní těžce mluví. Strašně moc mi chybí. Často se mi o ní zdává, nejsou to radostné sny, vždycky v tom snu obživne a já se pak vzbudím a necítím se nejlépe.
Po té Honzlové se podívám, momentálně mám ale ještě čtyři knihy z knihovny, které jsem nečetla.
Jinak mě je zle z dnešní povrchnosti, přetvářky, snahy druhého zneužít, obrat ho o poslední peníze (viz různí ti agenti s teplou vodou, samozřejmě si za to mnohdy lidi můžou sami, že jim naletí, ale i tak je mi z toho špatně), dnešní propagace "hledáme atraktivní, flexibilní, komunikativní, pozitivní...", já nejsem ani jedno z toho, pak preference extrovertních lidí, jsem těžký introvert, melancholik, kult mládí, staří jsou "out", některá média se nám snaží namluvit, že mít vrásky je něco špatného, přitom je to přirozené atd. Takže tak.
Není tady
Ivana napsal(a):
Já se taky nemůžu dívat na filmy o válce, nesnáším hlavně dokumenty, nikdy jsem se nedívala na filmy o Hitlerovi apod. Nečtu o tom ani knížky, je mi z toho prostě zle. Do Osvětimi bych nejela ani náhodou, byl tam můj ex a vyprávěl mi, jak tam byla hromada dětských botiček, jak kvůli tomu nemohl několik nocí vůbec spát.
Tu Honzlovou si Vil přečti, je to úžasná knížka, hodně jsem si u ní pobrečela. Líbila se mi víc než všechny Škvoreckého romány.
Honzlovou jsem cetl ajeste jako exilovou. Je to moje oblibena . Myslim ze je to skvost ceske literatury. Docetla jsem a brecel ajsem asi 2 hodiny. Muj tehdejsi chot si o me asi myslel, ze jsem naprosty idiot. Sam necetl nic.
http://aukro.cz/listing.php/search?sg=0 … g=honzlova
nebo kosmas i to Nebe peklo raj
http://www.kosmas.cz/hledani/?query=sal … rch=Hledat
Upravil(a) sahleb (4. 2. 2013 12:43)
Není tady
Vilemína napsal(a):
Ivana napsal(a):
Já se taky nemůžu dívat na filmy o válce, nesnáším hlavně dokumenty, nikdy jsem se nedívala na filmy o Hitlerovi apod. Nečtu o tom ani knížky, je mi z toho prostě zle. Do Osvětimi bych nejela ani náhodou, byl tam můj ex a vyprávěl mi, jak tam byla hromada dětských botiček, jak kvůli tomu nemohl několik nocí vůbec spát.Tu Honzlovou si Vil přečti, je to úžasná knížka, hodně jsem si u ní pobrečela. Líbila se mi víc než všechny Škvoreckého romány.
Já tam byla v říjnu, na říjen bylo ten den krásné počasí, v prvním táboře (tam, kde je ten slavný nápis Arbeit macht frei, Auschwitz I.) jsem cítila zvláštní klid. Měli jsme česky hovořící průvodkyni, Polku, měla polský přízvuk, focení tam nebylo vysloveně zakázané, byli tam i Japonci nebo Číňani (nevím) a ti na průvodčino "prosím nefótit" nedbali a cvakali o sto šest, přišlo mi to vůči těm mrtvým neucitvé. V druhém táboře (Auschwitz-Birkenau), kde jsou rampa a nuzné dřevěné baráky, resp. pozůstatky, většinu z nich vyhodili před příchodem Sovětů do povětří, tam už jsem takový klid nepociťovala. Bála jsem se, co to se mnou udělá a překvapivě jsem večer normálně usnula. Sama sebe nechápu. Sedm let jsem nebyla schopna mluvit o babičce, až po sedmi letech od její smrti jsem toho pomalu začala být schopna, dřív bych to nezvládla, jak někdo doma řekla babička, chtělo se mi brečet, bylo mi strašně smutno. I teď po deseti letech od její smrti se mi o ní těžce mluví. Strašně moc mi chybí. Často se mi o ní zdává, nejsou to radostné sny, vždycky v tom snu obživne a já se pak vzbudím a necítím se nejlépe.
Po té Honzlové se podívám, momentálně mám ale ještě čtyři knihy z knihovny, které jsem nečetla.
Jinak mě je zle z dnešní povrchnosti, přetvářky, snahy druhého zneužít, obrat ho o poslední peníze (viz různí ti agenti s teplou vodou, samozřejmě si za to mnohdy lidi můžou sami, že jim naletí, ale i tak je mi z toho špatně), dnešní propagace "hledáme atraktivní, flexibilní, komunikativní, pozitivní...", já nejsem ani jedno z toho, pak preference extrovertních lidí, jsem těžký introvert, melancholik, kult mládí, staří jsou "out", některá média se nám snaží namluvit, že mít vrásky je něco špatného, přitom je to přirozené atd. Takže tak.
Vil, mám to taky tak. Jakmile je něco takového ve zprávách, hned to přepínám, dělá se mi z toho zle. Mně je 53 a vůbec se necítím stará. V hloubi duše jsem pořád stejná. Četla jsem si své deníky, které jsem si psala ve 23 letech a jsem stále stejná. Jen vizuálně samozřejmě ne. Nechápu to odsuzování lidí přes 50 let. Jsem taky introvert a melancholik. Teď, když jsem přišla o práci a musím si hledat něco jiného, šílím z takových inzerátů, že "hledáme do mladého kolektivu ambiciózní dravou osobnost, odolnou vůči stresu, reprezentativního vzhledu" ....atd. atd. Je mi nanic, protože něco takového nejsem schopna splnit. Potřebuju si najít místo, kde budu normálně pracovat, v normálním kolektivu normálních lidí, ale toto mi přijde jak z nějakého amerického seriálu.
Upravil(a) Ivana (4. 2. 2013 18:01)
Není tady
Něco pro introverty
http://www.ted.com/talks/susan_cain_the … verts.html
Není tady
trnka napsal(a):
Něco pro introverty
http://www.ted.com/talks/susan_cain_the … verts.html
Moc děkuji za odkaz!
Není tady
Dočítám teď knihu Caroline Stoessingerová: Století moudrosti: lekce života Alice Herzové Sommerové, uznávané koncertní klavíristky, nejstarší žijící osoby na světě, která přežila holocaust. Není to kniha popisující zvěrstva, naopak z ní čiší optimismus, o Alici Herzové Sommerové se můžete více dočíst na Wikipedii - http://cs.wikipedia.org/wiki/Alice_Herz … erov%C3%A1 . Jako malá a mladistvá se stýkala s Franzem Kafkou, Maxem Brodem, setkala se i se Sigmundem Freudem a spoustou jiných významných lidí, zejména s hudebníky. Pochází z Prahy, byla deportovaná do Terezína, zde odehrála mnoho koncertů (Terezín měl zvláštní postavení, nacisti jisté věci tolerovali, v provizorních podmínkách tam umělci komponovali, hráli koncerty, skládali básně, hráli divadlo..., to vše jim dodávalo sílu bojovat). Kniha stojí za přečtení.
Není tady
Vilemíno, i já jsem introvert.
Posílám odkaz - test na typ osobnosti (jen tak pro zajímavost)
http://spt.skeletus.com/
a na vyhodnocení
http://www.mujtyp.cz/typy-osobnosti/
Není tady
Judy, tak jsem si udělala ten test, jsem typ Umělec. Jen bych, sakra, chtěla odhalit jaký mám talent. Nic mě nenapadá. A introverze mi vyšla na 97%, to je víc, než jsem čekala.
Ale už nechci plevelit knižní vlákno.
Není tady
Tak já jsem typ Správce, něco z té charakteristiky sedí (nerada riskuji, nerada se svěřuji, jsem samotář, konzervativní), něco ale vůbec nesedí (nemám matematické a technické nadání, svědomitá jsem bývala kdysi, tj. předtím, než jsem se začala léčit s depresí), introverze: 93%.
Není tady
Vil - paní Alice Herzová Sommerová je i jednou z hrdinek dokumentu Sedm světel. Výborný.
Není tady
trnka napsal(a):
Vil - paní Alice Herzová Sommerová je i jednou z hrdinek dokumentu Sedm světel. Výborný.
Alici Herzovou Sommerovou by měli naklonovat. Tak pozitivní přístup k životu, skromnost, vzdělanost jsem už dlouho neviděla. A to i přes tu hrůzu, kterou zažila. Hodně lidí by se od ní mělo učit. Na dokument se podívám, děkuji za tip.
Není tady
Dík za test. Já INFJ umělec
71% introvent,71% intuice
jojo to sedí
Upravil(a) dusička (6. 2. 2013 0:43)
Není tady
Vilemína napsal(a):
trnka napsal(a):
Vil - paní Alice Herzová Sommerová je i jednou z hrdinek dokumentu Sedm světel. Výborný.
Alici Herzovou Sommerovou by měli naklonovat. Tak pozitivní přístup k životu, skromnost, vzdělanost jsem už dlouho neviděla. A to i přes tu hrůzu, kterou zažila. Hodně lidí by se od ní mělo učit. Na dokument se podívám, děkuji za tip.
Tak jsem si ten dokument včera pustila a doporučuju. Byla tam taky Zdenka Fantlová, napsala knihu Klid je síla, řek tatínek, to je velmi čtivá kniha, silný příběh, stojí za přečtení, oddychová četba to ovšem není.
Není tady
Včera při čtení tohoto článku: http://zpravy.idnes.cz/omluva-za-pradel … anicni_brm o prádelnách Máří Magdaleny v Irsku jsem si vzpomněla na Kathy O'Beirne: Nikdy o tom nemluv: skutečný příběh dětství zničeného krutostí, strachem a lhostejností.
Není tady
Vilemína napsal(a):
Včera při čtení tohoto článku: http://zpravy.idnes.cz/omluva-za-pradel … anicni_brm o prádelnách Máří Magdaleny v Irsku jsem si vzpomněla na Kathy O'Beirne: Nikdy o tom nemluv: skutečný příběh dětství zničeného krutostí, strachem a lhostejností.
Diky za tip.
Film jsem videla, ja jen zoram, jake bylo jeste nedavno postaveni zen v Evrope. nekdo holku znasilni a oni ji poslou na dozivotni galeje a muz, ktery je na vine vubec nic.....deti se svobodnym matkam odebiraly, silena krutost.
dokument:
http://www.youtube.com/watch?v=pSZ9i9NaUU4
Upravil(a) sahleb (6. 2. 2013 13:39)
Není tady
sahleb napsal(a):
Vilemína napsal(a):
Včera při čtení tohoto článku: http://zpravy.idnes.cz/omluva-za-pradel … anicni_brm o prádelnách Máří Magdaleny v Irsku jsem si vzpomněla na Kathy O'Beirne: Nikdy o tom nemluv: skutečný příběh dětství zničeného krutostí, strachem a lhostejností.
Diky za tip.
Film jsem videla, ja jen zoram, jake bylo jeste nedavno postaveni zen v Evrope. nekdo holku znasilni a oni ji poslou na dozivotni galeje a muz, ktery je na vine vubec nic.....deti se svobodnym matkam odebiraly, silena krutost.
dokument:
http://www.youtube.com/watch?v=pSZ9i9NaUU4
Bohužel i dnes je postavení žen v některých komunitách (zejména islámských) v Evropě velice špatné, viz případy vraždy ve jménu cti.
Výborná kniha popisující otřesný život v klášteře je Denis Diderot: Jeptiška. Diderot se inspiroval skutečným příběhem.
Na dokument se podívám až budu mít více času, jen jsem si to asi na minutu pustila, moje AJ není na dobré úrovni, ale dají se tam pustiti titulky, což je super.
Není tady
Včera jsem dočetla další výbornou knihu - Josef Haslinger: Jáchymov: tragický osud legendárního československého brankáře Bohumila "Bóži" Modrého. Bohumil Modrý byl hokejista - http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumil_Modr%C3%BD , by obětí komunistického režimu, v r. 1950 zatčen spolu s týmem a odsouzen ve vykonstruovaném procesu za špionáž a velezradu. Modrý byl nucen pracovat v uranových dolech v Jáchymově, na následky ozáření při těžce umírá.
Není tady
holcina napsal(a):
Jud, výborná knížka. Jedna z nejlepších mých posledních několika let
Tak Žítkovské bohyně jsem dočetla a je to opravdu moc dobré čtení. Zaujalo mě to i proto, že jsem si uvědomila to, že jsem se kdysi tímto krajem jako mladá toulala - jen asi 20 km severněji. Pěšky ze Slavíčína nějakými starými pašeráckými stezkami do Vršatského Podhradia. Je to nádherný kraj, zvlášt na té slovenské straně jsem se ocitla v úplně jiném světě.
Knížka fakt stojí za to.
Není tady
Judy, jsem ráda, že se líbilo. Vršatecké okolí je taky úžasné. Mám k tomu kraji taky svůj osobní vztah, máme to tam prochozené všemi směry a musím říct, že při čtení jsem si vybavovala tu krásu a zároveň tvrdost toho kraje. Strašně zvláštní kraj a zatím žádný jiný ve mně nezanechal takovou stopu jako právě Moravské kopanice
Není tady