Už po třetí čtu  Opilé banány  od  Petra Šabacha a taky se pořád bavím ...

Já mám kompletního Umberta Eca (Jméno růže, Foucaltovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Baudolino, Plamen královny...), Viewegha, Noaha gordona (už jste ho tu zmiňovaly), Dana Browna, ale za objev mého letošního čtenářství považuji JIŘÍHO KULHÁNKA!!! byla jsem úplně unešená a jeho drsný, ale nápaditý asociace mne berou ještě teď. Je to něco mezi fantasy a adventurou, ale popsaný drsně a zároveň vtipně. Kvantum černýho humoru a akce ve stylu převyprávěného komiksu... Nikdy bych si nemyslela, že se mi tohle bude líbit, ale zhltala jsem to jak talíř domácí bramboračky!

Prosim vas, mohl by mi nekdo doporucit nejakou dobrou psychologickou knihu???????????? diky:)

Vilemíno, kobouk dolů . Ale doufám, že to prokládáš i nějakou lehčí literaturou na oddych. Ať Tě to moc nepohltí.

Silný příběh - to bych pochopila, ale taková drastická témata při Tvé křehké duši? To je dobře, že to něčím kompenzuješ.
Ale nechci s Tebou polemizovat, rozhodně Ti tato témata zřejmě hodně dávají, když u nich setrváváš.
Píšu proto, že shodou okolností jsme dnes měli debatu na podobné téma s mým synem. Jel do Jihlavy na film Nespoutaný Django. To bych taky nemohla. On to vidět chce.
Já jsem prostě asi posera. Potřebuju číst a koukat jen na hezké věci.
Přiznám se, že teď moc nečtu, ale mám připravenou knížku Źítkovské bohyně.

Jo? Tak to bych se do ní měla pustit. Díky.

Včera jem dočetla tuto knihu: Pipín Ferreras: Smrtící hlubina: příběh o lásce a posedlosti. Je to autobiografie, Pipín Ferreras je Kubánec, svého času mistr světa ve freedivingu, což je hloubkové či volné potápění, jedná se o potápění bez kyslíku. Jestli jste někdo viděli film Magická hlubina (Le Grand bleu, The Big Blue, 1988, režisér: Luc Besson), tak to je ono, akorát je to skutečný příběh, Magická hlubina se inspirovala dvěma potápěči - Francouzem - Jacques Mayol a Italem -  Enzo Maiorca, kteří spolu soupeřili a překonávali světové rekordy. Freediving je posedlost hnaná do extrémů, jak je naznačeno v Magické hlubině.

Nevím, jestli to někoho zaujme, já si tuto knihu půjčila kvůli Magické hlubině a kniha mě nadchla.

Odkazy k Pipínovi a jeho maželce:

Pipín: http://en.wikipedia.org/wiki/Francisco_Ferreras_(free-diver) (v AJ)
jeho zesnulá manželka Audrey Mestre: http://en.wikipedia.org/wiki/Audrey_Mestre (taktéž v AJ), taktéž držitelka světových rekordů ve freedivingu, zemřela právě při snaze překonat rekord svého manžela, pokud chcete vědět více, zadejte si do googlu "Audrey Mestre death"
stránka Audrey: http://www.audreymestre.com/ (v AJ, FJ či ŠPJ)

Gabrielle tu před sedmi lety zmínila knihu Dívka s perlou, autor: Tracy Chevalier, tu doporučuju, je to nádherná kniha.

Neznáte podobný poetický příběh? Já znám akorát:

Jane Campion: Piano
Arthur Golden: Gejša
Kien Nguyen: Srdce motýla
Daniel Mason: Ladič pian

Velmi čtivě píše Anchee Min (Císařovna Orchidej, Byla jsem madam Mao, Divoký zázvor).

sahleb napsal(a):

Vilemino, jake mas tempo pri cteni? nebo kolik knoh prectes tak za tyden?

Mám to různě. Nečtu pořád, mám období, kdy za měsíc nepřečtu žádnou knížku, pak z toho za týden čtyři. Zrovna mám období, kdy mám potřebu hodně číst, mám přímo hlad po silných příbězích. Ty knihy, co jsem tu uvedla, jsem přečetla třeba před sedmi lety, jak co. Jinak nečtu všechno, nečtu sci-fi, fantasy literaturu, obojí mi absolutně nic neříká, detektivky taky nemám moc potřebu číst. Nejraději mám autobiografie nebo romány z exotického prostředí a historické doby.

Existuje několik knih, z kterých jsem byla doslova paf. Hodně to záleželo na době, rozpoložení, ve kterém jsem byla, když jsem ty knihy četla.

Začalo to v deváté třídě, to jsme četli úryvek z knihy Daniel Keyes: Růže pro Algernon.
V druháku na SŠ jsem si od jedné spolužačky půjčila knihu William Styron: Sophiina volba, tu jsem doslova zhltla. Vynikající, dodnes má nejoblíbenější kniha.
Na konci druháku mi jiná spolužačka půjčila Rudolf Vrba: Utekl jsem z Osvětimi, to jsem četla všude - na záchodě, na tramvajové zastávce, přečetla jsem to jedním dechem. Tato kniha podnítila můj zájem o holocaust. Následně během sedmi let jsem přečetla mnoho příběhů týkající se holocaustu. Nejvíce mě dostala kniha Věra Gissing(ová): Perličky dětství, Věra Gissing je jedno ze zachráněných dětí Nicolasem Wintonem. Je to kniha o vlastenectví, obrovské vůli, těšení se na to, až skončí válka a až se budou moct vrátit do Československa, o to strašnější je realita, nikdo na ně nebyl zvědavý, zjistili, že většina příbuzných "vyletěla komínem"... Věra Gissing byla i u Jana Krause.
Krátce po maturitě jsem v knihovně narazila na knihu Souad: Upálená zaživa. Strhující příběh týkající se zločinu ve jménu cti, velmi smutný, ale já byla nadšena, několik týdnů jsem tím příběhem žila. Na Souad vylil její bratr benzín a ten zapálil. Kdybych měla na to vystudovat medicínu (to by mi nesměla vadit krev a musela by mi jít chemie), úspěšně ji vystudovala, dělala bych na popáleninovém centru.
Hodně mi dala i již mnou zmiňovaná kniha Richard Galli: Zachránit Jeffreyho.

Vilemína napsal(a):

Judyna napsal(a):

Jo, tak sci-fi a fantasy je oblíbená leteratura mého syna. Pořád mi cpe T. Pratchetta a já si jako protireakci ihned vezmu časopis Překvapení a jeho to naprosto supr vytáčí.

V devítce na ZŠ jsme dostali za úkol přečíst si Hobita od Tolkiena a mě to vůbec nebavilo, měla jsem problém to dočíst. Pak jsem asi po dvou letech "viděla" Pána prstenů, nebyla jsem to schopna sledovat, pochytit děj, úplně jsem se v tom ztrácela. Přišlo mi to strašně nepřirozené ty "příšery". Nikomu to neberu, nemyslím si, že je to braková literatura, ale pro mě to zkrátka není.

Jediné sci-fi, které mě zaujalo je Růže pro Algernon, má to jen trochu prvky sci-fi.

No jo, Vil, co chceš po ajťákovi

Nepřečetla jsem jedinou knihu s válečnou tématikou. Možná je to i proto, že děda byl v koncentráku a moje mamka jako nejstarší z dětí si na vše dobře pamatuje. Nemůžu to číst. Jednou - je to pár let - byl v TV nějaký celodenní izraelský dokument o myslím Osvětimi a Březince, o lidech kteří tam "pracovali" a přežili. Bylo to něco tak otřesného, že jsem z toho bylo hodně dlouho špatná. Já to prostě nemůžu.

Judyna napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Judyna napsal(a):

Jo, tak sci-fi a fantasy je oblíbená leteratura mého syna. Pořád mi cpe T. Pratchetta a já si jako protireakci ihned vezmu časopis Překvapení a jeho to naprosto supr vytáčí.

V devítce na ZŠ jsme dostali za úkol přečíst si Hobita od Tolkiena a mě to vůbec nebavilo, měla jsem problém to dočíst. Pak jsem asi po dvou letech "viděla" Pána prstenů, nebyla jsem to schopna sledovat, pochytit děj, úplně jsem se v tom ztrácela. Přišlo mi to strašně nepřirozené ty "příšery". Nikomu to neberu, nemyslím si, že je to braková literatura, ale pro mě to zkrátka není.

Jediné sci-fi, které mě zaujalo je Růže pro Algernon, má to jen trochu prvky sci-fi.

No jo, Vil, co chceš po ajťákovi

Nepřečetla jsem jedinou knihu s válečnou tématikou. Možná je to i proto, že děda byl v koncentráku a moje mamka jako nejstarší z dětí si na vše dobře pamatuje. Nemůžu to číst. Jednou - je to pár let - byl v TV nějaký celodenní izraelský dokument o myslím Osvětimi a Březince, o lidech kteří tam "pracovali" a přežili. Bylo to něco tak otřesného, že jsem z toho bylo hodně dlouho špatná. Já to prostě nemůžu.

Velmi dobrá kniha o tom, jak se děti rodičů, kteří přežili koncentrák, vyrovnávají s holocaustem, je Helen Epstein: Děti holocaustu. Je tam několik příběhů, různé náhledy, někteří rodiče svým dětem zatajili, že jsou Židé, nechali si změnit příjmení, vychovávali je v katolickém duchu... Ostatně i Madeleine Albright a John Kerry, současný ministr zahraničí USA, se až v dospělosti dozvěděli, že mají židovské předky.

Mně nevadí číst knihy o holocaustu, možná je to proto, protože nikdo z mých příbuzných v koncentráku nebyl. Nevím o tom, že bych měla židovské předky, jak z matčiny, tak z otcovy strany to byli katolíci žijící na území dnešní ČR.

Vilemína napsal(a):

Judyna napsal(a):

Jo, tak sci-fi a fantasy je oblíbená leteratura mého syna. Pořád mi cpe T. Pratchetta a já si jako protireakci ihned vezmu časopis Překvapení a jeho to naprosto supr vytáčí.

V devítce na ZŠ jsme dostali za úkol přečíst si Hobita od Tolkiena a mě to vůbec nebavilo, měla jsem problém to dočíst. Pak jsem asi po dvou letech "viděla" Pána prstenů, nebyla jsem to schopna sledovat, pochytit děj, úplně jsem se v tom ztrácela. Přišlo mi to strašně nepřirozené ty "příšery". Nikomu to neberu, nemyslím si, že je to braková literatura, ale pro mě to zkrátka není.

Jediné sci-fi, které mě zaujalo je Růže pro Algernon, má to jen trochu prvky sci-fi.

SOuhlasim, ja taky nectu sci-fi, fantasy...to me vubec nebavi.  Tolkien vubec ne.

MOje oblibena kniha je Hinzlova od pani Salivarove, manzelky Skvoreckeho. Skvorecky se mi taky dost libil.  Taky jeji Nebe, peklo, raj, a to se mi strasne libilo.   A Sophiina volba teda taky.

Bohuzel Mekke sibirske hroby tu nemaji v zadne knihovne. V nemcine nevysel.