Souhlasím, ale některé jsou "kamarádky"....
Mám bohužel jednu špatnou zkušenost s kamarádkou ( hřála jsem si hada na prsou), kdy  jsme s malými staejně starými dětmi podnikaly výlety a bylo to moc prima, ovšem časem si raději  více povídala s mým mužem...o tom svém říkala, že zbytečně žárlí, no, zas tak zbytečné to nebylo...ale to já tenkrát netušila, až tedy později....no, snad už je to za námi, naštěstí ona to neustála, ne já.....
nicméně mám i fajn kamarádky, ale už zvažuju, ...protože člověk , který se jednou spálí...

Mám taky dobrou kamarádku,které se mužu svěřit a vypovídat.Možná některý budou kroutit hlavou,ale je to bývalá manželka mého nynějšího přítele.Před jedenácti lety se to nějak zvrtlo a já našla nového přítele a zároveň i svou velkou kamardku.Tak jen že i takové věci se v životě dějí.Ahojky Eva

Dobrá kamarádka je nad zlato. Ale já jsem bohužel nebyla obdařena opravdovou kamarádkou a mrzí mně to moc. Měla jsem od svých patnácti dvě kamarádky, který byly fajn a hodně jsme spolu prožily, ale vdala jsem se a měla rodinu dřív než ony a nějak mně vystrčily ven. Začly se scházet samy, když jsem chtěla, aby se stavily, tak nikdy neměly čas, protože ony byly pracovně vytíženy a to jsem musela pochopit. Připadala jsem si jako prašivá. Tenkrát mně to strašně mrzelo, s jednou z nich už se vůbec nestýkám, ale druhá mně přesto všechno zůstala. Taky se vdala, má rodinu a najednou  taky potřebuje někoho s kým by pokecala, je ve stejné situaci jako jsem byla já, s tím rozdílem, že já si čas udělám, přestože chodím do práce a starám se o dvě děti a manžela.  Chtěla bych to přátelství udržet. Kamarádky jsou strašně důležité. Naštěstí mám ještě sestru, tam mně je v těch dobách nahradila a je mně kamarádkou dodnes.

Taky jsem měla kamarádku a vždy jsem si myslela že dobrou. Chodily jsme spolu za kulturou, sportem, do sauny... Ale vždy když si našla nového partnera (2x) tak se změnila, partnerem se nechala strašně ovlivnit. Už je to pár let, dnes má manžela, rodinu a já, jakobych nikdy nebyla. Vždy jsem měla snahu poslat lístek na vánoce k narozeninám, odpověď nikdy žádná. Skrátka se postavila ke mě zády a má svůj asi lepší život... 

Zuzka napsal(a):

Zjišťuju,že mé kamarádky jsou hned po dětech tím,nejlepším,co mě mohlo potkat.Už přes 20 let stojíme při sobě,ať se děje,co chce.Držely jsme spolu,když byly děti malé a bylo potřeba pohlídat,půjčovaly si peníze,když některá potřebovala.A když nás manželé trápili,pili a zahýbali a  i když jsme ty něřády koply do zadku,taky to byly kamarádky,kdo stál bezvýhradně při nás.Dodáváme si sílu,víru a naději,že se všechno zlepší.Vím bezpečně jedno.Ani ke své sestře nemám tak blízko,jako k mým 3 kamarádkám.Už jsou děti velké a tak se můžem častěji navštěvovat a jezdíme spolu na dovču a kole.Holky,hýčkejte si své kamarádky,jsou lepší kolikrát,než celí partneři,netrápí a umí pomoci,když je potřeba,na tom žádní chlapi nemůžou nic změnit.Chlapi přicházejí a odcházejí,ale dobré kamarádky zůstávají.

Tak to ti velmi závidím ! Já jsem nedávno zjistila, že kamarádka / které jsem - dnes nechápu proč/ říkala nejlepší, je nechutnej slizkej had. A pak jeden z mých kamarádů - kluků řekl, že na kamarádství mezi holkama po zkušenostech, které viděl, žažil vůbec už nevěří - a já jsem ve stadiu, kdy také ne

Janico, možná je to tak lepší

lvice to si piš, nesnáším drbny a nekonečná řešení tzv. ženských problémů

Já s nima vycházím velmi dobře
Ale když je vidím tak jednou za čtvrt roku.......to je pak velmi příjemný
Když se na to tak podívám, tak mám vlastně tři - jednu ze střední, jednu z vejšky a s tou poslední jsme se poznaly na jedné brigošce, je jí asi tak 65 a ta je nejlepší

Michaela.43 napsal(a):

Souhlasím, ale některé jsou "kamarádky"....
Mám bohužel jednu špatnou zkušenost s kamarádkou ( hřála jsem si hada na prsou), kdy  jsme s malými staejně starými dětmi podnikaly výlety a bylo to moc prima, ovšem časem si raději  více povídala s mým mužem...o tom svém říkala, že zbytečně žárlí, no, zas tak zbytečné to nebylo...ale to já tenkrát netušila, až tedy později....no, snad už je to za námi, naštěstí ona to neustála, ne já.....
nicméně mám i fajn kamarádky, ale už zvažuju, ...protože člověk , který se jednou spálí...

To ze by si povidala s mym muzem a i semnou, tak to jo. Ale takove ty zname, to proste nejsou kamosky.

misa1234 napsal(a):

Michaela.43 napsal(a):

Souhlasím, ale některé jsou "kamarádky"....
Mám bohužel jednu špatnou zkušenost s kamarádkou ( hřála jsem si hada na prsou), kdy  jsme s malými staejně starými dětmi podnikaly výlety a bylo to moc prima, ovšem časem si raději  více povídala s mým mužem...o tom svém říkala, že zbytečně žárlí, no, zas tak zbytečné to nebylo...ale to já tenkrát netušila, až tedy později....no, snad už je to za námi, naštěstí ona to neustála, ne já.....
nicméně mám i fajn kamarádky, ale už zvažuju, ...protože člověk , který se jednou spálí...

To ze by si povidala s mym muzem a i semnou, tak to jo. Ale takove ty zname, to proste nejsou kamosky.

Mám trošku podobnou zkušenost,také výlety s dětmi,víkendy na chatě i s manžely, vše bylo fajn až do té doby než jsem mezi nás vzala"kamarádku".Manžela měla v pracovně v zahraničí,tak jsem jí vtáhla mezi nás.A to si asi budu dlouho vyčítat...Takhle to trvalo asi rok.No,prostě vyšlo najevo,že ta má dobrá kamarádka má vztah s mužem té mé druhé kamarádky.Scházely se asi půl roku.Takže je prostě po kamarádství...Ta první se mnou nekomunikuje,že jse m údajně o všem věděla(není to tak)..Mrzí mě to.Nejsem typ co musí mít kamarádku za každou cenu a o to je to pro mě horší...

Ja som mala v živote ohromné šťastie na kamošky, ťuk-ťuk, musím si pre istotu zaklopať na drevo. Rodinu mám, ale rodičia sa ku mne správajú skôr kriticky a stále ako keby som mala tak 6 rokov, brat je OK, ale dosť zaneprázdnený, ale kamošky sú vlastne takou mojou rodinou z vlastného rozhodnutia. Na chlapov som mala smolu(dúfam, že som ju už prerazila), ale kamošky mi to vynahradily. Aj teraz, keď som bola pol roka v zahraničí, našla som si tam kamošky, čo mi pobyt spríjemnili, a jednu ešte z vyoskej, s ktorou sme v pohode po pár rokoch nadviazali tam, kde sme prestaly... Pre mňa je kamarátstvo dôležité a aj keď sa jeden môj bývalý(už, našťastie) chcel vyspať s mojimi kamoškami, zostalo u zbožných prianí. Ako vravím, tu mám šťastie...

nuklik napsal(a):

misa1234 napsal(a):

Michaela.43 napsal(a):

Souhlasím, ale některé jsou "kamarádky"....
Mám bohužel jednu špatnou zkušenost s kamarádkou ( hřála jsem si hada na prsou), kdy  jsme s malými staejně starými dětmi podnikaly výlety a bylo to moc prima, ovšem časem si raději  více povídala s mým mužem...o tom svém říkala, že zbytečně žárlí, no, zas tak zbytečné to nebylo...ale to já tenkrát netušila, až tedy později....no, snad už je to za námi, naštěstí ona to neustála, ne já.....
nicméně mám i fajn kamarádky, ale už zvažuju, ...protože člověk , který se jednou spálí...

To ze by si povidala s mym muzem a i semnou, tak to jo. Ale takove ty zname, to proste nejsou kamosky.

Mám trošku podobnou zkušenost,také výlety s dětmi,víkendy na chatě i s manžely, vše bylo fajn až do té doby než jsem mezi nás vzala"kamarádku".Manžela měla v pracovně v zahraničí,tak jsem jí vtáhla mezi nás.A to si asi budu dlouho vyčítat...Takhle to trvalo asi rok.No,prostě vyšlo najevo,že ta má dobrá kamarádka má vztah s mužem té mé druhé kamarádky.Scházely se asi půl roku.Takže je prostě po kamarádství...Ta první se mnou nekomunikuje,že jse m údajně o všem věděla(není to tak)..Mrzí mě to.Nejsem typ co musí mít kamarádku za každou cenu a o to je to pro mě horší...

Ahoj Nuklik, neni kamaradka jako kamaradka. Normalne se bavit od kamaradky s muzem, na tom nic nevidim. Ale ja mam takovou zkusenost, ze od kamaradek od kterych jsem to necekala, tak mrkali po mem muzi a to bych u nich necakala, zname se roky. A u kamaradky s kterou jsem moc tak nekamaradila, jako s tou o ktere jsem se zminovala, tak normalne. Zalezi na charakteru, ale ja rozhodne bych nechtela zadneho muze, ikdyby byl ze zlata. Staci me ten muj. ALe ty kamosky, co se tak chovaji, to nejsou kamosky.