Joan napsal(a):

Terko, chápu o čem tady píšeš. Možná víc než si myslíš. Nenapadlo se zeptat se tvého partnera proč nemůžeš? A pokud nedostaneš odpověď tak se zeptej jí. Třebga mu na ní ještě záleží a chce jí poslouchat. Třeba jim děláš jen onuci. promiň za upřímnost. V mém případě kdyby šlo jen o mě tak to neřeším. Ale u nás jde o psychiku té malé. U nás je to jiné. Dceři z 1. manželství koupil dárek za 2tis. k vánocům. Je jí 14 let. A naší malé nekoupil nic s tím, že nemá peníze. Ona to fakt dost špatně bere protože on se s tím ještě před ní chlubí. Doma má na zdi dokonce nástěnku, kde má vystavené fotky dcery a jeho milenek. A na to se má ta malá dívat? Víš, třeba ta vaše také prožívá nějaké trauma. Ty děti to chápou po svém. třeba odloučené manželství je pro to dítě fakt strašné. Mělo tátu doma každý den a byl s maminkou. Teď došlo ke změně. To ví fakt jen ta máma jak se to dítě cítí. Moje mala občas když jsem ji pozorovala taka seděla na posteli, koukala do prázdna a držela v náruči medvídka. Když jsem ji vyrušila a zeptala se jí co se děje tak mi řekla.,,Maminko, mám tě moc ráda". Je to fakt pro ty děti strašné a chce to čas. Moje malá dodnes nechápe proč odešel a já jí to neumím vysvětlit protože to také nevím. Podle mě nebyl jen zralý. Třeba se mýlím a u vás ze strany ex je to jen o pomstě. Proto by ses měla zeptat. Pokud je to ale máma a jde jí hlavně o to dítě tak ho chápe a chce pro něj jen to nejlepší.

To si nemyslím, že jsem jen náhražka, na to jsme spolu moc dlouho a intenzivně. Určitě mu na ní záleží, minimálně tak, že je to matka jeho dětí ,ale nepřijde mi, že by mě to vadilo, naopak připadá mi, že by to tak mělo být, nechtěla bych muže takového, jak ty píšeš o tom tvém. To kdybych se někdy dozvěděla, tak bych s ním okamžitě skončila. Víš, myslela jsem, že ho chce jeho žena zpět, nějak jsem to vnitřně cítila, samozřejmě mě ubezpečoval, že to tak není. Jestli to tak bylo to nevím, každopádně já jako ženská, jsem jen valila oči nad tím, jak to vzala za špatný konec..
Ten tvůj je tedy neskutečný blbec a to říkám i přesto, že jsi psala, že ho pořád máš ráda. Víš, tvoje dcerka vycítí, jak jsi nešťastná a jak vnitřně trpíš, a odráží se to i na ní. Nechci samozřejmě říkat, že je to jen tvá chyba, určitě jsou tam i důvody které popisuješ. Ale každý musí začít především u sebe, myslíš, že má nějaké trápení, ale vychází to z tebe. Prožívala jsem kdysi něco podobného, syn na mě poznal každý smutek ač jsem se snažila sebevíc, a teprve psycholožka mě na to upozornila, že je smutný ze mě.. Chce to prostě pracovat na sobě, i když to nepředstavitelně bolí.. problém je taky to uvidět, to je základ, jenže to skoro nikdo sám u sebe nedokáže, i když u jiných mu to jde vidět dobře.

Frigo napsal(a):

Terko, tak to neřeš a říkej si, že je fajn, že se nemusíš starat ani občas o cizí děti. Třeba se to časem vyvrbí.
Třeba by ti dělali ze života peklo.

Frigo, mě to jen obyčejně lidsky mrzí  a je mi trapné jet třeba k moři na dovolenou, když vím, že by mohly jet jeho děti také. Samozřejmě si můžu říct, neřeš to, nejsou to tvoje děti, důležité je, že jede s tebou a s těmi tvými. Ale připadá mi to, že to je prostě škoda..
Samozřejmě jestli spolu zůstaneme, to, že budou vůči mě zapšklé a budou mě nenávidět, s tím počítám, nedělám si iluze o tom, jaká je u nich atmosféra vůči mé osobě, respektive vůči osobě, se kterou je jejich otec, ať už jsem to já, nebo kterákoli jiná.
Ale máš pravdu, člověk si má ze všeho vzít to pozitivní.

Frigo takto přece nemůžeš uvažovat, časem se nic nevyvrbí, pokud to neklape hned na začátku, nevěřím, že to bude klapat i potom....a starat se o cizí děti. kdyby byly jen jeho a nebyla tam třetí velmi ovlivňující osoba a nepřející, myslím, že každá z nás by se stararla o děti ať už vlastní nebo cizí, protože my si vybraly chlapa s dětmi, ale už ne s bejvalkou....škoda že v životě to takto lehce nechodí

Souhlasím absolutně s lelylou. Takhle přesně bych to napsala i já.
terko, úplně Tě chápu-takhle jsem si to taky kdysi představovala,(myslela jsem, že budeme všichni v pohodě vycházet a dělala jsem pro to i nemožné) ale bylo to úplně jinak. Člověk míní-osud mění (jak se říká) a nic s tím, ani dobrá vůle a snaha, nenadělá.
Já vymýšlela různé programy, když měly přijet manželovy dcery, ale když pak slyšíte, jak vám manžel říká, že z toho bazénu nic nebude, protože BM si to nepřeje(zakázala děckám vzít z domu plavky) a prý i před dětma to zdůvodnila tím, že by musely jít se mnou do ženské šatny a ona si nepřeje, aby se dívaly na nahou ku****. Doslovně!!! Starší dcera z toho měla prý legraci a připadalo jí to vtipné-mamince to jistě taky zalichotilo. A tak to bylo se vším.
Z mé strany postupně rezignace (tím ale větší nároky BM a větší ,,nadvláda" jejich dcer), zhnusení, absolutní víkendové mlčení, víkendové útěky(i se synem) k příbuzným (z mého! bytu)a po pár větších ,,fackách" z jejich a i vlastně i manželovy strany, které už prostě nešly tolerovat(skončila bych s vředama a na psychiatrii spolu se synem)jsem zakázala jeho dcerám k nám jezdit. Stýkají se s otcem dál, ale já je už skoro rok vůbec nepotkávám. Přibrala jsem 7kg a nervy se mi spravily, spím a dá se říci, že s manželem (který bydlí v současnosti na chatě) k sobě nacházíme znovu cestu a spoustu věcí si začíná uvědomovat.
Byly to ale pro mně (a pro mého syna) ty nejhorší roky v životě.

Terko znovu jsem si to četla....co jsi napsala...vy už jste spolu 2,5 roku a nikdo z nich se nehrne k rozvodu....fakt ti radím utíkej a věnuj svůj čas a lásku spíše někomu, kdo to má v životě ujasněno...ten tvůj přítel to nemá...kdyby měl a byl rozhodlý co se svým životem, rozvede se uspořádá si svůj život a vlastně nejen svůj ale i jeho rodiny a tvůj...takto je to doho zapletených hodně lidí a nukdo pořádně neví na čem je...takto se žít nedá....a divím se jak to můžeš vydržet takovou nejistotu v životě....

lelyla napsal(a):

Terko znovu jsem si to četla....co jsi napsala...vy už jste spolu 2,5 roku a nikdo z nich se nehrne k rozvodu....fakt ti radím utíkej a věnuj svůj čas a lásku spíše někomu, kdo to má v životě ujasněno...ten tvůj přítel to nemá...kdyby měl a byl rozhodlý co se svým životem, rozvede se uspořádá si svůj život a vlastně nejen svůj ale i jeho rodiny a tvůj...takto je to doho zapletených hodně lidí a nukdo pořádně neví na čem je...takto se žít nedá....a divím se jak to můžeš vydržet takovou nejistotu v životě....

Děkuji všem za názory. Teď budu mít chvíli čas se zastavit a popřemýšlet o tom všem a uvidíme.. Lelylo, je to drsné, ale je to tak shrnula si to do pár vět a i když to bolí, je to pravda. pravda je také, že to dlouho už vydržet nemůžu, mám deprese ani pořádně nevím z čeho, možná ta nejistota k tomu taky přispívá.

Ahoj Terko,

před rokem jsem na tom byla stejně jako ty. Bývalá manželka si nepřála, aby se její dítě se mnou stýkalo. Představovala si, že si dítě otec vyzvedne a na hodinku se s ním jednou týdně projde - toť vše. Když jsme šli jenom na procházku společně - následovalo bombardování sms, dopisy apod. Nakonec to dopadlo tak, že otci dítě přestala půjčovat. Otec byl zezačátku schopen udělat všechno (přistoupit na její vydírání) jenom proto, aby své dítě viděl. Sama mám své děti a bylo to v době, kdy jsme společně začali žít. Pokládala jsem si stejné otázky, jako ty.  Až ve chvíli, kdy si otec uvědomil, že své dítě skoro vůbec nevídá, odhodlal se (po půl roce) vše řešit soudně. Mezitím se s matkou scházel, aby se s ní domluvil  a ta mu dělala scény a výsledek žádný. U soudu na něj nakydala špínu, že dítě se k němu bojí, že není schopen se o něj postarat apod. Vzala si i právnéka. Bohužel zbytečně, soud i právo bylo na jeho straně. Dnes máme pravidelně dítě jednou za 14 dní. Samozřejmě, že si nás matka "vychutnává" svými poznámkami, co a jak děláme špatně, občas napíše, jak k nám dítě nechce, ale otec i dítě jsou šťastni, že jsou spolu. Přes naléhání dítěte, že chce být s otcem častěji, není žádná možnost se s ním stýkat častěji. Matka to nikdy nepřipustí. Ani hodinku navíc. Dítě už ale vycítilo, že před matkou nemá mluvit o otci jako "spokojené" a tak to dělá. Před matkou se dítěti k otci nechce, jen co matka zavře za sebou dveře, dítě se směje, tulí, říká, že je rádo, že je s otcem. Celý víkend je to "veselé " dítě. Ani domů nechce.
Chtěla jsem ti napsat, že ta cesta, která před tebou je,  je velice dlouhá a vysilující. Pokud nenajdeš u přítele později podporu, bude tě to stát spoustu sil, protože on touží po svém dítěti a přesto miluje tebe. Je to pro něj stresující situace. Takové ženy, jako je jeho bývalá jsou děsné urputné ve svém počínání a dítě je velká zbraň. Nevím, jak jsou staré jeho děti, zda opravdu s otcem chtějí, nebo nechtějí být. Ale opravdu malé děti "tety" neřeší, ale dají se dobře zpracovat od maminky. Když je maminka smutná, proto, že jí tatínek ubližuje, je zákonité, že se na tatínka zlobí, že mamince ubližuje. Ať je to jakkoliv, jedno si uvědom - MATKA dětí tvého přítele bude stále "ona", kdo bude tahat za provázky a diktovat, jak to bude dál, ať chceš nebo nechceš. Záleží na tom, jak dalece se jí naučíte ignorovat. Jak se dohodnete s přítelem na tom, co je a co není pro váš vztah důležité a co pro to jste oba schopni udělat. A ještě pro tebe - neber si její averzi proti sobě osobně. Mně se to daří občas, občas ne, ale nauč se to, povede se ti líp.

Lelylo, že tě měli rádi - tak o to to bylo pro tu ex horší..

Ahoj a hezký den všem. Jen jsem Vám chtěla poděkovat, vážně mi to dost pomohlo, jsem vděčná za každý názor i z té druhé strany, já tam byla taky kdysi, na druhém břehu... ,ale spíš jsme měli rozepře jiného rázu. Snažím se to právě nebrat osobně, možná, že to teď zbytečně moc řeším, ale když se dívám dopředu, tak mě to děsí, vidím úplně jasně co za komplikace to způsobuje, jen proto, že si přítel hraje na pštrosa..

Ad Lelyla: Bohužel těm nejnevinnějším, dětem.

...

Upravil(a) Gabrielle (12. 2. 2020 11:52)

...

Upravil(a) Gabrielle (12. 2. 2020 11:52)