Jako psycholog určitě víte, že pro ženu je točit se v problému, pořád dokolečka jako pejsek za ocáskem, probírat ho zleva do prava a zprava do leva, životní nutností. A když zrovna žádný nemá, něco vždycky vymyslí, co probírat.
Psychoterapie samotná problém nevyřeší a neřáda z bytu nedostane. Jen pomůže v tom, že člověku ten problém přestane vadit.

avalonka napsal(a):

Já mám s psychoterapií vynikající zkušenost. Změnila mi život. Fakt. Vřele doporučuju všem, kteří si sami se sebou nevědí rady.

Jenže většina problémů tady není o tom, že si někdo neví rady sám se sebou. On si neví rady s někým jiným. S partnerem, kamarádem... a řeší, co konkrétně dělat, aby problém vyřešili, ne to, jak to udělat, aby jim přestal vadit.

Mimochodem, ten Tvůj terapeut Ti pěkně zblbnul hlavu

Upravil(a) mashanka (29. 3. 2006 14:54)

Pane doktore, to by mě zajímalo, jak by psychoterapie na 90% vyřešila např. problém ženy, které manžel notorik rozprodal půl bytu, všechno prochlastal, nadělal dluhy a ona nemá, co dát dětem k večeři. Je pravda, že její psychika nebyla v pořádku, když s ním tak dlouho vydržela, ale terapie v této fázi pomůže jen tomu, aby si zítra nehodila smyčku. Její děti nenakrmí

Vím, asi odpovíte, že terapie pomůže k tomu, že se její život začne ubírat jiným, správným směrem a od toho se odvine celkové zlepšení její situace - asi nená smysl o tom polemizovat... tak nic

Upravil(a) mashanka (29. 3. 2006 15:05)

Když Ti to pomohlo, asi jsi to potřebovala a je jedině dobře, že je ti líp. přeji Ti to. Ale to neznamená, že je to universální recept pro každého.

Mně psychoterapie taky pomohla. Tedy pomohla jsem si především já sama, ale díky mojí psychoterapeutce a skupinové terapii. Uměla mi nastavit zrcadlo a já to uměla přijmout. Bylo to místy dost bolavé a nepříjemné. Kdo si taky rád vzpomíná na krizové situace (a nejlíp, když už se je 25 let snaží vědomě pohřbít, ale ony vylézají, potvory) a kdo rád slyší negativní kritiku svojí osoby, že?  Ale když už jsem se rozhodla svůj život změnit, bylo mi jasné, že ponesu svou kůži na trh (ostatně nebyla jsem v tom sama, o to líp se mi povídalo). Pokud se psycholog snaží a jeho klient je přitom slepý, hluchý, neumí naslouchat a neumí realizovat změny svých postojů nazírání světa, tak to bude těch 10-20%, kdy ta terapie nepomáhá.

Mashanka: Já myslím, že psychoterapie by takové ženě především mohla pomoct nalézt její sebedůvěru, že všechen ten marast je schopná sama, svými silami řešit, že je schopná hledat pomoc a nalézat ji, mělo by jí dojít, že jedině ona má šanci svůj život změnit.......tak sis v podstatě i odpověděla sama na konci svého příspěvku. Taky by jí psychoterapie mohla být přínosem v tom směru, že by zjistila, proč s takovým chlapem žila, co to zapříčinilo, že trpěla tak dlouho, proč si to nechala líbit. S pohnutkami takového jednání se dá pracovat, můžu si uvědomit, proč dělám zdánlivě nesmyslné věci, co mě k nim nutí. Můžu s tím přestat, můžu si změnit život, pokud sebe sama pochopím, pokud se vyrovnám se svou, někdy děsivou, minulostí.

Tým ste vlastne povedal, že aj keby som sa rozhodla ísť, že mi už ani neni pomoci.... a sama som si na vine!

Evičko, tak to ti úprimne závidím.... lebo mňa ovplyvňuje všetko zlé, čo som s mužmi zažila. Viem, že chyba bola aj na mojej strane, nevedela som sa dostatočne brániť, opäť som nezvládla výber partnera a stále som naivná...len teraz ešte viac ubolená. Skúšala som aj meditovať ais pred rokom, ako pán doktor pri jednom príbehu písal....naozaj ma to ukľudňovalo a pomáhalo mi to vyčistiť hlavu a po meditácii som bola oveľa šťastnejšia, tak sa k tomu opäť vrátim.

Emma: Já jen vím, že nejlepší je do bolavého místa "rýpnout". Někde jsem psala takové přirovnání bolavé duše ke špatně srostlé zlomenině. Ta občas taky bolí, při změnách počasí nebo i bezdůvodně....když už přijdeš na to, že to je ta stará, špatně srostlá zlomenina, tak si dojdeš k doktorovi. A ta kost se musí znova zlámat, což pěkně bolí, ale pak se to hojí a hojí...až najednou zjistíš, že už tě nebolí nic.....Neobviňuj sebe, že ses neuměla bránit, že jsi nezvládla výběr partnera, že jsi naivní....Jak by ses taky mohla bránit, když jsi byla malé dítě? A kde ses to taky měla naučit, když tvoje matka ti neuměla ukázat, jak se bránit a trpěla otce-agresora? Jak bys mohla zvládnout výběr partnera, od koho bys měla odkoukat vzor správného mužského? Že jsi naivní? Myslím, že ne snad naivní, ale hledáš. Hledáš sebe, co chceš, toužíš po lásce, po objetí, po porozumění, po opření se o nějaké to opravdu chlapské rámě. To není naivita, jsou to normální přání. A ty máš nárok na to, aby sis je splnila. Psychoterapie mě naučila sebe sama si vážit, naučila mě, že se nemusím podvolovat názorům a přáním partnera a nejsem proto špatná. Naučila mě, že mohu žádat od muže víc než to, aby mě nebil. Kvůli dětství jsem měla tohle hledisko nároků na muže taky dost posunuté, taky jsem se obviňovala, že jsem nezvládla chránit bratra před rozlíceným otčímem, později jsem chránila manžela, tahala jsem ho z bryndy, kterou si navařil...kde asi? ...jasně - v podnikání....zabezpečovala jsem rodinu, naše dítě.......naše příběhy se opravdu dost protínají a je z toho cesta ven, věř mi. Měla jsem štěstí, že jsem kápla na odbornici psychoterapeutku. Tímto jí děkuju. Taky vím, že třeba muži bych se takhle svěřit nedokázala, bylo by to příliš bolestné, ten "hlavní" muž v životě ženy ublížil mně a mým blízkým, jak bych mohla věřit jinému? Naštěstí, dneska už jsem jiná Eva, než jsem bývala Taky budeš, jen v sobě nedusit ty pocity, staré křivdy, neštěstí, ponížení, ubližování....jen to ze sebe pěkně vysypat, vykřičet, vybrečet, roztřískat nádobí, počmárat agresora, rozcupovat ho na kousky (tedy třeba jeho kresbu)....vypadá to zvenčí třeba směšně, ale pro mě to bylo účinné.

Emma: na psychoterapii jsem šla z velmi podobných důvodů jako ty - u nás doma to vypadalo naprosto stejně jako u tebe - jen s rozdílem, že já byla ze sester ta starší. Psycholog mi strašně pomohl najít ztracenou sebedůvěru.

Eva36: krásně jsi to napsala, 100% souhlas!

Teda, Evičko, tys mně rozbřečela........!
Ok, viem, že máš pravdu....ako napísala avalonka, krásne si to napísala. Ja si skúšam pomôcť sama, mám záujmy, ešte zopár priateľov mi ostalo, dcérku povzbudzujem, otváram jej nové obzory a možnosti, dávam jej lásku a povzbudenie. Teraz začala chodiť do školy, robí mi len radosť, je fakt šikovné a dobré dievčatko. Mama je na dôchodku, tak mi pomáha s výberom zo školy a učí sa s ňou. Takže mám už od januára viac času pre seba a menej naháňačiek. Tak mrknem na net alebo do zlatých stránok a pokúsim sa nájsť nejakého, asi lepšie nejakú psychologičku, priškrtím si rozpočet a urobím niečo pre seba, pre svoju dušu....
....ale bojím sa tých poroztváraných rán....plaču a opätovnej bolesti....radšej by som ich zacelila nejako ináč....už mi ale dochádza, že to asi inak nejde, len touto bolestnou cestou....

Emma: Taky jsem k tomu dospěla, že jestli chci někdy žít v klidu a podle sebe, budu se muset ohlédnout do minulosti, ať se mi to líbí, nebo ne, ať to bolí sebevíc, nebo ať se tvářím naoko, že už to je za mnou. Nebyla to procházka růžovou zahradou, ale vyplatila se. Klidně plač, když budeš chtít, klidně přestaň mluvit, když už budeš cítit, že té bolesti je příliš. Dobrý psychoterapeut taky ví, kdy má přestat se ptát a kdy z tebe ještě něco "vydoluje". Do příště se dáš trochu do kupy a budeš moct pokračovat, ta síla k tobě přijde, vyhrabeš jí někde ze dna svojí osobnosti. Je tam pořád, i když někdy možná pochybuješ. Jsi silná žena, přežila jsi své dětství, manželství, máš šikovnou holčičku, maminka ti taky pomůže, máš chuť svůj život změnit, uvědomuješ si, že jinak než s bolestí to nepůjde. Ale ta úleva potom    Jo, je na čase nastartovat se do nového života. Držím ti palce, moc. Zvládneš to, nepochybuj o tom, jako o tobě nepochybuju já. A budu ráda, když zase napíšeš. Pa

Dr. Knopp: Pane doktore, tak to vypadá, že je tady další, kdo by potřeboval odbornou pomoc, ale zřejmě se k ní nikdy neodváží.....Mohl byste ze svého pohledu popsat, proč se někteří lidé (jako třeba tady Sigilium) vměšují do diskuzí tímto infantilně provokativním způsobem? Další příspěvky, které mě přiměly přemýšlet o duševním zdraví pisatelů, byly v rubrice Rodiče a děti, bylo to téma Děti snědly morčátko na  http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=5976, na konci zjevně vyšlo najevo, že téma je vymyšlené, autor (Limea) zřejmě chtěl také provokovat. Nerozumím tomu, do jakých hanebností a sprostot se pak zvrtly příspěvky právě od Sigilium či Sigiliová. Mohl byste nám nastínit možné pohnutky těchto podle mě nebohých přispěvatelů? Jde o jejich snahu dokázat si, že jsou chytřejší než ostatní, když nás dokázali zblbnout, dokazují si tím svoje sebevědomí, nebo je možné, že je někdo tak citově plochý?....Děkuji za reakci a přeji hezký den.