No ono "trochu mimo" je dost slabe slovo :-))))
Kazdopadne me ted dost boli to,ze si maly moc nevsima,jen kdyz ma naladu, nebo kdyz nema nic bohulibějšího na práci:-(((  Jako kdyby byla malá jen moje a to se na ní tak těšil. Už jsem vzdala pokusy naučit ho třeba jí koupat, protože mě argumenty typu "nikdy jsem to nedelal" naprosto ničí. :-((((

Miškaa

tak to nechápu ... chtěl opravdu už dítě, neni náhodou ještě nevyzrálej (ikdyž tohle bude spíš v hlavě než nevyzrálost)

ale bejt tebou tak to chvili nechám být ať si na roli "tatínka" zvykne ... a užívej si dcerky sama, uvidíš co bude dál ...

Miškaa napsal(a):

Právě,že on byl ten, kdo mimčo moc chtěl už poslední 2 roky.Já se na to necítila už z důvodu mých úzkostí a panické poruchy. Přítel mne musel mooc přesvědčovat jak to bude skvělý až budeme rodina: Tak si ted připadám jakoby podvedená. Uvázal si mě doma k dítěti,ke kterému stále hledám vztah a mám výčitky, že mne nezachvátil mateřský pud hned po jejím narození:-((((

Nic si z toho nedělej, to mi dost připomíná sebe. Po porodu to bylo to samý co u tebe a já taky necítila žádný mateřský pud. A ještě k tomu mě taky přesvědčil můj přítel abysme si to malý nechali a nakonec byl to samý jako ten tvůj. Malýmu už je půl roku a já se od něj nemůžu odlepit. Když náhodou někam jdu sama, když mi ho mamka pohlídá, abych se šla pobavit, tak stejně jdu jen na chvíli a píšu jestli je všechno v pořádku. Neboj to přijde uvidíš.

Moc vám všem díky za názory. Myslím,že mi to dnes hodně pomohlo. On to se mnou taky ted nema jednoduchy:-((( Jsem lítostiva atd. Prostě šestinedělka,ale snad už to bude lepší...sluníčko mi dnes hodně dobilo baterky:-)

Miškoo, když vzpomenu na sebe po prvním porodu - hrůza a běs. Přitom na dítě jsem se nesmírně těšila, ale pár dnů po porodu mi muž řekl obyčejnou větu a já se rozbrečela. Měla jsem totálně rozhozený hormony a muž si teda užil. Když si to uvědomuju zpětně, tak strašlivě jsem se soustředila na dítě, jako by všechno ostatní přestalo existovat...Muž si nemohl připadat na druhý koleji, ale nejmíň na desátý. Asi tak po půl roce jsem si to začala uvědomovat a zklidňovat se trochu. Po pár letech mi muž řekl, že se tehdy cítil dost bídně, vůbec nevěděl, jak se s celou situací vyrovnat, byl nejistej, bál se (často taky pronášel větu typu , že to ještě nikdy nedělal apod.)Z tohodle všeho pramenilo dost konfliktů, ale časem  a dobrou vůlí nás obou se všechno dalo do pořádku. Dnes máme dvě děti v pubertě a on je ten nejbáječnější otec pod sluncem. Neboj se, chce to čas

Miško - rozhodně si ho všímej a nikam se nestěhuj. To se urovná. Zážitek z porodu je pro muže silný. Viděl, co to obnáší, že trpíš a on Ti nemůže pomoct a tohle v nich chvíli zůstane. Něco jako výčitky svědomí, že Tě vystavil takové bolesti a nechal trpět.
Když Ti třeba ještě není dobře, jsi citlivá nebo slabá, on to vidí pořád jako důsledky toho, čemu Tě vystavil.

Myslím, že by pomohlo, kdyby ses vschopila, byla veselá a šťastná. Aby s Tebe bylo cítit, že ta "hrůza", kterou jsi před jeho očima prodělala, nebyla vůbec nic hrozného a učinila Tě šťastnou. Že Ti to stálo za to a vlastně Ti to bylo příjemné Prostě, aby na Tobě bylo vidět, že jeho zásluhou (že s Tebou to dítě zplodil) jsi šťastná.

Já vím, že to zní jako naprostá kravina, ale oni jsou prostě divní
Možná je móda chlapů u porodu přínosná a příjemná, ale oni to prostě špatně snáší, ať si to přiznají nebo ne. Je to jako kdyby ho někdo přivázal a musel se dívat, jak Tebe někdo mučí a nemohl Ti pomoct.

Miško, jsou to teprve 3 týdny - věnuj se miminku a jeho teď nech být. Ono taková událost je velký zlom i pro chlapa jako tátu a musí si to všechno v hlavě srovnat. Ono totiž až do té chvíle, než ta růžová vánočka řve doma to je všechno tak jako z vyprávění, ale pak se už nedá couvnout. Je doma a už nejsem já a ty, ale my tři a hlavně ono. Chlap je jako dítě který se jednak načuří když mu vezmou jeho hračku a případně žárlí na bratříčka, protože si ho všímají víc než jeho. Zkus mu dát najevo že i pro něj je u tebe místo, ale teď nějakou dobu bude na prvím místě mimčo, měl by to pochopit. A rozhodně když už tak by měl odejít k mamce on a ne ty, zkus to přehlížet a dej mu čas. Hlavně že jsi zdravá ty a malá...

Dejme si ruku na srdce, kterej chlap chce být u porodu. To je novodobej výmysl matek. Já u prvního nebyl, u druhýho byl a nevidím žádný rozdíl v přístupu k dětem, mateřství a celé situaci. Proč by si měl chlap víc vážit ženy nebo dítěte když je u porodu?

Miškoo - miminko, žárlivý taťka a žárlivý pes, to je skutečně "skvělá" kombinace. Nakonec páníček a pejsek reagujou v podstatě stejně (akorát ten větší se nepočůrává ).Ale oni si zvyknou, všichni, neboj. A že nepřinesl kytku po porodu - co se divíš, byl tak vykolejený, že na něco podobného ani nevzpomněl... jestli byl zvyklý nosit, zase začne .

No tak vidíš, že to není tak zlý...