já určitě nechci být ta druhořadá...určitě ne pořád. Teď jde o momentální situaci...už dlouho jsem prostě byla sama... U tohoto chlapa ale vím, že má svoji manželku rád, že mu jde jen o "jedno" ... nevidím v tom žádnou perspektivu.
A rozpadlu rodinu řeším i já, ale tam nešlo o nevěru ani z jedné strany...i když děti tím samozřejmě  trpí tak jako tak...

Jak už víš kato z jiné diskuse, kdysi dávno jsem svoji manželku taky podváděl a to docela často a s několika milenkama, i současně... ale. Dneska se na to dívám trochu jinak, tak možná se ti můj názor nebude zdát, ale je to tak. Problém tvého svědomí by tam měl být, protože potenciálně rozbíjíš rodinu někoho druhého. Nepíšeš jestli ten ženáč má děti. Nehledej si zbytečně alibi, nepomůže ti to pak až si budeš jednoho dne sama sobě omlouvat co jsi udělala. On to chtěl a chce, protože mu asi doma něco schází - podle toho co píšeš asi sex. To jsi na tom tak špatně, že si nevěříš sama že by jsi dokázala najít si chlapa nezadaného který by o tebe stál a mohla jsi s ním založit sama svoji rodinu? Píšeš že nemůžeš mít vztah bez podmínek - nejsi teda přespříliš náročná? Zkus si vážit sama sebe a uvědom si že jsi pro toho ženáče hračka a asi nic víc pokud ti nic neslibuje.

Díky Doublexi za odpověď
já u toho chlapa vím, že děti nemá. A vím, že svoji manželku má rá, že by ji neopustil. Možná právě proto jsem klidná, to je vlsatně trochu moje alibi...Jenže tím, že jsem sama, bylo mi hrozně příjemné, že mě "balí" Věděla jsem, že mu chybí jen sex. Ve svém předchozím manželsství jsem já na sex neměla chuť a najednou, mě to začalo strašně přitahovat...hned od začátku jsem věděla, že takového chlapa bych do života nechtěla, ale přesto mě to přitahovalo...Není to tím, že si nevěřím. Ale po rozvodu jesm ani nikoho nehledala. Tohle přišlo tak nějak samo...Vím, že se ženatým chlapem budu vždy v pozici - té druhé a navíc té, která čeká až bude mít on čas. Určitě vím, že něco takového by mě neuspokojovalo. Možná, kdybych opravdu měla povahu té "mrchy" tak bych takový vztah zvládla. Takhle vím že ne...

zvyknout si na to, že jsme až ty "druhé" se nedá..vztah s ženatým uz udržuji s přestávkami, kdy jsem se snažila to ukončit,dva roky. Když jsme se poznali byla jeho přítelkyní 3roky, já opustila přítele, on ji, a začali jsme spolu chodit. Pak se k ni vrátil, Já ke svému příteli, Pak se zase s ní rozešel, já s přítelem taky a tak to šlo párkrát takhle dokola. Ona otěhotněla,pak potratila. Nakonec si ji vzal. Já však zůstala sama bez přítele, pořád dokola se vztah lepit neda, ani nebylo co..říká, že me miluje, ale proč si ji vzal mi říct pořádně nedokáže..prý je to asi zvyk a taky fakt, že ONA má tříletý náskok, prý to sní kdysi taky bylo tak krásné jak se mnou, asi má strach abychom nedopadli stejně..nevím, jak ho opustit, pořád se o to snažím, ale nejde to, naposledy mi řekl, že si mě dokáže představit jako matku svých dětí..proč to říká? tak proč je s ní? pořád si dávám otázky proč je to takhle a ne takhle..ale stejně ve skrytu duše vím, že to nemá cenu..stejně bych mu nevěřila..všechno je hrozně zamotané, ale být s ním je tak krásné...

Milá děvčata.

Jsem jednou z těch žen, které mají muže nevěrníka. Nikdy jsem neodsuzovala milenku, nikdy jsem k ní necítila zlost. Dovedu se vžít do pozice svobodné - momentálně volné - ženské. Vím, že taky touží po citu, po pohlazení, po sladkém slovíčku. Jen mě zaráží, že dokážete třeba i několik let čekat. Pro mě by byl smutný život jen čekat, kdy si na mě milovaná osoba udělá čas. Smutný život, když vaší lásku většinou musíte zkrývat, aby na to manželka nevěrníka nezjistila. když musíte zůstávat  večery sami doma a přitom víte, že vaše láska je doma s "tou nemilovanou manželkou".  Manžel se svou milenkou téměř nikam nechodí. Večery tráví doma s námi. Víkendy také. Jen občas má tak 2 hodinky černého nevysvětlitelného času. To je ten čas pro milenku. Žádný vílet, žádné kino, žádné divadlo, žádný večer strávený u ní. Je mi jí líto. Rok a půl čeká, doufá, věří. Pro mě je to chudák ženská. Je zamilovaná, to vím, ale proč si ze sebe nechá dělat hračku? Ona je opravdu jen hračka na hraní. Když si manžel vzpomene si pohrát, tak jde. "Naše" milenka je svobodná, velice chytrá mladá dívka. Má tohle opravdu zapotřebí? Vždyť každý večer se spokojí jen s sms na dobrou noc! Já ho mám doma, se mnou je v obýváku, se mnou se dívá na TV, se mnou večeří.

Děvčata promiňte, ale vzbuzujete u mě soucit. Je to pouze můj pohled, můžete mít jiný a kdokoliv také. Ale jste na diskusním foru, tak diskutuji.

Jinak vám držím palce, abyste si našly muže jen pro sebe, abyste se nemusely dělit o něj s jeho rodinou a abyste nemusely trávit večery sami. Vím, je to asi těžké, ale rozhodně né ponižující. Čekat až si milostivě ženáč udělá čas se mi zdá hodně ponižující. Tak jako se mi zdá hodně ponižující žít v manželství, ve kterém má někdo potřebu být 2 roky nevěrný. Proto se rozvádím. Nechce se dělit o manžela, nechci koukat na to, jak ovlivňuje životy mě a své milenky. Takový člověk mi za to nestojí.

Hezký den.

Když si tak pročítám ten tvůj příběh, tak mi to něco připomíná...taky sem byla před nějakým rokem na místě milenky...
Měla sem sice trochu výčitky, ale nějak extrémně mě to netrápilo.
To jsem sice měla taky měla přítele, ale neměla děti.
Teď  když mám dítě, je to jinačí.
Už vím jak se cítí ta žena, která je podváděna svým mužem. A určitě mi dáte holky za pravdu, že pokud máte dítě (vlastně rodinu) tak je to bolestivější.

Ahoj,
krátce jsem byla taky milenka, ale po seznámení s jeho ženou (nevěděla o našem vztahu) jsem z toho okamžitě vycouvala, protože jsem zjistila, že OPRAVDU nechci zničit jejich vztah a že jeho "jen pro sebe" taky nechci...
Byla jsem i podváděná - takže tohle znám z obou stran...
Trochu mě mrzí ALIBILISMUS milenek, že nechtějí zničit něčí rodinu nebo vztah, že chtějí jen za cenu lží a bolestí až to praskne, užít si pohlazení...
Pokud se scházíte se zadaným mužem podílíte se na ničení dalšího vztahu a ne že ne...
+ se chlapům nedivím, že tak podvádí, když jsou milenky ochotné roky sbírat drobky ze stolů, občas citově vydírat nebo se naoko rozcházet ale hlavně čekat, čekat...mají to pánové jednoduché a pohodlné a mohou se cítit jako kingové, dokud se domeček nesesype...

Abigail napsal(a):

KATO 003 napsala jsem příspěvek k tvému tématu, ale nějak se vloudil k tématu POTRAT, tak pokud máš chuť si to přečíst, tak vlítni tam. Abigail 

Kato 003, raguji na tvůj příspěvek a přestože se mi vaří krev v žilách, zkouším být objektivní. Minimálně to, že čteš příspěvky i druhé strany, nás někdy podvedených, je polehčující okolnost. 
           Sex, něhu a pohlazení najdeš nejen u ženatých mužů, těm totiž nerozbíjíš vztah, ale kradeš něco cos nevybudovala. Velmi mi tvé názory připomínají naší milenku, se kterou jsem vedla dlouhodobě osobní hovory, ve snaze pochopit, co se děje. Alibisticky házela vinu jen na manžela, ona byla obětí a pak odhozenou hračkou. Můj muž srab co kvůli lásce neodešel od rodiny,...
            Jen ze svých zkušeností mohu mít na milenky subjektivní názor. Nedokáží si sami vybudovat hodnotný vztah, tak narušujou a nebo kradou po kouskách, tam kde to funguje. A kde to nefunguje, tam již dávno mělo dojít k rozchodu, ...
            Vážíš si jako milenka vůbec sama sebe? Co to děláš? Věřím, že spolu prožíváte chvilky štěstí, vždyť se ti věnuje, v oblečení, které mu žena přichystala, voní voňavkou, kterou mu žena vybrala, je vymydlený, prostředky, které jeho žena nakoupila, má obstarané léky, .... A jak přispíváš ty? Máte spolu sex a krásné chvilky, kde je teď ta jeho starostlivá žena? Vychovává asi jejich děti.... A na to chceš být hrdá, nebo se jen vymlouvat? Nemáš na víc? Abigail

Není tady

Abigail, Folly: Děvčata, možná že ty vaše holčiny hledají otce a Vaši muži jim imponují, ony k nim dokážou s náležitou úctou vzhlížet .... no a kde je pak ten chlap, který Vás vždycky zabezpečil, byl férový, byl na něj spoleh atd....? Ten chlap se zblázní a dívka má "naloveno"....Ale takovej chlap si tou milenkou taky něco řeší, něco, co nedostal od Vás...co to je, na to musíte přijít samy. Z vlastní zkušenosti (jak podváděné manželky, tak také milenky ženatého muže) bych řekla, že když je v rodině všechno v pořádku, tak ten chlápek se  s milenkou párkrát vyspí a vlastní manželku s milenkou neobtěžuje. Dává si pozor, neposílá přiblbý SMSky, nevyráží na dosud nevídaná setkání s "kamarády" po x letech, chodí pravidelně domů, nemyje se a nevoní víc, než to dělal doteď.....Jo a jestli doma něco neklape, tak ono to na něj praskne, on třeba taky pořád hledá něco, co u Vás nemá (teď netvrdím, že vy jste špatné, některej chlap potřebuje třeba direktivní přístup, jinej větší volnost)....tak on hledá, myslí si, že našel, pak to praskne a on vlastně neví, co dělat......A je na vás, jestli takový život s ním strpíte, nebo jestli ho vyhodíte....Já bych vyhazovala, pokud by se nevysvětlilo, oč šlo a proč a zda spolu dál můžeme žít. Vyhazovala bych bez ohledu na to, že budu sama, že rozbiju rodinu, že dítě "přijde" o otce, že mám staré rodiče a jak jim to říct.....to jsou výmluvy. Dítě o otce nepřijde, jestli je to dobrý otec, bude se o ně zajímat dál, i když nebude bydlet s vámi. Staří rodiče se s vaší situací musejí vyrovnat, přece nebudete žít dalších 20 let v hnoji kvůli rodičům. A nakonec každý rodič je šťastný, když má šťastné dítě. A že budete samy? No a? Nic netrvá věčně. Ani manželství (někdy), ani zamilovanost (nikdy), ale ani samota....

Folly: Bejt dokonalá milenka, to je hračka. Nic nemusí, nic nezařizuje, nedělá ten domácí servis....pohoda, klídek...Dokonalá manželka, to už je horší. Já myslím, že nejdůležitější je být sama sebou tak, aby si mě mohl partner vážit. Jestli všechno skoro klape (všude něco zaskřípe, známe to) a on podvede a podvádí nepokrytě dál, je na čase říct si "Spletla jsem se, chlapče. Už tě nechci...Buď ses změnil, nebo mně spadly růžový brýle, ale já chci něco jiného. Když to nemůžu dostat, jdu od válu. Buď se svou milenkou šťastný." ....já jsem milence mého muže, která mi o něm s nadšením vyprávěla, jak je skvělý a nevím co ještě, řekla "Fajn, já to s ním vydržím ještě tak dva měsíce v tomhle stavu...pak si ho klidně nech..." Ona, chudák, koukala jako jojo a pak si ho taky nechala. Ani jí ho snad nepřeju, je to celkem hodná, ale naivní, holka...Nepřeju totiž nikomu nic zlého.
Jo a ještě něco - ona už bydlí s ním, na telefonním záznamníku mají pořád namluvený můj hlas, ona nikdy nezvedá telefon, když je doma sama, prostě chová se jako návštěva...a když potká mě, tak kouká do země a zrychlí krok, aby byla co nejdřív za mnou...a já ho přitom fakt už nechtěla...

Upravil(a) Eva36 (23. 3. 2006 12:35)

Zamilovaná určitě byla, vždyť i já jsem ho kdysi milovala, on umí okouzlit, pobavit, má pro ženskou pochopení, vezme ji na večeři.....než mi došlo, co je zač....a trvalo mi další léta, než jsem se s tím dokázala poprat a říct si, že o takové chlapy není co stát. To raději budu sama...jen si teď říkám, abych si nevybrala stejně No, uvidím. Každopádně, kdyby se mi to zase povedlo, už nebudu čekat léta, až se s ním rozejdu.

Evo 36,
pochopila jsem dobře, že ona se ti raději vyhýbá, možná, aby neviděla, že jsi OK( což ji relativně musí nedělat dobře, měla by mít přeci pocit, že cosi vyhrála)...možná se jí ta "výhra" už začíná zajídat.Hlavně je to teď ona, kdo musí doma péct  uklízet  a prát...
Ta "naše" se mi taky vyhýba(la) jak  čert kříži, když jsem "náhodou" odchytila sms, tak  jsem od ní   byla nazývaná: hvězda, paní dokonalá,nikdy jménem...ale kdykoliv mě potkala, nelenila to hned  sms oznámit, jako by si stěžovala, že chudák ona zase  jednou viděla můj rozjařený obličej....a to jsem si dávala vždy záležet,divadlo hadr...