Heleno,
to co poradil psycholog Tobě, tak radil i mi. Myslím, že tady nejde jen o to, mu to neusnadňovat, ale i to, že i on potřebuje čas. Vím, že to zní divně a možná i proti Tobě. Taky jsem to nechápala a durdila se jaký čás on potřebuje. Je pravda, že to může sklouznout do toho co popsala Aeva, ale co si přivodíš tím, že budeš dělat scény, křičet, vyčítat? Leda tak to,že z Tebe udělá úplnou hysterku a bude mít pádný důvod se sbalit a jít. Vím, že je moc těžké dělat v téhle situaci dobrou pohodu, to by nikdo po Tobě ani nechtěl, ale pokud on ví o Tvé citové závislosti na něm, tak má jistotu. V momentě, kdy se začneš zabývat sama sebou, už nebude na prvním místě on, ale Ty, tak může dojít k obrácené situaci.  On teď na Tobě hledá jen to špatné, aby si odůvodnil své chování a bude záležet jen na Tobě jestli ty důvody najde nebo ať hledá jak hledá, nemůže na Tobě nic najít.
Nebude to lehké, ale ženská vydrží hodně a hodně dokáže. A věřím, že to dokážeš i Ty.

Heleno, Aevo,
záleží samozřejmě na povaze obou ( vlstně všech tří-to myslím tu milenku) a také v jaké fázi se vztah-nevztah nachází a nakonec i na našem žaludku, co sneseme...
Heleno,
takhle jako ty jsem se k tomu postavila já (milenka by mě přeprala), tvářila se doma, že to není moje věc a problém a byla milá, usměvavá a nad věcí - před manželem a hl. i před ní, když jsem jí náhodou potkala...ona pak byla nsr., že já jsem v pohodě, a dle  sms vím, jak ona byla neustále na něco naštvaná, jak jí nevychází život, štve její manžel, dítě, práce, domácí zvířátka,matka, a tyto stesky mě hladily po duši, no, jinak nejsem nepřející, ale fakt jsem si mnula ruce...nakonec i její milenec nic moc, protože do nějakého vzthau  s ní toho moc obětovat nechtěl....., a ani nemohl, protože doma měl nakvartýrovanou spokojenou manželku(mě), ha, ha..
ale vím, že nejde praktikovat všude, já byla i u kartářky, no nakonec to pomalu  ten vztah vymizuje (stěhování, asi jiný maník,nebo už jí to neba- záměrně píši jí, protože iluze si nedělám....

Kukačko,
je mi líto, že momentálně doma není, ale občas se vídáte...jak je na duši?

Kukačko,
proč se nevídáte?Jak to dopadlo s tou chatou? Ještě chce upravovat?
Jinak mysli na to, že už konečně nastává jaro a bude líp, ..kdyby jen člověk mohl nahlédnout malinko do budoucnosti, aby věděl, kterým směrem se má snažit a v co doufat.Je to osud, ale jak trefně podotýká moje kamarádka, osudu se musí občas pomoc...no ale jak a kterým směrem....

]Aevo a spol.

doufám, že ten můj ještě není rozhodlý. Vypadá divně. Je smutný, unavený, viditelně nešťastný, když přijde někdo z rodiny na návštěvu tak ho chytne hned žlučník, a taky několikrát brečel. Říká, že za všechno může on. A teď když to prasklo / klasika přes mobil/ tak má potřebu to řešit. A chce být čestný a ukončit náš vztah. Je to debil! Hraju o čas. Podotýkám, že jeho "kamarádce je 31, svobodná a bezdětná. Doufám, že ho bude tlačit ona a on vystřízlivý. Ještě jednou: je to debil

Míšo,
přesně. Kde se najednou v nich bere ta čestnost? A jsou na to ještě hrdí.

Abigail,
podpisuji se pod to co jsi napsala velkými písmem. Asi to vytisknu a nenápadně připnu na lednici.

Ahoj děvčata,
snad se na mne nebudete zlobit když vás všechny označím za své kamarádky. Sice jsem nikdy žádnou z vás neviděla, ale mám pocit, že vás všechny stašně dobře znam a je mi s vámi moc dobře. Tolikrát jsem si vzala z této diskuse nějakou radu, že už to neumím ani spočítat. Někdy jsem si ji předělala pro své potřeby, pro svůj případ, ale vycházela jsem s vašich rad. A musím říct, že mi mnohokrát pomohly, bylo mi hned lépe a mnohokrát jsem si říkala, že když to zvládly jiné ženské, tak to zvládnu taky. A teď tady píšu, že je mi vážně skvěle, ikdyž mi mnohokrát bylo hohdě zle a myslela jsem, že už nemůžu být vic na dně než jsem bylo. Ale já vlastně nebyla nikdy tak na dně a tak v blátě jako některé z vás. A to je mi vážně moc líto a všem vám skvělým ženským přeju, aby to dopadlo pro vás tak dobře jako nakonec i pro mě.
     Já jsem taky po 18 letech manželství zjistila, že můj super skvělej mužskej, na kterého bych nedala dopustit,
si velmi intenzivně esemeskuje a telefonuje s nějakou jinou ženou. A že to nebyly jen tak běžné esemesky to mi klidně můžete věřit. Jěnže já jsem narozena ve znamení berana a o těch je známo, že se ženou do  všeho po hlavě i kdyby si tu hlavu měli pořádně natlouct. Což se mi  samazřejmě povedlo. To co jsem zjistila mě v prvních tydnech srazilo až na dno vlastní sebeúcty. Začala jsem si klást spoustu otázek, kde jsem udělala chybu, co je na mě špatneho, co se mu na mě nelíbí, že hledá /a vlastně už našel/ nějakou jinou ženu. Pak jsem si ale uvědomila, že to nejsem já , kdo udělal něco špatného, ale je to on. On si začal něco se slečnou, ktera je jen o tři roky starší než jeho vlastní dcera, on je ten co si s ní milostně esemeskuje, telefonuje, vyměňuje drobné dárečky. A joko správný beran jsem na něj uhodila svýmy rohy - nesnáším lež, tak mi bylo hodně zle když jsem viděla jak mi přímo do očí lže, jak se snaží všechno zaonačit, aby to nevypadalo, tak jak to opravdu by
lo. Zapíral, lhal, vymlouval se, že z toho zbytečně dělám aféru. Jenže já se na to už dopředu připravila a sazela mu jeden dukaz a argument za druhým. Jistě, neobešlo se to bez slz z mé strany, ale snažila jsem se co nejvíce se ovládat. Bylo to mnohokrát moc těžké, ale pročetla jsem od vás spoustu rad a příběhů a snažila se nedělat některé chyby, co většina z nás stejně udělá ikdyž si milionkrát řekne, že je dělat nebude. A protože mám ráda ve věcech jasno, tak jsem jej postavila před rozhodnutí, které musel udělat jen on sám a které musel udělat velmi rychle. Řekla jsem mu, že ač ho mám velmi ráda, že ač jsem na něm ekonomicky závislá, tak nedovedu žít s člověkem, který by mne neměl rád, kterému by na mě nezáleželo, který by se mnou byl jen z nějaké povinosti a zodpovědnosti k rodině. A jestli to tak je, tak, že mu v žádném případě nebudu bránit v jeho štěstí a lásce k nové partnerce , ale ať do dvou dnů opustí náš společný domov, že si muže vzít všechno co bude chtít a s rozvodem mu nebudu dělat žádné problémy. Stálo mě to velmi mnoho sil a nervových buněk/které jsou tedy pěkně v nenávratnu/, ale zároveň se mi hodně ulevilo, že jsem to dokázala. Teď jsem jen čekala jak si to přebere a co udělá, Byly to dva nejdelší dny v našem životě. Každý zvlášť jsme si proživali svůj vnitřní boj - já jestli jsem to udělala správně, on jak se zachovat. Rozhodl se, že vztah se slečnou okamžitě ukončí, dokonce přede mnou/abych mu mohla věřit/, mě poprosil o prominutí a ať to prý s ním zkusím znovu, prý si ani neuvědomoval co tím svým románkem způsobí sobe, mě, našim dcerám, prý mi nikdy nebyl fyzicky nevěrný/ na to opravdu důkaz nemám/.
   Tedˇje z něj několik měsíců tem starý skvělý manžel, který mě večer než usne políbí na dobrou noc, který mě pohladí když to potřebuji, který se mnou probere uspěchy našich dcer, mé problémy v práci, mé bolístky. Já se snažím na všechno zapomenout /ale abych se přiznala - zapomenuot nejde - pouze se nad to povznést a snažit se to nějak potlačit/  .
    Začíná jaro, sluníčko se konečně dere ven seč mu síly stačí a já bych vám všem chtěla popřát aby i váš příbeh dopadl dobře a jěště jednou mockrát poděkovat za vaše příběhy a rady. Nezapomínejte,že ženský jsou vždycky  silnější, idyž se říká, že je to slabší pohlaví. Takovou blbost mohl vymyslet pouze nejaký chlap.
   Jo a nezlob te se , že je to tak dlouhé, ale mě se chtělo vás /co máte trápení/ tak trošku povzbudit. Možná se mi to u některých alespoň malinkato povedlo.

Nadulka napsal(a):

Já ti tleskám. Jne neusni na vavřínech a vnes do vašeho života hodně pěkných změn:-)

Abigail
jestlináhradnice v opilosti prudí, buď v relativním klidu, protože ona v něm není.....a aspoň to  by ti mělo vyvolávat na tváři úsměv.Mně taky  hřeje u srdce ( a to fakt nejsem nepřející) , že naše (snad už teď bývalá) má svoji životní krizi-ale už x- let..

Jaro ve vzduchu, a bude líp...

Abigail napsal(a):

  HRDINA NENÍ TEN CO BOJOVAL A ZVÍTĚZIL, ALE TEN KDO MILOVAL, ZRAZEN BYL A ODPUSTIL.
Všem co zkouší bojovat dle rad psychoušů : pokud nodešel v akutní fázi z tepla fungujícího a láskyplného domova se těžko odchází. Jednala jsem stejně, bolelo to dlouhé měsíce a bolí doteď, ztratila jsem svou hrdost a on si v tu dobu liboval, jak to vše jde i s milenkou a jak má vše po čem v životě toužil a ještě něco navíc, jako slaboch se nemohl rozhodnout, nezbylo mi než ho vyrazit. Byl zpátky do týdne jak namydlený blesk, sudnalrůžové brýle, začal makat na našem vztahu a chodu rodiny a postupem času (půl roku), je tu můj starý chlap. Se všemi plusy i mínusy, jakého jsem znala.
          Bývalá má NÁHRADNICE občas zamejlíkuje vyděračskou zprávou, občas SMS, leze mu to na nervy, ruší to náš rodinný klid, ale s tím co píše ona , můj muž asi moc nenadělá. Nepomohla žádná taktika, snad si najde novou oběť.
           Fandím všem co se dali na boj, stojí-li partner za to musíte každá zvážit.
             
           Vím jen, že pokud by se měl tento náš příběh někdy opakovat, nedám mu sebemenší šanci a balím. Podruhé bych neodpustila. HANBA NENÍ UPADNOUT, ALE ZŮSTAT DLOUHO LEŽET.
                                                                                  Abigail

To je přesné! Abigail,díky,ano - i tak to může být. Zažila jsem to. Konečně mi někdo řekl,že jsem hrdina a ne srab, když jsem mu odpustila.

Axi,

a v dětech tak zaséváme problémy od ranného dětství. Moje sestra je také rozvedená a neřekla vůči svému bývalému křivého slova, přestože se mnohdy choval jako darebák. Obdivuji jí, v tomto směru je to úžasná bytost, protože řekla, že oni sami si na něj časem udělají svůj názor a vrátí mu to, co do nich investuje........ Je jim 7 a 9 a po třech letech po rozvodu se to začíná vracet, občas nechtějí k němu na víkendy, hlasitě protestovali, že s ním mají jet v létě na vodu........ Ale přístup, beru děti a mizím - s tím nesouhlasím. Výjimka je otec alkoholik, násilník, atd.

Lvice
Myslím, že to vidím stejně.


Majkafa
...kolik rozvedených mužů žije samotných s dětmi...
To je špatná otázka, to číslo je jenom důsledek stavu společnosti. Ptejte se, kolik mužů má šanci žít po rozvodu se svými dětmi, matka by musela být alkoholička, nebo něco podobného, aby mu něco takového bylo umožněno.
Je to diskriminace na základě pohlaví jako vyšitá. Navíc, v jedné z těch nejpodstatnějších věcí v životě člověka. V tomhle tu stále vládne středověk.


Sofi
Já myslím, že role ženy, jako jediné schopné bytosti postarat se o děti je vysoce přeceňována (zvláště ženami). My muži to samozřejmě umíme úplně stejně, ne-li lépe (samozřejmě, že jinak).
Podle mého pozorování ženy lépe zvládají takovou tu mechaniku - vše v domácnosti krásně funguje. To je jistě důležité, ale není to jediná důležitá věc. Zdá se mi, že ženy občas výchovu na tuhle mechaniku zužují (ale věřím, že se mi to jen zdá). Dále se mi zdá, že pro nás muže je tahle mechanika spíše prostředek, pro ženy spíše cíl (jistě, že nemístně zevšeobecňuju - budu rád, když mi to vyvrátíte).

Strach, že bychom nezvládli děti - tak takhle dobře jsem se už dlouho nezasmál...Sofi, sorry, ale myslím, že podléháš značným stereotypům. Píše se rok 2006, víš ;-)