29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Evo36 - to bys koukala, jakou mám občas chuť nakopnout našeho psa, když táhnu v pět hodin ve tmě a zimě do práce a on zavrní, slastně se rozvalí na pelechu a celým tělem dává najevo, jak jsem hloupá, že jdu do nečasu, když by se přece tak krásně spinkalo...
Není tady
Helena: ...ale nenakopneš ho, že ne? Nebo jo? to bys mě teda zklamala... Já v pondělí jdu před fabrikou a tam dva asi osmiletý kluci vedli na vodítku malýho bílýho voříška....pejsek cupkal před nima a najednou se ten jeden kluk napřáhl a psa vší silou kopl....ještě že jsem byla na druhým chodníku, protože takhle jsem na něj jen zařvala, jestli to se jako dělá a že ještě jednou, tak mu jednu vrazím já....kdybych stála u něj, tak už jí měl, hajzl jeden....taky mě napadlo ho dovlíct k rodičům, ale to jsem zavrhla, protože jaký syn, tací rodiče a mohla bych ještě schytat nějakej kopanec já....myslím na systém padajícího hovna: tatínek nas...ný z práce přijde domů, zbije maminku, maminka zbije děti, děti kopou do psa.....ach jo, tolik krutosti je na světě...
Není tady
Eva36 - to víš, že ne... vždyť je to miláček... ale sebekriticky přiznávám, že mu stráááášně zááávidím...
Není tady
Terezka, ja osobne mám vrodený silný vzťah k zvieratám a vôbec k prírode ako takej. Od mala som domov ťahala kde čo. Momentálne mám jednu fenku a 2 kone. Vždy som sa motala kolo ľudí, ktorí boli na tom podobne a tam som aj stretala svojich priateľov. Paradoxne ale s manželom som sa zoznámila cez internet
Moje (ale aj cudzie) zvieratká sú mojou srdcovou záležitosťou a keby niekto ublížil im, akoby ublížil mne. Aj keď tie nemé tváre nevedia hovoriť, podľa ich správania môžeš jednoznačne zistiť o čo ide. Ak sa tvojho priateľa boja, určite im ubližuje. A to mi môžeš veriť, že len jeden kopanec za tým nebude. Ja osobne by som takéhoto človeka "rozniesla na kopytách". To čo by som mu povedala, by si len tak za klobúk nedal a okamžite by letel aj so svojimi kuframi. Spamätaj sa kým ešte nie je neskoro!
Není tady
A ešte niečo. So žiarlivosťou na zvieratá som sa stretla zakaždým. Muži totiž v drvivej väčšine dosť ťažko nesú, keď ich vyvolená prejavuje lásku aj niekomu inému. Znie to smiešne, je to aj hlúpe, ale bohužiaľ reálne. Ale nikdy sa mi nestalo, že by sa odreagovávali na zvieratách, alebo sa pretvarovali.
Skutočne, ruky preč od neho. Je to sebec, slaboch a zlomyseľný človek.
Není tady
Terezo, taky se připojuju k názorům většiny: opravdu je veliký rozdíl v tom nechtít mít zvířata doma nebo k nim citit lhostejnost, a v tom, chtít jim ubližovat. Myslím, že Tvůj přítel potřebuje někomu vládnout, rozkazovat. Patrně má nějaké komplexy a vybíjí si je na slabších. Myslím, že jsi asi opravdu neviděla všechno, protože pes se bezdůvodně před svým pánem rozhodně nekrčí... To, že se přítel přetvařuje, podle mě jen potvrzuje to, že si je vědom toho, že jeho jenání a emoce nejsou úplně v pořádku. Pokud by jen neměl zvířata rád v domě, klidně by to otevřeně přiznal a nesnažil se dokazovat pravý opak. A jaký má vztah k dětem, jak se chová, když mluvíte o Vašich budoucích dětech? Z toho bych měla dost strach; i dítě potřebuje "vychovat", jde jen o to, jakým způsobem. Bála bych se, aby se před ním taky nakonec nekrčilo a nezalézalo do boudy...
Není tady
Ještě dodatek k té přetvářce: bohužel to někteří lidé umějí obdivuhodně mistrně a dlouho. Vím o případu, kdy si jeden muž hrál na oddaného křesťana jen proto, aby získal svoji dívku. A v okamžiku, kdy skončil svatební obřad, jí řekl: "Pamatuj si: dnes naposled jsi byla v kostele." Zní to jako nereálný příběh, ale bohužel je pravdivý. Podobné věci se můžou stát a občas se stávají...
Není tady
maya napsal(a):
Terezo, taky se připojuju k názorům většiny: opravdu je veliký rozdíl v tom nechtít mít zvířata doma nebo k nim citit lhostejnost, a v tom, chtít jim ubližovat. Myslím, že Tvůj přítel potřebuje někomu vládnout, rozkazovat. Patrně má nějaké komplexy a vybíjí si je na slabších. Myslím, že jsi asi opravdu neviděla všechno, protože pes se bezdůvodně před svým pánem rozhodně nekrčí... To, že se přítel přetvařuje, podle mě jen potvrzuje to, že si je vědom toho, že jeho jenání a emoce nejsou úplně v pořádku. Pokud by jen neměl zvířata rád v domě, klidně by to otevřeně přiznal a nesnažil se dokazovat pravý opak. A jaký má vztah k dětem, jak se chová, když mluvíte o Vašich budoucích dětech? Z toho bych měla dost strach; i dítě potřebuje "vychovat", jde jen o to, jakým způsobem. Bála bych se, aby se před ním taky nakonec nekrčilo a nezalézalo do boudy...
No právě, on děti chce, neustále mě přemlouvá, abychom je měli, ale já ještě zatím nechci.
Až dneska přijde z práce, tak si o tom s ním promluvím, řeknu mu, že se mi jeho chování ke zvířatům nelíbí, a že jestli takhle hodlá pokračovat, tak se může zbalit! Možná po tom včerejšku už to má v plánu. Já ho mám moc ráda, ale tohle se mi prostě nelíbí! To budu raději sama, než s takovým sobcem! Kdyby je ignoroval, ale tohle je moc!!!!
Ahoj Terezko, nedá mi a stále čtu tento tvuj příběh s Tvojím partnerem. Terezko, to nemuže být dobrý člověk. Uvidíš sama. Víš když týrá zvířata tak se mu to v životě muže nějak vymstít. Znám pár příběhu a věřím na to. Týrat zvířata to se nesmí. Je to to největši svinstvo jaké poznám. Nejlíp by bylo, kdyby jsi mu o tom řekla, že o tom víš a dala mu ultimátum, buď a nebo. Terezko držím palce aby jsi si to vyřešila tak aby jsi byla šťastná Ty i Tvoje zvířátka. Měj se hezky Sára:)
Není tady
Tereza25 napsal(a):
Ten přítel, se kterým jsem chodila před tím, ten mi otrávil křečky. Prostě mu vadili. Nemohl se koukat na to, jak se s nima mazlim a hladim je. Zřejmě žárlil.
A tenhle zas kope do zvířat a kdoví co ještě. Tak jsem se ho včera večer zeptala. Řekla jsem mu, že jsem si všimla, jak se chová k těm zvířatům a že se ho ty tvorové bojí. Řekl mi, že mu nevadí, ale musí je vychovat, že si dělají co chtějí, já mu říkám, jak chce vychovat kočku, jestli kopancema? A on se zozčílil, že mám ty svoje zvířata raději než jeho, že už ho to tady se mnou štve, všude jsou prý zvířata!!
Dva psi na dvorku a jeden kocour snad není moc? Ještě ke všemu na vesnici u chalupy. Tak jsme se pohádali a šli jsme spát. Dneska až se vrátí z práce, tak jsem zvědavá, co vymyslí. Možná si zbalí a půjde. A já tu teď přemýšlím, co dělám špatně, možná je chyba opravdu ve mě
Terezo, v tomhle případě není chyba v Tobě, ten problém má on ! Nenechej si od něj vnutit, že ta to můžeš Ty. Drž se :-)
Upravil(a) wafula (17. 3. 2006 14:09)
Terezo pryč od něj, jedna věc je nemít ke zvířatům žádný zvláštní vztah, což si mohl přinést z dětství, ale naprosto něco jiného je jim vědomě ubližovat. A docela mě zaráží i to, že se před ním psi schovávají, každý normální pes přece pána když přijde domů bouřlivě vítá, pokud se naopak jde schovat, něco je velmi špatně. Viděla si, že nakopl kočku, ale spoustu si toho třeba neviděla, protože si na to dal pozor.
A určitě to není tvoje chyba ? Proč by jako měla být ? Tímhle směrem vůbec neuvažuj, to je cesta do pekel.
Kdyby tedy někdo ubližovat mému psovi, vyrazila bych ho takovým způsobem, že by se otřásl hrůzou ještě na smrtelné posteli. Parchant jeden.
Není tady
Sannyhobby:
Jeeej, ja mam tiez dvoch kopytnikov. :-) Zriebä na pastvinach a kobcu tu, v BA. No, moj priatel tu ziarlivost riesi tak, ze sa snazi si kobcu ziskat jablkami a mrkvou a stale tvrdi, ze o chvilu ho bude mat urcite radsej, ako mna a ze je to jeho konik. Ja sa vzdy len tak uchechtnem popod fuzy, no kobca ma z toho najviac prospechu, tak nech si chlapec namysla. :-))))) lepsie, ako keby ju nemal rad as ziarlil na ten cas, co s nou stravim. Zriebatko je jeho uplny milacik ( no zriebatko, ako zriebatko, taky 3 rocny "krpec" ), a je strasny maznak, tak si ma niekedy ani nevsimaju, ked ho ideme pozriet, lebo sa spolu vkuse dotahuju...:-)
Clovek co ublizuje zvieratam, je totalny bastard, oni sa nemozu branit, nevedia to vykricat do sveta.... A ziadne zviera si zle zaobchadzanie nezasluzi. :-( neexistuje zle zviera, len take, ktore clovek pokazil.....
Není tady
Ale fuj! takovy striktni nazory tady od lidi, kteri si VUBEC neposlechli druhou stranu. Vzdyt to opravdu muze byt ale UPLNE jinak.
Terezko, pochazim ze 4 deti, z vesnice, zvirata jsme vzdy meli - slepice, kraliky, psi .. nyni maji rodice uz jen kocky. Vim co je to starat se o zvirata, vim jakou peci potrebuji a vim co jsem schopen jim pri svem pracovnim vytizeni dat.
S porizovanim zvirat do naseho rodinneho domku jsem nesouhlasil - resp. prvni byl na rade pes a ja psa nechtel, dokud nebude spraveny plot - zijeme na vesnici, k hlavni frekventovane silnici neni daleko, vsichni okoli maji nejakou tu drubez, poukazoval jsem na to, ze bude zle. Ma pani si psa presto poridila - a on zacal postupne zvetsovat diry v plote a terorizovat okolni drubez. Misto investic do rekonstrukce vnitrku domu jsem musel investovat do plotu - pes se presto nevzdal a zacal me opravy ci nove ploty opet postupne likvidovat. Tak jsem musel zasahnout - manzelka si psa prakticky nevsimala - dostal nazrat, obcas ho pohladila, ale na prochazky s nim nikdy nechodila, na cvicak take ne Vzhledem k tomu, ze jsme doma mivali dogy vim, co je schopna doga pri hre udelat se skolakem (brachu v druhe tride tahala po zahrade za skolni brasnu) a my meli deti vyrazne mensi (pes je irsky setr, takze taky mensi, ale i tak). Bylo treba, aby si pes jasne uvedomil, kdo je vudcem smecky. Mam rad vse zive a prici se mi pusobit cemukoliv bolest. Ale psovi do duse nepromluvis ... tam plati jen sila. Nyni nas (me) poslechne na slovo, moc dobre vi kam smi a kam nesmi a nemam strach, ze by nekomu mohl ublizit. Byly ale chvile, kdy se strachy trasl, prede mnou schovaval (kdyz neco provedl). Nejsem tyran, ale take jsem si od zeny vyslechl jak se me nase zvirata boji, jak kdo nema rad zvirata, nema rad lidi .. a pritom cely predpoklad 'nema rad zvirata' vychazi jen z toho, ze jsem je (razantneji) vycvicil.
Ted mame doma vetsi mnozstvi kocek (4) .. bydli normalne venku a ja s tim nemam problem. Tuhle zimu je ale moje pani zacala brat domu - i presto, ze maji bednicku s piskem, tak si mnohdy nasly jina mistecka pro svou potrebu - roh obyvaciho pokoje, prostor pod sedaci soupravou v obyvaku (mame tam koberec s vysokym chlupem) ... nekdy trvalo dost dlouho najit co to tam zapacha a jestli je to neco noveho nebo neco spatne umyteho. Zrovna tak nedovolim, aby mi kocka lezla po stole, kuchynske lince nebo jedla z talire - mame male deti a ty kolikrat vsechno rozpatlaji (a klidne pak snedi) a ja nebudu riskovat, ze budou sbirat jogurt ze stolu, po kterem predtim prosla kocka, ktera venku lovi mysi.
Vim, ze kocku nelze tak 'jednoduse' vychovat jako psa, ale i te se musi dat najevo co si smi a nesmi dovolit. Misto fyzickych inzultaci je vetsinou jen se stolu shodim, pripadne odtahnu a 'vyhodim' ven. Jedine kdy jim nekompromisne dam pres cumak je, kdyz ho strkaji do talire. A opet - neni to o tom, ze bych nemel rad zvirata, nerku-li kocky, ty mam naopak ze vsech zvirat nejradeji, prave pro jejich nezavislost.
Pokud Tvuj pritel neumi se zviraty zachazet, neznamena to, ze se to nemuze naucit. Pokud se 'pretvaruje' a koucoura hladi pote, co ho 'nakopne' i tomu rozumim - muze se v nem hnout svedomi. Psovi take musi clovek po vyprasku dat na vedomi (ne hned), ze zlost uz je pryc a ze slo jen o trest za nejaky jeho prohresek.
Dobre si rozmysli, nez zahodis 4 roky zivota kvuli radam nekoho, kdo ma moc uzke videni sveta.
Není tady
Prepac Lukas, ale ty si necital pozorne. Ine je obcas zviera vychovne udriet a takisto vymedzit si hranice, kam zvierata smu a kam nie, no a kopat do nich bezdovodne alebo ich zo zabavy prejst autom.
ja svoje kone zasadne nevychovavam bitkou, lenze je to obrovske zviera a moze mi ublizit uplne nechtiac, takze respekt predo mnou mat musi, co aki velki kamarati sme. Obcas im jednu vychovnu pacnem, ale to nie je o bolesti, ktoru im sposobim, skor o tej vystrahe. Oni sa zle citia kvoli tomu, ze sa hnevam a je im neprijemne, ked kricim, a nie kvoli tomu, ze by ich to vazne bolelo.....
takze tak....
Není tady
Lukas napsal(a):
Ale fuj! takovy striktni nazory tady od lidi, kteri si VUBEC neposlechli druhou stranu. Vzdyt to opravdu muze byt ale UPLNE jinak.
Terezko, pochazim ze 4 deti, z vesnice, zvirata jsme vzdy meli - slepice, kraliky, psi .. nyni maji rodice uz jen kocky. Vim co je to starat se o zvirata, vim jakou peci potrebuji a vim co jsem schopen jim pri svem pracovnim vytizeni dat.
S porizovanim zvirat do naseho rodinneho domku jsem nesouhlasil - resp. prvni byl na rade pes a ja psa nechtel, dokud nebude spraveny plot - zijeme na vesnici, k hlavni frekventovane silnici neni daleko, vsichni okoli maji nejakou tu drubez, poukazoval jsem na to, ze bude zle. Ma pani si psa presto poridila - a on zacal postupne zvetsovat diry v plote a terorizovat okolni drubez. Misto investic do rekonstrukce vnitrku domu jsem musel investovat do plotu - pes se presto nevzdal a zacal me opravy ci nove ploty opet postupne likvidovat. Tak jsem musel zasahnout - manzelka si psa prakticky nevsimala - dostal nazrat, obcas ho pohladila, ale na prochazky s nim nikdy nechodila, na cvicak take ne Vzhledem k tomu, ze jsme doma mivali dogy vim, co je schopna doga pri hre udelat se skolakem (brachu v druhe tride tahala po zahrade za skolni brasnu) a my meli deti vyrazne mensi (pes je irsky setr, takze taky mensi, ale i tak). Bylo treba, aby si pes jasne uvedomil, kdo je vudcem smecky. Mam rad vse zive a prici se mi pusobit cemukoliv bolest. Ale psovi do duse nepromluvis ... tam plati jen sila. Nyni nas (me) poslechne na slovo, moc dobre vi kam smi a kam nesmi a nemam strach, ze by nekomu mohl ublizit. Byly ale chvile, kdy se strachy trasl, prede mnou schovaval (kdyz neco provedl). Nejsem tyran, ale take jsem si od zeny vyslechl jak se me nase zvirata boji, jak kdo nema rad zvirata, nema rad lidi .. a pritom cely predpoklad 'nema rad zvirata' vychazi jen z toho, ze jsem je (razantneji) vycvicil.
Ted mame doma vetsi mnozstvi kocek (4) .. bydli normalne venku a ja s tim nemam problem. Tuhle zimu je ale moje pani zacala brat domu - i presto, ze maji bednicku s piskem, tak si mnohdy nasly jina mistecka pro svou potrebu - roh obyvaciho pokoje, prostor pod sedaci soupravou v obyvaku (mame tam koberec s vysokym chlupem) ... nekdy trvalo dost dlouho najit co to tam zapacha a jestli je to neco noveho nebo neco spatne umyteho. Zrovna tak nedovolim, aby mi kocka lezla po stole, kuchynske lince nebo jedla z talire - mame male deti a ty kolikrat vsechno rozpatlaji (a klidne pak snedi) a ja nebudu riskovat, ze budou sbirat jogurt ze stolu, po kterem predtim prosla kocka, ktera venku lovi mysi.
Vim, ze kocku nelze tak 'jednoduse' vychovat jako psa, ale i te se musi dat najevo co si smi a nesmi dovolit. Misto fyzickych inzultaci je vetsinou jen se stolu shodim, pripadne odtahnu a 'vyhodim' ven. Jedine kdy jim nekompromisne dam pres cumak je, kdyz ho strkaji do talire. A opet - neni to o tom, ze bych nemel rad zvirata, nerku-li kocky, ty mam naopak ze vsech zvirat nejradeji, prave pro jejich nezavislost.
Pokud Tvuj pritel neumi se zviraty zachazet, neznamena to, ze se to nemuze naucit. Pokud se 'pretvaruje' a koucoura hladi pote, co ho 'nakopne' i tomu rozumim - muze se v nem hnout svedomi. Psovi take musi clovek po vyprasku dat na vedomi (ne hned), ze zlost uz je pryc a ze slo jen o trest za nejaky jeho prohresek.
Dobre si rozmysli, nez zahodis 4 roky zivota kvuli radam nekoho, kdo ma moc uzke videni sveta.
Jistě máš v ledačems pravdu, určitě je potřeba znát názor obou stran k posouzení. Přesto pořád váhám. Nedokážu pochopit, proč někdo ubližuje zvířatům a na druhou stranu dělá, jakoby byli nejlepší kamarádi. Já osobně bych nedokázala kopnout do zvířete a pak ho vzít do náruče a mazlit se sním. Když ho budu chtít za něco potrestat, tak ho plácnu, zanadávám mu a je vyřešíno. Takovéhle chování mě zaráží a tím spíš, když to dělá tak, abych to nevěděla! Je potřeba si tedy promluvit a uvidí se. Kdysi tu u nás byl i jeho tatínek a můžu říct, že je to to samé, když viděl, že mám doma kocoura, tak by vyletěl z kůže co dělal. Oni prostě zvířata rádi nemají. Co nemají rádi, oni je nemůžou ani vidět. To jsem si od jeho mamky vyslechla, že jestli jednou budem mít děcko, tak ten kocour musí zůstat venku, že ho nemůžu doma mít, že by se děcko mohlo něčím nakazit. To je přístup. My jsme vyrůstali s bratrem a se setrou a měli jsme kolem sebe pořád hromadu zvířat.
Pravda, jsou to dlouhé čtyři roky co jsme spolu, ale jestli se mnou chce zůstat, tak nesmí zvířatům ubližovat, může je ignorovat, ale nesmí do nich kopat. To je ubohost. A takové chování pertnerovi nemůžu tolerovat. To by mi prostě nešlo! S takovým člověkem bych žít nedokázala. Jsem prostě taková. A vidím, že nejsem sama
Tiina napsal(a):
Terezo pryč od něj, jedna věc je nemít ke zvířatům žádný zvláštní vztah, což si mohl přinést z dětství, ale naprosto něco jiného je jim vědomě ubližovat. A docela mě zaráží i to, že se před ním psi schovávají, každý normální pes přece pána když přijde domů bouřlivě vítá, pokud se naopak jde schovat, něco je velmi špatně. Viděla si, že nakopl kočku, ale spoustu si toho třeba neviděla, protože si na to dal pozor.
A určitě to není tvoje chyba ? Proč by jako měla být ? Tímhle směrem vůbec neuvažuj, to je cesta do pekel.
Kdyby tedy někdo ubližovat mému psovi, vyrazila bych ho takovým způsobem, že by se otřásl hrůzou ještě na smrtelné posteli. Parchant jeden.
Ahojenky Tiinko, děkuji Ti to jsou moje slova, lépe bych to nenapsala. Se vším s Tebou souhlasím. Že by mu ta noha odpadla s kterou toho kocoura kopl. Asi není, že vše se v životě vrací. Měj se hezky Sára
Není tady
Mno zensky ja vam nevim ... nedovedu si predstavit ze by rano vstal, protahnul se, podrbal se na hlave rka 'tak kterymi zvireti dneska ublizim? Ha koucourovi!' natahnul kanady, vybehl na dvorek, kopnul do koucoura, potutelne se usmal jak to kruplo a kdyz videl Terku jak ho vidi, tak ze by ho popadl a hned se s nim mazlil. Mozny to je, ale me to prijde pritazeny za vlasy.
Rozumni lidi urcite najdou zpusob jak se domluvit, verim, ze i vy si veci stran chovani se ke zviratum vyrikate. Vzdy existuje spousta zpusobu jak situaci resit, mozna ze je vidi i damy, ktere tu radi 'pryc od hajzla surovyho', ale rozhodne o nich nemluvi.
A tusim ze baba tu uz psal - bacha na to muchlovani se zviratky, fakt z toho nemusi byt nadseny, pokud v jeho rodicich byl nezdravy vztah ke zviratum, mohlo na nem neco ulpet (byt ne averze tak alespon odstup) a predstava, ze ho pak libas pusou 'od chlupu' se mu nemusi zamlouvat.
Zivot je o prekonavani problemu a prekazek - at s nim nebo s jinym Te ceka spousta dalsich a mnohem tezsich. Jeden z partneru je vzdy ten zralejsi a musi najit zpusob, jak toho druheho posunout o kousek dal. Vycitky nikdy k nicemu nepovedou. Ty jsi ted ta, ktera ma problem - vyres ho v sobe a pak ho zkuste vyresit spolu.
Není tady
Lukas napsal(a):
Mno zensky ja vam nevim ... nedovedu si predstavit ze by rano vstal, protahnul se, podrbal se na hlave rka 'tak kterymi zvireti dneska ublizim? Ha koucourovi!' natahnul kanady, vybehl na dvorek, kopnul do koucoura, potutelne se usmal jak to kruplo a kdyz videl Terku jak ho vidi, tak ze by ho popadl a hned se s nim mazlil. Mozny to je, ale me to prijde pritazeny za vlasy.
Rozumni lidi urcite najdou zpusob jak se domluvit, verim, ze i vy si veci stran chovani se ke zviratum vyrikate. Vzdy existuje spousta zpusobu jak situaci resit, mozna ze je vidi i damy, ktere tu radi 'pryc od hajzla surovyho', ale rozhodne o nich nemluvi.
A tusim ze baba tu uz psal - bacha na to muchlovani se zviratky, fakt z toho nemusi byt nadseny, pokud v jeho rodicich byl nezdravy vztah ke zviratum, mohlo na nem neco ulpet (byt ne averze tak alespon odstup) a predstava, ze ho pak libas pusou 'od chlupu' se mu nemusi zamlouvat.
Zivot je o prekonavani problemu a prekazek - at s nim nebo s jinym Te ceka spousta dalsich a mnohem tezsich. Jeden z partneru je vzdy ten zralejsi a musi najit zpusob, jak toho druheho posunout o kousek dal. Vycitky nikdy k nicemu nepovedou. Ty jsi ted ta, ktera ma problem - vyres ho v sobe a pak ho zkuste vyresit spolu.
To je pravda, že mám problém. A kdybych ho na vlastní oči neviděla, tak bych tomu taky nevěřila. Proto to sem píšu, ranilo mě to, nečekala jsem takové chování. Jak už tady někdo napsal, jsou muži, kteří své ženy doma týrají a ve společnosti dělají, jak je milují a nikdo jim nevěří, jakého mají doma zmetka. Dokáží se dokonale přetvařovat. Není to o tom, že půjdu a nakopnu zvíře, na které mám zrovna dneska spadeno, ale tady jde o to, že se mu to zvíře připletlo do cesty a on ho surově odkopl. Prostě mám zlost, tak to odnese ten kocour, nebo pes? Co bych byla za člověka?
Co by mi asi tak odepsala paní Marta Kubišová?
nemam moc casu citat to cele, ale ja by som nemohla zit s clovekom, ktory toto robi. pokial ich nema rad, mozno zo strachu, to by som zvladla. ale ublizovat im, to teda nie!!!!! je to otrasnee, ja by som to uz nerozchodila. mozno nema rad ani deti a tvari sa ze ma? nemala by osm doveru v takeho cloveka
Není tady
Terezko, chyba neni v tobe, myslim, ze to neni clovek pro tebe, zrovna tak jako nebyl ten prvni. Nestat o zvirata je neco jineho nez do nich kopat. Ted kopa do kocoura, az se vezmete tak bude kopat do tebe. Jeho nazor "ze se musi vychovat" je typicky pro muze kteri tyraji zeny.....vzdy take pod zaminkou, ze "se musi vychovat" nebo ze se nechovaji po jeho vuli. Proto je mlati a dusevne tyraji.
Tohle je vazna zalezitost a ty mas stesti, ze jsi se vsimla takove veci pred svatbou. Mas pred sebou cely zivot, nezkaz si ho s takovym clovekem. Najsi si jineho, ktery bude mit zaliby jako mas ty (i mit rad zvirata).
Ptas se jestli je mozne aby se tak dlouho pretvaroval a choval se k tobe mile. Ale on se mile nechova. Uz ted kopa do tech ktere mas ty rada, kteri jsou soucasti tveho zivota a delaji te spokojenou. K tobe se bude takhle projevovat az si bude jisty, ze te ma k sobe pripoutanou manzelstvim.
Stalo by za to zjistit s kym zil nez zacal s tebou a jak se k ni choval nez se rozesli. Bylo by mozno tuto zenu najit a promluvit s ni?
V kazdem pripade toto prohovor s maminkou, ktera te zna lepe nez my a ktere muzes VSECHNY podezrele situace osobne vysvetlit.
Bud velmi opatrna.
Není tady
Tak jsme měli včera spolu rozhovor. Řekla jsem mu, že nehodlám trávit zbytek života s někým, kdo se takto chová ke zvířatům. On se mi smál, že to nemůžu myslet vážně, kdyby prý chlastal, nebo fetoval, tak mě pochopí, že se s ním chci rozejít, ale kvůli takovéto blbosti, to prý nechápe. Nakonec mi řekl, že těm zvířatům dohromady nic nedělá, tak neví co pořád mám! Že je mám raději než jeho no blabla....že si jich tedy nebude všímat vůbec, aby se chudinky nerozpadli! Sprosťák jeden! Teď tu kolem sebe chodíme, jakoby jsme se neviděli. Je mi hrozně.
Mám sto chutí ho vykopnout! Na druhou stranu ho mám moc ráda. Ale těch němých tvářiček se vzdát nehodlám! To ne! To spíš půjde on!!
:)Ahoj Terezko, vím že je to pro Tebe těžké se tak rozhodnout ale myslím že děláš moc dobře. Lepší dřív než později. Já bych to udělala také tak, ale mám to štěstí, že manžel by ani kuřeti neublížil a když mi náš pes například rozkousal mobil nebo mi zničil kabát tak dal ještě mě za vinu protože mám dát pozor když vím, že máme doma psa. Ať udělá náš pes cokoli tak jen dostane vyhubováno. Jsem strašně ráda, že muž je takový nebo s takovým člověkem co nemá rád zvířata to bych fakt nemohla žít. Zvířata jsou úžasní a život s nimi je ještě úžasnější. Terezko milá strašně Ti držím palce aby to dopadlo dobře pro Tebe i pro Tvoje zvířátka. Když tak dej vědět. Moc Tě pozdravuji a držím palečky. Sára:)
Není tady
Terezo,
myslím si, že pánové, kteří ti sem psali, mají v něčem pravdu. Jejich názor je o to cennější, že jsou to muži (strana pohledu tvého přítele), protože my všechny ostatní víceméně prezentujeme tvou stranu pohledu a shodujeme se s tebou.
Nemá smysl, abychom ti tu všechny říkaly - je to divnej cvok, asi tě bude mlátit a bůhvíco ještě. Toho všeho se obáváš i bez nás.
Smysl má se pokusit poskytnout ti pohled druhé strany (tj. mužů).
Myslím si, že jsme tu všichni přehlédli jednu podstatnou informaci, kterou jsi psala. Totiž to, že rodiče tvého přítele také zvířata nesnášejí. Byl tedy vychováván v nelásce ke zvířatům - a to souběžně otcem i matkou. To ho poznamenalo velmi hluboce. Nemyslím si, že by ze své podstaty zvířata nesnášel - prostě ho k tomu vychovali a tyhle staré vzorce chování (staré mechanismy) je hodně těžké rozbourat. Nejprve si totiž musíme uvědomit, že "máme co bourat" a až teprve na tom začít pracovat. Musíme pochopit, že na něco nahlížíme nesprávně - to je první krok.
Můj táta třeba vůbec nejí kuřecí maso. Ne, že by mu nechutnalo (nikdy ho neokusil), ale jen proto, že mu kdysi starší bratr říkal - "fuj, to je hnusný, představuju si, jak jím to peří. To je stejný, jako bys jedl žáby - vóópo*nýýýý!"
A táta (jinak opravdový gurmán) získal takovou averzi vůči kuřatům, že už jí nikdy nepřekonal. Dřív se doma kuře nesmělo ani objevit. Musely bychom si ho jít sníst před barák - tak silná byla jeho averze. Postupem času ale - když jsme s ním o tom komunikovali - se uvolnil a teď může máma dokonce osmažit vepřovou kotletu na stejném oleji, kde předtím smažila kuřecí řízek. Táta kuře nebude jíst nikdy, ale už se naučil respektovat to, že my ho máme rády. A o to jde - o přijatelný kompromis.
Vše je po*ná otázka - tvůj přítel může být opravdu "latentní Herodes, který bude požírat tvoje děti", ale taky takový být nemusí.
Možná mu opravdu vadí představa, jak už tu někdo psal, že líbáš kocoura na čumáček a pak se líbáš s ním. A v kontextu výše uvedeného se mu vůbec nedivím, že mu to vadí. Neříkám, že má právo aby mu to vadilo, jen říkám, že tomu rozumím.
Jak tvůj přítel jinak funguje. Kromě oblasti "zvířecí"? Je na tebe hodný, máte společné zájmy? Pokud ano a máš ho navíc ráda, zkusila bych se na vše podívat jeho očima a opravdu ho pochopit. Pak ti totiž bude stát za to s ním o tom nenásilně komunikovat.
Asi ho nikdy nepřiměješ, aby zvířata miloval (na to je jeho odpor uložený příliš hluboko), ale můžeš ho naučit, aby je respektoval a vůbec si jich nevšímal.
Držím palce!
PS: a možná, že zvířata "mazlí" ne proto, abys to viděla ty, ale kvůli sobě - možná, že sám cítí, že k nim nemá správný vztah a má ze své lidské podstaty trochu výčitky. A nebo je to trochu od každého: má výčitky (sám vůči sobě) a zároveň (protože ví, že zvířata miluješ) je před tebou mazlí - aby tě potěšil. Na tvé drsné sdělení reagoval tak povýšeně možná proto, že se za svůj vztah ke zvířatům podvědomě stydí a ty jsi jeho slabou stránku velmi kriticky a jaksi "necitlivě" odhalila. Pak je nejlepší obrana útok. A i když s tím nemusím souhlasit, chápu to.
Upravil(a) avalonka (19. 3. 2006 11:12)
Není tady
avalonka napsal(a):
Terezo,
myslím si, že pánové, kteří ti sem psali, mají v něčem pravdu. Jejich názor je o to cennější, že jsou to muži (strana pohledu tvého přítele), protože my všechny ostatní víceméně prezentujeme tvou stranu pohledu a shodujeme se s tebou.
Nemá smysl, abychom ti tu všechny říkaly - je to divnej cvok, asi tě bude mlátit a bůhvíco ještě. Toho všeho se obáváš i bez nás.
Smysl má se pokusit poskytnout ti pohled druhé strany (tj. mužů).
Myslím si, že jsme tu všichni přehlédli jednu podstatnou informaci, kterou jsi psala. Totiž to, že rodiče tvého přítele také zvířata nesnášejí. Byl tedy vychováván v nelásce ke zvířatům - a to souběžně otcem i matkou. To ho poznamenalo velmi hluboce. Nemyslím si, že by ze své podstaty zvířata nesnášel - prostě ho k tomu vychovali a tyhle staré vzorce chování (staré mechanismy) je hodně těžké rozbourat. Nejprve si totiž musíme uvědomit, že "máme co bourat" a až teprve na tom začít pracovat. Musíme pochopit, že na něco nahlížíme nesprávně - to je první krok.
Můj táta třeba vůbec nejí kuřecí maso. Ne, že by mu nechutnalo (nikdy ho neokusil), ale jen proto, že mu kdysi starší bratr říkal - "fuj, to je hnusný, představuju si, jak jím to peří. To je stejný, jako bys jedl žáby - vóópo*nýýýý!"
A táta (jinak opravdový gurmán) získal takovou averzi vůči kuřatům, že už jí nikdy nepřekonal. Dřív se doma kuře nesmělo ani objevit. Musely bychom si ho jít sníst před barák - tak silná byla jeho averze. Postupem času ale - když jsme s ním o tom komunikovali - se uvolnil a teď může máma dokonce osmažit vepřovou kotletu na stejném oleji, kde předtím smažila kuřecí řízek. Táta kuře nebude jíst nikdy, ale už se naučil respektovat to, že my ho máme rády. A o to jde - o přijatelný kompromis.
Vše je po*ná otázka - tvůj přítel může být opravdu "latentní Herodes, který bude požírat tvoje děti", ale taky takový být nemusí.
Možná mu opravdu vadí představa, jak už tu někdo psal, že líbáš kocoura na čumáček a pak se líbáš s ním. A v kontextu výše uvedeného se mu vůbec nedivím, že mu to vadí. Neříkám, že má právo aby mu to vadilo, jen říkám, že tomu rozumím.
Jak tvůj přítel jinak funguje. Kromě oblasti "zvířecí"? Je na tebe hodný, máte společné zájmy? Pokud ano a máš ho navíc ráda, zkusila bych se na vše podívat jeho očima a opravdu ho pochopit. Pak ti totiž bude stát za to s ním o tom nenásilně komunikovat.
Asi ho nikdy nepřiměješ, aby zvířata miloval (na to je jeho odpor uložený příliš hluboko), ale můžeš ho naučit, aby je respektoval a vůbec si jich nevšímal.
Držím palce!
PS: a možná, že zvířata "mazlí" ne proto, abys to viděla ty, ale kvůli sobě - možná, že sám cítí, že k nim nemá správný vztah a má ze své lidské podstaty trochu výčitky. A nebo je to trochu od každého: má výčitky (sám vůči sobě) a zároveň (protože ví, že zvířata miluješ) je před tebou mazlí - aby tě potěšil. Na tvé drsné sdělení reagoval tak povýšeně možná proto, že se za svůj vztah ke zvířatům podvědomě stydí a ty jsi jeho slabou stránku velmi kriticky a jaksi "necitlivě" odhalila. Pak je nejlepší obrana útok. A i když s tím nemusím souhlasit, chápu to.
Ahoj Avalonko,
on je moc hodný člověk, jak už jsem tu někde psala, snesl by mi modré z nebe, chová se ke mě moc hezky. Když jsem nemocná, vaří mi čaj, obletuje mě, jezdí pro mě do práce i když mi jede autobus za chvíli. Všichni mi říkají, jak mám skvělého kluka, co oni by za něj dali! A to je právě to, co mě mate, jak se někdo tak moc milý může takto chovat ke zvířatům? Vím, každý máme své chyby a nikdo není dokonalý. Já nad tím neustále přemýšlím a nevím, jsme z toho zmatená. Na jednu stranu si říkám, že se vlastně o nic nejdená a na druhou stranu mě to tak strašně štve to jeho chování!! Včera mi řekl, že mě nechce ztratit, že mě moc miluje, věřím mu. Omlouval se, ať se na něj nezlobím, že už se to nestane. Myslím tedy, že mu dám příležitost, to jsem mu ostaně i řekla, ale jestli mě zklame, tak to bude konec. Řekla jsem mu, že mi nevadí to, že nemá rád zvířata, ale to, jak se k nim chová. Říkal, že se to nebude opakovat. A já mu tolik věřím. Kdybych měla mamku, nebo někoho, kdo mě dobře zná, tak se dojdu poradit, ale já nemám nikoho, kdo by posoudil mě a poradil. Uvidím tedy. Zatím to nechám být.
Díky.