Jandulka.F napsal(a):

Taky by se takhle mohl jednou chovat k vašim dětem.

Ano, o tom už jsem uvažovala. To by bylo hrozné! Je vidět, že se lidé poznají, až když spolu začnou bydlet. Na jeho chování ke mě si stěžovat nemůžu, snesl by mi modré z nebe, je na mě moc hodný, říkám si, že takového chlapa bych asi těžko hledala. Je to můj druhý partner a ten první byl to samé, moc hodný člověk, ale zvířata nenáviděl ani se za to nestyděl. Ten dokázal přejet kočku ve městě před očima lidí a ještě se s tím bavil. No hrůza, jaký lidi dokážou být!
Možná bych s ním o tom měla mluvit. Dneska jsem se tedy zachovala zbaběle. Dělala jsem, že to nevidím!!

chomáček napsal(a):

Prosim tě a proč neřekneš, co jim dělá že je týrá? To s nima háže, dusí je, kope do nich nebo jak vypadá to jeho týrání?

Napsala jsem, že kopnul do kocoura. A ty zvířata se ho bojí, když je chce pohladit, tak se před ním krčí. To je málo?

Taky si myslím, že přetvářka není pro vztah zrovna dobré znamení. S tou svatbou raději moc nespěchej... Pro týrání zvířat nemám pochopení už vůbec.

Tereza25 napsal(a):

Bety napsal(a):

To není žádná blbost, a když se umí tak dobře přetvařovat, tak co když se i před tebou přetvařuje a bude se tak chovat i k tobě??? Vždyť ti manželé týraných žen jsou kolikrát ve společnosti, v zaměstnání apod. tak okouzlující, že těm ženám pak nikdo nevěří... třeba si na tebe už brousí zuby. Jednou tě nakopne, přijde s prosíkem, sliby...

Moc o tom pořád přemýšlím.....myslela jsem si, že mám skvělého přítele a tímhle mi dal takovou ránu, že nevím, co si mám myslet. Nechci, aby jste si mysleli, že jsem nějaká poblázněná zvířatama, jsem úplně obyčejná holka, která má doma zvířata, jako každý člověk na vesnici, jen jsem nečekala takové chování od svého přítele. Nevím, co si o něm mám myslet. Chci znát váš názor. Vím, že je spousta lidí, které zvířata nesnáší, ale nikoho za to neodsuzuji.

Náš názor není meritum věci, Terezo. Málokdo z nás ti napíše (i kdyby to byla pravda), že souhlasí s kopáním do zvířat.

Důležité je, aby ses na to zeptala přítele. Pokud možno v klidu mu řekla, co jsi viděla a že tomu - jednoduše nerozumíš. Ať ti svoje chování osvětlí. Jedině tak můžeš mít víc jasno.

Pokud prostě nesnáší zvířata, není to až taková vada na kráse - každý máme nějakou tu "úchylku". Pokud je to ovšem odraz něčeho hlubšího (má v sobě nějakou latentní nenávist, nesnáší cokoli malého a křehkého - potenciálně jednou vaše děti nebo bezdomovce, které by nejraději podpálil), tak už je to problém.

Je fakt, že já znám jednu paní, která se zvířat doslova štítí. Všeho, co je opeřené nebo chlupaté. Když jsem jí dala kotě, měla záchvat odporu. A svoje děti nikdy neuměla pochovat, pomazlit. Myslím si, že něco na myšlence - kdo nemá rád zvířata, nemá rád děti - asi bohužel bude.

Zvířata a děti v lidech totiž většinou vzbuzují podobné emoce. Proto si některé mladé páry "na zkoušku před dítětem" pořídí pejska. I péče je dost podobná - zvíře i dítě na tobě závisí.

Tak ať to dobře dopadne.

Tereza25 napsal(a):

Ahojky,
můj problém spočívá v tom, že můj přítel nemá rád zvířata, ale předemnou dělá, že je miluje. Jsme spolu 4 roky, letos jsme spolu začali bydlet. Máme společný baráček ve kterém s námi žije můj kocour. Na dvorku pak máme ještě dva hafany. Já mám zvířata ráda,nedokážu si představit, že bych žádné neměla. Nedávno jsem si však všimla, že můj přítel ty zvířata nenávidí, když nejsem doma, nebo když se nedívám, tak je týrá, nebo kdoví co jim dělá! Vlastně jsem se dneska přesvědčila sama, myslel si, že to nevidím, ale já jsem to viděla, nakopnul kocoura a pak, když viděl že jdu, tak ho začal hladit a dělal, jakoby to byli nejlepší kamarádi. Přítele miluji, ale začínám pochybovat. Jeho chování je divné.  Plánujem svatbu. Moje maminka říkávala, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. Proč se předemnou přetvařuje? Proč prostě neřekne, že zvířata nemusí a hotovo!?
Možná se vám bude zdát můj problém jako blbost, vím, jsou daleko horší věci, třeba když lidé týrají své děti, ale mě tohle vážně moc vzalo!
Nevím, co dělat?! Prosím poraďte.
                                               Díky Tereza

Terezko, to není blbost, to může být vážná věc. Zvířata nejsou sice děti, ale jsou to živí tvorové a nikdo nemá právo do nich kopat nebo jim ubližovat. Je divné proč to dělá, možná mu to přináší radost a pocit nadvlády nad někým. I pokud by je neměl rád, tak se to dá snad řešit, že si o tom promluvíte ne. Nevím pokud to je tak jak píšeš tak se mi to moc nelíbí a dala bych si na to pozor. A pokud to bude pokračovat zkus najít nějakou odbornou pomoc kde ti poradí a nebo mu to přímo řekni, že se ti to nelíbí co dělá. Opravdu buď na pozoru, já tohleto opravdu nesnáším, znám taky pár takových týpků...

To buď ráda. Hlavně Ti držím palečky, ať všechno dobře dopadne.

baba napsal(a):

no ja nevim, ale pretvarovat se 4 roky,to snad ani nejde,nebo jo? jen sis toho driv nevsimla.co se tyka zvirat,taky nemusim treba psa v byte,a mame ho,a kdyz udela louzicku,taky jsem na nej jak na psa,ale abych ho kopal,spis ho servu a dostane prstem  ty ty ty na cumak,a pak kdyz ho zavolam a on neco provedl,taky se krci, kdyz neprovedl nic je v pohode.nemel jsem rad ani naseho kralicka, protoze jsem mel porad chlupy v nose a vsude nechaval bobky.ale prirodu mam rad,jsem rybar a vsechny ryby poustim, neublizil bych neme tvari a chovam se k nim maximalne ohleduplne.co se tyka deti,v podstate mi cizideti nevadi,ale nic moc mi nerikaj,nezajimaji mne,ale svoje nade vse miluju,chci pro ne to nej a dal bych za ne zivot bez vahani.To neznamena ze obcas neulitnu,ale nikdy jsem je surove nezbil.proc to rikam,ze ti asi ani nepomuze ho sledovat,jak se chova k jinym detem.Ze si s nimi treba nehraje a tak muze byt proto,ze nejsou jeho,nebo neni detinsky typ,myslim tim ze si hrat proste nedokaze,mne treba taky nekdy dela problem se pretvarovat a hrat si na prodavacku pul hodiny dokola,a jsou to moje deti.mozna je to chyba a jednou toho budu litovat,ale takovej proste jsem.Spis se ho zeptej,ale to ti zase nakeca co chce.rozhodne ale nevim, proc ti davno nerekl jasne,ze zvirata proste doma nechce, to prece nema s laskou k detem nic spolecneho.

To je právě ono, proč mi neřekl, že zvířata nechce? Proč se přetvařuje a předemnou dělá, jak je miluje? S láskou k dětem to nemusí mít nic společného, ale také může. Jestli je za tou tváří ještě nějaká druhá tvář, tak nevím, co kdy můžu od něj čekat.

Fiha, tak toto je podla mna poriadne alarmujuce. Vies, je rozdiel byt k zvieratam lahostajny a nechciet ich mat povedzme v byte, alebo vobec, nechciet ich chovat no a dokazat zvieratu ublizit. A ten tvoj prvy priatel urcite nebol celkom ok, nechapem, ako moze niekto bezdovodne a zo zabavy cokolvek zabit. Ja tvrdim to iste, co tu uz zaznelo: Ublizuje zvieratam, dokaze ublizovat aj ludom. Br, takeho cloveka by som nezniesla.
Ja mam konika a normalne mam pomaly slzy v ociach, ked vidim, ako mu priatel sam od seba nosi tony mrkvy, vzdy od rodicov na dedine prinesie jablcka a a ked som bola chora a nemohla som za nou ist do klubu, isiel ju pozriet namiesto mna, ci je v poriadku.
Na druhej strane mam ale dve morciatka a neda sa povedat, ze by ich nenavidel, ale nevoni mu velmi mat ich v byte. Som si ale stopercentne ista, ze by im v zivote neublizil, ked z nijakeho ineho dovodu, tak uz len preto, ze su to tvorceky, ktore mam strasne rada.
Ak tvoj priatel ublizuje niekomu, koho mas rada, je to velmi, velmi zle.... Je jedno, ci to je zviera, alebo clovek.Dobre si to premysli a davaj pozor na jeho spravanie sa v roznych situaciach, fakt to podla mna do buducnosti nevesti nic dobre......

To, že nemá rád zvířata, se dá pochopit, někdo zas nemá rád rajskou nebo třeba policajty. Ale to neznamená, že budu tvrdit, jak rajskou miluju a když mě kuchařka nevidí, půjdu jí vylejt nebo policii propíchám gumy u auta poté, co budu vykládat, jak jsou dobří.
Jenže - živým tvorům se neubližuje, pokud se zrovna nebráním sousedovic naštvanému psovi, který se rozhodl, že mě prožene po okolí...
Spíš bych měla obavy z té "přetvářky" a snažila se zjistit, co za tím je. Jestli byl kocour nakopnut výjimečně, protože páníčka někdo namíchnul a on to neustál (což sice není dobře, ale dá se pochopit) , nebo jestli to je trvalejší a dělá mu to dobře. Nakonec věděl, že ty zvířata doma máš a že se jich zřejmě nezbavíš, tak proč o tom nemluvil dřív?

Ten přítel, se kterým jsem chodila před tím, ten mi otrávil křečky. Prostě mu vadili. Nemohl se koukat na to, jak se s nima mazlim a hladim je. Zřejmě žárlil.
A tenhle zas kope do zvířat a kdoví co ještě. Tak jsem se ho včera večer zeptala. Řekla jsem mu, že jsem si všimla, jak se chová k těm zvířatům a že se ho ty tvorové bojí. Řekl mi, že mu nevadí, ale musí je vychovat, že si dělají co chtějí, já mu říkám, jak chce vychovat kočku, jestli kopancema? A on se zozčílil, že mám ty svoje zvířata raději než jeho, že už ho to tady se mnou štve, všude jsou prý zvířata!!
Dva psi na dvorku a jeden kocour snad není moc? Ještě ke všemu na vesnici u chalupy. Tak jsme se pohádali a šli jsme spát. Dneska až se vrátí z práce, tak jsem zvědavá, co vymyslí. Možná si zbalí a půjde. A já tu teď přemýšlím, co dělám špatně, možná je chyba opravdu ve mě

Eva36 napsal(a):

Tereza25: já bych se bála toho, že se přetvařuje. (A to on evidentně dělá.) Z takových jsou, jak už někdo poznamenal, vynikající tyrani. Ženu doma ponižují, třebas "jen" nadávkami, někdy ale i bitím, nedávají jí peníze, neumožńují jí kontakt s okolím, s rodinou, s kamarádkami ...a navenek? Navenek dělají, jak jí milují, pomáhají jí před sousedy s nákupy atd. atd.....Mojí mámě nevěřila ani vlastní matka, že jí manžel bije...až se k tomu jednou přichomýtla....Terko, nevěř tomu, že přítel se ti k nenávidění zvířat přizná a už vůbec nevěř tomu, že by ti odhalil nějakou svoji "druhou tvář"...on možná ani neví, že ji má. Je to otázka pro psychologa podle mě. Zkus se podívat na jeho dětství. Jak se k němu chovali rodiče? Má oba? Bili ho za každou hloupost, nebo pro něj měli pochopení a lásku? Dávali mu dostatečně najevo pocit, že je jedinečný a že budou milovat, i když třeba nezvládl vylézt na strom nebo přinesl pětku z matematiky?....Tam, myslím, bude příčina jeho chování...on si dokazuje svou sílu na slabších, na zvířatech....Ty jsi dnes stejně silná a nezávislá jako on. To se svatbou a pak třeba těhotenstvím může velmi změnit. Pak budeš závislá na něm, zejména finančně a o nic méně psychicky a i fyzicky. Budeš potřebovat jeho pomoc jak fyzickou (i třeba vstávat k dítěti, když mu porostou zuby), tak i psychickou (aby tě uměl pohladit, obejmout).....Doma s dětmi budeš slabší ty a on by se mohl chovat tak, jak se chová dnes ke zvířatům....On ví podle mě, že to není správné, ale možná si neumí sám pomoct. V tom případě by potřeboval psychologa. Tam ale nemá cenu ho nutit, k takovému kroku by musel dospět sám, jedině tak má šanci na to, aby svůj problém rozmotal a aby změnil sám sebe....Tak rozum do hrsti!
PS: Maminky mají vždycky pravdu .....a ještě mě napadá: Tvůj první partner byl krutý ke zvířatům, druhý je na tom podobně....neděláš ty, děvče, někde chybu v hledání?...To je otázka k zamyšlení pro tebe. Proč si vybírám stále stejné partnery, co u nich hledám, co si potřebuju vyřešit ze své minulosti právě s nimi? Obvykle si totiž táhneme hlavně z dětství různé problémy a nevyřešené situace. V dospělosti nevědomky vyhledáváme podobné situace a podobné lidi, abychom svůj problém dořešili, dotáhli do konce, víš....

Víš Evi, on je ze čtyřech dětí a doma byli vychováváni bez zvířat, měli rádi akorát ty, které měli "na talíři". Když jsem se sním seznámila, věděla jsem, že jeho rodina zvířata nesnáší, ale on mi říkal, že zvířata zbožňuje a dával mi to taky znát. Po celé ty čtyři roky. Až letos, co jsme začali bydlet spolu, tak se to ukazuje. No nevím, třeba to fakt přeháním, ale jsem z toho zoufalá. Nevím, co si mám myslet, na vlastní oči jsem vyděla, jak nakopl kocoura, to nebylo že by ho nohou odstrčil. Psi před ním zalézají do boudy když ho vidí. Nechtějí k němu jít když je volá. Tak fakt nevím...

Terezo, to pořád vlastně nevíme, proč to ale dělá. Ano, nemá k zvířatům vztah. Nepřinesl si ho z rodiny, to je jedna věc. Ale proč je k nim krutý? Krutost normální věc není....Zvířete si přece můžu nevšímat, když mi kočka vleze na stůl, tak ji samo shodím, ale nekopnu do ní...