Já jsem moc dobře četla, kolik pánovi je. Proto pomoc potřebuje. Mladší rodič, než v podstatě přestárlý senior by si s tím snad dovedl trochu víc poradit. Tenhle prostě tu pomoc potřebuje. Že to je zdlouhavé jako všechno, co prochází soudním řízením, mi je jasné. Kdyby dcera tohle provedla pětašedesátníkovi, uměl by se nejspíš trochu bránit, má ještě sílu. Tenhle pán, pokud mu prodá střechu nad hlavou, má dny sečteny. A to bude argument pro dceru - já to říkala, ten už nebyl schopný žít sám!

aprill napsal(a):

kalupinka napsal(a):

Já jsem moc dobře četla, kolik pánovi je. Proto pomoc potřebuje. Mladší rodič, než v podstatě přestárlý senior by si s tím snad dovedl trochu víc poradit. Tenhle prostě tu pomoc potřebuje. Že to je zdlouhavé jako všechno, co prochází soudním řízením, mi je jasné. Kdyby dcera tohle provedla pětašedesátníkovi, uměl by se nejspíš trochu bránit, má ještě sílu. Tenhle pán, pokud mu prodá střechu nad hlavou, má dny sečteny. A to bude argument pro dceru - já to říkala, ten už nebyl schopný žít sám!

zkus se zamyslet dále... senior se domůže vrácení daru, ... léta přibývají a on stále víc a více bude potřebovat péči a pomoc druhých... co teď. bydlí ve svém domku, ale nezvládá péči o sebe, o domek, o zahradu.  takže dny má sečteny taky.

Bohužel, s věkem síly ubývají ... a i při nejlepší vůli se takový senior může stát ze dne na den absolutně závislý na péči druhé osoby tak, že už v domě nebude moci fungovat ani s pečovatelkou a bude potřebovat nepřetržitou odbornou péči, kterou mu laik i při sebelepší vůli nebude schopen poskytovat ...

Hrozný... 

Už jenom to, že někdo z potomků potřebuje nutně mít na sebe převeden majetek svého rodiče, zní hrozně. Určitě to nepotřebuje proto, aby bylo vše při starém. Aby ten starý táta nebo stará máma měli svůj domov dál, jak jsou zvyklí. Tam něco posmrádá, co si budeme povídat. Vždyť by to ty děti stejně tak jako tak zdědily! Já bych se přimlouvala, abychom měli všichni v sobě zakodováno, že dědí děti rovným dílem a taky se rovným dílem na péči podílejí.  Takový nějaký morální kodex potomků, nepsaný zákon, poněvadž ty psané se dají vyložit různě a dají se i obcházet. Každý chytračí, jak převézt ty nejbližší lidi. Hnus, vážně. Snad je lepší nic nemít.

Z mého okolí něco podobného, opatrovnictví postižené osoby v chráněném bytě, a nenápadné plundrování jejího invalidního důchodu. Tady se ubere, tady se uzme, mezitím se půjčí u dalších příbuzných, samozřejmě nenávratně, pak u banky, následuje samozřejmě rapidní nárůst úroků, neschopnost splácet, hrozné. Jedna chyba vrší druhou, dluhy, kam se člověk podívá, a chlast na denním pořádku, co do takového života, který ještě ani není ve středním věku, a má potomky, kteří ho ještě budou určitě potřebovat.

kalupinka napsal(a):

Už jenom to, že někdo z potomků potřebuje nutně mít na sebe převeden majetek svého rodiče, zní hrozně. Určitě to nepotřebuje proto, aby bylo vše při starém. Aby ten starý táta nebo stará máma měli svůj domov dál, jak jsou zvyklí. Tam něco posmrádá, co si budeme povídat. Vždyť by to ty děti stejně tak jako tak zdědily! Já bych se přimlouvala, abychom měli všichni v sobě zakodováno, že dědí děti rovným dílem a taky se rovným dílem na péči podílejí. Takový nějaký morální kodex potomků, nepsaný zákon, poněvadž ty psané se dají vyložit různě a dají se i obcházet. Každý chytračí, jak převézt ty nejbližší lidi. Hnus, vážně. Snad je lepší nic nemít.

kalupinko, tohle zase tak úplně nelze. Nelze takhle paušalizovat, jak se "přimlouváš" ty. Představ si, že některé dítě bydlí v domě s rodičem, případně ve stejné ulici či vesnici, a další dítě bydlí v jiném státě. Jak by ses rovným dílem na péči podílela, kdybys bydlela v jiném státě, než tvůj rodič, chodila do práce...? To mě teda zajímá.
Můj názor je, že každý pomáhá, jak mu to situace dovolí. A každý pak dědí tak, jak se dědicové mezi sebou domluví. Co když někdo nechce dědit vůbec? Proč by ho tvé "zakódováno" k tomu mělo nutit, když nechce?
Jo, a nemyslím si, že chytračí KAŽDÝ, jak píšeš ty. To by znamenalo, že chytračíš i ty? Ty jsi taky KAŽDÝ přece.

Upravil(a) Eva. (30. 10. 2017 7:54)

V podstatě jsem chtěla napsat to, co Eva. Péče rovným dílem v praxi nebývá možná. Je to opravdu na domluvě - jak péče, tak případný podíl. Oni i staroušci v tom někdy udělají pořádnou paseku, když se třeba stará jedno dítě, ostatní dávají ruce pryč, ale pak se dědí rovným dílem, jelikož rodiče neprojeví svou vůli, aby si tzv. nedělali zlou krev. Je pak na potomcích, aby byli k sobě navzájem spravedliví. Což oni by třeba i byli, ale jejich partneři, ti dokáží udělat pěknou ostudu, když na to příjde.

Upravil(a) Judyna (30. 10. 2017 10:12)

Selima napsal(a):

Môže to tak byť, ale prúser sa začína, keď majú rodič a dieťa rozličné predstavy o tom, čo to znamená "postarať sa".... Ja by som v ideálnom prípade videla nejaké právnika/právnikov na mestskom úrade alebo u každého notára, čo by sa postaral i(ideálne bezplatne, resp. zaplatení štátom) aspoň o dobrú zmluvu. Dobrú pre oboch, podotýkam.

To je asi nejlepší řešení.

Jasně, že chytračím, Evo, to víš že jo. Teď zrovna  tady plánuji oloupit babičku v přízemí, mám zálusk na její jezdící tašku, určitě ji budu taky ve stáří potřebovat. Už mám rukavice a kuklu, teď ještě, abych si vyčíhla, kdy pojede do marketu!

Když jsem řekla rovným dílem, pak jsem to tak samozřejmě myslela. Ovšem dle svých možností. Ten, co bydlí daleko, může starouškovi poslat peníze na přilepšenou, ten, co má auto, jej zavézt, kam potřebuje a ten, co bydlí blízko a nemá ani prachy nazbyt, ani to auto, může přijít uklidit, uvařit, popovídat.

To vás nenapadlo, že sourozenci přece nemusejí mít stejné podmínky? Ale tu mámu, toho tátu, mají společné. Mělo by je to spojovat. Samozřejmě, když rodič upřednostňuje jednoho sourozence, podřezává si sám větev. Jednou, ale to bude pozdě, pochopí, že to nejvíc protěžované dítě mu nebude umět vrátit, co do něj vložil. To už je další věc.

Proto je nemoudré, dát světu najevo, že jedno dítě dostane vše a druhé nic. Jakmile se majetek převede, řekne si obdarované dítě, mám vše a ani jsem pro to nemusel nic udělat a druhé opominuté, fajn, jak chcete, rozhodli jste to sami, tak si to  taky pěkně dohodněte všechno ostatní. Ovšem beze mě.

Myslím, že jsou to právě ti rodiče, co mezi děti vrazí klín. Tím, že k nim rozdílně přistupují. Než jim to dojde, bývá asi většinou pozdě.

Za pána bych se bila, kdybych nebyla jeho dítětem. Jako  neteř bych mu pomohla, vědoma si toho, že za to nic mít nebudu. proto by to od ní bylo ušlechtilé. Ti sourozenci, pokud se do toho vloží, budou vypadat jako hyeny: teď je poslední šance něco urvat! Do boje!

Ne každý je nezištný. Já jsem tak nezištná, až jsem blbá, proto takové názory. Pochybuji, že se změním, ani to nemám v plánu. Nesnesu, když se ubližuje někomu, kdo ne nedovede bránit. Tohle je ten případ. Samozřejmě...pokud se pán jakkoli právně ohradí, ztratí dceru. její sourozence už asi svým darem ztratil. Fakt těžká situace. Nakonec i když si barák uhájí, může v něm být jako kůl v plotě a v tom domově důchodců skončí stejně....

Naše generace ovšem má jiné vyhlídky...bude chodit do práce, až tam padne. My se péči našich dětí vyhneme, poněvadž my je jí patrně nedožijeme. Než budeme potřební, budeme pod drnem.