Pomozte mu jednou se vám to vrátí.

Souhlas se Selimou.

Jinak je to hrozné. To je tak, když se daruje majetek ještě za života, pán nemá zřejmě ani věcné břemeno. Že se ta jeho dcera nestydí. Když to napíšu hodně blbě - to nemůžou ještě pár let počkat? Dlouho to trvat nebude...

neteř napsal(a):

Ahoj, objevil se mi v rodině takový problém.
Strejdovi je 84. Je celkem soběstačný, obědy mu vozí, nádobí si umyje a celkem zvládne vše kolem domu.
Jenže sestřenice si usmyslela barák prodat a tak chce strejdu "strčit" do domova.
Chudák brečí že tam nechce, ale já nevím co teď. Manžel mi říká ať se do toho nemíchám, ale já nevím.
Měla bych kontaktovat jeho vnuky, nebo je to fakt jen jejich věc? Strejda byl na mě vždycky hodný,
nevím co mám dělat. Díky jestli mi poradí někdo kdo to taky řešil.

neteř: já se také přikláním k tomu si se sestřenicí promluvit, abys alespoň vyslechla stanovisko druhé strany. Obávám se ale, že to je asi jediná věc, kterou pro starého pána můžeš udělat a obávám se také, že Tvůj zásah asi nebude moc platný. Jak správně napsala Judyna: To je tak, když se daruje majetek ještě za života, pán nemá zřejmě ani věcné břemeno.

Bohužel, každý dárce by si již před podpisem darovací smlouvy na svůj dům měl uvědomit tvrdou skutečnost, že tímto právním aktem se vydává naprosto na milost a nemilost novému majiteli domu a pokud ho nový majitel bude chtít z domu po nějaké době vyšoupnout, nepomůže mu ani svěcená voda Jedná-li se navíc o seniora, který bude v dohledné době potřebovat stálou péči třetí osoby, nepomůže mu ani věcné břemeno s právem užívání nemovitosti, protože tento právní akt sice zaručuje seniorovi právo bydlet, ale pro nového majitele z něj - po právní stránce - již nijak nevyplývá povinnost věcnému břemeni tuto péči poskytovat. To už se pohybujeme pouze v rovině dobrých mravů, nikoliv v rovině právní Z toho vyplývá, že darování své nemovitosti ještě za života by si měl každý dárce pečlivě rozmyslet a pokud jde o mě, takovýto krok nikomu raději nedoporučuji, protože konce mnohých dárců  - a obzvlášť na stáří - bývají velmi hořké

V tomto konkrétním případě starý pán skutečně nemá žádnou možnost obrany proti nátlaku na odchod do domova důchodců a domovu by se vyhnul jedině tak, že by si ho některý příbuzný byl ochoten nastěhovat na dožití k sobě domů. Jediná slabá útěcha je, že čekací doby na umístění do domovů jsou dnes dlouhé a než se v některém domově uvolní místo, uplyne hodně vody a to i tehdy, jedná-li se o nadstandardní zařízení Takže to není tak, že by si sestřenice usmyslela prodat barák a za tři měsíce by už děda byl v domově důchodců, takovéto představy jsou hodně naivní a dobu přijetí bych neviděla na měsíce, ale spíš na roky.  Moc se omlouvám za to, co teď napíšu, ale bohužel pro seniory bývá stres z takového jednání hodně rizikovým faktorem a mnohdy přispěje k tomu, že se někteří senioři nástupu do domova ani nedožívají

Upravil(a) Kiara (7. 10. 2017 10:22)

Barča napsal(a):

Třeba strýc zatím svůj dům nedaroval.... Ale stejně by bylo dobré se sejít a probrat to. Může sestřenice prodat dům s břemenem svého otce?

Já si myslím, že daroval, jinak by si těžko jeho dcera mohla dovolit uvažovat o umístění právoplatného vlastníka do domova důchodců a následném prodeji nemovitosti, která jí neříká "pane"

A ano, zákon vůbec nebrání prodeji domu s věcným břemenem v podobě stařečka na dožití. Kupec musí přitom počítat s tím, že kupuje nemovitost i s cizím člověkem, kterého je povinen v domě strpět. Skutečnost, že na domě vázne věcné břemeno v podobě doživotního práva bydlení dost podstatně snižuje prodejní hodnotu nemovitosti, takže tím se zřejmě dostáváme k pravému důvodu umístění ještě poměrně soběstačného stařečka do domova důchodců

Kiara napsal(a):

A ano, zákon vůbec nebrání prodeji domu s věcným břemenem v podobě stařečka na dožití. Kupec musí přitom počítat s tím, že kupuje nemovitost i s cizím člověkem, kterého je povinen v domě strpět. Skutečnost, že na domě vázne věcné břemeno v podobě doživotního práva bydlení dost podstatně snižuje prodejní hodnotu nemovitosti, takže tím se zřejmě dostáváme k pravému důvodu umístění ještě poměrně soběstačného stařečka do domova důchodců

Bohuzel

Díky za odpovědi.
Je to tak, že dům jí daroval - na úkor ostatních sourozenců - s tím, že se o rodiče musí postarat. Takže ti se dost naštvali a nepomůžou.
Teta letos umřela a sestřenici jaksi najednou jeden důchod od táty nestačí...
Najednou tvrdí, že elektrika a plyn jsou drahé a že musí do domova.
Důchody a sociální příspěvky jí chodí na účet. Ona má na sociálce známé a do domova jí kamarádka pomohla přeskočit pořadník.  (Nechci vypadat, že jí závidím - tak to opravdu není.)
Dokonce strejdovi domů přišel vynadat pán, který tam měl tatínka už na prvním místě.
No hrůza co si strejda musí vytrpět. Já už naznačovala vnukům, jestli by jako něco vymysleli, nejdřív to vypadalo že by pomohli, ale jaksi všichni splácí hypotéky, tak se asi tady pomoci nedočká.
Manžel tvrdí, že když to budu řešit, tak bude jenom v rodině zle. Já jí řekla, že bych to rodičům nikdy neudělala a ať ho nechá dožít v klidu. Řekla mi že do toho nevidím, že nikdo neví jak jí ta péče ubíjí. Jede tam jednou týdně..
A že si chce taky ty peníze za barák užít - chce nové auto a rozděluje komu z dětí co dá. Je to hnus.

Jojo. Smutná záležitost....Vidím to stejně jako Kiara.

Neteři, jediné co můžeš je, že nabídneš rodině, že si strýčka vezmeš domů - pokud to tak cítíš a máš možnost se postarat. Ovšem připrav se na to, že Tě může někdo obvinit z toho, že Ti jde o jeho důchod.... Lidi jsou totiž různí....

Je to tak, že dům jí daroval - na úkor ostatních sourozenců - s tím, že se o rodiče musí postarat.
Hm... ale smluvně ošetřeno to pravděpodobně nemá, co?
A pokud by i měl, zřejmě mu bude žinantní se soudit s vlastní dcerou... a taky už je na to starej...
Důchody a sociální příspěvky jí chodí na účet.
Má pán vůbec nějaký peníze k dispozici, nebo jsou mu "přidělovány"?
Manžel tvrdí, že když to budu řešit, tak bude jenom v rodině zle.
Říkám to nerada... ale manžel má pravdu. I kdybys to dělala stokrát nezištně, vždycky se najde někdo, kdo ti vpálí, jak se na dědovi napakuješ... nebo kdovíjakej jinej důvod - někudy se to (nikdy nepřiznaný) špatný svědomí vyvalit musí... tak holt budeš za mrchu ty. Jak prosté...

Zvlášť když se děti starají o rodiče pouze v případě, že ti za to poskytují nemovitosti.
Mýlíš se... ani darovaná nemovitost nezaručí péči obdarovaného, jak vidět zde.

helena napsal(a):

Zvlášť když se děti starají o rodiče pouze v případě, že ti za to poskytují nemovitosti.
Mýlíš se... ani darovaná nemovitost nezaručí péči obdarovaného, jak vidět zde.

To jistě, já ale reagovala hlavně na "takže ti se dost naštvali a nepomůžou" a Kiařino "ostatní sourozenci jsou rozčarováni a zklamáni plným právem"
Na pochopení tohohle nějak nemám potřebné mozkové závity.   Jako by rodiče byli povinni (podarovat, přepsat, rozdělit), a až potom se dětičky možná uráčí věnovat stařečkům taky nějakou tu pomoc. Samozřejmě zcela nezištnou.

Selima napsal(a):

Pravda, láska (rodiča) sa nedá nijakovsky vynútiť - ale platí to aj pre lásku detí k rodičom a starostlivosť o ne. Ktovie, kde je pravda v tomto prípade...

O tom žádná. Jen mi připadá hodně ubohé, podmiňovat pomoc rodičům darováním majetku. Ale to se netýká jenom tohohle konkrétního vlákna, myslela jsem to obecně. Jinak jak píšeš - kdoví...

"Jen mi připadá hodně ubohé, podmiňovat pomoc rodičům darováním majetku".

Jo, to je smutné, zvlášť takhle řečeno .......ale stejně si myslím, že za nastavení vztahů v rodině jsou zodpovědní v převážné míře rodiče - tím, jak do svých dětí vloží nezaujatost, nepředpojatost, férovost a největší váhu má, jak známo,  vlastní příklad těch rodičů.
Je otázkou, jak dalece je každý z nás zodpovědný za své činy, zda je má nést, nebo jestli lze různé věci omluvit stářím a sníženými rozpoznávacími schopnostmi. Ale říká se, že ve stáří se jen umocňují a jsou více patrné vlastnosti, které tam vždycky byly.
Snažím se aplikovat to pro lepší pochopení sama na sebe a nemůžu se ubránit přesvědčení, že pokud zvýhodním jedno dítě, ublížím těm druhým, protože je to určitý signál, jestli chci nebo ne.
My jsme se tedy taky postarali o tchýňku až do jejího náročného konce, přestože taky takhle obdarovala jiné své dítě. Ale nebyl to "blesk z čistého nebe", to obdarované dítě bylo jaksi preferované vždycky.
Ale zásadní chybou je rozdat si střechu nad hlavou, na to je čas až po smrti.

Chudák starý pán si to zařídil špatně. Co kdyby se pokusil domoci se vrácení daru? Přece je něco takového, že pokud se obdarovaný chová k dárci špatně....on by mohl argumentovat, že za ním dcera nejezdí a že ho chce z domova vystěhovat...a potřebuje neteř skutečně vycházet se svými příbuznými za tu cenu, že se nezastane člověka, který to potřebuje? Takovou sestřenici bych asi přestala považovat za svou příbuznou. Pokud mu chce pomoci, ať jí pán ukáže znění darovací smlouvy a ať mu pomůže najít právníka. Jestli dceři chodí důchod na účet, pak otci omezuje svobodné nakládání s jeho penězi. Šla bych i proti všem, ale tomu strejdovi bych se snažila pomoct. Je fakt, že ji za to sestřenice bude nenávidět a její sourozenci osočovat, že pomáhá strejdovi, asi aby barák shrábla pro sebe, tomu se nevyhne. Každý soudný člověk uzná, že vystěhovat toho pána z domu a odložit ho kamkoli, je sviňárna. Ony jí to jednou její děti vrátí i s úroky, o to se nebojím. Pro dědu už ale bude pozdě. Za sebe říkám - pomohla bych a šla bych do toho hlava nehlava. Lidi by si takhle ubližovat neměli.