vrabčák napsal(a):

Stelo, to, co chceš, je oprávněný. Dospělý dcery by se měly chovat dospěle, tchyně moudře, tedy přestat dirigovat. A on by si měl umět prosadit svou, a ne sebou nechat cloumat.

Kdo ví, jaká jeho je..........

Gazi napsal(a):

myslím si že Tvoje pocity jsou oprávněné a nejsi pro něj důležitá,dcery Tě nepřijaly.Důležitější je pro něj jeho původní rodina.Buď to vem jak to je nebo to ukonči.

Vidím to podobně. Můj osobní názor - vzhledem k tomu, že pro něj nejsi důležitá, což podle všeho nejsi, ani on by neměl být důležitý pro Tebe. A pokud mu jde jen o noční návštěvy, na to opravdu nepotřebuje vztah a zvaní své hračky do rodiny.
Ty to máš evidentně jinak.

ozon napsal(a):

Já  bych  do svého  vztahu  rozhodně  příbuzné netahala  .  Mám  svůj  věk  a  nemám  to  zapotřebí .  Jeho  výročí  bych  oslavila  ve  dvou  .  Přesto  ale  v  tomto  vztahu  určitě  něco  v  pořádku  není .

To pak ale podle mě není normální vztah se vším všudy. A není to věkem.
Pokud chci mít normální=běžný vztah, tak k němu příbuzní patří. Nežijeme ve vzduchoprázdnu.

Upravil(a) Eva. (21. 6. 2017 11:30)

Kiara napsal(a):

Probůh, pán je vdovcem už pět let...tady už se o žádném hlubokém smutku přece mluvit nedá a pán by měl mít v hlavě srovnáno, jak tedy pokračovat dál. Pokud si chci po ovdovění vytvořit vztah, tak se vším všudy a novým parterkám musím nabídnout víc, než pokoutní schůzky pouze u ní doma a celkový vztah v poloilegalitě

Nemyslím, že by existovala nejaká povolená dĺžka smútku - hlbokého alebo plytkého - a moja stará mama sa po ovdovení (v cca 40tke) už nikdy nevydala. Ale keď niekto vyhľadáva vzťah, zrejme už JE vyrovnaný...

V jeho očích jsem to já, kdo všechno pokazil a nemá ho dostatečně rád a proto se tak rozhodl. A proč si to myslí? Protože se mu z mé strany dostalo omezení ochoty poskytovat vše já.
Jsem se koukám trefila, s vydíráním...
Upřímně - líbí se ti představa, že to takhle bude dalších X let? (A mně odpovídat nemusíš...)

Neřekla bych, že chtějí každý něco jiného od vztahu. Vztah není někdo ani něco, co nám může cokoliv dát. Vztah si vytváříme my sami.
Stelička chce mít prostě jiný vztah, než její přítel.
Buď budou dělat kompromisy, anebo bude každý hledat pro vztah jiného partnera.

Stelička napsal(a):

Mi vůbec nejde o fyzické setkání s těmi příbuznými, co si budeme povídat, i v rodině si všichni nesednou, ne tak, když tam přijde nový člověk. Uráží mě, že partner nepovažoval mou účast za samozřejmost, že mě nechce mít v tak významný den po boku. Využít této příležitosti, kdy jde o JEHO oslavu a pozvat si tam třeba "ČERTA", pokud ho tam bude chtít. A říct, že ČERT tam bude a kdo se čerta bojí nebo se mu to nelíbí, tak je to jeho boj nebo volba.
Teď na mě pořád tlačí, ať se sejdeme, někam jdeme, že je venku hezky a je to škoda. Jak někdo napsal, chce mě jako hračku, jako výplněk volného času. Moje pocity a city, které odcházejí, nechápe. V jeho očích jsem to já, kdo všechno pokazil a nemá ho dostatečně rád a proto se tak rozhodl. A proč si to myslí? Protože se mu z mé strany dostalo omezení ochoty poskytovat vše já.

Steličko, mě by takovéto pokračování od pána už definitivně odpudilo a znovu se ptám: Máš zapotřebí v této parodii na vztah pokračovat, když už teď - po devíti měsících - je jasné, že to evidentně nebude mít žádnou budoucnost ?!?

Barča napsal(a):

Promiň, Steličko, nerozumím tvé větě "V jeho očích ......", kdo se jak rozhodl?

On se údajně rozhodl mě nevzít na oslavu proto, že ho nemám dle něj dostatečně ráda (protože už ho tak často nenechávám přespat, nesleduji přesně chaos v jeho vyměňovaných směnách a netrávím s ním každou jeho volnou chvilku). A tím pádem nejsem dle něj vážná známost, hodná představení po jeho boku na rodinné oslavě. Vůbec si neuvědomuje, že vše v závorce vyvolal dlouhodobým využíváním mého zázemí, mé osoby a mé rodiny a mi tak trošku došla trpělivost.

Upravil(a) Stelička (21. 6. 2017 23:55)

Jenom malá technická poznámka
Ne Judy - ty to nikdy neřekneš tak dobře, výstižně a vůbec


On se údajně rozhodl mě nevzít na oslavu proto, že...
A kdyby to nebylo to, co píšeš za "že", našel by si něco jinýho. Zlobivý* holčičky se přece musí trestat, ne brát na oslavy...
*) zlobivá = ta, která nedělá přesně to, co si pán představuje... a ani nemusí vědět, co to je
Vůbec si neuvědomuje
Uvědomuje - ale pro něj je to nepodstatný, jak se cejtíš. Přesně do momentu, kdy se projevíš jako samostatná bytost - tím mu totiž sáhneš na jeho pohodlí, začneš "zlobit" a... viz výše.

Upravil(a) helena (22. 6. 2017 7:39)

Eva. napsal(a):

Proč s ním za těchto okolností stále ještě jsi?
A druhá otázka - miluješ ho?

Správné otázky, kladu si je i sama a pro správné rozhodnutí chci znát i názory ostatních.

1. Jsem s ním, protože jsem vyčkávala, jestli se něco změní, když změním přístup (ochotu) i já. A jestli tedy budu či nebudu pozvaná na tu jeho padesátku, když na jiné oslavy mě nebral. Měla jsem to tak postavené, že na tomhle se vlastně rozhodnu. Jenže se to "provalilo" asi dřív, než on s tím počítal - prostě jsem to nevydržela a přímo se zeptala. Jasně, ještě týž den, ve čtvrtek, mi nabídl, ať s ním jedu v sobotu na oslavu narozenin k rodičům partnera jeho dcery, prý jsem zvaná Asi to neměl původně  v plánu, ale tímhle to chtěl zalepit. S hrdostí jsem odmítla - jistě o pozvání i pro  mě věděl dříve. Prý mi to nechtěl nabízet, protože věděl, že budu uražená, když nejdu na jeho oslavu. Houby s mákem, chtěl to ututlat, protože o nepozvaní k němu jsem dle jeho scénáře ještě neměla vědět.
Teď se snaží, protože s ním hraju čestnou hru a řekla jsem mu, že zvažuji rozchod, odmítám intimnosti, ale normálně se s ním bavím.

2. Těžká odpověď. Mám ho ráda, chyběl by mi, chyběl by mi parťák na léto ... Ale určitě ho nemiluji jako na začátku. Jsem realista a nenechám se vycucnout. Své manželství (nevěra - mnozí si budou pamatovat z dřívějších příspěvků) jsem ukončila dle citátu z knihy: "Vrcholem lásky není přivlastnit si člověka, ale umět se ho vzdát." Jen se nechci ukvapit a ještě tomu dávám malou šanci.

Stelička napsal(a):

Správné otázky, kladu si je i sama a pro správné rozhodnutí chci znát i názory ostatních.

1. Jsem s ním, protože jsem vyčkávala, jestli se něco změní, když změním přístup (ochotu) i já. A jestli tedy budu či nebudu pozvaná na tu jeho padesátku, když na jiné oslavy mě nebral. Měla jsem to tak postavené, že na tomhle se vlastně rozhodnu. Jenže se to "provalilo" asi dřív, než on s tím počítal - prostě jsem to nevydržela a přímo se zeptala. Jasně, ještě týž den, ve čtvrtek, mi nabídl, ať s ním jedu v sobotu na oslavu narozenin k rodičům partnera jeho dcery, prý jsem zvaná Asi to neměl původně  v plánu, ale tímhle to chtěl zalepit. S hrdostí jsem odmítla - jistě o pozvání i pro  mě věděl dříve. Prý mi to nechtěl nabízet, protože věděl, že budu uražená, když nejdu na jeho oslavu. Houby s mákem, chtěl to ututlat, protože o nepozvaní k němu jsem dle jeho scénáře ještě neměla vědět.
Teď se snaží, protože s ním hraju čestnou hru a řekla jsem mu, že zvažuji rozchod, odmítám intimnosti, ale normálně se s ním bavím.

2. Těžká odpověď. Mám ho ráda, chyběl by mi, chyběl by mi parťák na léto ... Ale určitě ho nemiluji jako na začátku. Jsem realista a nenechám se vycucnout. Své manželství (nevěra - mnozí si budou pamatovat z dřívějších příspěvků) jsem ukončila dle citátu z knihy: "Vrcholem lásky není přivlastnit si člověka, ale umět se ho vzdát." Jen se nechci ukvapit a ještě tomu dávám malou šanci.

Pak mě ještě napadá otázka - Chyběl by ti libovolný parťák na léto, anebo konkrétně tento pán?

Já si tě pamatuji z dávných dob. Jsem tu od roku 2005, mám ale od nějaké doby jiný nick.
Osobně to už mám hozené tak, že než špatný parťák na cokoliv, to raději žádný.

Upravil(a) Eva. (22. 6. 2017 13:47)

povedala si mu vôbec o svojej nespokojnosti a o tom, čo Ti na vzťahu vadí a ako by si si ho predstavovala Ty?...
a řeklas mu to?
Myslím, že řekla a ne jednou, když píše - "Často jsem mluvila o mých pocitech, že náš vztah je v tomhle ohledu nevyrovnaný".
Pán bude asi z rodu těch, pro který o čem se nemluví (ONI nemluví), to neexistuje. Doplněno selektivní hluchotou je toho dost na malou krvavoučkou sadistickou vraždičku...