|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Téměř tři čtvrtě roku mám nový vztah. Partner je 5 let vdovec, má dvě dospělé dcery studentky VŠ, s jednou bydlí, druhá bydlí se svým přítelem. Jsem na tom podobně, co se dětí i velikosti bytu týká. Absolutní většina našich setkání se ale odehrává u mě.
Partner si totiž své území, rodinu a dcery "hájí", prostě nějakým způsobem chrání. Moje děti i širší rodina partnera tak nějak přijala, baví se s ním, zvou mě i s ním na menší oslavy, beru ho mezi nás na naši rodinnou chatu.
Jeho dcery mě po jediném společném setkání nějak "nemusí". Nemyslím si, že to je ale má chyba a bylo by to tak s každou jinou partnerkou.
Partner mě zatím nevzal na žádnou jejich oslavu, už tam mimo jiné proběhly padesátiny švagrové, chystá se svatba neteře. Dobrá, to celkem beru, pokud nikdo konkrétně neřekne přijď s partnerkou, nemůže o tom on rozhodnout.
Jenže za dva týdny má partner padesát. Chystá oslavu v práci a oslavu rodinnou pro 25 osob - v restauraci, s bowlingem. Vím, že pozvánky rozvážel už před dvěma měsíci. No a já pořád vyčkávala, jestli budu pozvaná. Zkrátím to - nejsem. Nedokázal o tom sám mluvit, nějak to se mnou předem probrat, já byla pořád v napětí, až jsem se před dvěma dny zeptala, jestli se mnou počítá. Kroutil se a řekl, že ne. Že tam bude rodina jeho zesnulé manželky, hlavně tchýně a že se nechce ukazovat s novou partnerkou, co když spolu nebudem. Před rokem měl totiž jinou partnerku, kterou vzal jednou na nějakou společnou grilovačku a co by tomu řekli lidi, že má partnerku novou. Naznačil, že to oslaví se mnou a mou rodinou. O to já ale nestojím - máme před sebou oslavu promocí, synových narozenin - prostě s mou rodinou jsme často.
Já taky vydala napospas svou pověst, že mám nového partnera (po roční pauze po předchozím 6-ti letém vztahu) před sousedy i rodinou. On toho však není schopen a asi se za mě stydí - respektive se stydí za sebe, za svůj nový vztah, za to, že to "nemusí dopadnout". Ale tuhle záruku nemá nikdo nikdy.
Jsem zklamaná, cítím se poníženě, využitě. Přeháním? Nebo jsou mé pocity oprávněné?
Není tady
Jééé Steličko, ahooj 
Osobně si myslím, že nepřeháníš, taky by mi to vadilo a hodně. Tady v tomto vztahu je prostě tak nějak něco špatně :-(
Není tady
Andy, taky tě zdravím a potěšilo mě, že si vzpomínáš :-).
Není tady
Steličko, taky si myslím, že se tak cítíš oprávněně. 
Není tady
Steličko, mě hlavně udeřila do očí věta: ..."Že tam bude rodina jeho zesnulé manželky, hlavně tchýně ...". Mně to připadá, jako by se pán nedokázal odstřihnout od minulosti a bylo by mu velice zatěžko přiznat před širší rodinou, že po pěti letech od ovdovění navázal nový vztah.
Jak trefně poznamenala Andrea, v tomto vztahu to i já vidím tak, že je tady opravdu něco nějak špatně. Pán se sebou zcela určitě vleče minulost, kterou není schopen uzavřít a Tebe staví do pozice nepřiznané a utajované známosti. Pokud já jdu do vztahu s vlastní vyřešenou minulostí, čistým štítem a kartami poctivě vyloženými na stůl, totéž očekávám i od protějšku a fakt, že mě přítel před širší rodinou "schovává" by mě velmi znejisťoval. Nikdo si totiž nepřeje být zapíraným a utajovaným partnerem "druhého řádu", obzvlášť ve chvíli, kdy jsou oba dva partneři volní a není tedy důvod svůj protějšek jakkoliv a před kýmkoliv utajovat.
Já bych se poctivě zamyslela nad tím, zda mám takový vztah vůbec zapotřebí, protože nepozvat svoji přítelkyni na oslavu vlastních padesátin je podle mého názoru vůči ní neomluvitelná hrubost. Pán Ti tím dal jasně najevo, kam Tě ve svém životě zařadil a jakou nevýznamnou roli v jeho životě vlastně hraješ. Na moji povahu by to byla taková ťafka, že bych takový vztah asi v dohledné době ukončila 
Není tady
Taky by se mě to dotklo.....zdá se, že pán nebere vztah vážně.
Není tady
Ze začátku to byl on, kdo měl velké společné plány. Než mu zasadily dcery "brouka do hlavy". Když jsem to vycítila, že si mě před nimi nedokáže obhájit, a vše se odehrává jen u mě s velkou tolerancí mé dcery, začala jsem brzdit. Často jsem mluvila o mých pocitech, že náš vztah je v tomhle ohledu nevyrovnaný a před dceřinými státnicemi jsem jeho noční návštěvy u mě dost omezila. Z jeho strany se nic nezměnilo, jen výčitky, že už ho nemám tak ráda a vlastně proto si není naším vztahem tak jistý.
Není tady
Steličko, myslím si, že není vyrovnaný se smrtí své ženy a ani se vztahem ke svým dospělým dětem. Že tě nepozval na oslavu svých padesátin, by pro mě nejspíš byla poslední kapka a ukončila bych tento vztah.
Není tady
S někým chodím, a přitom se nevejdu mezi jeho 24 nejbližších? 
Není tady
vrabčák napsal(a):
S někým chodím, a přitom se nevejdu mezi jeho 24 nejbližších?
To je přesné, výstižné. Asi budu citovat.
Není tady
Není tady
vrabčák napsal(a):
S někým chodím, a přitom se nevejdu mezi jeho 24 nejbližších?
No, vzhledem k vyse popsanym okolnostem bych to plne chapala a tolerovala, uz jen proto, abych nebyla za "vetrelce", a taky abych zbytecne neprevzala zrejme nedobrou povest predchozi kratkodobe nove partnerky....
Není tady
Dorka: zkouším uvažovat i z téhle strany. Ale přece nemohu za jeho minulý vztah. To je jeho boj.
Není tady
Ano. Presto mohl na nej velmi negativne zapusobit, coby vdovce, ktery rodine predvedl novou partnerku, kt. "se neosvedcila"...
To fakt nemyslim ve zlem. Zazila jsem to, jak "opatrne" se rozhodoval, kdy a jak predstavovat tu nasledujici...
Není tady
Myslím, že jeho minulý vztah (taky 9 měsíců) skončil kvůli jeho žárlivosti a odehrával se taky jen u partnerky.
Není tady
Stelička napsal(a):
Téměř tři čtvrtě roku mám nový vztah. Partner je 5 let vdovec, má dvě dospělé dcery studentky VŠ, s jednou bydlí, druhá bydlí se svým přítelem. Jsem na tom podobně, co se dětí i velikosti bytu týká. Absolutní většina našich setkání se ale odehrává u mě.
Partner si totiž své území, rodinu a dcery "hájí", prostě nějakým způsobem chrání. Moje děti i širší rodina partnera tak nějak přijala, baví se s ním, zvou mě i s ním na menší oslavy, beru ho mezi nás na naši rodinnou chatu.
Jeho dcery mě po jediném společném setkání nějak "nemusí". Nemyslím si, že to je ale má chyba a bylo by to tak s každou jinou partnerkou.
Partner mě zatím nevzal na žádnou jejich oslavu, už tam mimo jiné proběhly padesátiny švagrové, chystá se svatba neteře. Dobrá, to celkem beru, pokud nikdo konkrétně neřekne přijď s partnerkou, nemůže o tom on rozhodnout.
Jenže za dva týdny má partner padesát. Chystá oslavu v práci a oslavu rodinnou pro 25 osob - v restauraci, s bowlingem. Vím, že pozvánky rozvážel už před dvěma měsíci. No a já pořád vyčkávala, jestli budu pozvaná. Zkrátím to - nejsem. Nedokázal o tom sám mluvit, nějak to se mnou předem probrat, já byla pořád v napětí, až jsem se před dvěma dny zeptala, jestli se mnou počítá. Kroutil se a řekl, že ne. Že tam bude rodina jeho zesnulé manželky, hlavně tchýně a že se nechce ukazovat s novou partnerkou, co když spolu nebudem. Před rokem měl totiž jinou partnerku, kterou vzal jednou na nějakou společnou grilovačku a co by tomu řekli lidi, že má partnerku novou. Naznačil, že to oslaví se mnou a mou rodinou. O to já ale nestojím - máme před sebou oslavu promocí, synových narozenin - prostě s mou rodinou jsme často.
Já taky vydala napospas svou pověst, že mám nového partnera (po roční pauze po předchozím 6-ti letém vztahu) před sousedy i rodinou. On toho však není schopen a asi se za mě stydí - respektive se stydí za sebe, za svůj nový vztah, za to, že to "nemusí dopadnout". Ale tuhle záruku nemá nikdo nikdy.
Jsem zklamaná, cítím se poníženě, využitě. Přeháním? Nebo jsou mé pocity oprávněné?
Trištvrte roka ešte nie je veľa, ale otázka je, KEDY je tá správna chvíľa uznať, sme patríme spolu, že sme partneri... Bojím sa, že ako sa to "usadí" henď na začiaktu, tak to bude pokračovať... Čím neskôr, tým horšie sa už nastavené veci menia - moja skúsenosť...
Není tady
myslím si že Tvoje pocity jsou oprávněné a nejsi pro něj důležitá,dcery Tě nepřijaly.Důležitější je pro něj jeho původní rodina.Buď to vem jak to je nebo to ukonči.
Není tady
před dceřinými státnicemi jsem jeho noční návštěvy u mě dost omezila. Z jeho strany se nic nezměnilo, jen výčitky, že už ho nemám tak ráda a vlastně proto si není naším vztahem tak jistý.
Hm... jak se pánovi nedostalo teplý večeře a teplý postýlky, najel na vydírání a výhružky.
Myslím, že jeho minulý vztah (taky 9 měsíců) skončil kvůli jeho žárlivosti a odehrával se taky jen u partnerky.
To nebude jen jeho žárlivost... to bude i strach dcerunek, aby tatíček náhodou neinvestoval jinde. Materiálně, citově, pracovně... já nevím, jak to doma mají... ale i ta extchýně mi přijde spíš jako jejich dílko. Teď pustě spekuluju - ale babička je náhodou nepoňouká?
Není tady
Myslím si, že maminka zemřelé manželky nebude nikdy extchýně.
Dcery by možná chtěly, aby tatínek zůstal navždy "věrný" zemřelé manželce a jejich mamince a aby ho navždy měly jenom pro sebe. Ono je to pro psychicky nedospělé lidi příznačné.
A tatínek zřejmě taky ještě nedospěl, byť mu bude 50. Tak ať si nehledá partnerku ale zůstane do smrti vdovcem se vzpomínkami na mrtvou manželku. Nebude tak případným dalším partnerkám ubližovat, když není schopen sám v sobě si srovnat, jestli opravdu chce novou partnerku se vším všudy.
Asi se nenadarmo říká, že vdovec nebývá obvykle dobrým partnerem, protože se zasekne ve vztahu, ukončeném smrtí partnerky.
Není tady
Já respektuji památku jeho ženy, nevadí mi, když o ní přede mnou mluví, jezdí na hřbitov, dokonce bych se ani nepozastavila nad tím, kdyby měl doma vystavenou její fotku (což nemá). Chápu i jeho další udržování styku s její rodinou. Ale pokud jí nechce být věrný jako labuťák do konce svého života a má fyzické i citové potřeby, měl by se k tomu postavit čelem a žít již přítomnosti, byť se vzpomínkami na minulost. A pokud do té přítomnosti patřím, chci, aby se za mě postavil a obhájil si mě před celým světem i svým svědomím. Chci tak mnoho?
Není tady
Podľa mňa nie.... podľa neho asi áno.
Není tady
Stelička napsal(a):
Já respektuji památku jeho ženy, nevadí mi, když o ní přede mnou mluví, jezdí na hřbitov, dokonce bych se ani nepozastavila nad tím, kdyby měl doma vystavenou její fotku (což nemá). Chápu i jeho další udržování styku s její rodinou. Ale pokud jí nechce být věrný jako labuťák do konce svého života a má fyzické i citové potřeby, měl by se k tomu postavit čelem a žít již přítomnosti, byť se vzpomínkami na minulost. A pokud do té přítomnosti patřím, chci, aby se za mě postavil a obhájil si mě před celým světem i svým svědomím. Chci tak mnoho?
Steličko, vidím to stejně, jako ty.
Není tady
Stelo, to, co chceš, je oprávněný. Dospělý dcery by se měly chovat dospěle, tchyně moudře, tedy přestat dirigovat. A on by si měl umět prosadit svou, a ne sebou nechat cloumat.
Není tady
má fyzické i citové potřeby
Ošklivě řečeno - můžu mít smutek a přesto udržovat hygienické návyky...
Není tady
Môže, ale nemusí - záleží od hĺbky smútku... Ale tu už je istý odstup a myslím, že keby mal pán skutočne hlboký smútok, tak by si asi vzťah proste nehľadal. Predpokladám, že ho nikto nenúti nájsť si ženu a že keď sa na to dá, je vysporiadaný s vecami, ktoré vzťah so sebou prináša...
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.