Tulipánko, u mě jsi vedle, mám skvělou práci a můj zaměstnavatel si mě cení.
Ale když se někdo tak neomaleně, jako ty, zmínkou o hození mašle, dotkne někoho, koho považuji za svou kamarádku, tak se ozvu. To je tak netaktní a hrubé, cos napsala. Ty si klidně mašli házej, když chceš, ale nech si to pro sebe.
Jo, a kočka fakt nejsem.

Upravil(a) Eva. (30. 9. 2016 7:41)

Ja myslim, ze s tim, co Ivana napsala o svem vztahu k uceni se a praci, by se hodila do knihovny, mozna aj vedecke... Tam by si rochnila, ne?

Upravil(a) Dorka (30. 9. 2016 18:03)

helena napsal(a):

co tady Ivana za ty roky psala, v jakém je věku, čím trpí atd...
Až ti bude tolik, a budeš hledat práci, pak povídej...
jak Ivana ne tak dávno hledala práci. A že je sama, samoživitelka.
Ono je snadný vybrat si jen ty "klacky", kterejma se dá Tulipánka bacit po kebulce... bez ohledu na to, "co tady Ivana za ty roky psala" http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
Tím, "čím trpí", netrpí celej život, takže například "že jsem vystudovala obor, který je mi zcela vzdálený a v kterém jsem nikdy nebyla dobrá" s tím dost pravděpodobně nesouvisí...
Myslím, že "samoživitelka" v době, kdy hledala ani ne půl roku(!) místo už asi taky nebyla - ale tam si fakt nejsem jistá, jestli děti/dítě náhodou ještě neštudovaly. Zato si vzpomínám, jak o tý době skuhrala, že musela žít z nějakejch deseti táců a vůbec se jí nelíbilo, jak se musí omezovat - což v tom vytouženým důchodu asi bude muset taky, leda by jí to vyvážilo to, že do práce teda už nikdy...
PS - bylo mi taky dost let, taky jsem hledala práci, akorát že jsem neměla ausgerechnet tu samou diagnózu jako Ivana... tak se snad k tématu vyjádřit smím http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

Heleno, děkuji :-)
víš, co je na tomhle všem super? Jsem to opravdu já, kdo píše, není to někdo, kdo by se bál říct svůj názor, aby ho tady neukamenovali. A i když se možná chovám trochu nabubřele, tak už mně kritika vůbec nevadí Dříve jsem se bála napsat něco, co by nemuselo být přijímáno a když se mi to i tak podařilo a snesla se na mě vlna kritiky, hned jsem si říkala, že jsem asi fakt špatná, udělala jsem něco nesprávného a fakt hodně jsem se za to styděla a cítila se pořádně mizerně. A teď ne. Protože to, co píšu, cítím od srdce. A i kdyby jsem se mýlila, dokážu se s tím přijmout

Eva. napsal(a):

Když máš potřebu o tomhle psát, tak to ještě nebude tak úplně OK.
Ale časem to určitě přijde.
Být sama sebou ovšem neznamená prostořekost, neomalenost, nabubřelost... Jsou jisté hranice. Které si musí každý najít sám v sobě. Protože jeho svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.
A psát o házení mašle tak, jak jsi to napsala ty, je přes čáru. Ale časem si na to taky přijdeš.
Vrah by taky mohl říkat, že to vůbec neva, že vraždí, protože on takový prostě je. On se s tím dokáže přijmout...

Evo,
dovolím si nesouhlasit. Být sama sebou znamená projevovat se i se svými "špatnými" vlastnostmi a vidět v nich ten dar. Když ze sebe děláš diplomata, nejsi to ty. Na nikoho neútočím, jako ty, když ti někdo "šlápne" na tvoji bolístku. Řekla jsem svůj názor, že JÁ bych si hodila mašli. Sundej si prosím ty své brýle stvořené z tvých iluzí a pak si to vlákno znovu přečti. Nikdo na nikoho nestřílí a ty přesto vyvoláváš paniku.

Tulipánka napsal(a):

Evo,
dovolím si nesouhlasit. Být sama sebou znamená projevovat se i se svými "špatnými" vlastnostmi a vidět v nich ten dar. Když ze sebe děláš diplomata, nejsi to ty. Na nikoho neútočím, jako ty, když ti někdo "šlápne" na tvoji bolístku. Řekla jsem svůj názor, že JÁ bych si hodila mašli. Sundej si prosím ty své brýle stvořené z tvých iluzí a pak si to vlákno znovu přečti. Nikdo na nikoho nestřílí a ty přesto vyvoláváš paniku.

To není tvůj názor.
Není názor, co BYCH...
To jsou jenom povídačky.  Kdyby byly ryby....
Nevíš, co bys skutečně udělala... Až daná situace by to ukázala, co bys...

Tulipánka napsal(a):

Ivana napsal(a):

Pustě závidím všem, které jejich práce baví. Mně nebaví a nikdy nebavila žádná práce, chodím tam celý život s odporem. Možná to souvisí s tím, že jsem vystudovala obor, který je mi zcela vzdálený a v kterém jsem nikdy nebyla dobrá, ale spíš si myslím, že je to tím, že já celkově nesnáším, když něco musím.  A hlavně když to musím dlouho, což je pro mě 8,5 hodin denně 5 dní v týdnu. Kdybych svoji práci mohla dělat tak 2 hodiny 3x týdně, asi bych to snášela mnohem líp. Zajímavé ale je, že jsem vždycky strašně ráda chodila do školy a učila se nové věci. Něco jsem brala vysloveně jako zábavu - dějepis, literaturu, ruštinu, angličtinu, ale ani ostatní předměty mi nevadily, vždycky jsem si v nich našla něco, co mě zajímalo. Ani vysoká mi až tak nevadila, i když obor mě jako takový nebavil. Ale už ve škole jsem věděla, že nejsem typ, který by uměl nabyté vědomosti uplatnit v praxi, děsila jsem se toho, že budu muset do práce a přesně to, čeho jsem se děsila, se stalo. Práce mě nikdy nebavila a nešla mi. Jestli existuje něco jako dyspraxie, tak to mám já - neumím uplatnit svoje poznatky v praxi. Kdybych mohla, budu celý život studovat, strašně ráda se dozvídám nové věci, nejlépe ty, které jsou mi úplně k ničemu. Už se těším, že v důchodu budu chodit na Univerzitu třetího věku. Práce je pro mě ale strašný stres, každé ráno je mi úzko, když musím do práce, v kanceláři se musím do práce strašně nutit a kolikrát se mi chce strašně brečet. Vím, že svoji práci nedělám dobře, nikdy jsem nedělala, snažím se, ale je pořád spousta věcí, které nevím, neumím, nevím si s nimi rady. Někdy si říkám, že by to bylo jiné, kdybych věděla, že když udělám 1+1 a vyjde mi 2, tak budu vědět, že je to správně, v pořádku, odškrtnuto. Ale v mém oboru jsou všechny hodnoty relativní a to je právě ten problém, nikdy nepoznám, že výsledek je správný. A ta správnost je také relativní, neposuzuju ji já, ale můj nadřízený orgán a je to věc názoru. Chodím do práce od roku 1982 s přestávkou 2 mateřských a už jsem z toho všeho unavená, otrávená, vyšťavená. Těším se do důchodu, že nebudu muset dělat nic. S důrazem na muset, ne na nic.

Ivano, když bych si měla zkazit prací, která mě nebaví, celý život, tak to si radši hodím mašli.

No, keďže napísala, že ju nebaví ŽIADNA práca... tak ju navádzaš na pekné veci. Ale, samozrejme, so svojím životom máš právo robiť, čo chceš, a hádzať tiež čím chceš...

Selima napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Vážně jsi byla přesně v té situaci, co Ivana? Nebyla. Protože ty nejsi Ivana.
A že ty sama víš, co nejvíc funguje? Ano, nejspíš víš. Ale co nejvíce funguje pro tebe.
Ale Ivana, já, ... nejsme ty.
A taky nám není tolik, co tobě. Až ti bude tolik, a budeš hledat práci, pak povídej...
A než zase něco plácneš, přečti si třeba to, jak Ivana ne tak dávno hledala práci. A že je sama, samoživitelka. Ji žádný manžel nepodrží, jako podrží tebe ten tvůj...
Hlavně, že máš nastudované různé psycholéčby. Ale akorát nastudované. V praxi je nejspíš uvádět nedovedeš. Protože takový člověk musí být především empatický.
Tak klid, ano? A uvědom si, že každý člověk je originál a co platí u tebe, nemusí platit u jiných.

Ano, byla jsem v té situaci: měla jsem práci, která mě nebavila, vůbec jsem se do práce netěšila a jen přežívala a těšila se, až budu mít volno. A ty strachy, co máme kolem, ty jsou také podobné: strach ze ztráty zaměstnání, už se neuplatním, nenajdu žádné místo, z čeho budeme platit hypotéku, z čeho budeme žít.... já byla pro jistotu stabilního příjmu ochotná obětovat své zdraví a vlastně od té doby už to není v pořádku.
Tuhle větu přesně znám od mé mamky, oběti: počkej, až ti bude tolik, co nám. Počkej, až budeš mít dítě, taky budeš vařit - nevařím
A na ostatní tvé soudy nebudu reagovat, nemá to smysl někoho o něčem přesvědčovat.

A koľko rokov si sa liečila na depresiu?
(Ja keď som - si myslím - mala depresiu = teda, nebola som u lekára, nemala som silu ani dohodnúť si návštevu, ale zdá sa mi, že to bola regulérna depresia = nevládala som ani zmeniť značku zubnej pasty alebo ísť inou trasou do práce... nieto ešte zmeniť PRÁCU. Je fakt, že to asi bolo akútne a chronická depresia môže byť iná, ale - ktovie...)

Seli, ne, já se neléčila na depresi. Dostala jsem jen prášky, aby mi ty stresy v prácy byl\ víc šuma fuk, prostě na uklidnění. Brala jsem je jen pár měsíců, pak jsem se sbalila a z práce odešla. Teď už je neberu.

Upravil(a) Tulipánka (30. 9. 2016 14:34)

No vidis. Ty mas taky "profesionalni deformaci", mmch. podobnou, jako Majka "ve svem oboru"... Ja taky, a to v mnoha smerech, diky sve zdanlive fluktuaci. Vsude, kde jsem se v zamestnani nejakym zpusobem zdokonalila, jsem zrejme urcitou deformaci ziskala, jen diky tomu, ze jsem "do veci videla vic", nez ti, co o ni nezavadili ani z rychliku...
Takze ja napr.pojem SAMOZIVITELKA ouplne spokojene a neznaje odbornych terminu z právního/pràvnického slovniku, muzu povazovat za vystizny, primereny a dostacujici pro zenu, kt.se (ev.muže, deti, rofice a kdovikoho jeste...) živí SAMA SVOJI PRACI, NEBO JINYM PRIJMEM.
Je na to vsecko jen sama, proto samoziivitelka...

Upravil(a) Dorka (30. 9. 2016 18:27)

Ne. Protoze může mit muže, partnera a pod., ktery ji stravovani sebe i mimina dotuje. Ten vyraz vubec neni primereny, pokud ona neprovdana matka ma milence, partnera nebo i nekolik, uredne vystupuje jako "sama", bere davky a pod., a je na tom urcite lepe, nez jeji OPRAVDU SAMA kolegyne.
Aby ten nazev byl jednoznacny, musel by byt i pravdivy.

Jejda holky, víte kolik žen 55+ už v práci přežívá s tím, že to doklepe do důchodu a počítájí každý rok? Ať už je to únavou, zhoršeným zdravím, či špatnými pracovními vztahy, které jsou dnes tak časté.
Ale pokud se nestane něco tak hraničního, jako se stalo třeba Tulipánce - že ji kolegyně dusí tak, že je z toho na prášky a nakonce ji to donutí ji práci změnit, tak to prostě  do toho důchodu doklepou s takovými pocity, o kterých píše Ivana. Protože  ono měnit v takové věku práci, když navíc můžete jít ještě do hošího, není jednoduché. Nebo ji vůbec najít - u nás velký problém. Ne tedy pro muže v černém řemesle.
Přesto má Tulipánka pravdu - pokud je někomu opravdu s nějaké situaci blbě - ať už je to manželství nebo zaměstnání, tak jedině to hodně negativní přinutí ke změně. Jako třebas ji ta kolegyně. Ale Ivana je myslím jiný případ a sama to ostatně popsala přesně.
A že Tulipánka napsala, jak to vidí ona (já jsem to tedy pochopila jen jako takové často používané rčení, ne doslovně) je v pořádku.
Pamatuji se, jak Ivana byla ráda, že tu práci má. Já to beru tak, že je prostě unavená, práce ji nebaví. Tak, jako tolik žen v jejím věku se už těší do důchodu.

aprill napsal(a):

Eva. napsal(a):

heleno, pro mě je samoživitelka každá žena, která žije sama a nemůže se v případě nouze spolehnout na příjem partnera. Stejně jako je pro mě samoživitelem muž, který žije sám a nemůže se v případě nouze spolehnout na příjem partnerky.
Nepsala jsem - rodič samoživitel, ale samoživitel.

bylo by fajn, kdyby sis uvědomila co znamená pojem samoživitel, ano. samoživitel je osamělý rodič a tím Ivana není.

Ano, je to tak. Samoživitel je rodič, který sám živí dítě , ne že živí sám sebe. Proto je asi lepší ten termín osamělý rodič.
Člověk, který žije v domácnosti sám, je singl. Což s sebou nese klady i mínusy, ostatně jako všechno .

Eva. napsal(a):

Judyno, nedržím se zákonem daných výrazů.
Tady šlo o to, že Ivana je sama, živí se sama a kdyby neměla práci, má problém. Kdežto žena, co je vdaná anebo žije s partnerem a mají dva platy, tak ji má kdo podržet. Platí to i pro muže.
Je jedno, jak si to kdo nazvete. Prostě člověk, který nemá partnera, se musí uživit sám a v krizové situaci nemá toho nejbližšího, kdo by mu pomohl. A i náklady na bydlení se platí jinak, když jsou na ně dva. O tom snad není žádná polemika.

není to jedno... připomínáš mi jednu klientku,které jsem nemohla vysvětlit, že když ji manžel zemřel, tak není svobodná, ale je vdova!

Eva. napsal(a):

Judyno, nedržím se zákonem daných výrazů.
Tady šlo o to, že Ivana je sama, živí se sama a kdyby neměla práci, má problém. Kdežto žena, co je vdaná anebo žije s partnerem a mají dva platy, tak ji má kdo podržet. Platí to i pro muže.
Je jedno, jak si to kdo nazvete. Prostě člověk, který nemá partnera, se musí uživit sám a v krizové situaci nemá toho nejbližšího, kdo by mu pomohl. A i náklady na bydlení se platí jinak, když jsou na ně dva. O tom snad není žádná polemika.

O tom, není žádná polemiika. Ale člověk, který se živí sám, je na tom pořád lépe, než člověk, který živí sám sebe a ještě k tomu sám živí (samoživitel)nezletilé dítě. V tom je velký rozdíl. To není slovíčkaření.