Chomáčku vy se máte, baráček je náš sen, no a zatím se za pár dní stěhujeme do panelákové bytu.....
Já druhé taky nechtěla, a ta scéna co jsem udělala když jsem zjistila že jsem těhotná - fakt na facku.
Dokonce jsem se pustila i do manžela - ten to schytal :-) jako kdyby za to mohl víc než já. No mohl - za všechno přece může chlap :-)
A teď jsem vážně ráda, že mám dvě děti. Dokonce holčičku jsem měla na titulní straně jednoho časopusu - je hezounká - sice "hajzlík" ale je tak roztomilá, že jí všechno projde.
Jméno Sára jsem taky chtěla, nebo Sofie - nakonec jsem dala podobný.

Michaelo to nebude tím, že by jinak neměli co říct, týká se to převážně maminky a sestřiček, které ale celkem snadno usadím, občas s tím přijde nějaký kamarád, ale i to se dá vydržet. Akorát mi vadí, že to všichni tak nějak považují za vtipné, asi je to tím, že nikdo nevím, jak to s těmi dětmi opravdu mám, kromě babinetu to nikde neventiluju. Asi se dítě hned po svatbě považuje za samozřejmost, či co. Pamatuju si, že jsem takhle jednou přišla k mojí mamice a ona zrovna mluvila s nějakou svojí kamarádkou a říkala jí něco o tom, že jsem se jako vdala a tak a pak hned následoval dotaz, jestli už jsem těhotná. Podotýkám, že jsem se vdávala loni v srpnu.

Jinak s tou tvojí kamarádkou - to je docela drsný :-))) ale předpokládám, že to zabralo ??

Manžel taky nějak automaticky počítá s dvěma dětmi, ale uvidíme, třeba prohlásím porod za natolik traumatizující zážitek, že už nikdy více.

Jaký to vůbec je, rodit ? Bolí to hodně ? Znám to jenom z filmů, kde u toho všichni hrozně řvou.

Tiina........holka moje, buď vklidu, já jsem naproto to samé. Neurotik, netrpělivec. Hrůza, děs běs. Ale to dítě tě trochu naučí se ovládat. ( Já ho stejně miluju a je to moje největší zlato.) Jpřesto jednou týdně ho ale nechci ani vidět. Proto si ho občas veme muž a jede s ním i přes noc k rodičům, já chrápu, šlechtím se , uklízím pak se jdu bavit a v polovině dne už mi zase to moje smrádě hrozně chybí. A o tom to je. A to neznamená, že bych byla sobec nebo špatná matka. NO NE?

Electra.......... jo, jak jsou děti, tak baráček je super. A navíc je dobré to, že je to 5 km od Prahy (Zličín), takže budu pořád v Praze, dalo by se říct. A to je pro mne důležité, protože být od Prahy daleko, tak umřu. Bud ráda, že máte byt. A bude aspon váš? Jak je něco mýho, je jedno co to je.

Electra.......tak to jsi měla štěstí. Já vlastně asi taky. Vůbec ve všem. ) Můj prcek je nedělní dítě, ještě ke všemu 12.12. krásné ne? A byl na třetí zatlačení venku, syčák jeden ubulenej.

Káča...... ukápla mi slza. Nespatřuji nic horšího na světě než to, když nám umře děťátko.

Chomáčku já to měla fakt celkem v pohodě - tím tedy nechci říct, že by se mi to líbilo - to zase jako né.
Akorát jak to bylo rychlý, tak si dceru odnesli na delší dobu na prohlídku a já jak byla po tý rychlovce uplně hotová - ono je to totiž pak záhul, když jdu do porodnice a nic mě nebolí a oni mi pomalu ve dveřích už podávaj dítě, tak jsem byla taková celá mimo a hned z porodního sálu jsem psala SMS, že mám holku, ale že víc nevím, že jsem ještě na sále - a po pravdě jsem se pak modlila aby to fakt holka byla, protože to na mě jen zvolali a už s mimčem běželi pryč, takže jsem si ani nebyla jistá, jestli jsem se nějak nepřeslechla a nebudu se pak opravovat, že mam kluka.

Ja jsem taky zatim na vazkach, zatim ve svych 26 se priklanim k tomu NE. To tu jeste nebylo - ja nechci dite nosit, mit velke bricho, jo takhle si ho jit nekam koupit, to by byla jina:-)) , me dela zle jen ta predstava, ze ve me neco bude...A taky i kdyz mam perfektni praci, nejsem vubec spokojena, pripada mi muj zivot o nicem, chtela bych si uzivat a ne denne vstavat do prace, to je pro me otrocina. Mam strach, ze az budu muset chodit po materske do prace + doma dite a muj volny cas = nula nula nic. Nejsem typ, co se obetuje pro druhe, pokud ano - ja neziju,ale prezivam, ostatne ten pocit mam i ted, pokud chodim do prace. Pokud bych se mohla naplno diteti i svym zajmum venovat, tzn. nechodit uz nikdy :-) ) do prace, brala bych to na 100%, ale kombinace prace + ditete, jeho potreb, kdyz prijdu z prace - to me odvari, nezvladnu to, bude ze me troska, nevyspana, unavena, vynervovana, ktera skonci v blazinci :-).

Ja jsem mela zase opacny problem. Ja bych deti urcite v budoucnu chtela a ten muj ted uz bejvalej zase nechtel protoze uz mel svoje z predchoziho manzelstvi (o ktere se ani neumi poradne postarat).. No rozesli jsme se hlavne kvuli tomu a ja se tesim na to az poznam nejakyho fajn kluka kterej si tu rodinu planovat se mnou bude.. Neumim si predstavit, ze bych jednou na stary kolena zustala sama bez deti. To by muselo byt hrozny.. No pokusim se aby se to nestalo.

Selima napsal(a):

Marit, prepáč, ale na staré kolená "sama bez detí" pravdepodobne zostaneš, ak sa ti len nenarodí postihnuté dieťa . Väčšina detí totiž raz dospeje a od matky sa odsťahuje, priprav sa NA TO.

Ja uz se na to silene tesim , obavam se, ze moje mne jen tak neopusti . Musely by se pak starat samy o sebe, a to je asi nebude bavit.

ELISINA napsal(a):

Ja jsem taky zatim na vazkach, zatim ve svych 26 se priklanim k tomu NE. To tu jeste nebylo - ja nechci dite nosit, mit velke bricho, jo takhle si ho jit nekam koupit, to by byla jina:-)) , me dela zle jen ta predstava, ze ve me neco bude...A taky i kdyz mam perfektni praci, nejsem vubec spokojena, pripada mi muj zivot o nicem, chtela bych si uzivat a ne denne vstavat do prace, to je pro me otrocina. Mam strach, ze az budu muset chodit po materske do prace + doma dite a muj volny cas = nula nula nic. Nejsem typ, co se obetuje pro druhe, pokud ano - ja neziju,ale prezivam, ostatne ten pocit mam i ted, pokud chodim do prace. Pokud bych se mohla naplno diteti i svym zajmum venovat, tzn. nechodit uz nikdy :-) ) do prace, brala bych to na 100%, ale kombinace prace + ditete, jeho potreb, kdyz prijdu z prace - to me odvari, nezvladnu to, bude ze me troska, nevyspana, unavena, vynervovana, ktera skonci v blazinci :-).

Tak zkus holka se sebou něco udělat, protože máš asi  nějaký problém. Trošku mi při čtení Tvého příspěvku i v tom horku naskočila husí kůže, protože pro mě bylo těhotenství nejkrásnějším obdobím v životě. Cítila jsem se nejkrásnější a nejpřitažlivější ženou na světě a čím jsem měla břicho větší, tím jsem se cítila líp. Obě moje děti jsem hrozně chtěla a nemohla jsem se dočkat, až mi doktor řekne, že jsem těhotná. Jéžiš kdyby to šlo, tak bych byla těhotná furt.
Děti dají práci, přináší starosti to ano, ale všechno to stonásobně vyváží ten krásný pocit, když Tě obejme  mrně ( i to 18leté ) kolem krku a řekne - mamčo já Tě tak miluju!

Upravil(a) lueta (17. 7. 2007 20:52)

Selima napsal(a):

Marit, prepáč, ale na staré kolená "sama bez detí" pravdepodobne zostaneš, ak sa ti len nenarodí postihnuté dieťa . Väčšina detí totiž raz dospeje a od matky sa odsťahuje, priprav sa NA TO.

Jo, samy zustanem tak jako tak.

venuše napsal(a):

Lueta: Tak zkus holka se sebou něco udělat, protože máš asi  nějaký problém. Trošku mi při čtení Tvého příspěvku i v tom horku naskočila husí kůže, protože pro mě bylo těhotenství nejkrásnějším obdobím v životě.

Sorry, ale kazdy to nema tak nastavene jako ty. Elisina nema zadny problem, jak se tady snazis naznacit. Delat se sebou nemusi nic... myslim, ze ma casu dost. A pak... bud to prijde samo nebo ne.

Možná za tím pocitem hnusu z něčeho cizího  ve vlastním břiše bude opravdu nějaký skrytý nevyřešený problém, nechci říkat rovnou problém karmický ( možné je to taky), ale myslím si, že s takovým pocitem nosit dítě pod srdcem není dobré. Nejen kvůli sobě, ale už jen kvůli tomu dítěti. Ty jsi nikdy neslyšela, že plod vnímá pocity své matky v děloze?
Jak jsem pochopila Elisina je v takovém rozpoložení, že vlastně ani neví co chce. A to JE problém!!

A neboj Venuše, nepředpokládám, že to máme nastavené všichni stejně!

Upravil(a) lueta (17. 7. 2007 21:43)

Ja to nemyslela tak, ze se mnou deti musi byt prispendleny doma az jednou budu starsi. Vidim to sama na sobe. Taky jsem odjela z republiky, co jen to slo a rodice jsou doma. Ale mozna ze jde jen o ten pocit ze clovek nekde nekoho ma.. ja nevim..