Oznámení

19. dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

19. dubna : Obyčejný citrón a jeho netradiční využití beze zbytku. V kuchyni i v domácnosti je skvělý pomocník!

19. dubna : Rodičovství podle zvěrokruhu: Štíři jsou přísní, Panny umí ustoupit.

#26 17. 7. 2016 23:01

kalupinka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 28. 4. 2006
Příspěvky: 1366

Re: Jak mám randit

Žena, která si myslí, že něco ví, by měla obrátit pozornost jinam. K sobě, k jiným lidem. Jo, Pepo, jdeš opět na celou sobotu do práce? Dobrá, zajedu na nákupy, k tetě, k našim, na cvičební víkend, celý den na kolo....sejdem se večer doma, tak ahoj. Co víc řešit? Přijdu mu na to. Dobrá. Co dál. Zapojím rodinu, dobrá, za chvíli se nám každý vyhne obloukem. Budu chtít rozvod. Dobrá. Majetkové vypořádání. Všichni ztratíme. A nakonec ten můj trouba zjistí, že s náma chce být dál. Taky dobrý. Barák už má realitka, byt je prodaný, já jsem s dětmi u rodičů, hm, teď budu obhajovat, že jsme se oba dva rozhodli to zkusit, že přece jen kvůli dětem i sobě, prozřeli jsme, že si s tím novým partnerem až tak nerozumíme, a hodláme dál žít spolu, holky, ta anabáze, pak se vezmem znova....Není lepší dát si na ten vnitřní hlas frana a kývnout na schůzku známému, který nám je sympatický a zbytečně se manžela nevyptávat, zda byl v sobotu v práci i Ruda, co s náma jezdí pod stan a nebo třeba zda ten sobotní zápas vyhrál jeho tým? Muži by měli vědět, že nᚠživot nestojí na tom, jestli s náma ten nᚠFranta sedí celou, ale skutečně celou sobotu u televize....Měli by ale vědět, že známe svou cenu a kdyby se náhodou chtěli trhnout, že si jistě poradíme i bez nich.....

Není tady

 

#27 18. 7. 2016 6:50

Niky123
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 7. 9. 2015
Příspěvky: 1040

Re: Jak mám randit

kalupinka napsal(a):

Žena, která si myslí, že něco ví, by měla obrátit pozornost jinam. K sobě, k jiným lidem. Jo, Pepo, jdeš opět na celou sobotu do práce? Dobrá, zajedu na nákupy, k tetě, k našim, na cvičební víkend, celý den na kolo....sejdem se večer doma, tak ahoj. Co víc řešit? Přijdu mu na to. Dobrá. Co dál. Zapojím rodinu, dobrá, za chvíli se nám každý vyhne obloukem. Budu chtít rozvod. Dobrá. Majetkové vypořádání. Všichni ztratíme. A nakonec ten můj trouba zjistí, že s náma chce být dál. Taky dobrý. Barák už má realitka, byt je prodaný, já jsem s dětmi u rodičů, hm, teď budu obhajovat, že jsme se oba dva rozhodli to zkusit, že přece jen kvůli dětem i sobě, prozřeli jsme, že si s tím novým partnerem až tak nerozumíme, a hodláme dál žít spolu, holky, ta anabáze, pak se vezmem znova....Není lepší dát si na ten vnitřní hlas frana a kývnout na schůzku známému, který nám je sympatický a zbytečně se manžela nevyptávat, zda byl v sobotu v práci i Ruda, co s náma jezdí pod stan a nebo třeba zda ten sobotní zápas vyhrál jeho tým? Muži by měli vědět, že nᚠživot nestojí na tom, jestli s náma ten nᚠFranta sedí celou, ale skutečně celou sobotu u televize....Měli by ale vědět, že známe svou cenu a kdyby se náhodou chtěli trhnout, že si jistě poradíme i bez nich.....

Tohle vlákno se tématem posunulo trošku jinam, ale nevadí, i toto je zajímavé.

Zdá se mi, že v kalupince se (asi) rozezněl její příběh, tak mi to aspoň z napsaného připadá. Já její příspěvek vnímám v podstatě jako návod na to, aby se člověk při nevěře manžela hned nerozváděl. Což je (podle mě) určitě správné, pokud by šlo o opravdu ojedinělý manželův úlet, víceméně sexuálního charakteru, bez jeho větší citové angažovanosti, prostě "ujely mu nohy".
Ale chci se trochu pozastavit nad formulacemi, které jsem zvýraznila: Ten můj trouba......tady už je něco špatně. Aspoň já bych nechtěla svého manžela/partnera i kdyby jen v duchu titulovat ten můj trouba... Potřebuju si chlapa vážit. Jinak to pro mě nemá cenu.

A kalupinčin "návod" na danou situaci? Pokud mám indicie o partnerově nevěře - nepátrat, nepanikařit, dát si frana a je-li příležitost, oplatit mu stejnou mincí.... Protože nepotřebuju přeci, jestli s náma ten nᚠFranta sedí celou, ale skutečně celou sobotu u televize.
Podle mě - kalupinka se snaží danou situaci zlehčit. Tak říkajíc, jak radívaly naše babičky - "ženská má všechno schovat pod zástěru". Ale toto je zjevná snaha o bagatelizaci, zavření očí nad problémem. Kdyby se to mělo brát doslovně - tak pokud celá rodina sedí jen celou, ale skutečně celou sobotu u televize, je tu taky něco špatně, zvl᚝ jestli takto probíhá každá sobota. To je totiž jen známka obrovské nudy, stagnace rodiny, žádného společného programu či zájmu.

Moc ale souhlasím s kalupinčinou poslední větou: Měli by ale vědět, že známe svou cenu a kdyby se náhodou chtěli trhnout, že si jistě poradíme i bez nich. stolt
Jenže mně právě připadá, že si právě tyto věci protiřečí - ten můj trouba versus známe svou cenu. Nevím jak někdo jiný, ale já bych s "tím mým troubou" už být nechtěla. Právě proto, že znám svou cenu.

Není tady

 

#28 18. 7. 2016 7:09

Niky123
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 7. 9. 2015
Příspěvky: 1040

Re: Jak mám randit

Ale ještě se vrátím k původnímu tématu tohoto vlákna. Já jsem chtěla svým příspěvkem z 11.7. poradit autorce vlákna, aby se při hledání partnera vyhnula předem problematickým a pak hlavně pro ni nepříjemným situacím a vztahům.

Myslím to takto: Tak jako by se měl člověk vyhnout co největším obloukem třeba zjevnému gamblerovi, nebo zjevnému nemakačenkovi, doporučuji i vyhnout se ženatému nebo zadanému chlapovi. Protože pokud se zamiluju (a autorka vlákna chce najít nový vztah, chce normálně svého partnera milovat a žít s ním), přinese to velké problémy všem: Tomu zadanému partnerovi, jeho manželce, jeho dětem - ale hlavně - jí samotné. Vždy ze života, ale i odsud z Babinetu známe případy, kdy žena miluje zadaného muže, a roky se trápí a čeká až...až....až.... (vyprávěnky až partnerovy děti vyrostou atd., atd.)

Ano, chlapů, co by nám snesli modré z nebe, abychom mu dělaly milenku, je spousty. To láká a vypadá to tak snadně... A těch nezadaných a normálních, sympatických chlapů je ve středním a vyšším věku dost málo.
Ale pokud někdo vykročí zdánlivě jednodušší cestou - kývne na nadbíhání zadaného (když nezadaný zrovna není po ruce - hůře se hledají), tak z toho potom kouká spousta trápení - hlavně pro tu, co hledala hezký vztah a pak se roky jen trápí a čeká až...až...až.... kapitulation

Není tady

 

#29 18. 7. 2016 8:14

Eva.
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 13. 10. 2012
Příspěvky: 11753

Re: Jak mám randit

kalupinka napsal(a):

Někdy je potřeba potlačit ten vševědoucí vnitřní hlas a neposlechnout svoji intuici. Říct si třeba, přišel pozdě, ale přišel, to znamená, záleží mu na nás a to je hlavní. Já taky moc dobře vím, že jakmile zpozorním, je něco jinak, i když tomu třeba v tom momentě nerozumím. Daleko později se přesvědčím, že jsem tomu měla věnovat větší pozornost. Mám na mysli nikoli nevěru ve svém manželství, ale varovný sen ohledně budoucích neshod jiného dle mého mnohem závažnějšího charakteru, jako bylo naprosto odlišné životní prostředí a rodiny, či blížící se nemoci. Ve snaze nebýt hysterická a nepodléhat ničím nepodloženým dedukcím jsem to přivedla jak k rozvodu s velkými průvodními problémy, tak k nemoci v rozvinuté fázi. Pocit vnitřního nesouhlasu s tím, jak měla fungovat rodina, kam jsem měla směřovat svoje vzdělání, zájmy a práci, jsem nechala vyšumět a pracovala pro blaho druhých. Rodiče, muž, děti, byli spokojení. Já ne. Špatně, špatně. No, aspoň jsem si to uvědomila. Dneska vím, že je dobře udělat, co cítím tady uvnitř. Bez ohledu na to, že ti okolo si myslí, že bych to dělat neměla nebo že mají pro mě lepší variantu. Jak to můžou vědět...co chci, co cítím, co potřebuju? Když nejsou v mé kůži? Nevěra není to nejhorší, co nás může potkat.

kalupinko, proč zlehčuješ? U tebe je vidět, že sytý hladovému nevěří.
Tobě se nejspíš nerozpadlo manželství po nevěře. Můj BM odešel za jinou ženou. Přesto nezlehčuji, že to, co potkalo jiné, a nebyla to nevěra, není nejhorší, že to mé je nejhorší. Pro každého je těžké to, co ho potkalo.
Ve svých sáhodlouhých příspěvcích si hodně protiřečíš...
Na jedné straně doporučuješ, že žena nemá poslouchat svůj vnitřní hlas, na druhé straně píšeš, že je špatně, špatně, když ty jsi neposlechla svůj vnitřní hlas. Tak jak to vlastně podle tebe je? va Přijde mi, že ještě stále nevíš, co by.

Upravil(a) Eva. (18. 7. 2016 8:25)


May the road rise to meet you, may the wind be always at your back.
The sun shine warm upon your face, the rain fall soft upon your fields.
And until we meet again, may God hold you in the hollow of his hand.

Není tady

 

#30 18. 7. 2016 9:17

carpediem
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 23. 6. 2014
Příspěvky: 3086

Re: Jak mám randit

kalupinka napsal(a):

Někdy je potřeba potlačit ten vševědoucí vnitřní hlas a neposlechnout svoji intuici. Říct si třeba, přišel pozdě, ale přišel, to znamená, záleží mu na nás a to je hlavní. Já taky moc dobře vím, že jakmile zpozorním, je něco jinak, i když tomu třeba v tom momentě nerozumím. Daleko později se přesvědčím, že jsem tomu měla věnovat větší pozornost. Mám na mysli nikoli nevěru ve svém manželství, ale varovný sen ohledně budoucích neshod jiného dle mého mnohem závažnějšího charakteru, jako bylo naprosto odlišné životní prostředí a rodiny, či blížící se nemoci. Ve snaze nebýt hysterická a nepodléhat ničím nepodloženým dedukcím jsem to přivedla jak k rozvodu s velkými průvodními problémy, tak k nemoci v rozvinuté fázi. Pocit vnitřního nesouhlasu s tím, jak měla fungovat rodina, kam jsem měla směřovat svoje vzdělání, zájmy a práci, jsem nechala vyšumět a pracovala pro blaho druhých. Rodiče, muž, děti, byli spokojení. Já ne. Špatně, špatně. No, aspoň jsem si to uvědomila. Dneska vím, že je dobře udělat, co cítím tady uvnitř. Bez ohledu na to, že ti okolo si myslí, že bych to dělat neměla nebo že mají pro mě lepší variantu. Jak to můžou vědět...co chci, co cítím, co potřebuju? Když nejsou v mé kůži? Nevěra není to nejhorší, co nás může potkat.




Souhlasím. A myslím, že ti rozumím. smile


CARPE DIEM, QUAM MINIMUM CREDULA POSTERO

Není tady

 

#31 18. 7. 2016 13:56

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 39951

Re: Jak mám randit

kalupinka napsal(a):

Někdy je potřeba potlačit ten vševědoucí vnitřní hlas a neposlechnout svoji intuici. Říct si třeba, přišel pozdě, ale přišel, to znamená, záleží mu na nás a to je hlavní. Já taky moc dobře vím, že jakmile zpozorním, je něco jinak, i když tomu třeba v tom momentě nerozumím. Daleko později se přesvědčím, že jsem tomu měla věnovat větší pozornost. Mám na mysli nikoli nevěru ve svém manželství, ale varovný sen ohledně budoucích neshod jiného dle mého mnohem závažnějšího charakteru, jako bylo naprosto odlišné životní prostředí a rodiny, či blížící se nemoci. Ve snaze nebýt hysterická a nepodléhat ničím nepodloženým dedukcím jsem to přivedla jak k rozvodu s velkými průvodními problémy, tak k nemoci v rozvinuté fázi. Pocit vnitřního nesouhlasu s tím, jak měla fungovat rodina, kam jsem měla směřovat svoje vzdělání, zájmy a práci, jsem nechala vyšumět a pracovala pro blaho druhých. Rodiče, muž, děti, byli spokojení. Já ne. Špatně, špatně. No, aspoň jsem si to uvědomila. Dneska vím, že je dobře udělat, co cítím tady uvnitř. Bez ohledu na to, že ti okolo si myslí, že bych to dělat neměla nebo že mají pro mě lepší variantu. Jak to můžou vědět...co chci, co cítím, co potřebuju? Když nejsou v mé kůži? Nevěra není to nejhorší, co nás může potkat.

big_smile Tak ako - potlači alebo urobi, čo cítim...? wink
Inak, súhlasím, že nevera NEMUSÍ by to najhoršie - ale aj môže, to záleží na mnohých veciach, okolnostiach, vzahu, apod. Možno by som pri nevere potlačila prvý impulz a snažila sa trochu to zistenie predýcha, ale po mojich skúsenostiach by som ho už celkom neignorovala. A určite by som sa chcela porozpráva s dotyčným...

Upravil(a) Selima (18. 7. 2016 13:58)


Boh nás má rád, keď pracujeme, ale miluje nás, keď tancujeme
Brita

Není tady

 

#32 18. 7. 2016 16:42

kalupinka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 28. 4. 2006
Příspěvky: 1366

Re: Jak mám randit

Opravdu nechci zlehčovat nevěru a její důsledky, nechci se ani přiřadit do skupiny, která ji propaguje, uznává a toleruje. To opravdu ne. Na druhou stranu trvám na svém názoru, že kdyby v mém manželství figurovala nevěra a to a z mé či jeho strany jako jediný problém, tak bychom si i přes její následky stíhali pohvizdovat, že jako pohoda, tenhle problém ustojíme, probereme, nějak zvládneme a nebo teda v nejhorším se nějak dohodneme. Prošli jsme jiným peklem, nevěra by byla pro nás ve všech směrech snazší. To na úvod.

Vnitřní hlas - může mi prospět, když mě varuje. Bagatelizovala jsem ho například, když doktor říkal, vše je v pořádku. Nebylo. Zdaleka nebylo. Ten čas, který jsem přemýšlela, zda má pravdu on nebo já, jsem potom draze zaplatila. Vnitřního hlasu - chodí muž jinam nebo ne - jsem nikdy nepopřávala sluchu. Klidně se zeptejte mého bývalého, mého minulého či současného přítele. Neznám, co žárlivost je. Nikdy jsem je neomezovala, neslídila, nevyptávala se, nevím, mě se tohle nedotýká. Vadily a vadí mi jiné věci. Obávám se, že v tomhle směru nejsem normální. Já bych i pochopila, že některá je hezčí, lepší, zábavnější, jsem obyčejná holka, nejsem žádný zázrak. Jsem soudná. Sebekritická. Taky vím, že se neumím stručně vyjádřit.

Pokud mám dojem, že chlap kouká nebo chodí jinam, je na mě, zda stojím o ukočírování situace, nebo zda to chci skončit. Taky bych nechtěla, aby mi chodil jinam. Ale některá ví a mlčí. Chce manželství zachovat. Kvůli dětem, majetku, lidem, sobě, neodsuzuju to. Každého věc. Málokterá z nás to v sobě udrží, když získá jistotu. Proto za sebe říkám, nechci-li to řešit, nepotřebuju ani tu jistotu. Jen mě to srazí na kolena, když se srovnám s o deset let mladší a o dvacet kilo lehčí ženou. Možná mě to nakopne, ale co si budem povídat, spíš mě to potopí.

Toho troubu jsem myslela následovně: Potká se můj muž s někým, zamiluje se, začne si s ní, přijde se na to, odejde hrdě středem....a za čas zjistí, že to nejde. Že mu chybí rodina, domov, že chce zpátky. Jo, stává se to. Je to šaškárna. Manželka, nucená situaci řešit, se musí cítit trapně, před rodinou, přes sebou samou. A on? Hele, prošlo to, nic se nestalo...budu sekat dobrotu, odpustila, zase se až tak nic nestalo, no ne, užil jsem si, neměl jsem to nechat zajít tak daleko. U mě je to trouba. Buďto teda hledám  povyražení a udržím to v mezích, nebo to doma neklape a pokud někoho potkám, jdu z manželství, ale zblbnout se a nevědět, neodhadnout následek, jak se na chlapa může kdo spolehnout. Tomu říkám - chovat se jako trouba. Nechat sebou cloumat mezi dvěma ženskýma, nevědět, čí jsem, co mám dělat, odcházet, vracet se, pak zaslouží, aby ho nechaly obě dvě. Aby tedy měl volnost pro to zamilovávání se.

Ta dáma, co se řekněme tahá se zadaným, má přece možnost volby. Nemusí se trápit! Ona ví, že je zadaný, má se podle toho zařídit. Nikdo ji nenutil. A sleví a může mít tlustého souseda, co tříská manželku, když se vrací z hospody.  Tím prosím neizoluji tlusté lidi, co občas jdou na pivko, do řad těch, co jsou odpad společnosti. Aby se toho zase někdo nechytil a nevyužil to proti mně.

Je to bohužel tak, že o spoustě mužů, co se nám líbí, je s nimi fajn a je nám s nimi dobře, to zjistila už některá před námi a na nás zbylo to druhé místo. Je naše volba, jen naše, zda do toho půjdeme. Zda budeme na pozici občasné kamarádky, občasné milenky, trvalé stíhačky, nebo férové ženské, co to udrží na společensky přijatelné bázi v rámci občasného pokecu nejlépe se svědky v kanceláři, na ulici, při společném koníčku.

Ty nevěry končí proto tak blbě, že jeden z hlavních aktérů vypadne z role. A tlačí druhé tam, kde je chce mít. On se nikdo nebude přizpůsobovat, každý chce svoje. Žena chce muže pro sebe, muž chce obě dvě, milenka chce pána domů. Pokud žena nebude pátrat, milenka nebude kout pikle a muž to sice slabošsky, ale důsledně udrží v mezích manželka zůstane manželkou a milenka má moje volné chvíle dvakrát týdně navečer, pak je možné, že z toho vylezou nepošramoceně všichni tři. To, že je nevěr tolik, a že se to tak hodně řeší, znamená, že si lidi přebírají partnery a jdou do toho s plnou polní. Taky, že se lidi dají dohromady, aniž by uvážili, jak dalece jsou rozdílní a že to, kdyby vzali rozum do hrsti, kolikrát nemá ani cenu zkoušet, je to předem určeno k nezdaru.

Takže mě prosím nechytejte za slova, nepodsouvejte, co jsem buď neřekla, nebo nějak kostrbatě nejasně vyjádřila. Stále se bavíme o ženě a muži, kteří spolu občas prohodí pár slov a jsou si sympatičtí. Zakladatelka, zjistí-li, že pán je zadaný, po něm určitě nehodí při další návštěvě její kanceláře skartovačku, ani mu nezabouchne dveře před nosem, ale bude se dále chovat společensky přijatelně, poklábosí o počasí, o dovče a ten koláč i s receptem - proč ne. I zadaní si rádi zamlsají....

Není tady

 

#33 19. 7. 2016 7:31

helena
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 12. 1. 2006
Příspěvky: 31213

Re: Jak mám randit

Nevěra není to nejhorší, co nás může potkat.
Souhlas - pokud tedy jde o "čistou" nevěru, ne o případný škaredý důsledky z ní vyplývající - to jsou totiž dvě naprosto rozdílný záležitosti wink
I zadaní si rádi zamlsají....
V kontextu s výše uvedeným je to velmi roztomilej dvojsmysl big_smile

Upravil(a) helena (19. 7. 2016 7:33)


http://img1.wapster.pl/logosrv.aspx?id=2134840
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.
chtěl bych jak ponorka lehnout až na dno a přestat vysílat volací znak...

Není tady

 

#34 19. 7. 2016 16:46

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 39951

Re: Jak mám randit

HM, mne bývalý pri rozchode vyčítal NEDOSTATOČNÚ žiarlivos - vraj mi na ňom určite nezáleží, aspoň nie dos. dumbom Takže tieto veci sú podža mňa VŽDY relatívne, hlavne teda závisia od toho, ako to majú obaja (alebo obi-traja/štyria) účastníci nastavené.


Boh nás má rád, keď pracujeme, ale miluje nás, keď tancujeme
Brita

Není tady

 
NÁŠ TIP:

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů