|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Helenin příspěvek k zamyšlení na sousedním vlákně mě inspiroval. Ale nechci tohle vlákno směřovat na konec stárnutí, ale spíš na jeho začátek a průběh, jak to kdo cítíte. Budu ráda, když popíšete, jak to kdo máte, i pro inspiraci a porovnání pro ostatní.
Začnu sama sebou:
Plusy:
Pocit znovuobjevené volnosti. Mám "splněno" (podle mého vlastního nastavení - každý tohle může cítit jinak): Děti vychované a dobře postavené do života. Mám své vlastní bydlení a nějaké finanční rezervy. Takže - jsem nyní zase "svobodná" - bez povinností a závazků k ostatním (když pominu stárnoucí rodiče - ale ti se zatím drží dost dobře).
Můžu se věnovat sama sobě, svým koníčkům, i tomu, aby po mě něco dobrého na tomhle světě (kromě dětí) zůstalo.
Zdravotně v tuto chvíli - ťuk, ťuk, ťuk, necítím vůbec žádné omezení. Na to, že je mi 51, jsem nečekaně zdravá, nebolí mě žádná kolena, záda, oči apod., jako mé mnohé vrstevníky. Takže - z tohoto pohledu - pohoda, věk je jenom číslo.
Jen jsem asi rychleji unavená a pohodlnější než dřív, a taky ve sportu méně výkonná. Naštěstí jsem na výkonnost ve sportu nikdy nedávala důraz, takže tohle mi vlastně nevadí.
Mínusy:
Mozek je pomalejší, neohebnější. Hůř se cokoli učí. Nejvíc to cítím v oblasti cizích jazyků. To byl taky první příznak stáří, který jsem u sebe zaznamenala - když jsem se po své třicítce začala učit anglicky (úplně od nuly), překvapilo mě, že mi to, už po té třicítce, lezlo do hlavy hůř, než v mládí. A to se samozřejmě s věkem stává stále zřetelnějším. Cítím, že v mnoha oblastech ve srovnání s mladými ztrácím krok, a mnohé věci se mi ani učit nechce (třeba ovládat dokonalejší a chytřejší mobil).
Trochu mě štve, že hodně zapomínám a mám hodně špatnou krátkodobou paměť. Asi je to způsobeno i prodělanou depresí, sama nevím, kolik v tom zafungovala nemoc a kolik normální stárnutí.
Ohledně vzhledu - když jsem oblečená a měla bych na hlavě košík (jak je v jedné Werichově historce 
), klidně byste mi hádali dvacet. Ale - obličej s vráskami, žilnaté vrásčité ruce, ale v poslední době i taková "volnější kůže" po těle prozradí mých 51. Vrásky jako takové by mi moc nevadily. Ale štve mě, že mi jaksi povadá kůže na obličeji. Se znepokojením jsem zjistila, že když mám normální výraz (když se zrovna aktivně neusmívám), nevypadám takhle 
jako dřív, ale takhle 
. Což mě štve, protože mírně pokleslé koutky úst mi vytvářejí povýšeně-negativní výraz, typu Václav Klaus starší. Ještě to není tak zlé, abych vypadala takhle arogantně a povýšeně jako on, ale bohužel - povadající kůže k tomu směřuje. Tak se snažím víc aktivně usmívat a tím koutky úst aspoň narovnávat.
A jak to máte vy?
Není tady
Niky to chce tak deset dvacet kilo přibrat a je po vráskách. 
A pamatuj si, vrásky mužskejm nevadí. Nejhorší je, když si stará baba nechá odstranit vrásky. Hrůza.
Není tady
Tak,je mi 61,jsem rok v důchodu,chtěla jsem,nemusela jsem,zaměstnavatel by uvítal,kdybych zůstala aspoň ještě pět let.
Dvě dospělé děti před čtyřicítkou,4 vnoučata,spokojenost,pohoda,zdraví zatím slouží,ťukám,hodně ťukám...
Rozdíl mezi 51 a 61 nevidím,co se týká vrásek,je to genetické,ano,jsem pomalejší,ale to přičítám spíš pohodlnosti a tomu,že mě nic nehoní.
Dost se věnuji vnoučatům.Sobě také,pochopitelně,ráda cestuji,stýkám se s přáteli,prostě můžu všechno,nemusím nic.
Mám už jen maminku a ta se přes svůj věk zatím drží.
Vzhledem k tomu,že žiju sama,jsem vdova,jsem soběstačná i v drobných opravách a pracech ,jak doma,tak na chatě. Vyloženě nesportuji,ale dost jezdím na kole a práce na zahrádce lze také brát jako tělocvik 
Co bych viděla jako mínus,že jsem si neudělala v mladším věku řidičák,teď už ho dělat nebudu,ale je to o tom,že jsem nikdy neměla odvahu pustit se do provozu, i když jinak nejsem nijak bojácná. Ale zatím se dopravím kam potřebuji hromadnou dopravou,nebo na kole,není to až takový problém,který by se nedal zvládnout.
Není tady
Petr100 napsal(a):
Niky to chce tak deset dvacet kilo přibrat a je po vráskách.
Tak za takovou cenu to tedy neberu. Ale - vrásky mi ani nevadí, spíš ta huba do obráceného U, ale to se snažím přehlušit úsměvem.
Nevím, jak je to s odstraňováním vrásek, ale určitě bych si nenechala "přifukovat" rty. To pak ženský vypadají jako kačer Donald. Sleduju na Facebooku Blanku Matragi, kterou mám docela ráda, a bohužel už i ta začíná mít kačeří pusu....
Není tady
Já to neřeším.Nezaobírám se tím. Prostě je to tak, jak to je, je jasné, že s věkem a zkušenostmi příjdou nějaké změny.
Jsem ráda, že jsme všichni relativně zdraví a že máme dobré vztahy v rodině i s lidmi okolo. To je pro mě důležitější než nějaké stárnutí. A stejně, nejvíc stárnou děcka - na nich je to nejvíc vidět
Moc se mi líbí to, co napsala Ajka.
Není tady
Niky123 napsal(a):
Petr100 napsal(a):
Niky to chce tak deset dvacet kilo přibrat a je po vráskách.
Tak za takovou cenu to tedy neberu. Ale - vrásky mi ani nevadí, spíš ta huba do obráceného U, ale to se snažím přehlušit úsměvem.
Nevím, jak je to s odstraňováním vrásek, ale určitě bych si nenechala "přifukovat" rty. To pak ženský vypadají jako kačer Donald. Sleduju na Facebooku Blanku Matragi, kterou mám docela ráda, a bohužel už i ta začíná mít kačeří pusu....
Jo, ty ženské s přifouknutou pusou vypadají fakt směšně.
Není tady
Petr100 napsal(a):
Niky to chce tak deset dvacet kilo přibrat a je po vráskách.
Ja treba zadne vrasky nemam,je me 46 a diky tuku vrasky nemam,ale zase postava hruza des
Není tady
Je mi podobně jako Ajce, co mi stárnutí dává - klid. Už máloco mě vytočí a máloco mi stojí za to, abych se vztekala a rozčílila, což v mládí při mé původně cholerické povaze bylo běžné.
Co mi naopak bere- nic tak hrozného, co by mi vadilo. Je přece normální, že mě víc bolí záda a kolena, že jsem trošku zpomalila a víc zapomínám, no a co. Neřeším to, stárneme přece všichni. Jen si myslím, že stárnout se má s grácií.
Není tady
Ja to zatiaľ necítim ako nejaké kruté starnutie, skôr ako dozrievanie... Jednoznačné plus je duševná vyrovnanosť, nadhľad a lepšie spoznanie seba samej. Možno aj jasnejšie zoradenie hodnôt a hladšie vzťahy s ľuďmi (a opäť - aj so sebou samou). Ako hlavné - a možno jediné - negatívum vidím väčšiu fyzickú únavu a dlhšiu regeneráciu.
Není tady
Vzhľad neriešim - nikdy som nebola plagátová kráska, takže mi netrhá srdce, že ňou nie som ani v 49. Zrkadlám sa vyhýbam od puberty a keď sa náhodou zbadám, tak sa zatiaľ bez problémov spoznám- čiže Pohoda, klídek, tabáček...
Není tady
Skoro bych řekla, že - teda až na ty klouby, vrásky atd. jak výše uvedeno - spíš dostávám...
"Bod zlomu" byl důchodovej výměr. Jo, chodím (zatím ještě) do práce... ale ten úlevnej pocit, že od data X už na ní nejsem závislá... ten byl k nezaplacení.
Není tady
Petr100 napsal(a):
Niky to chce tak deset dvacet kilo přibrat a je po vráskách.
Ty ani nevíš, ty koni, jak jsi mě při dnešku potěšil - za všechny baby 
Tohle by mělo mnohem víc mužských říkat mnohem častěji.
Jinak mně to vyhovuje tím víc, čím jsem starší - teda, když mě nikdo nehoní a můžu si žít vlastním tempem. Což momentálně zrovna nemůžu. Někdy, semtam je mi trošku líto, že se unavím mnohem rychleji, než dříve - ale vcelku bych nevrátila ani vteřinu.
Není tady
ale vcelku bych nevrátila ani vteřinu
Ani já ne. Jsem ráda, že je to tak, jak to je. I s těma občasnejma bolístkama.
Trošku jsem přemýšlela - jediné, co mi opravdu vadí s přibývajícím věkem je to, že vím, že kdybych přišla o práci, těžko budu hledat novou. Ale zase - pokud by byl další příjem do rodiny, ani to by mě nevadilo.
Není tady
Tak tady si smlsnu, to je vlákno pro mě.............včera jsem se vrátila z Kavkazu-šílený nádherný záhul
Já prožívám úžasnou etapu svého života......je mi 64......nikdy bych to nikomu nevěřila, kdyby mi to říkal, že......
Dříve ............mamina v teplákách, která zavařovala a neznala nic jiného než práci a rodinu
Hodně mě změnil rozvod......zpočátku mě dostal do kolen....................ale pak jsem si to poskládala jinak v hlavě..
Já se přestala bát!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Bojím se jen o dětičky.............ale to je jiný strach
Není tady
Tak kolik kiláků a výškový rozdíl?
Není tady
Tak mně je 47 a prožívám v podstatě to, o čem tady píšete.
- mám to více v hlavě srovnané, už mne mnoho věcí tak nevytočí, jako dřív, nebo se mi nechce už tak negativními věcmi zaobírat. Mám fungující vztah, velkou oporu v manželovi (nechci to zakřiknout)
- fyzicky to, myslím, docela jde, snažím se pravidelně hýbat, což jsem dřív nedělala
- kosmetické zákroky jsem nepodstoupila, taky se bojím případných následků (ztráta mimiky, nepřirozenost), navíc manžel to nepreferuje, spíš ho to odrazuje
- asi jsem pohodlnější, mám svůj režim, když své zavedené zvyky musím porušit, docela mne to na chvíli vykolejí
- už asi nejsem tak ambiciózní, už se mi nechce dokazovat, že se umím něco víc naučit, nechce se mi "soutěžit", ale je to možná tím, že mám momentálně více starostí doma - nemocná maminka, starosti se synem....., což mne docela dost vyčerpává, hlavně psychicky
- nevrátila bych asi nic, v mladším věku jsem si v určité oblasti prošla "peklem", teď bych chtěla, abychom byli zdraví a spokojení....
Není tady
Nepřemýšlela jsem, co mi stárnutí dává nebo bere.
Život mě baví, je v něm spousta hezkého. Děti jsou dospělé a samostatné a mám stále méně toho, co musím a více toho, co můžu. Fyzicky se cítím lépe, než kolem třicítky, to jsem bývala hodně unavená. Teď jezdím na kole, plavu, cvičím jógu, chodím na procházky, cestuji a poznávám nové kraje u nás i v zahraničí, hodně čtu, chodím do kina, na koncerty...
Užívám si vnoučátka, to je pro mě veliký dar, něco tak krásného jsem si nedovedla představit.
Práci mám dobrou až výbornou. Kdybych o ni přišla, mám naspořeno, už se nemusím strachovat. A novou bych si jistě našla v Praze, když ne tady u nás. Buď bych denně dojížděla, i když jsou to 4 hodiny na cestě, anebo jezdila domů na víkend a přes týden byla v Praze. Někteří lidé z našeho městečka denně dojíždí vlakem, tak vím, že se to dá, když z toho člověk nedělá drama a vezme to tak, jak to je.
Mám svůj byt v OV, hezky zrekonstruovaný podle sebe. To je mé bezpečí a jistota.
Rozvod před deseti lety mě taky dostal do kolen, ale už to přebolelo a teď si užívám to pozitivní.
Baví mě svoboda, kterou teď mám.
Neměnila bych a nechci čas vrátit zpět.
Není tady
Jéé, děkuji vám všem za pěkné a inspirativní čtení. Je pozitivní, že většina zdejších babinetek v tomto věku vnímá spíš pozitiva - hodně můžu, málo (nebo nic) nemusím, mám čas na sebe.
Nedávno jsem si vzpomněla na Graine, dlouho jsem ji tu neviděla. Ta psávala ve smyslu, že po padesátce je vše za námi, hlavně tedy v oblasti partnerských vztahů. Ráda bych věděla, jak to má teď, Graine, jestli to tu čteš, prosím, napiš.
Já ohledně té vzpomínky na Graine chci zmínit ještě jednu pozitivní věc, i když to prý bývá hodně individuální. A to je ta oblast nejsoukromější. Tady mi každý rok navíc, zdá se, nejenže nic nebere, ale dokonce dává. Necítím stárnutí, spíš lépe řečeno zrání, v tom nejlepším smyslu (podobně jako víno ). 
Jestli to takhle půjde dál, no to v osmdesáti - chlapi, třeste se 
.
Chtěla jsem to tu napsat, i pro tu Graine, ale i pro ostatní, aby se nebály, že po padesátce "vše končí a vše už stojí za prd".
Není tady
Jo........................nechci čas vrátit zpátky.................to je důležité.
Já jsem spokojená.......zvlášť, když se tak vrátím z Kavkazu a vidím život tam.......bydleli jsme 10 lidí v soukromém domku........v Mestii........domácí kupovali jen mouku a cukr, vše měli ze svého......tv hrála celý den, počítač taky, tablety a mobily měli lepší než my..................neplatili nic za elektřinu a vodu-podle toho to vypadalo
Petře, já si dělala malé túry............lanovkou nahoru a hřebenovka kam to šlo-cesty byly ještě pod sněhem........ale tisíce kvetoucích žlutých azalek, hořců, orchidejí aj. a tisíce rododendronů, které začínaly kvést........ta nádhera bude tak za 14 dnů,
Jinak kláštery, kostelíky s freskami-v neděli jsem absolvovala celou mši s krásným mladým popem.......
Kamenné vesničky, kde uprostřed cesty teklpotůče z hor a samé kravěnce............úžasní lidi, kteří hned přinesli stoly s jídlem-domácí sýr a mísy s naloženým medvědím česnekem, víno
Nádhera.............kdyby někdo chtěl, pošlu kontakt. Pro náročné............půjčovali koně na celodenní túry, na to nemám fyzičku................večer posezení s domácími...........babička, matka,dcera............chlapi 27 let a 19 hráli pořád hry...........byli na zabití
Není tady
vnímá spíš pozitiva
Malinko to zkoriguju... plusy co do vlastní osoby ano, ale... už se nějakej čas kácí i v našem leze a v poslední doběž nechutně často chodím po návštěvách ve špitálech a taky po pohřbech...
v osmdesáti - chlapi, třeste se
V osmdesáti se samečci tvý věkový skupiny budou třást i bez tebe... 
Leda by sis ulovila zajíčka s růžovým... 
Není tady
V osmdesáti se samečci tvý věkový skupiny budou třást i bez tebe
Není tady
Věro fantazie. Já nejsem závistivý ale......
Není tady
Petr100 napsal(a):
Věro fantazie. Já nejsem závistivý ale......
Toto si užívám až teď................dříve jsem to neuměla.........až teď na stará kolena
Není tady
Chtělo by to pár fotek kytek a kopců. Já byl v neděli na Pálavě opět prohlédnout skály po kterých jsem před ... léty lezl. Krása v malém.
Není tady
Ja som teda kaviarenský povaľač, ale nedávny výletík do rumunských Kaprát ma tiež nadchol... a jedna naša spoločníčka (70 rokov, po 40tke sa dala na cestovanie, už asi 20 rokov každoročne aspoň raz sama po svete) ma tiež hodne inšpirovala.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.