Albo, navštívila jsi už psychiatra? Já vím, chtělas to vzít asi "měkčí cestou přes psychologa", ale jestli to je jak to popisuješ, tak tam už může pomoci jen psychiatr. Neměj z toho strach, nejsi žádný blázen, třeba já chodím k psychiatrovi taky a asi budu, minimálně na kontroly, k němu chodit do konce života.
Ona deprese a úzkost se hrozně moc prolíná, jde těžko říct - toto je úzkost a toto je zas deprese. A jsi-li na tom, tak jak jsi, jdi k tomu psychiatrovi co nejdřív. Tyhle věci se totiž třeba tvojí vůlí nebo podobně nedají vyřešit (není to tvá neschopnost, slepé střevo si přeci taky nevyoperuješ sama).
Psychiatra najdeš na každé poliklinice, zavolej tam a řekni, že je to dost akutní, ať tě vezme pokud možno hned, nebo během pár dnů.
Ten psychiatr si s tebou popovídá a pravděpodobně ti dá nějaké prášky. Těch se neboj, ber je, nenech se ovlivnit lidmi, kteří "všemu rozumí" a budou ti tvrdit - to neber, to je svinstvo, mění to osobnost, je to návykové, to přeci zvládneš sama nebo jen s pomocí nějakých bylinek a bla  bla  bla... Nic z toho není pravda, léky ti pomohou se z toho dostat.
Teprve, až dáš do pořádku svou duši, pak asi změň to povolání. Stres a deprese - to jde ruku v ruce. Jestli to jde, změň povolání za klidnější a hodně pak odpočívej.
Možná - přečti si mé vlákno Je mi 50, hledám práci a mám skony k depresi. Tam najdeš o tomhle mnoho, měla jsem i hodně spolupacientů s úzkostmi.
A pokud by ti to mohlo pomoct, napiš mi soukromou zprávu a můžu ti povědět vše, co o tom (ze svého vlastního života( vím.
Hlavně se neboj, tohle má dnes hodně lidí, zdaleka nejsi jediná.A zaplaťpámbu za 21. století, už to dost umějí léčit, vyéčíš se, neboj, a vše bude zas OK.

Holky, děkuju moc za odpovědi. Zkusím se tedy asi ozvat tomu psychiatrovi, pokud se tam nečeká tak dlouho jako na psychologa, tak to zkusím hned zítra.
A ten odkaz na různé poradny od Heleny se taky hodí, určitě si ho dám někam do odkazů, kdyby něco.
Tak díky.

alba napsal(a):

Ahoj,

chtěla jsem se zeptat, jestli někdo z vás netrpí nebo nezažil úzkostnou sociální poruchu. Poslední  měsíce se cítím strašně, neustále mě svírá v žaludku strach, třesou se mi nohy, ruce a před lidmi se chovám nepřirozeně. Vím, že důvodem je stres, který zažívám v práci. Je to práce, která je pro mě psychicky hrozně vyčerpávající a zřejmě se na to nehodím. Dělám ji už několik let, mám vést kolektiv lidí a motivovat je, ale nejde mi to. Vyvinulo se to u mě ve slušnou depresi, vyhýbání se lidem, když mám s někým jednat, jsem úplně rozklepaná a už se neumím bavit ani o obyčejných věcech. Dokonce ani doma v rodině ne. Nejradši od lidí prchám pryč, protože vidím, že na mě poznají, jak jsem divná. Sebevědomí mám na nule, spíš v záporu. Už nedokážu myslet ani trochu pozitivně.
Obtelefonovala jsem několik psychologů, ale nejdřív mají čas až tak za 3 měsíce a já mám pocit, že už nevydržím ani den. Potřebuji to někomu říct, s kamarádkou jsem to probrala, ale nechci to řešit pořád dokola. Jinak moc kamarádů nemám, jednak jsem introvert a teď se to ještě vyhrotilo, takže to nemám komu říct. Na internetu jsem pročetla, co se dalo a vyšly mi příznaky na sociálně úzkostnou poruchu.
Řešením bude nejspíš změnit zaměstnání, ale když já se teď nedokážu ani bavit s lidmi a v tomhle stavu mě asi těžko někde zaměstnají. A psycholg mě vezme až za 3 měsíce. Co mám dělat do té doby?
Prosím, je tu někdo, kdo je na tom podobně? Budu ráda, za jakýkoliv názor

skús zavolať na nejakú krízovú psycho-linku...

Upravil(a) Selima (13. 5. 2016 16:41)

Tak to je moc fajn. Uvidíš, co Ti řekne.
Jinak Niky Ti to psala myslím moc dobře. Psychiatr není od věci. Důležité je, aby Ti někdo pomohl a hlavně - žes sebrala síly a něco v tom děláš.