|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Dobrý den,
jsem nešťastná a nemám se s kým poradit. Po rozvodu jsem zůstala několik let sama a docela mně to vyhovovalo. Ale s příchodem přechodu jsem ještě zatoužila po sexu. Dlouho jsem hledala na seznamce, až jsem si našla o několik let staršího muže. Byl velice milý, pozorný, příjemný a hodný. Zamilovala jsem se jak malá holka. Po 2 měsících však onemocněl. Nejdříve to vypadalo jako obyčejná chřipka, ale nakonec se z toho vyklubalo selhání ledvin. A naše plány byly okamžitě pryč. Vše se točí jen kolem jeho nemoci. Třikrát v týdnu dialýza, žádná dovolená, žádné výlety, žádné společné zážitky, žádný sex. Můj přítel je stále nesmírně unavený a vyčerpaný. A já jen nakupuji, vařím, uklízím, peru, žehlím a po nocích brečím. Tento stav trvá už více než 2 roky. Moje láska už dávno vyprchala, ale on mě stále miluje. Nosí mi květiny a je stále moc pozorný. Jsem zoufalá, ale nedokážu odejít od nemocného člověka.
Není tady
Myslím si, žes toho muže ani nikdy nemilovala. Bylas jen zamilovaná, ale láska po zamilovanosti nepřišla. Ty jsi zoufalá a je nefér dávat naděje muži, kterého nemiluješ. To není o životě bez sexu. Ale o životě bez lásky. Ty víš, co máš udělat. Ten muž by určitě nechtěl, abys s ním byla z lítosti a povinnosti.
Není tady
Moc života už mu asi nezbývá, 3 roky? Je to smutné, že jste měli jen 2 měs. idylky. Ber to tak třeba, že máš někoho, kdo Tě miluje. K nějakým alternativním něžnostem by se přesvědčit nenechal?
Není tady
Nerozumím tomu, že, jak píšeš, jsi zatoužila po sexu, a pak mluvíš o lásce. Tak co jsi vlastně chtěla? Víš to ty sama? Sex? Lásku? Anebo obojí? Jestli jen sex, když jsi zatoužila po sexu, tak jsi to mohla řešit jinak a můžeš ještě i teď. Pleteš dohromady sex a city.
Není tady
Toužila jsem po sexu. Ale mít sex s někým jen tak je pro mě nepředstavitelné. Není mi 20 a potřebuju k sexu i určitý vztah. A to, že jsem se zamilovala, jsem brala jako úžasný bonus.
Není tady
Mám to jinak. Myslím si, že naopak v našem věku už dokážeme oddělit tělesné sexuální potřeby a city. Vlastní zkušenosti.
S přítelem spolu bydlíte?
Je těžké ti něco radit, i když vlastně nevím, na co se ptáš. V čem potřebuješ poradit. Podle prvního příspěvku to vypadá, že se spíš chceš jenom vypovídat. No, máš to těžké. Ale, jak píše eva, je jen na tobě, jak si to v hlavě srovnáš a můžeš si z této situace vzít třeba to, že máš při sobě muže, který tě miluje. I když s tebou nesouloží.
Není tady
eva4444 napsal(a):
Moc života už mu asi nezbývá, 3 roky? Je to smutné, že jste měli jen 2 měs. idylky. Ber to tak třeba, že máš někoho, kdo Tě miluje. K nějakým alternativním něžnostem by se přesvědčit nenechal?
Proč by mu měly zbývat 3 roky ??
Na dialýze může žít mnohem déle ...
Není tady
Máme každý svůj byt. Ale prakticky bydlíme u mě. On chodí k sobě domů jen sporadicky.
Jinak je pravda, že si to nedokážu sama v hlavě srovnat. Já osobně bych asi nejraději vše ukončila, ale moc se bojím, že on svůj život úplně vzdá. Má pouze mě, 80 letou maminku a syna na druhém konci světa, kterého vidí maximálně 1x ročně. Velice také přilnul k mým synům a hlavně vnoučatům.
Není tady
Kdybych s ním prožila alespoň nějakou část života, určitě bych se takovými myšlenkami nezabývala. Ale naším jediným společným zážitkem je dialýza.
Není tady
já Jana napsal(a):
Máme každý svůj byt. Ale prakticky bydlíme u mě. On chodí k sobě domů jen sporadicky.
Jinak je pravda, že si to nedokážu sama v hlavě srovnat. Já osobně bych asi nejraději vše ukončila, ale moc se bojím, že on svůj život úplně vzdá. Má pouze mě, 80 letou maminku a syna na druhém konci světa, kterého vidí maximálně 1x ročně. Velice také přilnul k mým synům a hlavně vnoučatům.
To,ze velice prilnul k tvym detem a vnoucatum toho si vaz to nebyva moc caste.Je videt,ze je to clovek se srdcem na pravem miste.
Není tady
eremuruss napsal(a):
To,ze velice prilnul k tvym detem a vnoucatum toho si vaz to nebyva moc caste.Je videt,ze je to clovek se srdcem na pravem miste.
To je prima, ale není to pro skutečně dobrý partnerský vztah muže až ženy prvořadé.
Není tady
já Jana napsal(a):
Kdybych s ním prožila alespoň nějakou část života, určitě bych se takovými myšlenkami nezabývala. Ale naším jediným společným zážitkem je dialýza.
To asi trošku přeháníš. Ty první dva měsíce, než partner onemocněl, jste žádné společné zážitky, randění, výlety, procházky, neměli? A takové věci lze dělat i teď, třeba jen lehké nenáročné procházky.
Není tady
To je pravda (s tim hezkym vstahem k jejim detem a vnoucatum...). A jeho zdrav.stav snad ma sanci na zlepseni, nebo ne?
Upravil(a) Dorka (21. 4. 2016 7:52)
Není tady
Já si myslím, že pes je zakopaný v tom, že, cituji Moje láska už dávno vyprchala
To se prostě ve vztazích stává a pak je třeba ze vztahu odejít, bez výčitek. Obzvláště, když se autorka trápí, je zoufalá a po nocích brečí, jak píše.
Upravil(a) Eva. (21. 4. 2016 7:54)
Není tady
Mám to jinak. Myslím si, že naopak v našem věku už dokážeme oddělit tělesné sexuální potřeby a city. Vlastní zkušenosti.
Ano Evo, Tvoje zkušenost. V tomto směru bych opravdu nezevšeobecňovala. To je spíš otázka nějakého postoje, než věku. Prostě někdo to dokáže někdo ne. Kdo to dokáže, je to asi jednodušší.
Není tady
Jano, těžká situace. Máš samozřejmě právo na to, žít tak, abys byla spokojená. Ale ...On za svou nemoc nemůže a opustit zřejmě dobrého chlapa jen proto, že je nemocný.... A zase - kdybys to udělala, nikdo by Ti to nemohl vyčítat. Ale sama asi cítíš, že by to pro Tebe nebylo lehké. Kdyby bylo, prostě bys to udělala a neřešila to.
V tomhle Ti nikdo neporadí.
Fakt těžké.
Není tady
Judyna napsal(a):
Mám to jinak. Myslím si, že naopak v našem věku už dokážeme oddělit tělesné sexuální potřeby a city. Vlastní zkušenosti.
Ano Evo, Tvoje zkušenost. V tomto směru bych opravdu nezevšeobecňovala. To je spíš otázka nějakého postoje, než věku. Prostě někdo to dokáže někdo ne. Kdo to dokáže, je to asi jednodušší.
Nemám to takhle po rozvodu po 40-ce jenom já. A předtím jsem to nechápala.
Není tady
Já si myslím, že život je krátký na to, abychom se trápili v něčem, co nám nevyhovuje, jen kvůli pocitům viny. Jak už jsem tu párkrát psala: Pak si můžeš vybrat, co řekneš na smrtelné posteli: žila jsem plný život, i když jsem asi někomu ublížila a nebo dělala jsem vždy všechno správně, ale šťastná jsem nebyla. To si musí každý v hlavě srovnat, jak to chce mít.
Povinnost se o partnera starat nemáš. Nejste manželé. A pokud to děláš jen z pocitu viny, ze soucitu, asi to není to pravé "ořechové". Pokud chceš, můžeš pomoci, ale nesmíš se cítit vinná, když pomoc odmítneš. Je to opravdu čistě na tobě.
Pokud víš, že vyhlídky nejsou růžové (stav se spíš zhoršuje), možná by stálo za to popovídat si s partnerem o jeho budoucnosti. I na něm přeci leží zodpovědnost se o sebe postarat nebo péči o sebe zajistit.
PS: ženy od přírody tíhnout k sebeobětování, myslí, že se to od nich očekává. Jenže to, co jsi obětovala, ti nikdo nejen nenahradí, ale ani dostatečně neocení. Tady totiž není co oceňovat - ty jsi se rozhodla dobrovolně a tudíž ti to asi nevadí ....
Upravil(a) Tulipánka (21. 4. 2016 14:06)
Není tady
Přemýšlím Jano, co poradit....Možná je dobré podívat se na to z druhé strany, jako bys byla ty na jeho místě.
Když si představím sama sebe, coby nemocnou, s potřebou péče a s nemožností sexu, asi bych sama navrhla partnerovi tohle řešení: Mám tě ráda, nechci tě ztratit. Ale nechci, aby ses kvůli mě obětoval, žil jen mou nemocí,bez sexu. Nabízím ti řešení: Moc bych stála zachovat s tebou úzký vztah. Třeba jako přátelé nebo bratr a sestra. Abychom si zůstali blízcí. Ale nechci být tvojí koulí u nohy, nemůžu ti být plnohodnotným partnerkou. Najdi si partnerku, jakou potřebuješ. Ale zůstaň mi blízký, jako kamarád, neopouštěj mě úplně.
Jano, mluvili jste někdy spolu na toto téma? Pochopil on, že strádáš? Vím, že to není lehké, ale pak by ti měl dát v partnerském slova smyslu svobodu.
Jsi-li nešťastná, neprodlužuj své nešťastné období. Promluv s ním o tom. Nabídni mu trvalé přátelství (v tom nejlepším, ale neerotickém slova smyslu). Pokud to on přijme, zůstaňte přátelé a ty si najdi partnera pro lásku, pro život.
Pokud on to nepřijme, je to jeho volba. Pak bych se s ním rozešla. Vím, že člověk má výčitky svědomí, opustit nemocného člověka. Ale já bych měla stejně tak výčitky svědomí, připoutat k sobě (nemocné - hypoteticky) muže, kterému nemůžu dát celou lásku - i s milováním.
Jano, i po přechodu lze žít plnohodnotný partnerský život, se vším všudy. Dokonce to může být mnohem lepší a třeba i intenzivnější, než třeba ve dvaceti. (Vlastní zkušenost.) Byla by škoda, aby ses jen obětovala a byla sama nešťastná. Život máme jenom jeden a tebe možná čeká ještě krásných dvacet, třicet let, prožitých s láskou a plnohodnotně.
Neměla bys myslet jen na sebe - ale tvůj současný partner taky ne.
Není tady
Eva. napsal(a):
Judyna napsal(a):
Mám to jinak. Myslím si, že naopak v našem věku už dokážeme oddělit tělesné sexuální potřeby a city. Vlastní zkušenosti.
Ano Evo, Tvoje zkušenost. V tomto směru bych opravdu nezevšeobecňovala. To je spíš otázka nějakého postoje, než věku. Prostě někdo to dokáže někdo ne. Kdo to dokáže, je to asi jednodušší.Nemám to takhle po rozvodu po 40-ce jenom já. A předtím jsem to nechápala.
Tohle opravdu není věkem, ale postojem. Když mi v životě chyběla láska i sex, zkoušela jsem si najít aspoň ten sex. Ale zjistila jsem, že pro mě to není ono.
A za pár měsíců hledání na seznamce jsem našla to co jsem hledala - krásný partnerský vztah se vším všudy. Těším se na další dny a roky. Jsem šťastná a spokojená. Přeji to i tobě, Jano.
Není tady
Niky123 napsal(a):
Přemýšlím Jano, co poradit....Možná je dobré podívat se na to z druhé strany, jako bys byla ty na jeho místě.
Když si představím sama sebe, coby nemocnou, s potřebou péče a s nemožností sexu, asi bych sama navrhla partnerovi tohle řešení: Mám tě ráda, nechci tě ztratit. Ale nechci, aby ses kvůli mě obětoval, žil jen mou nemocí,bez sexu. Nabízím ti řešení: Moc bych stála zachovat s tebou úzký vztah. Třeba jako přátelé nebo bratr a sestra. Abychom si zůstali blízcí. Ale nechci být tvojí koulí u nohy, nemůžu ti být plnohodnotným partnerkou. Najdi si partnerku, jakou potřebuješ. Ale zůstaň mi blízký, jako kamarád, neopouštěj mě úplně.
Jano, mluvili jste někdy spolu na toto téma? Pochopil on, že strádáš? Vím, že to není lehké, ale pak by ti měl dát v partnerském slova smyslu svobodu.
Jsi-li nešťastná, neprodlužuj své nešťastné období. Promluv s ním o tom. Nabídni mu trvalé přátelství (v tom nejlepším, ale neerotickém slova smyslu). Pokud to on přijme, zůstaňte přátelé a ty si najdi partnera pro lásku, pro život.
Pokud on to nepřijme, je to jeho volba. Pak bych se s ním rozešla. Vím, že člověk má výčitky svědomí, opustit nemocného člověka. Ale já bych měla stejně tak výčitky svědomí, připoutat k sobě (nemocné - hypoteticky) muže, kterému nemůžu dát celou lásku - i s milováním.
Jano, i po přechodu lze žít plnohodnotný partnerský život, se vším všudy. Dokonce to může být mnohem lepší a třeba i intenzivnější, než třeba ve dvaceti. (Vlastní zkušenost.) Byla by škoda, aby ses jen obětovala a byla sama nešťastná. Život máme jenom jeden a tebe možná čeká ještě krásných dvacet, třicet let, prožitých s láskou a plnohodnotně.
Neměla bys myslet jen na sebe - ale tvůj současný partner taky ne.
Není tady
Jsem zoufalá, ale nedokážu odejít od nemocného člověka.
Proč? Protože "se to nedělá"? Protože by tě "lidi pomluvili"? Protože tě "stále miluje" a "přilnul k mým synům a hlavně vnoučatům"?
Víš, celkem rozumím tomu, že si připadáš životem podvedená, když ti bylo dva měsíce dovolený poznat, jak by to mohlo vypadat... a šlus. Ale opravdu jsi přesvědčená, že to musíš přijmout tak, jak jsi to "dostala"?
A nemysli si... ono JE to poznat, že jsi, mírně řečeno, nespokojená... i když si třeba myslíš, jak dobře to umíš nedávat najevo.
Není tady
Niky123 napsal(a):
Přemýšlím Jano, co poradit....Možná je dobré podívat se na to z druhé strany, jako bys byla ty na jeho místě.
Když si představím sama sebe, coby nemocnou, s potřebou péče a s nemožností sexu, asi bych sama navrhla partnerovi tohle řešení: Mám tě ráda, nechci tě ztratit. Ale nechci, aby ses kvůli mě obětoval, žil jen mou nemocí,bez sexu. Nabízím ti řešení: Moc bych stála zachovat s tebou úzký vztah. Třeba jako přátelé nebo bratr a sestra. Abychom si zůstali blízcí. Ale nechci být tvojí koulí u nohy, nemůžu ti být plnohodnotným partnerkou. Najdi si partnerku, jakou potřebuješ. Ale zůstaň mi blízký, jako kamarád, neopouštěj mě úplně.
Jano, mluvili jste někdy spolu na toto téma? Pochopil on, že strádáš? Vím, že to není lehké, ale pak by ti měl dát v partnerském slova smyslu svobodu.
Jsi-li nešťastná, neprodlužuj své nešťastné období. Promluv s ním o tom. Nabídni mu trvalé přátelství (v tom nejlepším, ale neerotickém slova smyslu). Pokud to on přijme, zůstaňte přátelé a ty si najdi partnera pro lásku, pro život.
Pokud on to nepřijme, je to jeho volba. Pak bych se s ním rozešla. Vím, že člověk má výčitky svědomí, opustit nemocného člověka. Ale já bych měla stejně tak výčitky svědomí, připoutat k sobě (nemocné - hypoteticky) muže, kterému nemůžu dát celou lásku - i s milováním.
Jano, i po přechodu lze žít plnohodnotný partnerský život, se vším všudy. Dokonce to může být mnohem lepší a třeba i intenzivnější, než třeba ve dvaceti. (Vlastní zkušenost.) Byla by škoda, aby ses jen obětovala a byla sama nešťastná. Život máme jenom jeden a tebe možná čeká ještě krásných dvacet, třicet let, prožitých s láskou a plnohodnotně.
Neměla bys myslet jen na sebe - ale tvůj současný partner taky ne.
Niky, krasne napsane
Není tady
Děkuji všem za reakce. Asi jsem potřebovala slyšet právě taková slova ale hlavně pohled nezaujatých lidí. Zdá se, že mě nikdo neodsuzuje. Ale zároveň mi nikdo nezávidí. Je mi jasné, že si vše musím vyřešit sama a s Vaší podporou se mi to snad podaří. Ještě jednou všem děkuji.
Není tady
Jano, moc držím palce, bude to pro Tebe těžké rozhodnutí. Holky správně říkají, že je potřeba sí dívat víc na sebe než na to, co říká okolí.
Niky napsalas to moc hezky.
A Hela správně podotkla - A nemysli si... ono JE to poznat, že jsi, mírně řečeno, nespokojená... i když si třeba myslíš, jak dobře to umíš nedávat najevo.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
