No, Juliano, ono to tak lehké většinou není. Byla jsi někdy v podobné situaci? Jde o to, že ono srdci neporučíš. A i když si můžeš 100x opakovat, že máš báječného manžela a musíš být za něho vděčná, tak je ti to prakticky k ničemu. Budeš sice dělat "správnou" věc, ale budeš nešťastná. Jestli je to něčí záměr žít nešťastný život, nechme tak. Ale když pak zjišťuješ, že to trápení je přespříliš, je fakt potřeba skočit do propasti bez padáku . Protože, upřímně: zkušenosti a zážitky, to je to, co se v životě počítá. Někdy je prostě nutné z rozpadajícího se komína skočit. Člověk pak musí zvážit, co chce říci na smrtelné posteli: žil jsem spořádaný život, neudělal jsem nic špatného a celý život jsem byl nešťastný, protože jsem neudělal to, co jsem si přál a nebo udělal jsem několik přešlapů, pár lidem jsem ublížil, ale žil jsem plný život a plnil si své sny.
Čímž neříkám, že se má pisatelka ihned sbalit a odejít: tím říkám, že by si tuto možnost měla připustit a začít ji brát jako jednu z variant.

Jen ho prostě taky  miluji a potřebuji radu, jak se s tím vyrovnat.
Jestli zůstaneš jenom u toho, že občas někam anonymně napíšeš, tak ho klidně miluj dál...

Moc vám všem děkuji za názory, rady! Poctivě o všem přemýšlím, prociťuji, snažím se udělat si v tom pořádek....

Objasnit musím jednu věc - toho muže miluji téměř stejně dlouho jako svého manžela. Už dlouho jsou to pro mě dva nejúžasnější muži na světě a já si pořád kladu otázku Proč dva? Proč nemůže být jeden, do háje?

Neplánuji manžela opustit. Jde o to, že nedokážu poručit citům k tomu druhému, strašně mě to sžírá, bere energii, zaměstnává mozek. Nevím, jak si v tomhle pomoct. Existuje nějaká metoda?
Nebo do toho vlítnout, aby mi to otevřelo oči? Aby mě to prostě donutilo říct si dost a přestat blbnout?

Heleno, to já sem klidně můžu anonymně napsat, ale vůbec se mi neuleví Ale pokud někdo ví o způsobu, jak svoje city poslat do pr...., tak sem s tím! Nechci všechno zkazit, proto nechci míchat vztahy, ničit rodiny, ale zbavit se prudící části svého já

modrovous napsal(a):

Martri napsal(a):

Neplánuji manžela opustit. Jde o to, že nedokážu poručit citům k tomu druhému, strašně mě to sžírá, bere energii, zaměstnává mozek. Nevím, jak si v tomhle pomoct. Existuje nějaká metoda?
Nebo do toho vlítnout, aby mi to otevřelo oči? Aby mě to prostě donutilo říct si dost a přestat blbnout?

Tak je to taky možnost, ale mohlo by se ti snadno stát, že by to otevřelo oči taky tvému manželovi, a co potom, že jo.
Aby bylo jasno - neodsuzuju nevěru a chápu, že citům se těžko poroučí, ale na tvém místě bych hodně zvažovala, jestli by to "vlítnutí do toho" stálo za případné rozšlápnuté hnízdo vašich dětí (předpokládám, že ještě nejsou dospělé) a rozpad zřejmě doposud fungujícího vztahu.

Přesně tak.

Judyna napsal(a):

To "vlítnutí do toho" bych moc nezkoušela..Bude to něco nového, něco, na co v podstatě čekáš. Takže úspěch zaručen. To Ti oči neotevře, spíš zatemní mozek.
Stalo se to jedné mé známé - šla do toho z dobře fungujícího vztahu a byla pak úplně mimo. Nedokázala ani nic zakrývat. Na nevěru jí přišel její 17letý syn. Byl to masakr. Ona potom od manžela a dětí odešla. Nemohla si pomoct.

No když už je to takhle, tak je ten odchod asi nejlepší možná volba. Každopádně masakr to je vždycky pro všechny zúčastněné.

Martri napsal(a):

Moc vám všem děkuji za názory, rady! Poctivě o všem přemýšlím, prociťuji, snažím se udělat si v tom pořádek....

Objasnit musím jednu věc - toho muže miluji téměř stejně dlouho jako svého manžela. Už dlouho jsou to pro mě dva nejúžasnější muži na světě a já si pořád kladu otázku Proč dva? Proč nemůže být jeden, do háje?

Neplánuji manžela opustit. Jde o to, že nedokážu poručit citům k tomu druhému, strašně mě to sžírá, bere energii, zaměstnává mozek. Nevím, jak si v tomhle pomoct. Existuje nějaká metoda?
Nebo do toho vlítnout, aby mi to otevřelo oči? Aby mě to prostě donutilo říct si dost a přestat blbnout?

Heleno, to já sem klidně můžu anonymně napsat, ale vůbec se mi neuleví Ale pokud někdo ví o způsobu, jak svoje city poslat do pr...., tak sem s tím! Nechci všechno zkazit, proto nechci míchat vztahy, ničit rodiny, ale zbavit se prudící části svého já

Jsi si jista, že by do toho chtěl vlítnout i ten muž, když, jak píšeš, má svou  přítelkyni?
Jsi si jista, že kdyby tě vlítnutí donutilo říct si dost a přestat blbnout, měla by ses v tu chvíli ještě kam vracet?

helena napsal(a):

to já sem klidně můžu anonymně napsat, ale vůbec se mi neuleví
Mňo... já to spíš myslela tak, abys jinde držela hubu a chování na krátký lonži, víš.
Nebo do toho vlítnout, aby mi to otevřelo oči? Aby mě to prostě donutilo říct si dost a přestat blbnout?
Tak na to bych si vzala první řadu... jak by tě takový "vlítnutí na to" zastavilo... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

Všude jinde držím hubu už spoustu let a hodlám v tom pokračovat. Bojím se nejvíc toho, že bych někomu ublížila, proto to "vlítnutí do toho" se nejspíš vůbec nehrozí, ale spíš hledám řešení, jak se toho zbavit nebo jak se s tím naučit v pohodě žít

Eva radí dobře. Ona i platonická láska má něco do sebe, ne? Při vědomí, že takovou i zůstane.
On o tvém problému ví? Nezneužívá tě v tom smyslu, že mu to dělá dobře, tak to přiživuje? Mně se to jeho chování na svatbe - jak jsi psala - pranic nelíbí.

Eva. napsal(a):

Někdy pomůže věci přijmout tak, jak jsou.

Svatá pravda. Není třeba pořád něco řešit. Snažím se to naučit.

Judyna napsal(a):

To "vlítnutí do toho" bych moc nezkoušela..Bude to něco nového, něco, na co v podstatě čekáš. Takže úspěch zaručen. To Ti oči neotevře, spíš zatemní mozek.
Stalo se to jedné mé známé - šla do toho z dobře fungujícího vztahu a byla pak úplně mimo. Nedokázala ani nic zakrývat. Na nevěru jí přišel její 17letý syn. Byl to masakr. Ona potom od manžela a dětí odešla. Nemohla si pomoct.

Tak to fakt nechci

Mé manželství bylo cca 10 let velmi šťastné. Nikdy jsem po tu dobu ani nepomyslela na to, že bych  manželovi zahnula, byla jsem si láskou k němu jistá. Ale současně s ním se mi často líbil i nějaký další muž.
Je zajímavé, že těch mužů bylo dokonce několik po sobě, vždycky v určité době jen jeden. Samotnou mě to překvapovalo, proč se mi současně líbí jiný muž a proč mě přitahuje, když mám ráda a přitahuje mě můj manžel.
Pak jsem si to zdůvodnila tak, že je to jakási hra mého ženského sebevědomí: Ten dotyčný se mi líbil a byl i objektem mých erotických představ. Když jsem dotyčného přitažlivého muže potkala, potěšilo mě, když se na mě usmál. A nebo jsem byla potěšena, když pro mě třeba na plese přišel tančit.
Ale i když někdo z nich pochopil a naznačil mi i něco ze své strany,měla jsem jasnou záklopku, že já dál zajít nechci.

Takže doporučuji vyřešit to tak, jak tu psali někteří přede mnou: Miluj si kolik mužů chceš. Ale pokud máš fungující manželství s dětmi, nehlaď hada bosou nohou. Toho druhého (třetího, čtvrtého) miluj jen platonicky a to i tehdy, jestli Tě dotyčný muž svádí.
Protože přitažlivých mužských je na světě hafo. Ale fungujících šťastných manželství zas tak moc není... Když ho někdo má, neměl by blbě riskovat, že o něj přijde a že udělá minimálně 3 lidi nešťastnými (manžela, děti......no a možná po čase i sebe sama).

A mimochodem, chlap který svádí ženu svého nejlepšího kamaráda a dokonce na jejich svatbě, je jasný BLB.

Selima napsal(a):

Martri napsal(a):

Zdravím všechny!
Nějak už nevím, kudy kam a prosím o radu, o pokec...
Mám manžela, se kterým nám to dost klape, bezva děti, v podstatě šťastný život. Ale už roky miluji ještě jednoho muže. Byly nějaké pokusy z jeho strany, i on ke mně cítí něco víc než přátelství a na mojí svatbě mi dal jasně najevo, že je nešťastný, že to takhle dopadlo, že mě chtěl...Nic víc se nikdy nestalo, je to nej kamarád mého manžela a on nemá povahu na to, aby podrazil svou přítelkyni a ještě jeho. Ani já nechci sobě ani jemu ničit vztahy, rodinu. Před pár dny jsem se mu to pokoušela vysvětlit, možná si myslí, že jsou moje city kněmu už pryč. Ale já každým dnem cítím víc a víc, že nejsou.
Nejde mi o to ho mít za každou cenu, jsem v manželství šťastná. Jen ho prostě taky  miluji a potřebuji radu, jak se s tím vyrovnat. Dá se citům poručit nebo nedá? Proč se to musí stát zrovna mě. Protože jsem to v sobě roky dusila, poslední týdny už jsou nesnesitelné. Když ho vidím, jsem vyřízená
Můj manžel a on jsou snad dva nejlepší chlapi na světě a já se v tom totálně plácám....

Mať rada alebo aj milovať neznamená MAŤ... môžete sa stretávať ako priatelia a tešiť sa, že viete o sebe navzájom. V takomto troj(viac)uholníku neverím na utajenie a pekný paralelný vzťah, prípadne šťastný koniec - skôr na megaprúser.

Selimo, já si moc přeju, aby to takto šlo a nemučilo mě to přitom...