Ano řekl jsem že se chci rozvést a teď mě to mrzí. Myslel jsem že jí tím nakopnu že konečně začneme řešit tu komunikaci mezi námi. Vždy když jsem se ptal tak žádný problém nebyl.  U obou byla priorita děti ani jeden z nás není z rozvedeného manželství a obě děti vždy mluvili o tom jak jsou nrádi že mají oba rodiče. Já alespoň neměl žádný problém. Doma jsem pomáhal vařil nakupoval,pomohl i vyžehlit když měla manželka mezi nočníma prospala vždy celý den ale věděla že bude o vše postaráno nevím a nechápu co se stalo. A to mě asi trápí nejvíc.

Nechápeš, co se stalo? Možná tě už léta nemá ráda. A od její minulé nevěry už uběhla spousta let a děti po/vyrostly. Přišel čas jít dál. Nepřemýšlej, cos udělal špatně, cos měl udělat líp. Stejně nic nevymyslíš a nezměníš. Vem to, jak to je a prostě žij dál. Jednou ještě můžeš potkat ženu, co tě bude milovat a ty ji. Není všem dnům konec. A třeba nepotkáš, ale i tak je život krásný. Život nestojí na existenci partnera.

Ano řekl jsem že se chci rozvést a teď mě to mrzí. Myslel jsem že jí tím nakopnu...
... a taky´s "nakopnul", i když jinak, než sis asi představoval...
To se stává, když někdo něco plácne, aniž by sebemíň uvažoval, jaký budou jeho další kroky - zvláště pak v případě, kdy "nakopávanej" subjekt nezareaguje dle jeho představ.
Nakonec - byl jsi to ty, kdo první vyslovil to slovíčko na R... a tvoje paní už vvždycky může říkat "tto on se chtěěl rozvádět".
nevím a nechápu co se stalo.
No - někdy je lepší nevědět.

Ja skúsim poopraviť (za seba): Ja som s bývalým bola prevažne z lásky, spočiatku veľmi zamilovaná, potom skôr taký pokojný obdiv... ale vzťah sa zhoršoval a ku koncu som s ním naozaj už bola len - alebo hlavne - kvôli jeho synovi, o ktorého by som v prípade rozchodu prišla (akože sme sa rozišli a prišla som). Naopak u nás to bol on, kto povedal, že keby nepotreboval ženu k decku, nebol by so mnou... Lenže po dlhých rokoch sme sa stretli a keď som to vytiahla, len mávol rukou, že bol vtedy zamilovaný, potreboval sa rozísť a proste povedal to prvé a najsilnejšie, čo mu napadlo... Že to určite nebola pravda po celý vzťah, možno tiež už tak ku koncu... (Takže veci povedané pri rozchode by som delila najmenej dvoma.)

Ahojte všichni. Chtěla bych také napsat něco o svém trápení a trošku si popovídat, ať mě ta bolest trochu přejde. Po 24.letém manželství ode mne odešel  manžel k milence, je to kolegyně z práce, která k nim nastoupila před půl rokem. Manželství jsme měli pěkné, máme dvě holky, ta starší bydlí s přítelem a ta mladší je svěřena do mé péče. Ta jeho nová velká láska je rozvedená také s dvěma dětmi. Manžel mi říkal, že je zamilovaný po uši, teď bude podávat žádost o rozvod. Dozvěděla jsem se, že už se nemůže dočkat, až bude rozvedený a chce si ji hned vzít. Zatím bydlí v pronájmu kousek od jejího bydliště. Užívají si spolu hory, divadla, výlety a všechno. Teď budeme řešit majetek, domluvili jsme se, že zatím v našem bytě můžu zůstat, než mladší dcera dostuduje střední školu, pak se musím vystěhovat a hledat si pronájem. Byt se prodá a peníze si rozdělíme. Já vím, že to časem přebolí, ale nejvíc mě trápí, že na něho pořád myslím, i když vím, že už se nikdy nevrátí. Jak ho mám z té hlavy dostat? Snažím se podnikat s dcerou všechno možné, ale stejně neustále na něho myslím, jak je šťastný a já smutná. Holky prosím, poraďte, jak z toho ven. Děkuji Boldy

Boldy, každá z nás reagovala na podobnou změnu v manželství smutkem a nejistotou. Je to takové to dno, na které se každý někdy dostane. Doteď se ženská mohla o někoho opřít, nebo si to aspoň myslela, že může, a najednou zjistí, že ta jediná pomocná ruka se nachází na konci jejího ramene. Kdo by aspoň na chvíli nezpanikařil? Přejte manželovi, že je šťastný. Vy budete taky jednou spokojená v téhle nové roli, i když si to teď zatím asi neumíte představit. Zatímco on třeba už zase šťastný nebude. Bude mít vybráno. Pokud se z toho chcete dostat, odžijte si ten povinný čas smutnění - u každého je jinak dlouhý - a začněte přemýšlet  a dělat něco pro to, aby ten negativní dopad byl co nejmenší. Hodně pomáhá nějaká změna na sobě k lepšímu. Od minulosti se člověk taky odpoutá, když se začne věnovat něčemu, na co si dřív netroufal, v čem ho brzdily vlastní obavy nebo odrazující řeči partnera. Snažte se trochu šetřit a vyhlížet si to jiné bydlení dopředu. Stejně Vás to čeká. Dneska se lze zařídit věcmi z druhé ruky. Dcera i Vy můžete jít na brigádu. Nejste samy, máte jedna druhou a podporu té starší jistě taky! Dostanete se mezi lidi, něco si přivyděláte. Rozvedených žen je spousta. A mnohé z té spousty Vám s čistým svědomím řeknou, že na tom nejsou finančně až tak špatně a že se cítí líp, než v manželství. S jedním chlapem život nezačíná ani nekončí. Ten svůj život si žije každý sám. Jsou páry, které spolu vydrží celý život, ale kolikrát to není to ono, co jim vyhovuje. Oni tu změnu z nějakého důvodu neudělají. Vy patříte mezi ty silnější, které tou změnou projdou a vylezou z ní jaksi zocelené. My samostatné holky, co máme nějakou tu překážku za sebou, to prostě v životě dotáhneme dál. Potom se nám stane, že nám při hovoru kamarádka řekne.....hele a víš, stejně jsi dobrá...a Vy jen pokýváte hlavou, poněvadž víte svoje....Něco jste dokázala, máte práci, koníčky, známé, lásku, ubyla Vám za každodenní starost, co k večeři a co zase bude za řeči, když se někde zdržíte. No Boldy, sakra, máme to zapotřebí, pořád se na někoho ohlížet? Víte Vy, jak je perfektní, když k Vám přijde na návštěvu známá a podiví se, Ty ještě nemáš umytý okna a napečený mazance? A Vy řeknete,  s klidem, ne, ani to nemám v plánu. Poněvadž Vám dny fajn utíkají, pořád se něčím zabýváte a tak nějaké svátky - no co? Z nich se nestřílí. Pro Vás to znamená den volna, kdy se dospíte a máte víc času na sebe. Klidně si vyjedete na kole nebo se projdete s batůžkem a zjistíte, že na světě je krásně, i když jste se nezařadila mezi ty, co dělají to, co od nich druzí čekají....A klidně si můžete pomyslet...vlez mi na záda. Dělám si, jak uznám. A hlavní pro Vás bude, že Vás to všechno, co děláte,  baví....Hodně štěstí!