Franklin napsal(a):

Nevím, jestli jsem tu úplně správně, ale partnerství a rozchodů se to určitě týká. Manžela miluju, jsme spolu neskutečně dlouho, rozumíme si jako nikdo jiný, ale po 30. jako by se mi splašily hormony a vůbec si s tím nevím rady. Náš milostný život je dobrý, dobrý píšu, protože po xxx letech vztahu už samozřejmě nebude úžasný, ale opravdu si nemám na co stěžovat. Problém bude zřejmě jen ve mně, manžela jsem potkala ještě jako náctiletá a tak jsem neměla kdy se vyřádit a nikdy mi to nechybělo, až teď s přibývajícím věkem nedokážu ovládat své sexuální touhy, jsem neskutečně náruživá a hrozně mě láká sex s jinými muži. Nevím si rady, protože nevěra je pro mě z morálního hlediska něco, co bych nikdy nemohla dopustit a tak se ve mně každý den tluče pocit hrozného chtíče a zároveň se cítím provinile, už jen za ty myšlenky. Tak nějak doufám, že to odezní a taky, že nikdy nebudu mít tu příležitost, zároveň mě ale neskutečně užírá, že v životě neokusím to, co bych chtěla, ale jak už to tak bývá, člověk nikdy nemůže mít vše. Je na tohle vůbec nějaká dobrá rada?

Neskutečně dlouho - pod tím si představuji čtyřicetiletý nebo spíš ještě delší vztah. Máš tak dlouhý vztah, anebo je mnohem kratší a jen tobě se zdá být "neskutečně dlouhý"?
Rozumíme si jako nikdo jiný - to je taky prohlášení z kategorie typu, že jste spolu neskutečně dlouho. Nepoznalas nejspíš jiný dlouhodobý vztah, tudíž nemůžeš vědět, jestli by sis s jiným mužem ne/rozuměla líp.
Možná jen ráda přeháníš.
Zřejmě se u tebe projevuje to, že ses nevyřádila, nevybíralas ve věku, kdy jsi vybírat, zkoušet, vyřádit se, měla, možná tvůj manžel byl tvůj první muž v sexu. To je pak špatný, většinou se pak stane to, co se stalo tobě. Jsi nevybouřená z mládí, kdy se má správně bouřit, než člověk uzavře trvalý vztah, než má rodinu a děti. To je těžko radit. Nejspíš si to prostě zkusíš s jiným, abys poznala, koho máš doma a jestli je to ten správný muž. A třeba zjistíš, že chceš měnit. Anebo nechceš a rozbiješ si manželství. Ať poradíme jakkoliv, ty stejně uděláš, k čemu tě to požene.

Franklin to tenkrát dělala nejlíp, jak uměla. Teď to taky tak udělá. Když své touze neodolá. I když odolá.
Myslím si, že tady sexuolog neporadí. A že by to neměla řešit se svým mužem, ale jenom sama se sebou. Ona přece nemá zvýšenou touhu po svém muži, ale touží si vyzkoušet sex s jinými muži.

Upravil(a) Eva. (16. 3. 2016 13:29)

Představila jsem si Niky, jak by jí asi bylo, kdyby jí její přítel "velmi citlivě", jak ona radí, řekl, že touží po sexu s jinými ženami...

Eva. napsal(a):

Představila jsem si Niky, jak by jí asi bylo, kdyby jí její přítel "velmi citlivě", jak ona radí, řekl, že touží po sexu s jinými ženami...

Je to sice hodně netradiční, ale i to je pro někoho možné řešení: Nedávno tu bylo nějaké vlákno, kde autorka popisovala, že její partner (tuším nějaký fotograf aktů??) právě toto své "hlavní" partnerce svěřil. A ona tady konzultovala, zda do toho jít, dokonce se ukázalo, že to takto už provozují, spíš ona chtěla poradit, zda v tom má pokračovat.

Nebo by to mohl vyřešit návrh, aby si občas někoho přizvali do trojky a nebo zkusili swingers párty?
Pro mě by tohle nebylo, ale třeba pro někoho jo, kdo ví?

Proto radím, nejdřív ať to autorka vlákna sama probere se sexuologem.

Niky123 napsal(a):

Judyna napsal(a):

Ona přece nemá zvýšenou touhu po svém muži, ale touží si vyzkoušet sex s jinými muži.

Zřejmě přesně vystihnuto. Toto by se s manželem probíralo fakt blbě.
Těžko radit....Možná ten sexuolog nebo - bereš antikoncepci? Ta může dost tlumit. Ale je to individuální.

Ano, je to individuální. Až tak, že u někoho může hormonální antikoncepce dokonce touhu umocňovat. Takže - na to bacha.

Tak to jsem ještě opravdu nikdy neslyšela.Ze někého tlumí - a to hodně - to ano.
Ale vše je možné.

Proto radím, nejdřív ať to autorka vlákna sama probere se sexuologem.
Spíš s psychologem... tohle "tak se ve mně každý den tluče pocit hrozného chtíče a zároveň se cítím provinile, už jen za ty myšlenky" jasně není porucha sexuálních funkcí.

Upravil(a) helena (19. 3. 2016 7:14)

No......nejsem si jistá, jestli v tom psycholog nebo psychiatr něco zmůže, akorát se to Franklin může pokusit rozmluvit, pokud má spolehlivého partnera "bez vad"..........toto je problém starý jak lidstvo samo, dnes je zvykem v takovém případě hodit "to staré" za hlavu a jít často bezhlavě za "hlasem svého srdce", aby se vzápětí ukázalo, že všecko nové není automaticky lepší........příkladů člověk vidí kolem sebe dost.

Podobnými úvahami si asi prošla většina z nás.
Než si rozbít jinak funkční vztah, snad by bylo lepší zkusit si to pořešit nějak velmi diskrétně sama, manžela bych do toho asi nezatahovala, pokud on sám je spokojený. I když tedy nejsem příznivcem takového řešení, pokud si to člověk  neumí řešit "rozumem", moc možností nemá.