Ahoj,

Tvůj příběh mi dost přimomíná ten můj, jen má trochu jiný konec...

Za poslední rok jsem si zažila tolik anonimmních SMS , že bych mohla napsat knihu.
Osobně si myslím, že se kolega s Tebou vyblbnul, možná i chtěl pokračovat a asi by i bylo něco víc , jen mu strach , nebo rozum přikázal přestat a tak přestal.

Zkus si teď přečíst mojí zkušenost a třeba v tom najdeš to co hledáš.


Je to zpět asi cca rok a půl co ke mě do práce nastoupil nový kolega, od prvního dne jsme si šli po krku, myslím že to byl tzv. boj o post :-)))))) byly jsme na sebe hnusní, měla jsem ho něco naučit a pomáhat mu s programy se kterými pracujeme, ale úplně jsem na něj kašlala a byla na něj až po*ně hnusná... Po nějakém čase jsme spolu museli začít jezdit na schůzky se zákazníky a různé pracovní obědy apod... No a co myslíš, začali jsme si velmi rozumět , smát se spolu stejným vtipům, zjistili jsme že máme stejné zájmy, začali jsme si dokonce spolu vtipně dobírat ostatní kolegy ... jenže ouha, já přítel on přítelkyně, a navíc jako bonus  dvě maličké děti :-((((

Snažila jsem se brát to jako kamarádství a nepřipouštět si že mě začíná dost silně přitahovat.
Samozřejmě jsme se oba začali těšit víc a víc do práce , vždy už jsem vyhlížela jeho auto , kdy už konečně přijede, no jako trubka :-))))) - pak to pokračovalo tím že jsme si vzájemně začali stěžovat na naše protějšky a jak to stojí doma za prd a podobně... Když náhle začalo jednoho dne téma SeX , nejdřív jsme si dělali srandu a navzájem jsme si vyprávěli jak to máme nejradši a tak , až jsme se na sebe jednoho dne vrhli v zasedací místnosti když už v práci nikdo nebyl... Zamilovali jsme se do sebe ... Strašné na tom všem bylo, myšlenka toho že má dvě malé děti, ale nedalo se poručit byla jsem jako v krásném snu ... postupem času jsme spolu začali jezdit autem na ,,schůzky,, a bylo to perfektní a krásné nepopsatelné ... Asi po měsíci mi ,, kolega ,, napsal že už nemůže dál , že ho náš vztah ničí, že mě tak moc miluje že beze mě nemůže být a já to cítila stejně. Hned jsem se jela domů rozejít se svým tehdy ještě přítelem , vůbec jsem nepřemýšlala na tím jaké to bude mít důsledky a jednala jako blázen, sbalila jsem si jen nejdůležitější věci a jela k mámě ... Pak to šlo vše ráz na ráz ... Po Vánocích opustil i on svou přítelkyni a i děti  nastěhoval se za mnou k mojí mámě ... když to vše prasklo , bylo vše jako zlý sen, anonimní vulgární SMS na mojí adresu ... přitom jejich rozchod byl nevyhnutelný už v dobu kdy jsem se s ním ještě ani neznala ... já vím ž to není správné a že kvůli dětem jsme měli být rozumní, ale dá se lásce poručit ?

Dnes jsme spolu skoro rok, bydlíme spolu, on se vzorně stará o obě své děti a všichni jsme ,, spokojení ,,

A ty se drž, asi ti za tvé trápení ten kolega ani nestojí, když se k tomu neumí postavit jako chlap a promluvit si s tebou na rovinu ...

TerezaŘetěza napsal(a):

Ahoj,

Tvůj příběh mi dost přimomíná ten můj, jen má trochu jiný konec...

Za poslední rok jsem si zažila tolik anonimmních SMS , že bych mohla napsat knihu.
Osobně si myslím, že se kolega s Tebou vyblbnul, možná i chtěl pokračovat a asi by i bylo něco víc , jen mu strach , nebo rozum přikázal přestat a tak přestal.

Zkus si teď přečíst mojí zkušenost a třeba v tom najdeš to co hledáš.


Je to zpět asi cca rok a půl co ke mě do práce nastoupil nový kolega, od prvního dne jsme si šli po krku, myslím že to byl tzv. boj o post :-)))))) byly jsme na sebe hnusní, měla jsem ho něco naučit a pomáhat mu s programy se kterými pracujeme, ale úplně jsem na něj kašlala a byla na něj až po*ně hnusná... Po nějakém čase jsme spolu museli začít jezdit na schůzky se zákazníky a různé pracovní obědy apod... No a co myslíš, začali jsme si velmi rozumět , smát se spolu stejným vtipům, zjistili jsme že máme stejné zájmy, začali jsme si dokonce spolu vtipně dobírat ostatní kolegy ... jenže ouha, já přítel on přítelkyně, a navíc jako bonus  dvě maličké děti :-((((

Snažila jsem se brát to jako kamarádství a nepřipouštět si že mě začíná dost silně přitahovat.
Samozřejmě jsme se oba začali těšit víc a víc do práce , vždy už jsem vyhlížela jeho auto , kdy už konečně přijede, no jako trubka :-))))) - pak to pokračovalo tím že jsme si vzájemně začali stěžovat na naše protějšky a jak to stojí doma za prd a podobně... Když náhle začalo jednoho dne téma SeX , nejdřív jsme si dělali srandu a navzájem jsme si vyprávěli jak to máme nejradši a tak , až jsme se na sebe jednoho dne vrhli v zasedací místnosti když už v práci nikdo nebyl... Zamilovali jsme se do sebe ... Strašné na tom všem bylo, myšlenka toho že má dvě malé děti, ale nedalo se poručit byla jsem jako v krásném snu ... postupem času jsme spolu začali jezdit autem na ,,schůzky,, a bylo to perfektní a krásné nepopsatelné ... Asi po měsíci mi ,, kolega ,, napsal že už nemůže dál , že ho náš vztah ničí, že mě tak moc miluje že beze mě nemůže být a já to cítila stejně. Hned jsem se jela domů rozejít se svým tehdy ještě přítelem , vůbec jsem nepřemýšlala na tím jaké to bude mít důsledky a jednala jako blázen, sbalila jsem si jen nejdůležitější věci a jela k mámě ... Pak to šlo vše ráz na ráz ... Po Vánocích opustil i on svou přítelkyni a i děti  nastěhoval se za mnou k mojí mámě ... když to vše prasklo , bylo vše jako zlý sen, anonimní vulgární SMS na mojí adresu ... přitom jejich rozchod byl nevyhnutelný už v dobu kdy jsem se s ním ještě ani neznala ... já vím ž to není správné a že kvůli dětem jsme měli být rozumní, ale dá se lásce poručit ?

Dnes jsme spolu skoro rok, bydlíme spolu, on se vzorně stará o obě své děti a všichni jsme ,, spokojení ,,

A ty se drž, asi ti za tvé trápení ten kolega ani nestojí, když se k tomu neumí postavit jako chlap a promluvit si s tebou na rovinu ...

Upravil(a) viniv (10. 2. 2016 8:59)

Místo aby ses věnovala svému manželovi, když už jsi teda svolila ke svatbě, což bylo od tebe docela nefér, tak řešíš ptákoviny.

Svůj citový zmatek si co nejdříve vyřeš. Musíš ho halt vyřešit sama a nevymlouvat se, že chceš od kolegy blábláblá. Možná si jen sama sobě nalháváš, jak to je a miluješ kolegu.
Je to od tebe vůči tvému muži nefér a jestli nejsi schopna se srovnat a nevíš, co chceš, (jako že nevíš, ať si nalháváš cokoliv), rozveď se dříve, než budete mít nedejbože dítě a odnese to i ono.

Eva. napsal(a):

Btw v práci se potkávat NEMUSÍTE. Pokud máš problém a chceš ho opravdu řešit, nic ti nebrání změnit práci, když máš problém kolegu potkávat. Ale nijak ho nemůžeš nutit, aby s tebou mluvil, abyste měli lepší vztah... A kdoví, jestli nemá pravdu, že se pod rouškou pracovních věcí vtíráš. Možná to ani ty sama netušíš, ale je to tak, když si naleješ čistého vína. Neřeš a buď odejdi anebo tomu dej čas, anebo se rozveď.

Upravil(a) viniv (10. 2. 2016 9:03)

Upravil(a) viniv (10. 2. 2016 9:03)

Takovych pribehu je habadej, ze po kratkem romanku, nebo i bez nej (jen platonicka touha) objek zajmu neziskas. Uzavrou se jina manzelstvi, ti dva se porad pritahuji, ale “funguji“ jinde...
To vysvetlovani proc, pokusy o “velke kamaradstvi“, smirovani, dvojsmyslne narazky a pod., jsou destruktivni, nesmyslne, trapne a pro soucasne partnery velmi bolave. Clovek, ktery to dela, je bezohledny a hloupy, ptz. druhym ublizuje a sobe kazi moznost potaji si snit a doufat, ze “co kdyby nekdy prece jen...“

Upravil(a) Dorka (15. 12. 2015 10:54)

Tak hodne sil...

... 'uz se na kolegu nevrham, kde ho potkam, na manzela jsem mila, a az mi udela dite, budu vzorna matka, uz jen slintajici, a cekajici na prvi prilezitost, jak ho opustit z JEHO viny a jit za svym srdcervoucim vztahem'... ?

Upravil(a) viniv (10. 2. 2016 9:05)

co ti na to řekla Tvá nejlepší kamarádka?

Upravil(a) viniv (10. 2. 2016 9:06)