Crabat napsal(a):

Avalonka, to bylo nádherné přirovnání s tím mořem. V Tvém sovím životě dříme opravdový talent, všechna čest.

Děkuju

Ale nádherně to napsal Salv. Musím říct, že mi dotaz Sunny2 moc řekl i o mě samotné. Sice jí radím "krásný příběh o moři", ale velký jistotkář jsem i já sama. A tím, že Salv píše sice o tom samém, ale z mnohem hlubšího a odbornějšího úhlu pohledu, vysvětluje jeho mluva mnohé zase mně. I já mám před sebou ještě velký kus práce s bouráním plůtků na svých plážích = navyklých vzorců uvažování a vytváření předpokladů a pevných kauzalit.

Díky, Salve!

sunny2 napsal(a):

Av a ako vyzera tvoj boj s buranim plotikov?

Sunny,

já jsem Býk (a ten má již ve vínku nechuť ke změně a touhu po stabilní jistotě), takže je to každodenní lítý boj. Naštěstí - aspoň si myslím - mám dar poměrně objektivní sebereflexe, takže se snažím sama sobě nelhat a vidět věci maximálně realisticky. Občas mám problém mezi emocemi a mozkem, jsem trochu rozpolcená, protože mám ascendent ve Střelci, který dodává mému línému a strnulému Býkovi dynamiku a touhu po duchovním vzdělávání. No, kdybych byla Býk v Býku, tak se z domu asi nehnu a mám vše předem nalinkované a zařazené do úhledných škatulek (a miliony na kontě, ze kterých nevyberu ani korunu). Takhle mám miliony, ale ty se na tom účtě holka točej, utrácím dost...

Snažím se mít maximálně otevřené oči a stále přehodnocovat realitu kolem sebe. Víš, co je sranda, broučku? Teď jsem si na to vzpoměla. Že mám podobný příklad jako ty. Včera se mě kamarádka ptala, jak mi "jde" moje nová láska (mám přítele necelý rok) a já jí začala - zcela upřímně - vyprávět, jak jsem s přítelem šťastná, jak dlouho jsem na někoho takového čekala, jak je to jedním slovem super.

A když jsem z té schůzky odcházela, najednou jsem měla takový divný nepříjemný pocit. Týkal se toho, že jsem jí takhle svůj vztah vybásnila. Cítila jsem, že se to týká přesně těch mých vět. Jakoby mi něco říkalo "abys to nezakřikla" nebo ještě lépe "nechval dne před večerem" a nebo ještě spíš "neměla bys takhle strkat svůj vztah do slovíček, pojmů a škatulek - ten vztah se stále vyvíjí a už jen tím, že řekneš, že je vztah SUPER, tak tomu dáváš jméno, nálepku. Nálepku, pod kterou si představíš několik atributů, jež musí takový "super" vztah splňovat. A tím zavíráš oči před dalšími atributy, které super vztah splňovat nemusí, ale které může také mít a jsou důležité.

Nevím, jestli mi rozumíš.

Prostě jsem hmatatelně cítila nepokoj z toho, že jsem ten vztah nějak pojmenovala. Klasifikovala. Cítila jsem, že to není dobré.

A možná právě díky téhle mé sebereflexi - jakémusi duchovnímu kontrolnímu mechanismu, který mi přivodil správný "nepříjemný pocit" jako nějaký signál - se ten zákon schválnosti nekonal. S přítelem jsme se včera milovali krásně jako vždycky a já cítila jeho lásku. Beze jména. Víš?

Možná, že až začneš i ty mít tyhle "nepříjemné pocity" při pojmenovávání věcí a rvaní do kategorií "slušná, správná, nesprávná, funguje, nefunguje", tak už taky nebude potřeba, aby ti ta vyšší moc dávala další lekci ve formě zákonu schválnosti - pohádat se s přítelem a nevyspat se kvůli spolubydle.

Tím totiž bude ta vyšší moc vědět, že už začínáš sama cítit, jak tě ty vzorce svazují - když z nich máš nepříjemný pocit. Další "lekce" nebude potřeba.

A víš, co ti ještě řeknu? Včera jsem moc nechápala, proč mám nepříjemný pocit z toho, když řeknu, že je vztah SUPER. A teď už to - díky tobě, Salvovi a i díky sobě chápu. Není vůbec náhoda, žes tu vyhodila tuhle otázku a že jsem se nad ní musela zamyslet i já. Měly jsme si tohle vzájemně dát. Nic není náhoda - tohle je dobré znamení, že je nad námi nějaká vyšší moc, která nám vždy do cesty (třeba i virtuální webové) pošle někoho, kdo má pro nás nějaké sdělení

Upravil(a) avalonka (15. 3. 2006 10:15)

Av, uplne si mi teraz prehovorila z duse... tiez som to presne takto citila...

este sa mi tu ale natiska otazka, tak ako potom mas odpovedat na otazky typu "ako vo vztahu?"

jednoducho niekedy to nejde bez vyjadrenia emocii. vlastne ono to nejde nikdy. vzdy musis nejake emocie dat najavo. ale je mi jasne, ze sa nemoze zaskatulkovat vztah, ktory sa vyvija do slovicka SUPER, lebo potom naozaj ako naschval ti nieco zhora da najavo, ze nemusi byt vsetko tak ako to vyzera... a vyvija sa kazdy vztah, je jedno ci je rocny, patrocny alebo dvadsatrocny... a na kazdom treba pracovat.
ale som rada, ze taketo pocity nemam len ja. uz som si naozaj zacinala mysliet, ze som prekliata...ale uz viem ako s takouto informaciou narabat a ako dalej rozvijat svoj celucky zivot... takze dakujem velmi pekne za reakcie. a posielam cmuk

Tys Byk.., i ja Byk. Snad proto se mi ten Tvůj přístup tolik líbí. Déržim palce všecky čtyri. To nádherné pojetí situace nechť Ti vydrží.

sunny2 napsal(a):

Av, uplne si mi teraz prehovorila z duse... tiez som to presne takto citila...

este sa mi tu ale natiska otazka, tak ako potom mas odpovedat na otazky typu "ako vo vztahu?"

jednoducho niekedy to nejde bez vyjadrenia emocii. vlastne ono to nejde nikdy. vzdy musis nejake emocie dat najavo. ale je mi jasne, ze sa nemoze zaskatulkovat vztah, ktory sa vyvija do slovicka SUPER, lebo potom naozaj ako naschval ti nieco zhora da najavo, ze nemusi byt vsetko tak ako to vyzera... a vyvija sa kazdy vztah, je jedno ci je rocny, patrocny alebo dvadsatrocny... a na kazdom treba pracovat.
ale som rada, ze taketo pocity nemam len ja. uz som si naozaj zacinala mysliet, ze som prekliata...ale uz viem ako s takouto informaciou narabat a ako dalej rozvijat svoj celucky zivot... takze dakujem velmi pekne za reakcie. a posielam cmuk

Ještě Sunny, abys to nepochopila špatně.

To že dostaneš "facku" od vyšší moci ve formě zákonu schválnosti, když řekneš VZTAH JE SUPER neznamená, že ten vztah není super. Znamená to - aspoň podle mého, kdyžtak mě pánové opravte - že ho máš pouze pozitivně vnímat, užívat si ho (protože klidně vztah super být může), ale že ho nemáš hodnotit. Jaksi slovně a strnule. Protože žádné slovo nevystihne podstatu věci přesně.

Proto já mám někdy doslova nechuť cokoli hodnotit slovně. Mám chuť ty věci žít a nechuť o nich mluvit. Víš?

Mám třeba super kamarádku, se kterou jsme ale trávily 90% našich posezení u vínka tím, že jsme hodnotily naše vztahy. Horem dolem a furt dokola. A já už jí 3 měsíce vůbec nemám chuť zavolat. Nedokázala jsem pochopit proč, když je mi opravdu blízká a ona mě začala teď uhánět, protože je naštvaná. Já ale vím, že by očekávala to "hodnocení a vyprávění o mém vztahu", a možná proto vůbec nemám chuť jí vidět. Protože by asi nepochopila, kdybych seděla u vína, usmívala se na ní, těšila se z její přítomnosti a - mlčela.

Uff - další věc, kterou jsem v tuto minutu pochopila - už vím, proč nemám chuť se s oblíbenou kamarádkou vidět. Jupí - ten svět je ale krásné dobrodružství!

ja som to pochopila presne tak ako si napisala av...
uz chapem ten "zakon schvalnosti" - nieco zhora mi chce povedat, aby som mozno istym sposobom neukvapovala svoje zavery a nemusela vsetko hned zovseobecnovat slovne. aby som radsej prezivala to krasne a dalej pracovala na vsetkom pozitivnom. tak ako mi to hned na zaciatku napisal Salv.
a vies, ze podobny "problem" s kamaratkou mam aj ja? ale trosku opacne, ona totiz vzdy vsetko zneguje, na vsetko zanadava a dostane ma potom do prisernej depresie, ze zacnem pochybovat sama o tom, ci som normalna. a pritom ju mam velmi rada,len sa akosi v poslednej dobe vyhybam dialogom s nou... ono to ale vzdy skor sklzlo do monologu z jej strany... ale to uz je zase z ineho sudka.

Av, mne sa tak velmi pacia tvoje prirovnania.... proste super

Já sice Býk jsem, ale vůbec na mě nesedí, pokud mě něco vystihuje, pak je to Slon. (Jedná se o roční znamení, ne měsíční.) Takže vidíš to, ani kopýtka nemám. A Tvého bývalého ve Vahách možná není tak obtížné pochopit, jestli je to tak, jak říkáš.

Tak to ja casto pocuvam od priatela - Blizenec : "si na mna nejaka rychla..."...
a niekedy ma prave ta jeho blizenecka povaha - da sa povedat "schizofrenicka" dostava do vyvrtky a moja rovnovaha je ta tam

sunny2 napsal(a):

tak teda, ak mam nejake tie vzorce spravania zakodovane a asi niekde v podvedomi, lebo si to akosi neuvedomujem, nebazirujem na niecom, netvrdim "tak a teraz to bude takto, po mojom, lebo len to jedine je spravne".... tak ako sa tych "vzorcov" zbavit, aby som sa nemusela citit ako "prekliata zakonom schvalnosti"

Sunny,
to si piš, že to jde z podvědomí, kdyby to bylo ve vědomí, pak by jejich odstraňování nebylo tak těžké. Vzorce jsou součástí naší zkušenosti a samy o sobě nejsou "špatné". Stávají se takovými, když je ego používá nesprávným způsobem, formou automatické reakce.
V podstatě nejde o "odstranění vzorce", nýbrž o jeho uvedení do patřičného kontextu zkušenosti. Prostě začít ho používat správně.
Například: Dítě neví, že pec může být horká. Jednou se jí dotkne jak je zatopeno, a spálí se. Od té doby ji obchází širokým obloukem až do doby, než vyroste a zmoudří natolik, že pochopí, že když se v peci netopí, klidně si na ni může sednout, a když vidí oheň, tak je to nebezpečné.
Později se naučí rozlišovat i případy, kdy je zatopeno ale pec se ještě neohřála, anebo je již vyhasnuto ale pec je ještě horká.
Vše je o zkušenosti a psychika je mnohem komplikovanější a nelze ji zjednodušovat na podmíněnou reakci na oheň.
Jak se zbavit vzorců? Být neustále si vědom toho, co se děje, kde jsem, co dělám a proč to dělám. Naučit se rozlišovat a žít na ostří věčné přítomnosti. Když jsem teď a tady, nereaguji tak, jak jsem reagoval včera a nepřemýšlím o tom, co bude, až danému člověku řeknu to nebo ono.

Podstata všech hodnotných filozofií je vlastně několik základních pravidel, které je potřeba se naučit, abychom se odpoutali od zneužívání systémů vzorců. Například Budhova osmidílná stezka vedoucí z utrpení je přesně o tom.
Můj učitel mi kdysi říkal: Nauč se správnému jednání, nauč se být v přítomnosti a nauč se být v dobré vůli. To stačí k tomu, abychom se postupně odpoutali od egoistických schémat a náš život se nevídaným způsobem změní. Uplatňuji tuto cestu již přes dvacet let a nikdy mne nezklamala.

Kristus zase říká: buďte upřímného ducha, poctiví v myšlení a praktikujte odpoutání.
Upřímnost ducha - praxe všeobecné lásky
poctivost ve smýšlení - projevujme to, co doopravdy jsme, bez masek,
odpoutání - je vlastně nelpění na ničem. Velmi účiná zbraň proti vzorcům všeho druhu. Asi největší kámen úrazu současné společnosti, která cíleně praktikuje připoutávání: k rodině, manželovi, práci, kariéře, dětem, zvykům, majetku... Všichni podobní lidé, když jim řeknete o nutném odpoutání jako cestě do harmonie, se vám smějí. Nic nechápou, musí si projít svým existenčním dnem člověka závislého na všem tom kolem nich. Nechápou, že kdyby se nepřipoutávali, pak by k tomu, co mají, navíc dostali opravdové štěstí.

Upravil(a) Salvator (16. 3. 2006 8:58)

Zákon schválnosti = zákon náhody. Když vezmeš, že náhody neexistují, tak zákonitě musíš dojít k tomu, že zákon schválnosti má svůj důvod v zrcadlení a že nic není náhodné.

Salvator napsal(a):

Spíše bych řekl Zákon příčiny a následku. Hlídá objektivní spravedlnost a neumožňuje aby jakýkoliv skutek zůstal bez reakce. Je platný pro náš lidský svět, jiné říše ho neznají. Lidé ho dostali kvůli urychlení svého beztak pomalého vývoje.
Ale jak chceš. Třeba si ho nazývej zákonem schválnosti.

Ano, Salve máš pravdu. V podstatě nezáleží jak zákony nazýváme, ale jak je vnitřně cítíme a ctíme. Ten, kdo tomu nevěnuje patřičnou pozornost, stále se s něčím negativním potýká a je jak v bludném kruhu a nemůže pochopit, že on je tou pravou příčinou svých potíží a  né ti ostatní kolem něho.