Ktere rany, smim-li se zeptat...? Mas podobny pribeh?

Dorka napsal(a):

Eva. napsal(a):

XYZ zamysli se, proč tě to tak rozčílilo.

Já myslím, Majko, že to ty tady "vykřikuješ, soudíš, děláš fantasmagorické a nesmyslné závěry..."
To tebe "vnímám" jako rozčilenou...

Jinak, pomalu začínám XYZ rozumět. Rozjitřujou se mi totiž rány...

Dorka napsal(a):

Já myslím, Majko, že to ty tady "vykřikuješ, soudíš, děláš fantasmagorické a nesmyslné závěry..."
To tebe "vnímám" jako rozčilenou...

Jinak, pomalu začínám XYZ rozumět. Rozjitřujou se mi totiž rány...

Reaguji klidně a bez spousty otazníků, které používá xyz.
Přečetla jsem si i všechny její předchozí příspěvky z minulých let. Myslím, že pořád dělá stejné chyby při výběru partnerů. Musí vystoupit z kruhu, udělat to jinak.

Mé vysvětlení rozdílu mezi psychiatrem a psychologem bylo hodně zjednodušené, nelze si z něj vzít jen to, že jeden může a druhý nesmí předepisovat léky. Psychicky nemocní chodí k psychiatrovi.

Ostatně, xyz to určitě ví také a možná ještě lépe, než já. Ale už na to asi zapomněla, co kdysi psala.

Upravil(a) Eva. (13. 11. 2015 18:44)

helena napsal(a):

Protoze kdyz se budu chovat tak, jak to citim, mozna na to dojedu, protoze, co ja vim, mozna to citim blbe??
A co můžeme vědět my?
Není to takovej pokus o alibi - já nic, já muzikant, já se jen řídila radama, co jsem dostala...
Naprosto me fascinuje, kdyz ho vidim, jak se chova s detmi pratel, a rikam si, ze takoveho otce jsem si pro sve deti vzdycky prala.
Děvče, ale to nejsou jeho děti... ty nemá "na krku" 24/7/365, může je kdykoli vrátit a hlavně - nejsou jeho genetickej materiál...

Ne, mam spis ve zvyku brat na svoje triko vic nez je zdravo, nez se vymlouvat, ze za moje chyby muzou ostatni. Jen si vazne pripadam ztracena a kazda rada je draha. Nerikam, ze zrovna vy, co jste reagovali, budete znat odpoved. Spis jsem si rikala, internet je velke misto, co kdyz narazim nekoho, kdo uz byl v podobne situaci a vi o tom vic. O tomhle profilu osobnosti, o tomhle pribehu.

Samozrejme, to mas pravdu, vidim jen to pozitivni, mit dite dennodenne je samozrejme neco jineho.
Nicmene co se tyce jeho genetickeho materialu, na tom neni nic spatneho, naopak, jeho geneticky material mi prijde super. Jeho problemy nemaji "v rodine", jsou zpusobeny traumatem v detstvi, za ktere jaksi nikdo nemuze...

helena napsal(a):

........Není to takovej pokus o alibi - já nic, já muzikant, já se jen řídila radama, co jsem dostala...
.....ale to nejsou jeho děti... ty nemá "na krku" 24/7/365, může je kdykoli vrátit a hlavně - nejsou jeho genetickej materiál...

Teda tvá první úvaha je logikou trhovnice..., hm, kde jsi k ní našla podklady... ?
A z toho, jak se kdo chová k cizím dětem, myslím, se dá dost dobře usuzovat, jak se bude později chovat ke svým vlastním dětem... Jestli ty nemluvíš o svem vztahu k dětem. Ten je totiž z pohledu zasloužilé matky a babičky poněkud jiný, než ženy bezdětné...

Upravil(a) Dorka (13. 11. 2015 21:05)

Chtěla jsem Ti  napsat to, co Hela.Ze v případě, že vidíš hlavně pozitiva, není co řešit.

Já jsem prožila jen opravdu vzdáleně něco podobného. S tím, že můj BM nebyl až tak komplikovaný, jako Tvůj přítel. Ale náznaky žárlivosti, o kterých píšeš, znám velice dobře. I velkou lásku z mé strany a naprostou absenci rozumu. Omouvala jsem ho přede všemi, i sama před sebou. to hlavně proto, že ostatní ho viděli reálněji a já ho bránila. Několikrát jsme se rozešli a sešli. No, zkrátím to - vzali jsme se, máme syna, manželství pro mě bylo něco strašného,  málem mě to semlelo, sebrala jsem poslední zbytky sil a odešla od něj.
Přesto ničeho nelituju, nemám v sobě žádnou hořkost, syn je super a já žiju spokojeně. V něčem mi to určitě pomohlo, posunulo mě to dál. Ale už bych to nikdy nechtěla zažít, už bych to nedala.
Ale jinak to nešlo než si tím projít. Právě proto, že jsem se rozhodovala jen a jen srdcem. Rozumem to ve vztazích neumím. Vím, že kdybych do toho nešla, požná bych si to celý život vyčítala, že jsem to měla zkusit, že by to bylo určitě nádherné a super.

Takže pokud se rozhoduješ srdcem a podle toho, co píšeš, určitě ano, tak do toho prostě jdi a uvidíš. Stejně Ti v tom nikdo nepomůže, rozhodnout se musíš sama. a ani ti nikdo z nás nemůže poradit. Nejde to.

Je to Francouz nebo Ital?
Souhlasím v tomhle s jarenou, neměli byste mít spolu vztah. To je má rada.

Já tipuji Francouze.

jarena napsal(a):

Oba jste problémoví. Vůbec to spolu nezkoušejte. A on ať zůstane raději sám a nebo s maminkou. Není to partner pro nikoho.

Diky za radu. Ovsem nechapu, co tam ma co delat maminka neni to mamincin mazanek.

Ja ti zitra napisu vic. Kdyz jsem doma videla, co “naseptavac“ v tabletu udelal ze slova “trhovnice“, (a ja uz to nestihla kontrolovat, pac jsem sla z wifiny + zamestnani dom...), stydela jsem se za svoji neschopnost dodnes poridit domu net... Ale blyska se na lepsi casy. Napisu do Radosti...

Upravil(a) Dorka (13. 11. 2015 21:19)

No to jsi zcela jiste uderila hrebicek po hlave... Teda hlavicce, pardon!

Taky bych tipovala, že je to muslim - ti totiž považují všechny ženy za děvky, kromě jejich matek....A moje rada - uteč a už se s ním rozhodně nedávej znovu dohromady. Nesnaž se ho ani pochopit ani zachraňovat. U vás dvou to nikdy nebude kompatibilní vztah. Ty jeho stavy lepší nebudou. Fakt chceš být s někým, kdo tě má za děvku?

Čau XYZ,

mě dost teda zarazila tahle tvoje věta "...zároveň nechci být naivní kráva, co už půl roku věrně čeká, než se milostpán rozhodne, a ještě si nechá líbit, že ji někdo považuje za děvku, ač nic špatného neudělala".

Ty to tak opravdu děláš? Že půl roku čekáš? Na co? Proč si nezkusíš žít svůj život a soustředit se sama na sebe?

Pokud chceš vědět, jestli je šance na zlepšení reálná a možná, tak si domluv sezení s nějakým odborníkem, který ti řekne, co a jak. Protože tady ti to asi nikdo moc neosvětlí, pokud tedy nemá stejnou nebo hodně podobnou zkušenost s partnerem nebo sám se sebou.

Ať se rozhodneš podle srdce nebo rozumu, tak je to pořád jen a jen tvoje rozhodnutí, za které si neseš zodpovědnost zase jenom ty.
Než se rozhodneš, tak si zkus představit, co bys poradila svojí kamarádce/sestře, kdyby za sebou měla s partnerem to, co sis prožila ty a přemýšlela o návratu...
A propos, on se k tobě chce taky vrátit? Dát to zase dohromady?