To neni dobre!

mramorka napsal(a):

Ahojte, mám takový problém. Můj přítel žárlí na mou 15 -letou dceru, která mu přitom nic špatného nedělá. Jsme spolu už 2 roky a když si už myslím, že se toto srovnalo, vždy přijde s něčím novým. Je toho více, např. na dovolené si přes den lehla ke mě do postele a koukaly jsme se spolu na film. Přítel nervozně na terase přešlapoval a ani nechtěl se jít s náma koukat, jenom pořád opakoval, že chce být se mnou sám a že dcera toto dělá schválně, přitom jsme trávili s přítelem celé noci sami. Je toho opravdu více a bohužel dcera toto cítí a trápí jí to. Mě to trápí o to víc. Několikrát jsem s přítelem o tom mluvila, ale jen slyším " no jo na tvou holčičku nemůžu říct ani slovo" apod. Prosím, máte někdo zkušenosti?

V minulosti jsem měla přítele, který měl děti 2 a i když zpočátku mi jeho dcera dělala naschvály, našly jsme si k sobě cestu a i když spolu již nejsme, s dětmi mám stále dobrý vztah. Rozešli jsme se bohužel kvůli jeho alkoholismu a děti to pochopily i když jak tvrdí, je to trápí, ale to je již jiná kapitola, která je za mnou.

Děkuji moc za Vaše názory.

L.

Neviem, ale nežiarli skôr dcéra? V 15tich som už mala vlastné záujmy, vlastných priateľov, vlastné filmy a tak... Najprv som myslela, že to je preklep a dcéra je 5-ročná, tam by to bolo pochopiteľné a naopak nepochopiteľný by bol priateľ... Takto to vyzerá, že dcéra si "vyhradzuje svoje územie" a hrá sa na tvoju partnerku - ale neviem, aký vzťah ste mali spolu pred zoznámením s priateľom, takže ťažko posudzovať.

Upravil(a) Selima (1. 11. 2015 14:26)

to ne, sama mi říkala, ať si někoho najdu a nejsem sama, zpočátku ho měla ráda, dokonce se mu svěřovala víc než mě, ale když pak začali ty narážky z jeho strany, tak protože to např. zaslechla, začalo to dělat zle a ptala se ho, proč, když s ní má nějaké problémy, to neříká jí, ale mě.

Já tedy nevím, ale přítel je již dospělý a měl by se podle toho chovat. Dělat na společné dovolené scény, že chce být s tebou sám, mi přijde trochu mimo mísu, když tam jste spolu všichni 3. O nocích nemluvím - to jsi říkala, že bylo ok.

Ad postel - mohl si klidně lehnout na stranu přítelkyně, ne vedle dcery - to pro puritány. Protože jestli leží 3 lidi na gauči nebo na posteli a dívají se na TV, není žádný rozdíl. S přihlédnutím k tomu, že ne každý má na dovolené v pokoji ještě gauč.

Chlap, který žárlí na děti/dítě přítelkyně, má asi hodně velkej problém sám v sobě.

Eva. napsal(a):

Nedělá tvá dcéra naschvály tvému příteli? Třeba nelehla si k tobě do postele na dovolené schválně? Anebo je to u vás běžné? Přišlo by mi divné, kdyby si k vám přítel přilehl, když jsi ho volala, aby šel koukat. Přece jen, patnáctiletá slečna, která není jeho dcerou...
Já bych se spíš zamyslela nad dcerou. A možná i nad svým chováním.

Krindapána, co konkrétně je divného na patnáctileté holce, která sebou na společné dovolené plácne do postele k mámě, aby spolu koukaly na televizi?
Možná by slečna podle někoho měla jít příteli z cesty, aby si mohl maminku pořádně užít, možná by mohla třeba zůstat doma, aby tam chudáčkovi nedospělému nezavazela.
Já bych se teda naopak zamyslela nad tím, co je to za ubožáčka, že má potřebu žárlit na dítě a stavět se do pozice soupeře o přízeň matky/přítelkyně.
Proč sebou prostě neplácnul do té postele k nim? Samozřejmě na matčinu stranu, aby mě tu někdo neobvinil z navádění k nějakým sexuálním zvěrstvům.

mramorka napsal(a):

Heleno, narážky typu  např."proč na mě koukáš tak provokativně". Jasně jsem máma, takže to můžu vidět zkresleně, ale stála jsem u toho a upřímně jsem si nevšimla provokativního výrazu. Nebo např. "je nemocná jen když se jí to hodí, je to velká herečka" když je nemocný přítel, tak kolem něj skáču stejně, jako u dcery. Nebo včera, nechali jsme si s přítelem vyvolat společnou fotku a já při té příležitosti nechala vyvolat i společnou s dcerou. Hned to bylo špatně, zase jsem slyšela " to by jí nelíbilo, kdyby jsme přinesli jen svou fotku, nebo " na tu naší společnou se ani nepodívala, koukala jen na tu Vaší společnou". Jsem fakt z toho nešťastná, když jsou spolu sami, sám říká, že poslouchá jak hodinky. Jsem v situaci, kdy už nevím, jak dál

helena napsal(a):

Přítel nervozně na terase přešlapoval a ani nechtěl se jít s náma koukat
Na jednu stranu chápu, že mu nemusí vyhovovat povalovat se na jedný matraci s někým, komu by na ulici říkal "slečno", na druhou stranu pofňukávat, "že chce být se mnou sám" je dospělýho chlapa nedůstojný.
I když bych se možná zamyslela nad tím, zda nemá trochu pravdu, když říká "na tvou holčičku nemůžu říct ani slovo" - možná si to ani neuvědomuješ...
když pak začali ty narážky z jeho strany
Jaký narážky?

Tvůj přítel je pořád děcko. Nechová se jak dospělej chlap. Místo toho, aby byl rád, že máš s dcerou fajn vztah, tak mu to vadí. Chce tě mít prostě jen pro sebe. A dcera mu vadí.

mramorka napsal(a):

Heleno, narážky typu  např."proč na mě koukáš tak provokativně". Jasně jsem máma, takže to můžu vidět zkresleně, ale stála jsem u toho a upřímně jsem si nevšimla provokativního výrazu. Nebo např. "je nemocná jen když se jí to hodí, je to velká herečka" když je nemocný přítel, tak kolem něj skáču stejně, jako u dcery. Nebo včera, nechali jsme si s přítelem vyvolat společnou fotku a já při té příležitosti nechala vyvolat i společnou s dcerou. Hned to bylo špatně, zase jsem slyšela " to by jí nelíbilo, kdyby jsme přinesli jen svou fotku, nebo " na tu naší společnou se ani nepodívala, koukala jen na tu Vaší společnou". Jsem fakt z toho nešťastná, když jsou spolu sami, sám říká, že poslouchá jak hodinky. Jsem v situaci, kdy už nevím, jak dál

helena napsal(a):

Přítel nervozně na terase přešlapoval a ani nechtěl se jít s náma koukat
Na jednu stranu chápu, že mu nemusí vyhovovat povalovat se na jedný matraci s někým, komu by na ulici říkal "slečno", na druhou stranu pofňukávat, "že chce být se mnou sám" je dospělýho chlapa nedůstojný.
I když bych se možná zamyslela nad tím, zda nemá trochu pravdu, když říká "na tvou holčičku nemůžu říct ani slovo" - možná si to ani neuvědomuješ...
když pak začali ty narážky z jeho strany
Jaký narážky?

Neviem - bez toho, aby som zažila reálne a vami dovolenku alebo víkend, je to ťažké posúdiť... on môže byť úplne mimo a žiarliť chorobne/blbo, a môže mať pravdu a váš vzťah s dcérou, resp. jej demonštratívne nasosnutie sa na teba môže byť nezdravé. Oboje môže byť pravda (dokonca za istých okolností OBOJE NARAZ ).

Selimo




Selimo,

nečinně nepřihlížím, neustále se snažím vysvětlovat, že tyhle věci jsou zbytečné a ubližují nám všem, máme přeci být parta "rodina" a ne jakýsi soutěžící. Jenže se o to snažím už dva roky, vždy se to nějak urovná, chvíli je pohoda a pak zase nějaká blbost a pro mě je hrozně težké být mezi nimi a dceři vysvětlovat " on to tak nemyslel" a jemu zas " proč proboha to děláš". Občas se kvůli tomu pohádáme a pak je chvíli klid a pořád dokola. Jenže teď už to vygradovalo, že dcera ho už nemá ráda a můžu se snažit sebevíce to srovnat. Dítě mám jen jedno a já nechci, aby mi časem utíkala z domova, protože se necítí dobře. Takže se musím rozhodnout. Ještě si zkusit promluvit a pak jednat i za cenu, že budeme zase sami.

V předešlém 7 -letém vztahu jsem byla na opačné straně, přítelova dcera mě ze začátku zkoušela a to dost  a já žárlila a měla jsem problém ( nedávala jsem nic znát, žrala jsem se v sobě), ale zjistila jsem, že pokud jste k dítěti a je jedno jestli je mu 5, nebo 15 upřímní a chováte se ne jako soupeř, ale jako kamarád, tak se ta "žárlivost" časem zlomí a s dětmi jsem měla a mám skvělý vztah. Bohužel partner byl alkoholik, tak nejsme  už spolu.  Jen člověk asi musí k tomuto dozrát, protože byť nejsou děti toho druhého vlastní krev, jsou to děti, kteří to vzhledem k rozchodu rodičů nikdy lehké nemají a my jim můžeme pomoci, nebo je odsuzovat, což ani nám nic dobrého nepřinese.

No nic, nevím, jestli to je jenom v Praze, ale najít "normálního chlapa" je už zázrak

Selima napsal(a):

Kiara napsal(a):

mramorka napsal(a):

Heleno, narážky typu  např."proč na mě koukáš tak provokativně". Jasně jsem máma, takže to můžu vidět zkresleně, ale stála jsem u toho a upřímně jsem si nevšimla provokativního výrazu. Nebo např. "je nemocná jen když se jí to hodí, je to velká herečka" když je nemocný přítel, tak kolem něj skáču stejně, jako u dcery. Nebo včera, nechali jsme si s přítelem vyvolat společnou fotku a já při té příležitosti nechala vyvolat i společnou s dcerou. Hned to bylo špatně, zase jsem slyšela " to by jí nelíbilo, kdyby jsme přinesli jen svou fotku, nebo " na tu naší společnou se ani nepodívala, koukala jen na tu Vaší společnou". Jsem fakt z toho nešťastná, když jsou spolu sami, sám říká, že poslouchá jak hodinky. Jsem v situaci, kdy už nevím, jak dál

mramorko, ten chlap je vůči Tvé dceři přinejmenším silně zaujatý a jestli to takhle bude pokračovat dál, bude Tvoje dcera hledět, aby z takového domova co nejdřív vypadla. A já se obávám, že tohle je přesně to, oč Tvému příteli ve skutečnosti jde A nezlob se na mě, ale já bych si na Tvém místě takové bezdůvodné útoky vůči vlastnímu dítěti rozhodně líbit nenechala. Dceru máš jen jednu, nerozumím tomu, proč nezasáhneš a přítele nesrovnáš, místo toho nečinně přihlížíš, jak ji ten člověk neustále peskuje nebo na ni nasazuje psí hlavu

Možno preto, že dcéra raz - a možno už dosť skoro - odíde - na školu za prácou, za vlastným frajerom, aj keby sa Mramorka rozišla s princom aleob kýmkoľvek... No a mamička potom proste zostane sama. Ja si naopak myslím, že deti sú síce naše furt, ale treba rátať s tým, že je ZDRAVÉ, aby raz odišli a mali vlastné životy. A netreba si partnerstvo nahrádzať vzťahom k deťom, ktoré potom odmietame "pustiť", lebo sme sa kvôli nim predsa "obetovali". Mám v okolí podobný prípad a je to hrozne, nevýslovne smutné - pre všetkých zúčastnených.
Pri troche rozumu a súdnosti na všetkých troch stranách by sa snáď dalo násjť nejaké kompromisné riešenie.

Tak je fakt, že dospelý je dospelý a adolescent je adolescent - a je jasné, od koho sa asi očakáva viac: viac pochopenia, viac rozumu, menej emócií.. Bohužiaľ, Mramorka, ty si medzi dvoma mlynskými kameňmi a asi na najhoršej pozícii... Ak je už dcéra definitívne vyladená proti nemu, je to v (_._) . Asi len skresať kontakty na občasné (bez spoločného bývania), stretávať sa na neutrálnej pôde - a bez dcéry. Čo neviem, či je schodná varianta.

Selima napsal(a):

Možno preto, že dcéra raz - a možno už dosť skoro - odíde - na školu za prácou, za vlastným frajerom, aj keby sa Mramorka rozišla s princom aleob kýmkoľvek... No a mamička potom proste zostane sama. Ja si naopak myslím, že deti sú síce naše furt, ale treba rátať s tým, že je ZDRAVÉ, aby raz odišli a mali vlastné životy. A netreba si partnerstvo nahrádzať vzťahom k deťom, ktoré potom odmietame "pustiť", lebo sme sa kvôli nim predsa "obetovali". Mám v okolí podobný prípad a je to hrozne, nevýslovne smutné - pre všetkých zúčastnených.
Pri troche rozumu a súdnosti na všetkých troch stranách by sa snáď dalo násjť nejaké kompromisné riešenie.

Sel, já spatřuji dost podstatný rozdíl v tom, zda dcera opustí svůj domov "dobrovolně" a bude se tam ráda a s láskou vracet, nebo ho bude přinucena opustit proto, že jí matčin přítel neustále ztrpčuje život a vozí se po ní jako slepice po flusu

Možná je to , ale já bych si na místě matky asi nemohla vážit chlapa, který neustále s mým dítětem vyvolává nějaké konflikty a pokud by se tato situace táhla již nějakou dobu, takový vztah by mě - na moji povahu - brzo přestal bavit Chlapů je na světě dost, dítě mám jen jedno a dítěti jsem povinna zajistit klidný a šťastný domov do té doby, dokud je na mně finančně a existenčně závislé. A pokud dospělý muž není schopen nadhledu, tolerance a kompromisů, je dle mého soudu k dalšímu spolužití v mé rodině naprosto nevhodný a já bych vážně uvažovala o tom, že pánovi navrhnu - pro začátek - oddělené bydlení a vztah pouze formou schůzek

Upravil(a) Kiara (2. 11. 2015 22:08)

Mramorko, jasně,  i Praha se zdá být pro výběr partnera malá co se nabídky týče, ale raději být sama a v klidu než se žárlivým a zakomplexovaným chlapem.

Kairo, přesně sdílím tvůj názor. Spolu nežijeme, jsme spolu jen o víkendech. Nějak začínám už toho mít dost, jsem z toho unavená život je tak krátký, tak proč řešit nedobrovolně hlouposti

Kiara napsal(a):

Selima napsal(a):

Možno preto, že dcéra raz - a možno už dosť skoro - odíde - na školu za prácou, za vlastným frajerom, aj keby sa Mramorka rozišla s princom aleob kýmkoľvek... No a mamička potom proste zostane sama. Ja si naopak myslím, že deti sú síce naše furt, ale treba rátať s tým, že je ZDRAVÉ, aby raz odišli a mali vlastné životy. A netreba si partnerstvo nahrádzať vzťahom k deťom, ktoré potom odmietame "pustiť", lebo sme sa kvôli nim predsa "obetovali". Mám v okolí podobný prípad a je to hrozne, nevýslovne smutné - pre všetkých zúčastnených.
Pri troche rozumu a súdnosti na všetkých troch stranách by sa snáď dalo násjť nejaké kompromisné riešenie.

Sel, já spatřuji dost podstatný rozdíl v tom, zda dcera opustí svůj domov "dobrovolně" a bude se tam ráda a s láskou vracet, nebo ho bude přinucena opustit proto, že jí matčin přítel neustále ztrpčuje život a vozí se po ní jako slepice po flusu

Možná je to , ale já bych si na místě matky asi nemohla vážit chlapa, který neustále s mým dítětem vyvolává nějaké konflikty a pokud by se tato situace táhla již nějakou dobu, takový vztah by mě - na moji povahu - brzo přestal bavit Chlapů je na světě dost, dítě mám jen jedno a dítěti jsem povinna zajistit klidný a šťastný domov do té doby, dokud je na mně finančně a existenčně závislé. A pokud dospělý muž není schopen nadhledu, tolerance a kompromisů, je dle mého soudu k dalšímu spolužití v mé rodině naprosto nevhodný a já bych vážně uvažovala o tom, že pánovi navrhnu - pro začátek - oddělené bydlení a vztah pouze formou schůzek