Oznámení

19. dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

19. dubna : Obyčejný citrón a jeho netradiční využití beze zbytku. V kuchyni i v domácnosti je skvělý pomocník!

19. dubna : Rodičovství podle zvěrokruhu: Štíři jsou přísní, Panny umí ustoupit.

#1 13. 3. 2006 20:36

Crabat
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Krušné hory
Registrovaný: 24. 1. 2006
Příspěvky: 2073

Voda

Hluboká místy, utajená, plná života.

Když jako hladina zrcadlí naši mysl,
náhle zavibruje dotykem nepoznaného
pohupujících se představ rozechvění,
než se rozhodneme ponořit v ní, očistnou
koupel hledání pravdy našeho prozření.


Crabat

Není tady

 

#2 13. 3. 2006 21:20

Dita.L
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 9213

Re: Voda

Tichem tajemne krajiny vsednich dni
rozverny potucek nacal svou pout
cisty a nevinny
o tom ze stane se rekou ted sni
rekou dravou co na ceste dlouhe
brehy pohladi v dobrote pouhe
a v nadeji vsi_

prirodo mocna, chran ho vsech vin
divko pohled, prave tu narodil se tvuj syn

Upravil(a) Dita.L (13. 3. 2006 21:22)


Odpovídám za to co říkám. Ne za to, jak ty tomu rozumíš.

http://alterna-tickers.com/tickers/generated_tickers/7/71x35tm2w.pnghttp://alterna-tickers.com/tickers/generated_tickers/d/dflqakn4e.png
http://alterna-tickers.com/tickers/generated_tickers/2/2cxnuzbkh.png

Není tady

 

#3 14. 3. 2006 10:17

Crabat
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Krušné hory
Registrovaný: 24. 1. 2006
Příspěvky: 2073

Re: Voda

Otisky v písku na pobřeží.

Zvedl se vítr a načechral hřbety vln. Jemná vůně, která tu ještě před okamžikem visela v prostoru, unikala pryč nad hladinu i podél pobřeží. A tu již první vlny začaly smývat otisky v písku. Dolíčky podpatků obsadila bílá pěna, aby zahladila reliéf stop. Každým dalším vodním nájezdem se částečně odplavila, ale mizely s ní také poslední známky, že sem někdo vstoupil. Obloha měnila barvu i tvar a zároveň stupňovala napětí. Snadno vytlačila vzpomínku z mysli a odsunula ji k prahu snových vidin. Posléze nezůstalo jediného záchytného bodu, že tudy prošla, že vůbec existuje.

Věděla to?.. Zvolila tenhle vstup od moře s úmyslem, aby za sebou zakryla stopy?.. Anebo je to jen souhra náhod karmických souvislostí dávno zapomenutého jednání?.. Či ho snad vážně oklamaly smysly a ona ve skutečnosti není?! - Mysl si s ním pohrávala v náporech větru blouznící naděje. Vlny již dosahovaly skoro až k němu, každou chvíli ho některá z nich olízla. Bylo stále obtížnější uvěřit tomu, že ji potkal. Snad se mu zdála ve snu, jistěže reálná, ale tam za horizontem, na druhé straně vědomí.

Říkala něco. A ona slova se ještě nesetřelá chvěla v paměti. Rozhovor, který si zpětně promítal, přeci sám o sobě musel být důkazem jejího bytí. Nebe úplně zešedlo, začínalo pršet. Drobné kapky chladivě dopadaly na rozpálenou tvář. Trochu zklidněný se vydal pomalými kroky napříč dunami. - Což s ní však nerozmlouval po celý život jen ve svých představách?..

„Musím ji znovu zahlédnout, jestli tu byla. Nemohla se tak ihned vytratit!“ – Leč prostor mu do tváře čišel naprostou samotou. D隝 zesílil, přilepil mu šaty k tělu. Ale on nevnímal, provázen vidinami. Horečné myšlenky pozvolna ustávaly, duší pronikalo mrazivé prázdno. Malátná únava rozevřela náruč, vábila ho ke vstoupení, aby v ní utonul. Poddal se jí a nechal vést větrem, splynul s bouří i stal její součástí.

Potom v nesmírné dálce přes pochmurné valéry šedivých tónů mlhy zahlédl jasný bod, kterak se kolébá na vlnách. Nedokázal však rozlišit, jestli ho vnímá vizuálně nebo jen nitrem. Bludička naděje, prstýnek zpečetění, který zas dává odvahu znovu se nadechnout. Usebral svoji mysl, soustředil v tajemné světlo, pronikl dálkou, odplavil pochybnosti. A jako esenci bytí vytáhl ze dna své touhy harmonii očistných představ neuchopování. Co se jak píseň rozezněla kolem, naplnila ho slovy i refrénem. Nechtělo se mu, pravda, je příliš opakovat, jiná bytost v něm samém je zakryla sítí rybářských ok. Tak zněla v něm a na povrch jediného záchvěvu; v bouři nastalo ticho, jen vlny se vzdouvaly.

“Ve své mysli tě zas mohu spatřit a je úplně jedno, odkud momentálně přicházíš a z které sféry. Od věků sestupuješ se mnou, nebo jsme provázáni neviditelnými pouty nadějí, zapřísahání, vzpomínek. Neztratíš se mi, protože pocházíš ze stejné planety jako já, se stejnými zákony v srdci, kdekoliv ve vesmíru se najdeme! Zde je i vysvětlení umístění v prostoru: Já jsem Tvým důvodem pobytu tady a Ty zase pro mne! Možná nám společně nevyjde současný život, pak tedy, přes propast zrození, vstoupíme do nového. Ne, touha po Štěstí a Ne, touha po Naplnění, nýbrž chápání, ctění zákonů Lásky je to, co nás svázalo! - Milovaná i zbožňovaná, odmítaná i zavržená, průvodce na mých cestách životem.“

Nebe se od pólu k pólu rozeklenulo duhou smíření, slunce prolamovalo zbytky mraků. Kročeje, které nenávratně smyla voda, navzdory tisícerému spláchnutí byly patrné všude kolem. Osamocený racek nabral vítr pod letky, stoupal ve spirálách podél útesu vzhůru. Jako cesta duchovního usilování, jako úděl. Ačkoliv s ním nalézal paralelu, netoužil vzlétnout. Přál si zapustit kořeny hluboko do země, přerůst sám sebe. Zůstat zde, na místě porozumění, věčně se dívat do dáli. Nechat kolem sebe plynout tok času, zatímco povětrností vlivy osvědčí jeho trpělivost. Čekat, a mezitím se vzdávat všeho nepotřebného, čekat, až se rozpomene a přijde. Aby ji mohl skrýt do svého stínu, potěšit zpěvem ptáků, co usedli v koruně.

Kolikrát takhle stál, až celý zestromovatěl.., v hlubinách věků jej mnohdy pokryla kůra. Nebylo snadné vystihnout pravý okamžik sestoupení, potkat ji v patřičný čas na správném místě. Ve vesmírných dálkách čas plyne jinak, občas se minuli o celá staletí. Tehdy právě přestrukturalizoval stav bytí, čím dále od sebe, tím obtížnější setkání. Čekal na ní – dlouhověký – tisíce let, a ona ho mezitím vícekrát minula. Když se však potkali, poznali se, a v jakémkoliv stavu. Vedle sebe na povrch vyplývala jejich prapodstata. Slzy štěstí odplavily stáří i bolest, život konečně získal určitý směr.

„Jen na malou chvíli se vzdálím, zde peče přísahy životního dechu. Až se Tvé putování skloní k obzoru a znovu se rozhodneš vejít do světa, budu nedaleko po Tvém boku, vstoupím s Tebou. Nebo Ty jsi má naděje, mé světlo, jsme spolu skrze Cestu spojeni do věčnosti.“ – Slyšel se říkat poslední slova předchozího vtělení. Pak ji však dlouho nemohl nalézt, svět se tak změnil.., zdálo se, že mu opět naroste kůra. Vstupoval do lesů za jasných měsíčních nocí a vzýval duše stromů, aby ho přijaly mezi sebe. Byl domovem tam, už nepatřil mezi lidi, stále více se odtahoval, podléhal transmutaci. Věděl, že ho nakonec porazí, nepopřejí mu klidu, osud stromů byl ve věku pomatených lidí příliš krátký. Ale nezoufal, radoval se z toho, tím dříve se s ní na druhém břehu setká.

Moře se zklidnilo ve ztišení výbojů jeho srdce. Zde je to místo přijetí osudu. Raději živly, než člověk. Raději vyvrácen větrem, než pilou. Hluboké porozumění a souznění s tímto nehostinným krajem, to protože tudy prošla. Svým příchodem, i když se nezdržela, posvětila tento prostor na místo setkání. Kam jen se ohlédl nalézal její stopy. - Otisky minulých životů v písku na pobřeží.


Crabat

Není tady

 

#4 15. 3. 2006 16:44

Crabat
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Krušné hory
Registrovaný: 24. 1. 2006
Příspěvky: 2073

Re: Voda

Voda

Na zastrčeném místě,
vysoko v horách,
jsem potkal vodu.
Přicházela čistá, nezkalená,
protékala kolem
a snad na ní něco ulpělo ze mne,
nebo pak už jsem byl volný.

I les se prozářil svěží zelení,
otočil v ústrety čelem
a vdechl do mě hluboký klid.
Pak stín mlhavé myšlenky
přelétl přes paseku
a ona to byla - průzračná,
jež mi určila život
vedený v srdci přírody.

Tam dole,
kde protékají špinavé stoky řek,
jsem necítil radost.
Snad je skutečně voda
nadaná cizí mocí,
aby zrcadlila lidskou duši.

A páchnoucí anebo křišálová,
vždy nám určuje naši povahu,
a podle toho, jak o ní pečujeme,
se nám její odraz
ukládá do srdce.


Crabat

Není tady

 

#5 16. 3. 2006 12:48

Ca
Host

Re: Voda

Miluji řeky

Miluji řeky v letním ránu, kdy slunce protkává svými paprsky koruny stromů až k jiní hladině.
Omámená každodením rytuálem probuzením oparem mlhy nad hladinou.
Vodní ptáci přistávající na její hladině s pokřikem vábení.
Slunce, když pomalu vysává ranní mlhu, ohřívá, češe její vlnky a stará se o jejich třpyt.
Mám ráda řeku klidnou i rychle tekoucí, tiše zpívající i hlučně řvoucí.
Řeka je silný tok energie,  tok krásy, tok pohody, tok lásky, tok naděje, tok přátelství, tok času ...
Znám i řeku přijímající energii z nebe v podobě deště, kdy nabírá sílu na svojí dalekou cestu.
Jak důvěrné jsou mi večery pozlacené hladiny zapadajícím sluncem, která pomalu tmavne,
aby mohla nabrat stříbrný pozdrav měsíce, s přáním dobré noci.
Ona zna ještě místa neposkvrněná, teče si v náručí dvou břehů, krásných stromů, sklal, lesů a luk.
Jen když se po ní vydáte, tak jí pochopíte a porozumíte jejím zpěvům a nářkům.
Je krásná i z kamenného mostu ale krásnější je, když smíte na ní plout a být s ní na její pouti životem,
každý rok aspoň chvíli ....

 

#6 16. 3. 2006 14:36

Crabat
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Krušné hory
Registrovaný: 24. 1. 2006
Příspěvky: 2073

Re: Voda

Moc krásné Čha, úplně jsi mě dostala do té nádherné nálady ranního vstávání u tekoucího proudu, jako bych se tam právě teď probudil. Ale též jsi mi tím připomněla jeden text povídky, který pojednává o takovém zastavení na noc u řeky. Tedy zde je:

Stenovo putování

Po dlouhém únavném pochodu přetínala cestu širokým obloukem řeka. Zde se již musel zastavit. Pokoušel se za postupujícího šera hledat brod, ale nerozeznával přesně, kde končí pobřežní porost a kde lze vstoupit do vody. Nasbíral si otýpku chrastí a suchých stvolů rákosu, vyhlédl nezarostlé rovné místo, na němž bude možné přespat, a rozdělal oheň. V kotlíku uvařil trochu naklíčeného obilí, k němuž měl pár ředkviček, potom postavil vodu na čaj. Když začal bublat, nasypal do ní sušené byliny, kotlík ihned odstavil a oheň zadupal, aby ho nepovolané zraky nemohly náhodou objevit. Usrkával horkou tekutinu a pozoroval temnící stíny stromů, jak se rozlévají po hladině do matové šedé černě. Občas vytvořilo vzdutí vlny slabý odlesk, jenž se na kratičký okamžik zatřpytil do očí. Rozeznával též mnoho zvuků, které s sebou řeka nesla. Nejen šplouchání vody, ale i jakýsi šum a dupot pobřežních tvorů, skřehotání žab, do toho neúnavný cvrkot cvrčků. Kdesi zahoukal sýček, pak nad hlavou ucítil mávání těžkých, téměř neslyšných křídel. Na vteřinku mu před vnitřním zrakem vytanula podoba té, kterou v sobě tolik bezúspěšně zapíral. Mysl byla vedena unikavými představami vzpomínek, jež se slévaly s vjemy tajuplného nočního prostředí. Kdesi na rozhraní mezi snem a bděním donekonečna putoval imaginárními prostorami, než mu konečně vědomí začaly zastírat vlny spánku. Ještě dlouho k němu však doléhaly výrazné zvuky projevujícího se života, spjaté s břehem plynoucího toku v nesčetných meandrech a mrtvých ramen.

Ráno ho zastihlo čilého v příjemné náladě. Stíny noci odezněly, proud řeky je uchopil, odplavil. Bylo ještě velké chladno, přesto Stenovi nezbývalo, než se ponořit do studené vody a přeplavat na druhou stranu. Šaty svázal do uzlíku, připevnil si raneček páskem k hlavě, aby měl obě ruce volné. Pak udělal několik rychlých dřepů a poskoků na místě, potřeboval rozproudit krev, a odvážně vkročil do ledového říčního objetí. Plaval mocnými tempy k druhému břehu, studená lázeň ho bez oddechu bičovala vpřed. Jeho paže i nohy rozrážely hladinu divokou rychlostí, až umdléval. Když se mu nedostávalo kyslíku, náhle jej konečně zalila vlna tepla. Z vody vylézal spokojený, klidný, beze spěchu. Tisíce mrazivých - horkých jehliček opouštělo jeho pokožku, tělem se rozlévala nepředstavitelná úleva a blaženost. - Hbitě se oblékl a svižným krokem vyrazil k horám.


Crabat

Není tady

 

#7 1. 4. 2006 10:13

Pandorraa
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 21400
Web

Re: Voda

Noc u nás

Na nebi hvězdy, hluboká noc
pod nimi lidé, v očich bezmoc
pěsti zaaté vzteky
zachmuřené tváře
temný hukot řeky
stříbrná měsíční záře

Děs zračí se v pohledu zarytém
bílý sníh
prudké jarní deště
horské prameny
to jarní vody
valí se městem
kalně korytem

Lide jen tak tu stojí
zoufalstvi je vždy spojí
před lety nechápali
teď se bojí

Přírodo, ano ty můžeš
ale prosím
nebuď jako my
lidi...


Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.

Pomluvy vymýšlejí závistivci, šíří je blbci a věří jim jen idioti.

Není tady

 

#8 29. 5. 2006 0:51

host eska
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 21. 4. 2006
Příspěvky: 1299

Re: Voda

Proč nejkrásnější z vod je pro mě moře

když zapadá slunce a topí ho nad obzorem
když šplouchá jako jiná z vod a přesto duní
když s ním vstávám, dávám si ho ke snídáni
je nejkrásnější z vod a do něj všechny ledy tají...

pak dělám stopy v písku a smývá je
a ponořím se do něj a neskončí dokud nedoplavu
a nadnáší mě ve svém proudu
chladí krev i hřeje v noci
vítr vane bez pomocí a bere deště hor
a dává vlhkost do prostoru
předpovídá nepohodu
a bouře
v celé kráse postupuje
ostovy jsou jako roje
když obeplouvá křížník velrybu

nemá dvakrát stejnou barvu
světlo hvězd si nenechává
zvuky města  pohlcuje
a jako šum si vítr duje...
pak sama stojím na pobřeží
smečka toulavých psů
.... už za mnou běží
a ve vlnách už neznám strach...

Upravil(a) host eska (1. 6. 2006 18:48)


všichni u podpisu moudře hovoří, a já budu mluvit, až mi lýtka dohoří... bo nejsu žadny rétor big_smile
http://www.kamelie.ic.cz/sm1_soubory/sm29_mal.gifhttp://www.bahno.cz/minismile/ms_2294.gifhttp://www.bahno.cz/minismile/ms_2294.gif

Není tady

 

#9 29. 5. 2006 19:22

poletucha
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Praha
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 2535

Re: Voda

Margarita Aligerová

Znala jsem ženu. Byla jak řeka,
zářivá, tichá, pokorná,
zdánlivě nehluboká, mělká,
však nedohleděl ses v ní dna.

Tuláci unavení městy
z kratochvíle či s nadějí,
stáčeli k ní své chvatné cesty
a různě nadbíhali jí.

Zmáčení, s podlomenou vůlí,
prchali, jen vír kalu zbyl.
Jestliže mnozí utonuli,
jeden se plavat naučil.

Není tady

 

#10 30. 5. 2006 12:40

Crabat
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Krušné hory
Registrovaný: 24. 1. 2006
Příspěvky: 2073

Re: Voda

Tajemství

Stojíš na planině, ze tří stran lemované lesem. Za stromy je tajemství skrytého. Jen nalevo protéká řeka. Je vidět na druhý břeh, kde pokračuje les, ale ten je již mírně rozpitý pásy mlhy. Které jdou ve vrstvách za sebou, takže podle nich rozeznᚠhloubku vzdálenosti. Ty se však dívᚠpo proudu toku, jak se v dálce ohýbá, zavlní, prostorově rozřízne krajinu a pak mizí.

Je to nádherný výjev a magicky Tě poutá, avšak je rozkrytý, známý a vlastně se nikudy nedá přebrodit na druhou stranu, ani jít podél. Kdežto les nabízí překvapení. Dosahuje až ke kamenitému břehu, po němž lze jenom klopýtat, zatímco neprobádané pěšiny ticha, jež vyšlapala spárkatá zvěř, vybízejí k následování pocitu odhalení záhad, jež na nich leží.

V tom Tě mezi větvemi zaujme pohyb. Tvá mysl i pozornost je soustředěna už jenom tamv předjímání úžasných věcí příštích. A kdyby se neozval ten hlas, nezastavíš.., ale kdosi v poslední vteřině, než budeš navždy polapena příšeřím klopýtání unikavých záhybů mysli, jako by uvnitř Tvé bytosti varoval: "Otoč se, než zmizí."

A Ty se ohlédneš, roztěkaným pohledem opřeš o krajinu, naposledy ji namapuješ jediným mžiknutím víček a již se chceš pozorností vrátit, když se do očí zatřpytí nějaký odlesk. Pohlédneš pozorně zpátky, ale protože jsi mezitím již stačila udělat další krok, nic tam není. Dojde Ti to, proto zastavíš a couvneš, protože někde za čelem mᚠpořád onen výjev stříbrného lesku, který byl tolik odhmotněný a průzračný.

Najednou ho uvidíš v plné kráse. Přes řeku se obloukem klene prakticky průhledný křišálový most. Nádherný a oslnivý, jak na něj právě teď dopadají paprsky slunce, jež ho odkryly Tvému pohledu, protože jsi stála ve správném úhlu. Krok jinam a neodhalíš ho, navždy zůstane skryt Tvým zrakům. Tehdy poklekneš a skloníš své čelo: "Děkuji Ti Pane", pak vstaneš, dojdeš k němu a přejdeš ho.

Nikdy už nebudeš stejná! Protože se Ti podařilo vstoupit do nejoslnivějšího Tajemství tohoto koutku vesmíru.


Crabat

Není tady

 

#11 19. 6. 2006 14:54

Crabat
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Krušné hory
Registrovaný: 24. 1. 2006
Příspěvky: 2073

Re: Voda

Mořský koník

Koníku mořský, hopsající,
veselý, rozjásaný, s velikou kapsou...
Ponořeného stavu bílé pěny
nad hlavou, kde se tříští vlny o břeh.
Mnoho pozdravů za tebou do hlubin
sestupuje jako přesměrovaný tlak
nepřeberných významů odeslání,
jež tě dostihlo na pozadí splývavých řas.

Ještě dnes se rozeběhneš do dáli
modrého horizontu naděje,
kde lastury tiše odnáší vířivý proud
na cestě odevzdání vstříc tajemství.
Do něhož vejdeš radostným poskokem
splývavým tempem unášení
mezi pulsací rytmických pohybů,
k nimž jsi vyvolen. Ani se nezachytíš
stébel travin, co se kolem vinou.

Nad písčinou unikavou
omytou rozebíháním oceánu
korálovými útesy přitlumených vzedmutí,
rozprostřenou, ztajenou, ponořenou
ve stínech přelévajících se nájezdů hřbetů,
co se rozhýbaly vstříc rozlehlým plážím.

Do tvých očí, odkud je pozoruješ
upoután na místo zapadajícím sluncem
a jenom smutek, únava, očarování,
teskný, tíživý pocit z odloučení
od dráhy koníka, co se rozeběhl
po proudu událostí vybízejících ku spěchu.

Jen zamávání a dotyk očí, dotyk mysli
pocity zčeřenými protáhlých paprsků
odražených od hladiny významem unikání
předurčených tras, co ubíhají jinam
drahami zpěněné pulsující krve.


Crabat

Není tady

 

#12 24. 6. 2006 9:30

Crabat
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Krušné hory
Registrovaný: 24. 1. 2006
Příspěvky: 2073

Re: Voda

Tak, správně by tu Poletucha neměla být. Protože jinak neposlouchá, co jí říkáme. Ale bylo dobré, že jako poslední zazněla Tvá slova, Pí. Nebo v ní zůstanou otisknutá jako kýžený vjezd do přístavu, zatímco se plaví na širém moři. Pozoruje přitom brázdu za lodí a nad hlavou let albatrosů. Její mysl nadále bloudí při horizontu, kde oblaka splývají s hladinou.

Jen očekávání.

Vyhlíží, až nějaký obrys zhmotní tvary, aby na něm zachytila svou pozornost. Avšak nic takového nepřichází, jen daleká cesta. Vzlínající fantasie rozhozená do prostoru kolem, s přilepenými podpatky na cárech mraků. Všechny povstávající konkrétní vjemy se vzápětí rozpouští všudypřítomnou vláhou, pouze rychlá fregata s napnutými plachtami určuje její polohu i dráhu směru.

A tak to má být. Nebo v čase naslouchání nekonečným přelévajícím se vlnám zrajeme. Nelze přeskočit tento proces, ale vstoupit do něj, splynout s latentní Nadějí, jež se v každém okamžiku může otevřít s projasněným nebem odkudkoli. Prozatím však jen samota a moře.

Pevné sevření bezpečí zábradlí na rozhoupané palubě a prška slané vody, co se nám se závanem větru opře do tváře.


Crabat

Není tady

 

#13 15. 8. 2006 18:50

Růža
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Jižní Morava
Registrovaný: 20. 1. 2006
Příspěvky: 1098

Re: Voda

Můj zážitek ze sjíždění Vltavy začátkem července.
Až na nějaké hysterické dámy to na vodě byla pohoda. První dva dny jsem jela na raftu - tam ta hysterie zcela zbytečná - omlouvám je pro neznalost - a další dva dny jsem byla přidělena k jednomu mladíkovi, který měl zase hysterického kamaráda na kanoi a pak už byl klid a pohoda a zpěv ptáčků, vážky, kachny s kačenkami, Český Krumlov bez chyby,
Japonky  v rukavičkách, ač bylo 33 st.C.
Sjela jsem všechny splavy a šlajsny bez ztráty bodu - v Č.Krumlově jsme sjeli splav jako jedni z mála smile Někteří na raftu prospali opojeni vínem celý den a pak spáleni kňučeli - dobře, že nesmím pít. Je to zrádné v tom vedru. Poslední večer byla bouřka - to jsme byli už před Boršovem a tak jsme zabrali hostinec nad Dívčí skálou a slečna hospodská se zprvu mračila a pak měla otevřeno o dvě hodiny déle - protože se dost bavila - kamarádi ze Zlína jsou opravdu veselí. V pátek konečná v Boršově a přesun ve vyhřátém autě domů. A tak se těším na další řeku.

Upravil(a) Růža (15. 8. 2006 18:52)

Není tady

 

#14 15. 8. 2006 21:30

Pedro
♥♥♥♥---
Místo: Vysočina
Registrovaný: 4. 8. 2006
Příspěvky: 457

Re: Voda

Vodě

Zářivá barvo života.
Hloubka je Tvoje nahota,
hladina - klenbou Tvého dne
a nocí - ticho bezedné.

Není tady

 

#15 3. 9. 2006 18:52

Hahnčí
♥♥-----
Registrovaný: 21. 4. 2006
Příspěvky: 49

Re: Voda

.....duhové oči kaluží básníkům nabízí rým.....

Není tady

 

#16 10. 9. 2006 8:59

Káča
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Morava
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 2802

Re: Voda

Je to krásné-číst ty básně a myšlenky. Je pravdou, že příroda celkově v nás vyvolává vzpomínky, myšlenky a pocit svobody a vyjímečnosti.
Bydlím sice na větším sídlišti, ale na konci-takže když vyjdu z domu, jsem za 5 minut u řeky v přírodě. Přímo miluji, když můžu jít sama, pomalu, užívat si ticho a šumění řeky-strašně mně to uklidňuje a přináší nové nápady a řešení v různých problémech. A vůbec mi nevadí, že je to i v dešti, nebo zimě(to poslouchám i křupající sníh pod nohama).
Mám taky už asi 5let kazetu s přírodními zvuky-je to les, šumění listí a potůčku, sem tam cvrlikají ptáčci-když nemůžu do přírody, nebo večer je to úžasná relaxace-jen zavřít oči.

Není tady

 

#17 14. 9. 2006 20:56

malytrpaslik
♥♥-----
Registrovaný: 11. 8. 2006
Příspěvky: 26

Re: Voda

U STUDÁNKY
Josef Suchý

Po jitřní olšové jehnědě
paprsek sklouzl
z jasného nebe.

Průzračná voda zrcadlí je.

Ve svěže zeleném rámečku,hle,
i naše dávná
svatební fotografie!



Od dětství miluji lesní studánky- maličké jak dlaň,
průzračné jako vánek i temné jako noc.
Když zavřu oči vidím zas poskakovat malinkaté žabičky i srnku co se přišla napít.
Jen škoda,že na ty na které mám nejhezčí vzpomínky už nejsou.
Nejsou tam malebné studánky, není tam ani pohádkový les a nežijí ani dědeček s babičkou, které jsem tolik milovala.
Zbyly jen krásné vzpomínky...

Není tady

 
NÁŠ TIP:

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů