|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Rosieta napsal(a):
Judyna napsal(a):
Eva. napsal(a):
Měla bych strach jít do důchodu za takovýchhle okolností. Že mi důchod nebude stačit a nemám na důchodový věk našetřeno, abych si mohla užívat a nemusela počítat každou korunu.
Já taky a snažím se všelijak zabezpečit (to proto, že žiju dlouho sama, takže se spoléhám jen sama na sebe). Ale mám zatím práci, kdybych o ni přišla, tak u nás je bohužel poptávka jen po mužských technických profesích. Ty jsi ekonomka, ty bys práci taky možná sehnala.
O to víc myslím dopředu a nenechávám to být.Tohle by mě strašně deptalo, to menší město, kde nejsou možnosti .
Člověk pak život proškudlí plnej strachu, že nebude mít na rohlík , když se něco stane .
To lidi drží strašně při zemi, nejsou v rozletu , nemůžou se sebrat a když maj chut , utrácet penízky občas za blbosti .
Posunuli jsme se sice trochu 
, ale ať, i tohle výše napsané je docela zajímavé. Ano, je dobré mít na důchod své vlastní bydlení + něco našetřeno. Obojí naštěstí mám. Ale je třeba nezapomínat - žijeme teď a já dnes ty, co odcházejí do předčasného důchodu byť ho mají pak nižší, chápu. Vždyť tím získají dva, tři roky klidnějšího života teď, dokud je ještě nesužují choroby.
Kolega v bývalé práci pořád snil: Až dodělám barák a našetřím dětem, koupím si surfovací prkno, začnu lítat paragliding atd. atd.... Pak dostal po padesátce infarkt, za pár let druhý, , no - peněz má v důchodu fůru, ale nic z toho, o čem snil už nemůže - a navíc už ani nechce, podobně jako Rosieta, určité zpohodlnění asi přirozeně s věkem přichází.
A já najednou překvapeně vidím - i s minimem financí kupodivu vyžiju a přitom neškudlím, ani se vlastně nějak neomezuju a radost (výlet, kultura apod.) si klidně dělám.
Pointa?: Je to částečně i díky tomu maloměstu, kde bydlím. Ano, s prací je to tu mizerné. Ale: Zahrada a bazén u domu je mojí obrovskou radostí a relaxací. Do lesa to mám 5 minut pěšky, stejně tak do našeho divadla, kina, galerie. Taktéž i na nákup (to kdybych ve stáří už nemohla řídit auto, těch 300 m se snad dobelhám.) To potřebné se tu nakoupí a nejsou tu obchoďáky a lákadla, která lidi svádějí ke kupování věcí naprosto zbytných.
Ale hlavně - kořeny našeho rodu zde po staletí. Kamarádi a známí od školky poteď. Velká část rodiny kolem, nedaleko. Toho všeho si tu nesmírně užívám. Zlaté naše maloměsto. 
Není tady
Žiju taky v menším městě, 16 tisíc obyvatel. Ale kdyby bylo třeba, půjdu za prací i do Prahy. A na víkendy budu jezdit domů.
Taky žiji sama již 10 let a snažím se na stáří zabezpečit. Vlastní byt a nějaké úspory. Poučena z rozvodu nespoléhám na to, že by mě "zachraňoval" svým příjmem partner. Partner dneska může být a zítra být nemusí. Auto nechci, nejsem řidič, bojím se.
A žiju naplno, děti jsou dospělé a samostatné a já si užívám. A taky je trošku podporuji, hlavně dceru s rodinou, kde jsou malé dětičky. A synovi to šetřím. Co bych je nepodpořila, když můžu a chci.
Moje maminka je v důchodu od svých 52 let. Je mi 53 a nechtěla bych být v důchodu. Jsem ráda, že mám práci a dostanu se mezi lidi.
Niky, koukám, že ses naplno vrhla "do víru vášně". Tak ať vám to vydrží a zamilovanost přejde v lásku.
Není tady
Dorka napsal(a):
Jses si jista, Majko, ze “kdyz pujdes do duchodu a budes MIT NA NEJ NASETRENO“, ze...
budes z i t d u s t o j n e ???
(neboli v “dostatku“ ?)
Dorko, i ty jistě víš, že nikdo si nemůže být ničím jistý. Ale může se na stáří a důstojný život v něm připravovat. A když se třeba nedožije, zůstanou finance dětem. Rubáš nemá kapsy. A když se dožije, pořád lepší, mít zálohu pro strýčka příhodu, než si muset k důchodu přivydělávat, aby člověk vůbec přežil. A co bude dělat, když už nebude moct?
Není tady
Pravda je , že i tady funguje : člověk míní, život mění .
Můj kamarád byl extrémní šetřílek na stáří, když měla bejt romantická večeře, smlouval se mnou a chtěl mě pustit na net , kterej jsem tehdy neměla ,"že to jako finančně nahradí tu večeři " ........
K svátku jsem dostávala 7 let prošlou šedivou bonboniéru , kterých měl plnou skříň......
A v 56 letech zemřel na infarkt u moře ve Španělsku a prachy rozfofrovali příbuzní.......
Není tady
Rosieta napsal(a):
Judyna napsal(a):
Eva. napsal(a):
Měla bych strach jít do důchodu za takovýchhle okolností. Že mi důchod nebude stačit a nemám na důchodový věk našetřeno, abych si mohla užívat a nemusela počítat každou korunu.
Já taky a snažím se všelijak zabezpečit (to proto, že žiju dlouho sama, takže se spoléhám jen sama na sebe). Ale mám zatím práci, kdybych o ni přišla, tak u nás je bohužel poptávka jen po mužských technických profesích. Ty jsi ekonomka, ty bys práci taky možná sehnala.
O to víc myslím dopředu a nenechávám to být.Tohle by mě strašně deptalo, to menší město, kde nejsou možnosti .
Člověk pak život proškudlí plnej strachu, že nebude mít na rohlík , když se něco stane .
To lidi drží strašně při zemi, nejsou v rozletu , nemůžou se sebrat a když maj chut , utrácet penízky občas za blbosti .
Máš pravdu s tím menším městem - možnosti pracovní zde opravdu nejsou. Tedy pro ženy - pro muže je jich dost.
Ale jak psala Niky - výhodu mají malá města obrovskou.
A s tím škudlením - je to právě naopak - nemohla bych si ničeho užít, kdyby žila ze dne na den. Takhle - když mám nějakou finanční zásobu, nemusím tak počítat a přemýšlet, jestli si můžu to nebo to dovolit. A utrácení za blbosti - udělat si radost - je hrozně důležité. Přitom mám i "pojištěno" na stáří. aspoň něco. Jestli to bude stačit, to nevím, to neví nikdo.
Ono totiž není důležité vydělávat hodně, ale umět hospodařit. Někdo třeba vydělává 25 000 měsíčně a má pořád "holej zadek".
Není tady
Eva. napsal(a):
Dorka napsal(a):
Jses si jista, Majko, ze “kdyz pujdes do duchodu a budes MIT NA NEJ NASETRENO“, ze...
(neboli v “dostatku“ ?)Dorko, i ty jistě víš, že nikdo si nemůže být ničím jistý. Ale může se na stáří a důstojný život v něm připravovat. A když se třeba nedožije, zůstanou finance dětem. Rubáš nemá kapsy.
Je to tak.
Není tady
nemůžou se sebrat a když maj chut , utrácet penízky občas za blbosti
Zas na malým městě není tolik lákadel... takže se dá na ty "blbůstky" něco našetřit a pak to rozfofrovat jinde 
A co bude dělat, když už nebude moct?
Bejvalo dobrým zvykem, že se postaraly děti...
Dneska je to spíš naopak
Upravil(a) helena (4. 2. 2016 11:21)
Není tady
Judyna napsal(a):
Máš pravdu s tím menším městem - možnosti pracovní zde opravdu nejsou. Tedy pro ženy - pro muže je jich dost.
Ale jak psala Niky - výhodu mají malá města obrovskou.
A s tím škudlením - je to právě naopak - nemohla bych si ničeho užít, kdyby žila ze dne na den. Takhle - když mám nějakou finanční zásobu, nemusím tak počítat a přemýšlet, jestli si můžu to nebo to dovolit. A utrácení za blbosti - udělat si radost - je hrozně důležité. Přitom mám i "pojištěno" na stáří. aspoň něco. Jestli to bude stačit, to nevím, to neví nikdo.
Ono totiž není důležité vydělávat hodně, ale umět hospodařit. Někdo třeba vydělává 25 000 měsíčně a má pořád "holej zadek".
Tohle mám stejně.
Není tady
Judyna napsal(a):
Rosieta napsal(a):
Judyna napsal(a):
.Tohle by mě strašně deptalo, to menší město, kde nejsou možnosti .
Člověk pak život proškudlí plnej strachu, že nebude mít na rohlík , když se něco stane .
To lidi drží strašně při zemi, nejsou v rozletu , nemůžou se sebrat a když maj chut , utrácet penízky občas za blbosti .A s tím škudlením - je to právě naopak - nemohla bych si ničeho užít, kdyby žila ze dne na den. Takhle - když mám nějakou finanční zásobu, nemusím tak počítat a přemýšlet, jestli si můžu to nebo to dovolit. A utrácení za blbosti - udělat si radost - je hrozně důležité. Přitom mám i "pojištěno" na stáří. aspoň něco. Jestli to bude stačit, to nevím, to neví nikdo.
Ono totiž není důležité vydělávat hodně, ale umět hospodařit. Někdo třeba vydělává 25 000 měsíčně a má pořád "holej zadek".
No jo Judy,ale ted je otázka čemu říkáš "dovolit si " .
Jak často jezdíš na dovolenou, nebo někam na víkend ? A jak často chodíš do restaurace, do divadla a na výlet ? To je totiž strašně relativní........
Není tady
je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".
Není tady
helena napsal(a):
je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".
jedna moje starší kamarádka říká - "nemusím všude být, všechno vidět a zkusit....." ..........v tom je taky kus moudrosti
(podotýkám, že by na "to všechno" měla....)
Není tady
"nemusím všude být, všechno vidět a zkusit....."
Asi je na to potřeba určitej nadhled a tedy i věk, umět si vybírat - nakonec i v tom může bejt kus radosti. Aneb "to je fajn, že jsem byla tam a tam" je lepší, než "to je blbý, že jsem tam a tam nemohla".
Není tady
helena napsal(a):
je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".
No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .
Není tady
Rosieta napsal(a):
helena napsal(a):
je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .
Akorát že pod pojmem "užívat si" si každý můžeme představovat něco jiného........podle svého založení
Není tady
Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej
Ale prd a vořech... "většinu peněz strkat do štrozoku" umí i obyvatel velkoměstskej. Takovej kolikrát ani "jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě" nemusí mít.
Není tady
Mne zadny Aqua a obed na vylete nechybi... Ja bych “uzivani si“ videla tak v 2x do roka na tri tydny k mori, bez starosti s cestou, ubytovanim a stravou. Ve dvou. Taky si to uziju, az toho “partaka“ najdu... Aj z toho pididuchodu. Ptz., kdyz se chce, vsecko jde.
Není tady
Rosieta napsal(a):
helena napsal(a):
je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .
Rosieto, kam na to paušalizování chodíš? 
Nemám pocit, že my na maloměstě jsme "zvyklý mít ten život okleštěnej". Já si třeba neumím představit, že bych se jako většina Pražáků musela trmácet koupat do Akvaparků. Ano, občas si tam zajedu, když se mi chce (Mám to tam 16 km, takže nějak podobně jako asi průměrnej Pražák ). Ale od května do září jsem naložená ve svém v bazénu. 10 minut pěšky mám koupaliště a když nasednu na kolo tak za chvíli mám prima koupání v řece nebo jinde ve volné přírodě. No a tak jednou za rok nějaké moře si taky dám....
Ale hlavně - užívání si přeci není o tom kolikrát, kde, za kolik a kdo víc.
Mám pocit, že z přítomných babinetek si života umí snad nejvíc užívat Dorka - má upřímnou radost z takových věcí jako akvárko, zahrát si šachy apod. To ne každý umí....
Není tady
Až ve mne hrklo, když jsem v předchozím příspěvku viděla své jméno..., víš co? Já jsem prostě tak nastavená. Každý večer, když jdu se psem, si říkám, jak vám napíšu, jak se nádherně třpytilo listí v parku, a že mi to připadalo, jako bychom kráčely po křišťálovém kobercu... Ale než dojdu domů, stane se tolik úžasných věcí, že na to zapomenu...
Teď mám nejnovější báječnou zábavu - sbírám albertová semínka, sázím do kelímků a až se oteplí, šup s nima na můj pidizáhonek... To bude radosti na starém Hradci...
Není tady
Dorka napsal(a):
Mne zadny Aqua a obed na vylete nechybi... Ja bych “uzivani si“ videla tak v 2x do roka na tri tydny k mori, bez starosti s cestou, ubytovanim a stravou. Ve dvou. Taky si to uziju, az toho “partaka“ najdu... Aj z toho pididuchodu. Ptz., kdyz se chce, vsecko jde.
Dorko a kolik těch tvých par´táků bylo co tě vzali 2 krát do roka k moři ? Když máš pořád nějaký vztahy?
Na co budeš vzpomínat až budeš stará, na akvárko?
Není tady
Niky123 napsal(a):
Rosieta napsal(a):
helena napsal(a):
je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .
Rosieto, kam na to paušalizování chodíš?
Nemám pocit, že my na maloměstě jsme "zvyklý mít ten život okleštěnej". Já si třeba neumím představit, že bych se jako většina Pražáků musela trmácet koupat do Akvaparků. Ano, občas si tam zajedu, když se mi chce (Mám to tam 16 km, takže nějak podobně jako asi průměrnej Pražák ). Ale od května do září jsem naložená ve svém v bazénu. 10 minut pěšky mám koupaliště a když nasednu na kolo tak za chvíli mám prima koupání v řece nebo jinde ve volné přírodě. No a tak jednou za rok nějaké moře si taky dám....
Ale hlavně - užívání si přeci není o tom kolikrát, kde, za kolik a kdo víc.
Mám pocit, že z přítomných babinetek si života umí snad nejvíc užívat Dorka - má upřímnou radost z takových věcí jako akvárko, zahrát si šachy apod. To ne každý umí....
Tak samozřejmě že je to u každýho jinak . Ale u Dorky je to z nouze ctnost ........kromě toho , já si taky všímám detailů a vychutnám si je.........jdu třeba do zasněženýho lesa a jsem tam dvě hodiny v tý nádheře .
Ale kromě toho, taky chci jít do galerie k Bínovi a tam si dát zázvorovej čaj za 55 kč a prohlídnout si obrazy , pak jít do cukrárny , kde je knihovna a dát si dobroty a koupit klobásy - jsou to i lahůdky a číst si . A potom si sednout k řece k zámku a pak jít na oběd.
To všechno s cestou vyjde minimálně na 400 kč a to by mi skutečně chybělo, kdybych nemohla .
A znám hodně lidí, kteří by prostě tohle nedali a z mýho pohledu maj ten život okleštěnej .....jít nasucho a nemít na medovník, když jdu okolo , by mě deprimovalo .
Zrovna ted jsem se ptala svojí terapeutky, jak často chodí do restaurace a úplně jsem viděla, že nikdy ........zrudla, zapařila se a začala něco blekotat .........asi nevěděla co by řekla, kdybych se ptala na detaily........
Není tady
Rosieta napsal(a):
Dorko a kolik těch tvých par´táků bylo co tě vzali 2 krát do roka k moři ? Když máš pořád nějaký vztahy?
Na co budeš vzpomínat až budeš stará, na akvárko?
V produktivním věku mateřství jsem netoužila po užívání si u moře, užívala jsem si s dětmi, kdekoliv. Byla jsem šťastná matka, dokud mi soudy děti nezačaly rozdělovat. To trvalo smutných 8 měsíců, v konečném důsledku se ale dá říct, že JENOM. Nikdy jsem nebyla bez nich, až do jejich dospělosti. To mě naplňovalo a stačilo.
Když děti odešly, začla jsem po tom moři toužit, a taky si to naplním. Nemám potřebu vzpomínat, protože žiju dneškem, a ten je dost bohatý... Nudit se nestíhám...
To poslední manželství bylo riziko, které se proměnilo v hazard. A poslední vztah byl asi na to, abych pochopila, že "může být ještě hůře", než si myslim, ale tomu já stejně nevěřím. Hůř už bylo...
Takže tak. Já nemám žádné " z nouze cnost ", taková jsem byla a vždycky budu. I když teď zdědím dva melouny...
Není tady
co tě vzali 2 krát do roka k moři
Proč je nutný mít někoho, kdo "někam vezme"?
Protože chlapi jsou na to, aby byli ždímaný?
jsem se ptala svojí terapeutky, jak často chodí do restaurace a úplně jsem viděla, že nikdy
Jsi na ty restauračky nějak umanutá, co?
Třeba kdyby ses jí optala z čeho má radost, překvapila by tě.
Není tady
Niky123 napsal(a):
Rosieta napsal(a):
helena napsal(a):
je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .
Rosieto, kam na to paušalizování chodíš?
Nemám pocit, že my na maloměstě jsme "zvyklý mít ten život okleštěnej". Já si třeba neumím představit, že bych se jako většina Pražáků musela trmácet koupat do Akvaparků. Ano, občas si tam zajedu, když se mi chce (Mám to tam 16 km, takže nějak podobně jako asi průměrnej Pražák ). Ale od května do září jsem naložená ve svém v bazénu. 10 minut pěšky mám koupaliště a když nasednu na kolo tak za chvíli mám prima koupání v řece nebo jinde ve volné přírodě. No a tak jednou za rok nějaké moře si taky dám....
Ale hlavně - užívání si přeci není o tom kolikrát, kde, za kolik a kdo víc.
Mám pocit, že z přítomných babinetek si života umí snad nejvíc užívat Dorka - má upřímnou radost z takových věcí jako akvárko, zahrát si šachy apod. To ne každý umí....
Není tady
helena napsal(a):
"nemusím všude být, všechno vidět a zkusit....."
Asi je na to potřeba určitej nadhled a tedy i věk, umět si vybírat - nakonec i v tom může bejt kus radosti. Aneb "to je fajn, že jsem byla tam a tam" je lepší, než "to je blbý, že jsem tam a tam nemohla".
JJ, tak ako niekomu stačí pomyslieť si, že by mohol.... ísť do dôchodku, mať zajačika s ružovým, atď., tak niekomu (=mne, aby som bola konkrétna) stačí pozrieť si kultúrny program a pokiaľ ma niečo vyslovene nezaujme, s radosťou sa toho vzdám. Mám toho dosť pracovne a keď mám ísť niekam súkromne, x-krát sa nakoniec už vychystaná vyzlečiem a radšej ostanem doma... zavolám si niekoho domov, alebo ani nezavolám a niečo si pustím alebo prečítam. 
Proste som toho už videla, počula a zažila toľko, že si občas rada všeličo odpustím... (a odmietam aj pozvania, pokiaľ to nieje niečo vyslovene úchvatné, alebo pokiaľ nechcem byť s tým človekom stroj čo stoj.
Není tady
helena napsal(a):
co tě vzali 2 krát do roka k moři
Proč je nutný mít někoho, kdo "někam vezme"?
Protože chlapi jsou na to, aby byli ždímaný?
jsem se ptala svojí terapeutky, jak často chodí do restaurace a úplně jsem viděla, že nikdy
Jsi na ty restauračky nějak umanutá, co?
Třeba kdyby ses jí optala z čeho má radost, překvapila by tě.
Helčo,prosímtě nevykusuj pořád.......Dorka jasně psala, že chce jet ve dvou , tak se ptám, kdy jela ve dvou k moři , když tady píše , že aqua jí neláká a jiný věci taky ne .
A o tý restauračce jsem mluvila , protože to bylo k tématu , mluvila jsem o povolání číšník.........kdybych se zeptala ve chvíli, kdy rozebírám číšniky , z čeho má radost ....myslela by si, že mi hráblo......
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.