Zdravím Vás všechny
Mám dilema ohledně jednoho muže. Zkusím situaci popsat co nejstručněji, ale nevím, jestli se to povede.
Je mi 30 let, mám za sebou 1 vážný vztah, ukončený letos v lednu. Od té doby jsem ohledně randění mrzutá, na výběr moc není a mě koneckonců nikdo moc nezajímá. A když už ano, není v tom ten zápal, zamilovanost... Jsem hodně racionální člověk, nedám moc na city, resp. ony se těžko samy objevují. A včera jsem potkala svého učitele z VŠ, do kterého jsem byla tehdy dva roky zamilovaná a pořád na něj občas myslím, je to taková krásná a milá vzpomínka na studijní léta. Vím, že jsem mu tehdy ulpěla v paměti, protože jsem na jeho semináře chodila připravená, dalo se se mnou mluvit o probíraných knihách (učí literaturu)... včera to bylo poprvé, co jsme se potkali - po 7 letech! ačkoliv bydlíme v jednom městě.
Přišel hned za mnou a dali jsme se do řeči. Občas trapné ticho :-) je stydlín jako já :-) ale jinak jsme si hezky popovídali. Připadlo mi, jako bych u něj na semináři byla naposled minulý týden, žádných 7 let. Byla jsem nervózní jako blázen, srdce mi tlouklo... no, objevilo se přesně to, v co už dlouho doufám, spadla jsem do toho rovnýma nohama. Už to není takové to "jo, pěkný je, rozumíme si, máme společné záliby, jsme stejně naladěni, tak s ním na schůzku půjdu", je to "tohohle chci a žádného jiného".
Jeli jsme spolu autobusem, já vystupovala první. Popřáli jsme si hezký den a já vystoupila. Myslím, že jsem trošku dala najevo svůj zájem o něj, a také si myslím, že kdyby chtěl, tak si o moje číslo řekne. Proto zatím nemám v úmyslu mu psát, ale na druhou stranu si říkám, že bych byla blbá, kdybych to nezkusila, protože on by mohl být TEN PRAVÝ a čekat zase 7 let na to, než ho potkám na ulici, nebudu :-D
Co myslíte Vy? Má to cenu? Asi tím nic nezkazím, že? Ale na druhou stranu... kdyby mě chtěl znovu vidět, řekne si o kontakt
Předem díky za názory :-)