29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Zdravím Vás všechny
Mám dilema ohledně jednoho muže. Zkusím situaci popsat co nejstručněji, ale nevím, jestli se to povede.
Je mi 30 let, mám za sebou 1 vážný vztah, ukončený letos v lednu. Od té doby jsem ohledně randění mrzutá, na výběr moc není a mě koneckonců nikdo moc nezajímá. A když už ano, není v tom ten zápal, zamilovanost... Jsem hodně racionální člověk, nedám moc na city, resp. ony se těžko samy objevují. A včera jsem potkala svého učitele z VŠ, do kterého jsem byla tehdy dva roky zamilovaná a pořád na něj občas myslím, je to taková krásná a milá vzpomínka na studijní léta. Vím, že jsem mu tehdy ulpěla v paměti, protože jsem na jeho semináře chodila připravená, dalo se se mnou mluvit o probíraných knihách (učí literaturu)... včera to bylo poprvé, co jsme se potkali - po 7 letech! ačkoliv bydlíme v jednom městě.
Přišel hned za mnou a dali jsme se do řeči. Občas trapné ticho :-) je stydlín jako já :-) ale jinak jsme si hezky popovídali. Připadlo mi, jako bych u něj na semináři byla naposled minulý týden, žádných 7 let. Byla jsem nervózní jako blázen, srdce mi tlouklo... no, objevilo se přesně to, v co už dlouho doufám, spadla jsem do toho rovnýma nohama. Už to není takové to "jo, pěkný je, rozumíme si, máme společné záliby, jsme stejně naladěni, tak s ním na schůzku půjdu", je to "tohohle chci a žádného jiného".
Jeli jsme spolu autobusem, já vystupovala první. Popřáli jsme si hezký den a já vystoupila. Myslím, že jsem trošku dala najevo svůj zájem o něj, a také si myslím, že kdyby chtěl, tak si o moje číslo řekne. Proto zatím nemám v úmyslu mu psát, ale na druhou stranu si říkám, že bych byla blbá, kdybych to nezkusila, protože on by mohl být TEN PRAVÝ a čekat zase 7 let na to, než ho potkám na ulici, nebudu :-D
Co myslíte Vy? Má to cenu? Asi tím nic nezkazím, že? Ale na druhou stranu... kdyby mě chtěl znovu vidět, řekne si o kontakt
Předem díky za názory :-)
Není tady
Mas pravdu. Kdyby chtel, rekl by si...
Takhle se budes vnucovat jako nejaka, hm......
Není tady
Dorka napsal(a):
Mas pravdu. Kdyby chtel, rekl by si...
Takhle se budes vnucovat jako nejaka, hm......
Dorko, díky za názor.
Jenže... on je fakt stydlín. Myslím si, že možnost, že chtěl, ale netroufl si, je reálná (i když asi ne pravděpodobná).
Vlastně se rozhoduji mezi tím mu napsat (a možná být za vlezlou, ale s jistotou, že jsem pro setkání s ním udělala vše) a nebo to nechat být a pochybovat, jestli jsem nemohla něco změnit.
Je mi 30 a spousta věcí mi unikla mezi prsty, protože jsem se neodhodlala. To nechci opakovat.
Další věc je ta, že mu dokážu napsat tak, abych vlezlá nebyla (nebo aspoň ne očividně). Máme spoustu společných témat, mohu se ho "jen tak" na něco optat. On na mě nemá kontakt, zato já na něj ano, takže on mi, pokud by "si to rozmyslel", napsat nemůže. Já jemu ano... Rozumíte mi?
Mno, e-mail jsem sestavila, nechám jej odležet do rána - to je vždy moudřejší večera a pak uvidíme. Třeba mi sem ještě někdo napíše, jak to vidí. Zatím jsem ale spíš odhodlaná mu napsat; být za vlezlou u člověka, který o mě nestojí, nebolí tolik jako žít s tím, že jsem to nezkusila...
Není tady
I.G. napsal(a):
Dorka napsal(a):
Mas pravdu. Kdyby chtel, rekl by si...
Takhle se budes vnucovat jako nejaka, hm......Dorko, díky za názor.
Jenže... on je fakt stydlín. Myslím si, že možnost, že chtěl, ale netroufl si, je reálná (i když asi ne pravděpodobná).
Vlastně se rozhoduji mezi tím mu napsat (a možná být za vlezlou, ale s jistotou, že jsem pro setkání s ním udělala vše) a nebo to nechat být a pochybovat, jestli jsem nemohla něco změnit.
Je mi 30 a spousta věcí mi unikla mezi prsty, protože jsem se neodhodlala. To nechci opakovat.
Další věc je ta, že mu dokážu napsat tak, abych vlezlá nebyla (nebo aspoň ne očividně). Máme spoustu společných témat, mohu se ho "jen tak" na něco optat. On na mě nemá kontakt, zato já na něj ano, takže on mi, pokud by "si to rozmyslel", napsat nemůže. Já jemu ano... Rozumíte mi?
Mno, e-mail jsem sestavila, nechám jej odležet do rána - to je vždy moudřejší večeraa pak uvidíme. Třeba mi sem ještě někdo napíše, jak to vidí. Zatím jsem ale spíš odhodlaná mu napsat; být za vlezlou u člověka, který o mě nestojí, nebolí tolik jako žít s tím, že jsem to nezkusila...
Já s Dorkou nesouhlasím ani maličko. To že si o kontakt neřekl, tak vůbec nemusí znamenat, že ho nezajímáš!!!! Samozřejmě může, ale vůbec nemusí. Moc dobře znám tu stydlivost a i přesto, že si člověk něco moc přeje, tak stojí a neřekne nic.
Pokud to tak cítíš, tak mu určitě napiš, je to přesně jak píšeš dál - za zkoušku nic nedáš a kdybys to neudělala, tak bys později mohla litovat a stále přemýšlet "co by kdyby". Navíc napsat mu - to není žádné vnucování!
Držím moc pěsti!
Není tady