29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Selima napsal(a):
Judyna napsal(a):
Svého manžela považuji za zralého člověka, který cítí a ví, v čem chce žít ví, že ho do toho nikdo netlačí ani nenutí a ani by to nedopustil, tudíž, pokud je se mnou, zjevně chce být se mnou. Kdyby chtěl odejít za štěstím jinam, neměla bych právo mu v tom bránit nebo se na něj zlobit - každý přece chce být šťastný a pokud není, je jenom dobře, když na tom "dělá", aby by
Hano, ano s tím lze souhlasit, ale v praxi - byla bys opravdu tak vysoce tolerantní, kdybys byla doma s malými dětmi, manžel by Ti s lehkým srdcem oznámil, že se zamiloval do jiné a odchází? Ty by ses na něj vůbec nezlobila, že Tě v tom nechá samotnou? A bez peněz, v případě, že bys byla na mateřské? Jenom bys sis pomyslela, že je jenom dobře, že "dělá" na tom, aby byl šťastný?
Já sama jsem nevěru nikdy neřešila, protože já jsem nikdy nežárlila - prostě to v sobě nemám a právě důvěra a tolerance jsou pro mě ve vztahu důležité. Ale přesto bych nikdy nemohla napsat to, co ty. Jelikož myslím, že ono to tak jednoduché není. Protože ve vztahu, kde jsou i děti, jde i o zodpovědnost. Ne jen o svobodu a lehkost bytí.Rodičovstvo je ale zasa iná vec ako partnerstvo - a má iné pravidlá a zásady, podľa mňa. Je iné nájsť si "záložnú verziu" maželky a odskakovať si k nej od rodiny a je iné opustiť rodinu, vrátane detí, kvôli inej žene.
Aj keď - zostávať len kvôli deťom je podľa mňa rozkladné a vo finále smrtiace pre všetkých zúčastnených, ak sa už rodičia nemajú radi.
![]()
Selimo, ty ale píšeš o něčem úplně jiném . Já jen reagovala na Hanu, že pro ženu s malými dětmi těžko platí to, co napsala - že by žena neměla právo se na partnera, který od ní odchází za jinou, ani zlobit - přece chce být šťastný. No takovou bys myslím nenašla.
Není tady
Dorka napsal(a):
Uvaha nad potencionalnim prubehem potencialni nevery:
M: Draha, vcera na sluzebni ceste se vyskytla takova ochotna pipka, tak jsem si s ni zaspasoval. Nic vazneho, jen sex... Tobe se nevyrovna, miluju te...
Z: To je v poho, ja jsem na firemnim vecirku take podrzela sefovi, tolik me svadel, ..bylo to fajn, ale na tebe, milacku, nema...
Jo asi tak....
A zajímalo by mě pokračování. Protože i když u ženy se jaksi předpokládá, že by mužovu nevěru měla ustát, u muže je to jiné. Tam neplatí - co dělám já, můžeš i ty.
Proto mě zaujala věta zakladatelky o tom, jak manžel by pochopil její nevěru, ovšem jen pokud by byl zdravotně indisponován. Zároveň ale mluvil o naprosto běžných nevěrách svých kolegů - o nic přece nejde - oni své ženy milují. Ale zajímalo by mě, jestli jsou tak tolerantní k nevěrám svých manželek.
Není tady
Selima napsal(a):
sahleb napsal(a):
Háňa* napsal(a):
Nevěra ... pojďme se podívat, co je to za slovo.
Pokud není nevěrný, je věrný. Co znamená být věrný ? Chovat se tak, jak se "sluší a patří" - tedy podle nějakého modelu, který se někde vzal - někdo jiný ho určil. A to i kdyby to mělo být jen ze "slušnosti", proto, aby druhý neměl nějaké nelibé pocity nebo prostě jen z obavy z trestu.
Pokud někdo stojí o to, aby kvůli jeho chybějícímu pocitu jedinečnosti někdo potlačoval svoje touhy, nejen sexuální, ale jakékoli, nebo to dokonce vyžaduje - čili určuje druhému, jak se má chovat, potom se nejedná o partnerství a už vůbec ne o lásku, [/b]BLBOST
Poburuje ťa, že by si partneri nemali navzájom diktovať?
Ne, hlavne prvni veta je hodne mimo. Vypada to, ze vernost jsou galeje a nekdo to vynucuje. A nekdo je verny , kvuli jeho chybejicimu pocitu jedinecnosti ...ja ziram.
Ja si naopak mys,im, ze vstoupit do svazku s tim ze si budeme verni je normalni.
Jak pravi klasik:" Vernost je dulezita........NEVERA TAKY".
Není tady
sahleb napsal(a):
Ja si naopak mys,im, ze vstoupit do svazku s tim ze si budeme verni je normalni.
sahleb vystihla skutečnou podstatu.
Nenechme si namluvit, že být ve vztahu s tím, že si budeme věrni, není normální.
Není tady
Dorka napsal(a):
Uvaha nad potencionalnim prubehem potencialni nevery:
M: Draha, vcera na sluzebni ceste se vyskytla takova ochotna pipka, tak jsem si s ni zaspasoval. Nic vazneho, jen sex... Tobe se nevyrovna, miluju te...
Z: To je v poho, ja jsem na firemnim vecirku take podrzela sefovi, tolik me svadel, ..bylo to fajn, ale na tebe, milacku, nema...
Takhle si to predstavuji u Mani. Kvuli tomu sem pise, abychom my pochopily....
Není tady
Eva. napsal(a):
sahleb napsal(a):
Ja si naopak mys,im, ze vstoupit do svazku s tim ze si budeme verni je normalni.
sahleb vystihla skutečnou podstatu.
Nenechme si namluvit, že být ve vztahu s tím, že si budeme věrni, není normální.
Ano.
Ovsem jako vedlejsi produkt teto duchaplne debaty vyplynulo, ze jaksi my zeny musime pocitat s tim, ze nam chlapi zahnou, a v ramci emancipace bychom se mely naucit totez (zahybat) a chlapy presvedcit o tom, ze nam to MUSEJ ROVNOPRAVNE TOLEROVAT...
Pac ako hovori Sel, nic nemozes dopredu ani vediet, ani slubit...
Ja si teda ale myslim, ze viem, a to moc dobre, ze slubit mozem len to, co mozem splnit, inak si robim z huby pr... a nestojim za nic...
Není tady
Judyna napsal(a):
Selima napsal(a):
Judyna napsal(a):
Svého manžela považuji za zralého člověka, který cítí a ví, v čem chce žít ví, že ho do toho nikdo netlačí ani nenutí a ani by to nedopustil, tudíž, pokud je se mnou, zjevně chce být se mnou. Kdyby chtěl odejít za štěstím jinam, neměla bych právo mu v tom bránit nebo se na něj zlobit - každý přece chce být šťastný a pokud není, je jenom dobře, když na tom "dělá", aby by
Hano, ano s tím lze souhlasit, ale v praxi - byla bys opravdu tak vysoce tolerantní, kdybys byla doma s malými dětmi, manžel by Ti s lehkým srdcem oznámil, že se zamiloval do jiné a odchází? Ty by ses na něj vůbec nezlobila, že Tě v tom nechá samotnou? A bez peněz, v případě, že bys byla na mateřské? Jenom bys sis pomyslela, že je jenom dobře, že "dělá" na tom, aby byl šťastný?
Já sama jsem nevěru nikdy neřešila, protože já jsem nikdy nežárlila - prostě to v sobě nemám a právě důvěra a tolerance jsou pro mě ve vztahu důležité. Ale přesto bych nikdy nemohla napsat to, co ty. Jelikož myslím, že ono to tak jednoduché není. Protože ve vztahu, kde jsou i děti, jde i o zodpovědnost. Ne jen o svobodu a lehkost bytí.Rodičovstvo je ale zasa iná vec ako partnerstvo - a má iné pravidlá a zásady, podľa mňa. Je iné nájsť si "záložnú verziu" maželky a odskakovať si k nej od rodiny a je iné opustiť rodinu, vrátane detí, kvôli inej žene.
Aj keď - zostávať len kvôli deťom je podľa mňa rozkladné a vo finále smrtiace pre všetkých zúčastnených, ak sa už rodičia nemajú radi.
![]()
Selimo, ty ale píšeš o něčem úplně jiném . Já jen reagovala na Hanu, že pro ženu s malými dětmi těžko platí to, co napsala - že by žena neměla právo se na partnera, který od ní odchází za jinou, ani zlobit - přece chce být šťastný. No takovou bys myslím nenašla.
Keď to takto podávaš - tak veru ale nemala. Ak muž odíde od detí a vykašle sa na ne, to je úplne iná šálka kávy... otcom by nemal prestať byť nikdy, ani keby mal za partnerku Starú Blažkovú (alebo partnera, povedzme). Ale milenecko-partnerský vzťah je dobrovoľný a milovať, cítiť túžbu, úctu, priateľstvo a lásku sa nedá na rozkaz, ani na zaťaté vlastné zuby. Je to smutné, ale pravdivé - a neostáva nič iné, len sa s tým vyrovnať. A poslať ho za šťastím a ísť ďalej hľadať to SVOJE šťastie - radšej ako keď je celá rodina rozhádaná, nešťastná, vrátane detí.
Není tady
Eva. napsal(a):
Selima napsal(a):
Podľa mňa je manželský sľub jeden z najvčších oj... oblbovákov ľudstva. Človek môže byť presvedčený, o čom chce - fakt je, že ani NETUŠÍ, čo mu život nakladie za skúšky, testy, pokušenia, krízy, apod., takže to je podľa mňa niečo na úrovni sľubu, že nikdy nezomriem.
Jasné, môžem manžela potešiť tým, že mu sľúbim žiť večne a nikdy nezomrieť, ale... ALE splnenie je druhá vec. A výpovedná hodnota toho sľubu je 0,000000 ho :-). Je to proste rituál na úrovni rozbíjania tanierov alebo kŕmenia novomanželov, žiaden väčší význam by som mu nepripisovala.
Bloud, kto ho berie doslova a smrteľne vážne.
Pro mě je manželství nejvíc, co může mezi mužem a ženou být. O tom to právě je, Selimo. O vnitřní pokoře, o sdílení, o vědomí, že co slibuji, to i dodržím. V dobrém i ve zlém. O tom to právě je. O tom splnění. O takové síle slibu, která je navždy.
To, co píšeš ty a někteří jiní, píší lidé, kteří ještě nepochopili.
Ja som pochopila, ale inak ako Ty... sľub je bezcenný, čo je cenné - a pravdivé - je "mám ťa rád/rada a budem sa snažiť budovať s tebou spoločné šťastie čo najdlhšie, kým to bude nás oboch aspoň trochu prínosné a kým budeme šťastní...". Amen. (Mmch, aj ty, aj tvoj miláčik ste už, myslím, vernosť a ďalšie nesplniteľné veci sľubovali - a kde sú tie sľuby? Kde je ich splnenie...?) A mmch, ty hovoríš o sľube, ktorý TY dodržíš, ale ani slovo o tom, že by si mala právo (nehovoriac už o praktických prostriedkoch, ako to urobiť) vymáhať vernosť od partnera. Podľa mňa nemáš ani právo žiadať od neho žiadne sľuby - ak ti ich sám dá, tak OK - ale to ešte nemusí znamenať, že naozaj VIE, čo sľubuje a bude to vedieť stále, aj o 20 rokov...
Upravil(a) Selima (23. 7. 2015 0:03)
Není tady
Dorka napsal(a):
Uvaha nad potencionalnim prubehem potencialni nevery:
M: Draha, vcera na sluzebni ceste se vyskytla takova ochotna pipka, tak jsem si s ni zaspasoval. Nic vazneho, jen sex... Tobe se nevyrovna, miluju te...
Z: To je v poho, ja jsem na firemnim vecirku take podrzela sefovi, tolik me svadel, ..bylo to fajn, ale na tebe, milacku, nema...
Inteligentní a empatickí ľudia nemajú potrebu zdieľať jeden svoj vzťah s niekým ďalším - a to ani ten jednorazový vzťah (takisto ako nedebatujú s milencom/milenkou o manželke). Neinteligentní a neempatickí by si mali nájsť bezpečnejšie hobby, napr. rybárčenie, pyrotechniku a tak....
Není tady
Eva. napsal(a):
sahleb napsal(a):
Ja si naopak mys,im, ze vstoupit do svazku s tim ze si budeme verni je normalni.
sahleb vystihla skutečnou podstatu.
Nenechme si namluvit, že být ve vztahu s tím, že si budeme věrni, není normální.
Je to krásny ideál, realita je to percentuálne malá... Ani jeden z tvojich - dlhodobejších, o tom sa bavíme - partnerov nebol/nie je verný... Takže povedzme to takto - je štatisticky časté, že žena je verná v nádeji, že muž to ocení a tiež bude verný, ale muž je pritom dosť často neverný (štatisticky častejšie, ako žena- neviem síce s kým, asi s inými mužmi... alebo vdovami ). Neviem, čo je "normálne" - to je také alibistické slovo - ale štatisticky je to asi takto.
Upravil(a) Selima (22. 7. 2015 23:42)
Není tady
Mne teda ze zasady vadi, ze kdyz se mluvi o nevere, je na mysli nevera muze-partnera. To je takova tradice a furt se toopakuje. Pricemz je zajomave, ze muzi maji mensi sexualni potenci, nez zeny.
za me, ja povazuji vernost za normalni.
Není tady
Selima napsal(a):
Ja som pochopila, ale inak ako Ty... sľub je bezcenný, čo je cenné - a pravdivé - je "mám ťa rád/rada a budem sa snažiť budovať s tebou spoločné šťastie čo najdlhšie, kým to bude nás oboch aspoň trochu prínosné a kým budeme šťastní...". Amen. (Mmch, aj ty, aj tvoj miláčik ste už, myslím, vernosť a ďalšie nesplniteľné veci sľubovali - a kde sú tie sľuby? Kde je ich splnenie...?) A mmch, ty hovoríš o sľube, ktorý TY dodržíš, ale ani slovo o tom, že by si mala právo (nehovoriac už o praktických prostriedkoch, ako to urobiť) vymáhať vernosť od partnera. Podľa mňa nemáš ani právo žiadať od neho žiadne sľuby - ak ti ich sám dá, tak OK - ale to ešte nemusí znamenať, že naozaj VIE, čo sľubuje a bude to vedieť stále, aj o 20 rokov...
To sis popletla, Selimo. Co jsem slíbila při uzavření manželství, jsem slíbila NAVŽDY. A taky dodržovala. Že to nebylo navždy pro mého BM, za to opravdu nemůžu. A taky mě nepozorně čteš. Žádné sliby od nikoho nežádám. V tom máš pravdu, že nemám právo je žádat. Ale zřejmě nevíš, jak probíhá svatební obřad, když toto píšeš. Ale pokud někdo sliby dává, tak si má za nimi stát a když je dal, tak jim i dostojí. To dělá z člověka charakter.
A co se mého přítele týká - jak říkáš, to je jeho život a jeho sliby, ne mé. Jsem tady za sebe a ne za něj a jestli dal manželský slib neuváženě, za to já odpovědnost nenesu.
Není tady
Selima napsal(a):
Je to krásny ideál, realita je to percentuálne malá... Ani jeden z tvojich - dlhodobejších, o tom sa bavíme - partnerov nebol/nie je verný... Takže povedzme to takto - je štatisticky časté, že žena je verná v nádeji, že muž to ocení a tiež bude verný, ale muž je pritom dosť často neverný (štatisticky častejšie, ako žena- neviem síce s kým, asi s inými mužmi... alebo vdovami
). Neviem, čo je "normálne" - to je také alibistické slovo - ale štatisticky je to asi takto.
Nevím, jak je to statisticky. Můžu mluvit jenom za sebe. Já jsem věrná proto, že chci, že se tak cítím hezky. Když muže miluji, ostatní chlapy kolem sebe "nevidím", natož abych měla touhu s nimi souložit.
Není tady
Jj, ale to sa rozoberá PARTNEROVA nevera a reakcie na ňu - a čo je normálne a nenormálne pri partnerovej nevere. No a - štatistiky-neštatistiky - tvoji partneri skôr potvrdzujú teóriu o mužskom zahýbaní, než aby ju vyvracali, pravda.
Není tady
Selima napsal(a):
Jj, ale to sa rozoberá PARTNEROVA nevera a reakcie na ňu - a čo je normálne a nenormálne pri partnerovej nevere. No a - štatistiky-neštatistiky - tvoji partneri skôr potvrdzujú teóriu o mužskom zahýbaní, než aby ju vyvracali, pravda.
Proč teda vytahuješ můj manželský slib?
Není tady
Judyna napsal(a):
Svého manžela považuji za zralého člověka, který cítí a ví, v čem chce žít ví, že ho do toho nikdo netlačí ani nenutí a ani by to nedopustil, tudíž, pokud je se mnou, zjevně chce být se mnou. Kdyby chtěl odejít za štěstím jinam, neměla bych právo mu v tom bránit nebo se na něj zlobit - každý přece chce být šťastný a pokud není, je jenom dobře, když na tom "dělá", aby by
Hano, ano s tím lze souhlasit, ale v praxi - byla bys opravdu tak vysoce tolerantní, kdybys byla doma s malými dětmi, manžel by Ti s lehkým srdcem oznámil, že se zamiloval do jiné a odchází? Ty by ses na něj vůbec nezlobila, že Tě v tom nechá samotnou? A bez peněz, v případě, že bys byla na mateřské? Jenom bys sis pomyslela, že je jenom dobře, že "dělá" na tom, aby byl šťastný?
Já sama jsem nevěru nikdy neřešila, protože já jsem nikdy nežárlila - prostě to v sobě nemám a právě důvěra a tolerance jsou pro mě ve vztahu důležité. Ale přesto bych nikdy nemohla napsat to, co ty. Jelikož myslím, že ono to tak jednoduché není. Protože ve vztahu, kde jsou i děti, jde i o zodpovědnost. Ne jen o svobodu a lehkost bytí.
Nepovažuji to za tolerantnost. Pokud bych řekla, že jsem tolerantní, stavěla bych se do role někoho, kdo je tak ušlechtilý, že DOPŘEJE někomu svobodu, DÁ mu volnost. Ale on je svobodný a je volný, nepotřebuje, abych já mu něco dávala nebo tolerovala. On žije svůj život stejně jako já a chce být šťastný stejně jako já - jako kdokoli.
Může si dělat, co se mu líbí bez toho, abych já mu to odsouhlasovala nebo dovolila.
Druhá věc je, jestli bych z toho byla nadšená. Samozřejmě, že nebyla. Mrzelo by mě to a navíc by mi tím přibylo starostí, takže bych radost neměla. Ale to je všechno. Pokud se mnou není šťastný, nemám právo ho ve jménu morálky držet, přivazovat za nohu někam, kde mu není dobře. Ani sama bych o to nestála, aby byl někdo se mnou z musu - jak takový vztah, ve kterém je někdo jenom proto, aby se na něj druhý nezlobil, asi může vypadat ?
Mrzelo by mě, že se to stalo, ale nezlobila bych se NA NĚJ - copak může za to, že se se mnou necítí šťastný ?
Každý jsme jiný, takže jestli nemůžeš napsat to, co já, asi to tak prostě nemáš. Já vím přesně, jak to mám, proto to napsat můžu
Děti bych do to té věci jako rukojmí nebrala a zodpovědnost taky ne, mluvíme o štěstí. Přece ten člověk rodičem stále zůstává a může fungovat, přispívat ... prostě být rodičem naprosto právoplatným. Že to tak často není, je podle mě způsobeno právě tou záští a zlobou, ublížeností, která mezi lidmi vznikne, když se jeden "trhne" - vzájemně se trestají, dělají si naschvály a děti ke svým šarvátkám zneužívají. Pokud by jim i po rozchodu zůstala vzájemná úcta, nemusí být s rodičovstvím žádný problém. Tohle jsem zažila. Můj první muž fungoval jako otec naprosto normálně, syn nijak netrpěl, viděl spíš výhody (že má dvoje Vánoce, apod.), dodnes jsme v kontaktu, když se děje něco "rodinného", byli jsme oba s novými partnery na jeho maturitním plese .... všechno je o lidech a o vzájemné úctě.
Myslím, že nezodpovědný, sobecký a ubližující je naopak ten, kdo si vynucuje, zotročuje, vyhrožuje a trestá. Ten ty děti ve skutečnosti stresuje nejvíc. Takže "chudáci děti" ano, ale spíš v tomto případě.
Upravil(a) Háňa* (23. 7. 2015 14:34)
Není tady
Háňa* napsal(a):
Nepovažuji to za tolerantnost. Pokud bych řekla, že jsem tolerantní, stavěla bych se do role někoho, kdo je tak ušlechtilý, že DOPŘEJE někomu svobodu, DÁ mu volnost. Ale on je svobodný a je volný, nepotřebuje, abych já mu něco dávala nebo tolerovala. On žije svůj život stejně jako já a chce být šťastný stejně jako já - jako kdokoli.
Může si dělat, co se mu líbí bez toho, abych já mu to odsouhlasovala nebo dovolila.
Druhá věc je, jestli bych z toho byla nadšená. Samozřejmě, že nebyla. Mrzelo by mě to a navíc by mi tím přibylo starostí, takže bych radost neměla. Ale to je všechno. Pokud se mnou není šťastný, nemám právo ho ve jménu morálky držet, přivazovat za nohu někam, kde mu není dobře. Ani sama bych o to nestála, aby byl někdo se mnou z musu - jak takový vztah, ve kterém je někdo jenom proto, aby se na něj druhý nezlobil, asi může vypadat ?
Mrzelo by mě, že se to stalo, ale nezlobila bych se NA NĚJ - copak může za to, že se se mnou necítí šťastný ?
Každý jsme jiný, takže jestli nemůžeš napsat to, co já, asi to tak prostě nemáš. Já vím přesně, jak to mám, proto to napsat můžu
Děti bych do to té věci jako rukojmí nebrala a zodpovědnost taky ne, mluvíme o štěstí. Přece ten člověk rodičem stále zůstává a může fungovat, přispívat ... prostě být rodičem naprosto právoplatným. Že to tak často není, je podle mě způsobeno právě tou záští a zlobou, ublížeností, která mezi lidmi vznikne, když se jeden "trhne" - vzájemně se trestají, dělají si naschvály a děti ke svým šarvátkám zneužívají. Pokud by jim i po rozchodu zůstala vzájemná úcta, nemusí být s rodičovstvím žádný problém. Tohle jsem zažila. Můj první muž fungoval jako otec naprosto normálně, syn nijak netrpěl, viděl spíš výhody (že má dvoje Vánoce, apod.), dodnes jsme v kontaktu, když se děje něco "rodinného", byli jsme oba s novými partnery na jeho maturitním plese .... všechno je o lidech a o vzájemné úctě.
Myslím, že nezodpovědný, sobecký a ubližující je naopak ten, kdo si vynucuje, zotročuje, vyhrožuje a trestá. Ten ty děti ve skutečnosti stresuje nejvíc. Takže "chudáci děti" ano, ale spíš v tomto případě.
Když člověk nenajde štěstí sám v sobě, jinde ho nenajde. To jen tak na okraj.
Bezesporu je to, že může za to, že dal manželský slib, který nesplnil. A o tom to je.
Nikdo ho přece nenutil, aby ten slib dával. Anebo ty ano?
A nechtěj nikomu namluvit, že když se manželé rozvedou, oba rodiče zůstávají stejnými rodiči, jako když tvořili rodinu a trávili se svými dětmi každý den pod jednou střechou. To snad moudrý člověk ani nemůže napsat.
Pokud jsi jednou rozvedená, to je úplně jiná pohádka, než co píše autorka vlákna. Podruhé už člověk vybírá většinou úplně jinak.
Upravil(a) Eva. (23. 7. 2015 14:42)
Není tady
lupina montana napsal(a):
Háňa* napsal(a):
Co znamená být věrný ? Chovat se tak, jak se "sluší a patří" - tedy podle nějakého modelu, který se někde vzal - někdo jiný ho určil. A to i kdyby to mělo být jen ze "slušnosti", proto, aby druhý neměl nějaké nelibé pocity nebo prostě jen z obavy z trestu.
Ty máš tedy zvláštní výklad slova "věrný"
Selima napsal(a):
Nič nie je definitívne na tomto svete, ani len tá smrť nie
Háňa* napsal(a):
Ale je, degfinitivné
Jakpak tohle víš tak nezpochybnitelně a jistě?
Copak ty to nevíš Kdo tě sem přivedl za ruku ? Přišla jsi sama a nahá - a sama zase odejdeš. Možná u tebe bude zrovna někdo sedět, až k tomu dojde, když budeš mít štěstí, ale budeš to ty, ty sama, kdo odchází
Upravil(a) Háňa* (23. 7. 2015 14:43)
Není tady
Eva ... jo, s tím štěstím souhlasím, že ho lze najít jen v sobě. Ale to jsem psala hned na začátku. Právě - když ho v sobě najde nebo má, nepotřebuje k tomu nikoho jiného jako nutnost nebo aby mu přísahal, že se od něj celý život nehne. Bere partnerství jinak - jako bonus navíc, přijemnost. A proto, když druhý odejde, nenazývá to "opustil MĚ, hajzl ", ale proste jenom "odešel"
Upravil(a) Háňa* (23. 7. 2015 14:48)
Není tady
Selima napsal(a):
Inteligentní a empatickí ľudia nemajú potrebu zdieľať jeden svoj vzťah s niekým ďalším - a to ani ten jednorazový vzťah (takisto ako nedebatujú s milencom/milenkou o manželke). Neinteligentní a neempatickí by si mali nájsť bezpečnejšie hobby, napr. rybárčenie, pyrotechniku a tak....
Inteligentni a empaticki ludia nemaju potrebu paralelnych vztahov. V manzelstve obzvlast.
Není tady
Háňo, ale může říct - nedodržel slib, hajzl... Pro mě je důležité a o člověku vypovídající, jestli dodrží slib, který dal sám a dobrovolně. Natož když toho druhého, který do manželství vstoupit nechtěl, ještě přemlouval a třeba i vydíral.
Upravil(a) Eva. (23. 7. 2015 15:02)
Není tady
Aknella napsal(a):
Eva. napsal(a):
Děkuji, nechci. Přece jenom už mám v 52 letech nějaké zkušenosti a vím, co říkám. Dokud nezažiješ, nevíš. Ale ty jsi ještě hodně mladá, v tomhle věku ještě mladý starému nevěří.
Zrovna dnes jsem o tom přemýšlela, že člověk se nejlépe poučí ze svých vlastních chyb. Ale rozhodně souhlasím, že s věkem sbíráme zkušenosti, takže Vy jich máte o mnoho a mnoho více než já v 27 letech :-)
Ve 27 jsem po md se 2 dětmi nastupovala znovu do prac.procesu + jsem podnikala a v soukromí jsem řádila jak černá ruka,nebylo vůbec kdy spřádat podobné úvahy o nesmrtelnosti hovnivála,ty se především prožívali a já mám ted v 50ti alespon na co vzpomínat
Není tady
Já jsem manželovi nevěrná nebyla a i přesto mám teď v 52 na co vzpomínat z doby, kdy mi bylo 27 atd.
Upravil(a) Eva. (23. 7. 2015 15:32)
Není tady
Eva. napsal(a):
Já jsem manželovi nevěrná nebyla a i přesto mám teď v 52 na co vzpomínat z doby, kdy mi bylo 27 atd.
A já mám o to vzpomínek více,heč a narozdíl od tebe jsem o muže nepřišla,rodinu se nám podařilo zachovat komplet, a tom,že bych byla taková pipina a odloudila mi ho nějaká druhá nemůže být vůbec řeči ,jojo
Upravil(a) Jaku (23. 7. 2015 15:39)
Není tady
Není tady