bloncka napsal(a):

Aknella napsal(a):

Přemýšlím, jak sesumírovat myšlenky, které se mi už poměrně dlouho honí hlavou. Nepředpokládám, že mě moc lidí pochopí, ale i přes to to zkusím... :-)
Z mého pohledu existují dva typy nevěry. Nevěra čistě fyzická, tzn. uspokojení sexuálních potřeb, a nevěra duševní, tzn. zamilování se, vzájemné vyjadřování citů, trávení společných chvil a s tím spojené sexuální prožitky.
V této diskuzi mne zajímá pouze nevěra fyzická, neboť nevěrou duševní by pro mne partner okamžitě skončil. 
Předem podotýkám, že jsem si vědoma toho, že na světě samozřejmě existují muži, kteří  jsou svým partnerkám celoživotně věrni, a možná by ani ve svých myšlenkách neuvažovali o nějakém dobrodružství.
Na toto téma mě ve své podstatě přivedl můj partner (35 let), díky němuž slyším historky, které prožívají jeho většinou ženatí kamarádi. I když ve své podstatě, většinu těch historek možná prožil v minulosti i on sám…  Stejné názory jsem slyšela od známých, kolegů či kamarádů. Podstatou je, že tito muži jsou v partnerství spokojení, mají své partnerky/manželky rádi, starají se společně o děti, jezdí na dovolené, na výlety, mají  s manželkami pravidelný sex atd.  I přesto vám však tito muži řeknou, že si neumějí představit mít dlouhodobě (např. po dobu manželství) sex pouze s jednou ženou. Ať už z důvodu sexuálních praktik, které jim manželky neposkytují, nebo z důvodu potřeby ženské rozmanitosti, tzn. když má doma hnědovlásku s malými ňadry, láká ho prsatá blondýna. V potenciálním sexuálním kontaktu tohoto typu tedy nejsou žádné city, žádné společně strávené chvíle či zamilované sms, ale jde tam pouze o sexuální akt, ať už placený či se ženou, která má podobné sexuální potřeby či tužby. Nejde tedy o navazování paralelního vztahu nebo něčeho takového.
Já jsem našla muže, s nímž si rozumím skoro ve všem, je to pro-rodinný typ, máme většinu názorů i zálib společných, vyhovujeme si, nehádáme se, rozumíme si…atd. Je pro mne zkrátka téměř dokonalý…téměř. Jediný háček je ve výše popisované situaci. Po důkladné úvaze jsem došla k názoru, že vzhledem k tomu, že hodně, opravdu hodně mužů smýšlí tak, jako můj partner, nemá cenu hledat jiného partnera, kterému by po dobu manželství stačila pouze jedna sexuální partnerka, protože si troufám říct, že takto všestranně kompatibilního partnera, jakého mám, bych už nenašla. Z toho plyne, že – ikdyž to zní hrozně – já jsem schopná tolerovat tento typ nevěry.
Můj dotaz zní -  byly byste schopné takovýto model partnerství akceptovat? Samozřejmě, že byste o žádné konkrétní nevěře nevěděly, nicméně  žily byste s vědomím, že se to stát může a že se to pravděpodobně v průběhu manželství stane.
Děkuji za názory, popřípadě mě zajímá, co vy v partnerství tolerujete, nebo v čem vy děláte zásadnější kompromisy :-)

A muj dotaz zni - k cemu si delas tuhle statistiku? Budes tomu svemu pak argumentovat tim, ze vetsina zen tohle netoleruje? Vzdyt uz v tom mas jasno, ne?

Uvazujes o manzelstvi s nim, zda se... Na jakych zakladech bude stat? Nebude zadne: odevzdavam se Tobe..... Slibuji Ti lasku, uctu a vernost.... ??

Vas zaklad bude, ze si sem-tam odskoci a Ty to nebudes vedet? Takze nevera, neucta, lez? On Ti bude taky tolerovat neveru?

Prosim, neber to jako moralizovani, na to nemam pravo, napsala jsem to tvrde, protoze realita bude tvrda.

Nedělám si statistiku, jen mě zajímalo, jaké máte zkušenosti vy :-)
V manželství se samozřejmě slibuje věrnost, úcta, láska. Ale kolik procent lidí to dodržuje? (bohužel...)

Jak jsem řekla, já nevycházím pouze z toho, co mi kdy konkrétně řekl můj partner. Na tuto tématiku jsem se bavila s mnoha muži, kamarády, kolegy... A víceméně všichni měli stejný názor jako můj partner.

Např.
Byla jsem na zahraniční služební cestě, kde byli i dva kolegové ze Slovenska (35 a 37 let). Oba ženatí, oba měli děti, oba měli fungující rodinu. A oba dva mi řekli, že prostě po čase ve vztahu přichází stereotyp a jejich žena, ať je třeba sebekrásnější a sebeupravenejší, se jim časem okouká a oni prostě mají potřebu zkusit ženu jinou (čistě jen na sex). Ovšem zdůraznili mi, že se samozřejmě vždy vrátí domů, protože své manželky milují a jsou spokojení.

Také nejsem žádný příznivce nevěr, ale když to člověk všude kolem sebe slyší a pochopí smýšlení mužů, tak mu pak nezbývá, než se nad tím zkusit zamyslet. A toto téma je právě mým zamyšlením, které jsem chtěla sdílet a zjistit, zda s tímto přístupem má někdo z vás také zkušenosti...

bloncka napsal(a):

Aknella napsal(a):

Přemýšlím, jak sesumírovat myšlenky, které se mi už poměrně dlouho honí hlavou. Nepředpokládám, že mě moc lidí pochopí, ale i přes to to zkusím... :-)
Z mého pohledu existují dva typy nevěry. Nevěra čistě fyzická, tzn. uspokojení sexuálních potřeb, a nevěra duševní, tzn. zamilování se, vzájemné vyjadřování citů, trávení společných chvil a s tím spojené sexuální prožitky.
V této diskuzi mne zajímá pouze nevěra fyzická, neboť nevěrou duševní by pro mne partner okamžitě skončil. 
Předem podotýkám, že jsem si vědoma toho, že na světě samozřejmě existují muži, kteří  jsou svým partnerkám celoživotně věrni, a možná by ani ve svých myšlenkách neuvažovali o nějakém dobrodružství.
Na toto téma mě ve své podstatě přivedl můj partner (35 let), díky němuž slyším historky, které prožívají jeho většinou ženatí kamarádi. I když ve své podstatě, většinu těch historek možná prožil v minulosti i on sám…  Stejné názory jsem slyšela od známých, kolegů či kamarádů. Podstatou je, že tito muži jsou v partnerství spokojení, mají své partnerky/manželky rádi, starají se společně o děti, jezdí na dovolené, na výlety, mají  s manželkami pravidelný sex atd.  I přesto vám však tito muži řeknou, že si neumějí představit mít dlouhodobě (např. po dobu manželství) sex pouze s jednou ženou. Ať už z důvodu sexuálních praktik, které jim manželky neposkytují, nebo z důvodu potřeby ženské rozmanitosti, tzn. když má doma hnědovlásku s malými ňadry, láká ho prsatá blondýna. V potenciálním sexuálním kontaktu tohoto typu tedy nejsou žádné city, žádné společně strávené chvíle či zamilované sms, ale jde tam pouze o sexuální akt, ať už placený či se ženou, která má podobné sexuální potřeby či tužby. Nejde tedy o navazování paralelního vztahu nebo něčeho takového.
Já jsem našla muže, s nímž si rozumím skoro ve všem, je to pro-rodinný typ, máme většinu názorů i zálib společných, vyhovujeme si, nehádáme se, rozumíme si…atd. Je pro mne zkrátka téměř dokonalý…téměř. Jediný háček je ve výše popisované situaci. Po důkladné úvaze jsem došla k názoru, že vzhledem k tomu, že hodně, opravdu hodně mužů smýšlí tak, jako můj partner, nemá cenu hledat jiného partnera, kterému by po dobu manželství stačila pouze jedna sexuální partnerka, protože si troufám říct, že takto všestranně kompatibilního partnera, jakého mám, bych už nenašla. Z toho plyne, že – ikdyž to zní hrozně – já jsem schopná tolerovat tento typ nevěry.
Můj dotaz zní -  byly byste schopné takovýto model partnerství akceptovat? Samozřejmě, že byste o žádné konkrétní nevěře nevěděly, nicméně  žily byste s vědomím, že se to stát může a že se to pravděpodobně v průběhu manželství stane.
Děkuji za názory, popřípadě mě zajímá, co vy v partnerství tolerujete, nebo v čem vy děláte zásadnější kompromisy :-)

A muj dotaz zni - k cemu si delas tuhle statistiku? Budes tomu svemu pak argumentovat tim, ze vetsina zen tohle netoleruje? Vzdyt uz v tom mas jasno, ne?

Uvazujes o manzelstvi s nim, zda se... Na jakych zakladech bude stat? Nebude zadne: odevzdavam se Tobe..... Slibuji Ti lasku, uctu a vernost.... ??

Vas zaklad bude, ze si sem-tam odskoci a Ty to nebudes vedet? Takze nevera, neucta, lez? On Ti bude taky tolerovat neveru?

Prosim, neber to jako moralizovani, na to nemam pravo, napsala jsem to tvrde, protoze realita bude tvrda.

Partner mi řekl, že za x let, pokud by už např. ze zdravotních důvodů nemohl, tak by chápal, že já sex občas potřebuji, a toleroval by mi milence.

Nevěra ... pojďme se podívat, co je to za slovo.
Pokud není nevěrný, je věrný. Co znamená být věrný ? Chovat se tak, jak se "sluší a patří" - tedy podle nějakého modelu, který se někde vzal - někdo jiný ho určil. A to i kdyby to mělo být jen ze "slušnosti",  proto, aby druhý neměl nějaké nelibé pocity nebo prostě jen z obavy z trestu.

Pokud někdo stojí o to, aby kvůli jeho chybějícímu pocitu jedinečnosti někdo potlačoval svoje touhy, nejen sexuální, ale jakékoli, nebo to dokonce vyžaduje - čili určuje druhému, jak se má chovat, potom se nejedná o partnerství a už vůbec ne o lásku, ale o model rodič - dítě, šéf - podřízený,  majitel - majetek .... Vyžadování věrnosti je jen vyžadování důkazu, že mám pro partnera největší hodnotu ze všech. Nevěry se bojí ten, kdo tyto důkazy potřebuje. A kdo je potřebuje ? Ten, kdo si svojí skutečné hodnoty není vědom.  Nemyslím teď hodnotou pro někoho, ale hodnotou, jako takovou. A to je neduh, ze kterého i ta nevěra vychází. Ten druhý ví, že má vedle sebe "biřice s bičem", šťastný v tom není, ale "dá se to, lepší, než nic" - tak buď s ním bojuje o pozice, jeho příkazy se snaží bojkotovat , ale  drží se v tomto vztahu, protože ani on si není své hodnoty vědom - nakonec, "vrána k vráně sedá", to je známá věc. Takže je rád, že má nějaký ten vztah,   ale občas alespoň na chvíli utíká za trochou té svobody - do "Miroslavovy země" https://www.youtube.com/watch?v=goEjCi5TIwo

Vztah je souvztažnost - tedy soužití v tom, co máme společné a v čem oba chceme žít a je nám v tom dobře. Pokud chybí to OBA, potom není důvod spolu být. Pokud nechybí, oba jsou v tom, v čem opravdu být chtějí a považují to za pro svůj život ideální, nemají potřebu zkoušet, jestli by to jinde nebylo lepší. Nemá důvod utíkat do Miroslavovy země, žije v ní

Svého manžela považuji za zralého člověka, který cítí a ví, v čem chce žít ví, že ho do toho nikdo netlačí ani nenutí a ani by to nedopustil, tudíž, pokud je se mnou, zjevně chce být se mnou. Kdyby chtěl odejít za štěstím jinam, neměla bych právo mu v tom bránit nebo se na něj zlobit - každý přece chce být šťastný a pokud není, je jenom dobře, když na tom "dělá", aby byl.

Nevěrný člověk může být jen sám sobě - když si nechá linkovat, jak má žít, přijme cizí představy o svém životě, plní něčí očekávání,  když svůj život a své štěstí odevzdává někomu jinému ...  ztratí sebe.

Upravil(a) Háňa* (21. 7. 2015 8:12)

Eva. napsal(a):

Háňa* napsal(a):

Pokud někdo stojí o to, aby kvůli jeho pocitům někdo potlačoval svoje touhy, nejen sexuální, ale jakékoli, nebo to dokonce vyžaduje - čili určuje druhému, jak se má chovat, potom se nejedná o partnerství a už vůbec ne o lásku, ale o model rodič - dítě, šéf - podřízený,  majitel - majetek .... Vyžadování věrnosti je jen vyžadování důkazu, že mám pro partnera největší hodnotu ze všech. Nevěry se bojí ten, kdo tyto důkazy potřebuje. A kdo je potřebuje ? Ten, kdo si svojí skutečné hodnoty není vědom.  Nemyslím teď hodnotou pro někoho, ale hodnotou, jako takovou. A to je neduh, ze kterého i ta nevěra vychází. Ten druhý ví, že má vedle sebe "biřice s bičem", tak buď s ním bojuje o pozice, jeho příkazy se snaží bojkotovat a nebo se drží v tomto vztahu, protože ani on si není své hodnoty vědom - nakonec, "vrána k vráně sedá", to je známá věc. Takže je rád, že má nějaký ten vztah,   ale občas alespoň na chvíli utíká za trochou té svobody - do "Miroslavovy země" https://www.youtube.com/watch?v=goEjCi5TIwo

Vztah je souvztažnost - tedy soužití v tom, co máme společné a v čem oba chceme žít a je nám v tom dobře. Pokud chybí to OBA, potom není důvod spolu být. Pokud nechybí, oba jsou v tom, v čem opravdu být chtějí a považují to za pro svůj život ideální, nemají potřebu zkoušet, jestli by to jinde nebylo lepší.
Svého manžela považuji za zralého člověka, který cítí a ví, v čem chce žít ví, že ho do toho nikdo netlačí ani nenutí a ani by to nedopustil, tudíž, pokud je se mnou, zjevně chce být se mnou. Kdyby chtěl odejít za štěstím jinam, neměla bych právo mu v tom bránit nebo se na něj zlobit - každý přece chce být šťastný a pokud není, je jenom dobře, když na tom "dělá", aby byl.

Nevěrný člověk může být jen sám sobě - když si nechá linkovat, jak má žít, přijme cizí představy o svém životě, plní něčí očekávání,  když svůj život a své štěstí odevzdává někomu jinému ...  ztratí sebe.

Proč takový pohled na vztah?
Já mám pohled jiný. Miluji svého partnera, a nemám potřebu sdílet svou nejhlubší intimitu - intimitu těla ani intimitu duše - s jiným mužem.
Utíká pro trochu svobody? Já nepotřebuju utíkat pro žádnou svobodu. Svobodně jsem se rozhodla s mým mužem žít. Takže svobodu mám a nepotřebuju si pro ni někam utíkat.
Takže záleží na tom, jak se kdo na nevěru podívá. Někdo jako dráb partnera. Někdo jako milující člověk a člověk věřící v partnera. A jestli přijde čas, kdy partner chce sdílet své tělo s jiným, tak mu nebránit. Ale také neznásilňovat sám sebe tím, že bych musela ve jménu (čeho vlastně?) snášet něco, co snášet nechci.

Proč ?  Proč bych ti měla zdůvodňovat, proč mám takový pohled na vztah ? Prostě mám. O tom to právě je - každý má svůj pohled, své vnímání a je na něm, zařídit si život  tak, aby v něm byl šťastný. Někdo k pocitu štěstí potřebuje rukojmí, někdo ne, protože umí být šťastný i když je se sebou sám Ten si může dovolit ten luxus mít vztah bez podmínek. Vztah je pro mě ryzí dobrovolnost - ve všem. Muž to má stejně, takže není co řešit. Potkat toho, kdo má tyhle věci stejně, je základ........
Ale ono to tak právě bývá, že se potkají dva, co to mají stejně - často bohužel stejně nešťastně
Ani já nepotřebuji utíkat do Miroslavovy země - žiju v ní Kdybych v ní nežila, odejdu do ní. Co tam, kde mi není dobře.

Upravil(a) Háňa* (21. 7. 2015 8:30)

Eva. napsal(a):

Háňa* napsal(a):

Pokud někdo stojí o to, aby kvůli jeho pocitům někdo potlačoval svoje touhy, nejen sexuální, ale jakékoli, nebo to dokonce vyžaduje - čili určuje druhému, jak se má chovat, potom se nejedná o partnerství a už vůbec ne o lásku, ale o model rodič - dítě, šéf - podřízený,  majitel - majetek .... Vyžadování věrnosti je jen vyžadování důkazu, že mám pro partnera největší hodnotu ze všech. Nevěry se bojí ten, kdo tyto důkazy potřebuje. A kdo je potřebuje ? Ten, kdo si svojí skutečné hodnoty není vědom.  Nemyslím teď hodnotou pro někoho, ale hodnotou, jako takovou. A to je neduh, ze kterého i ta nevěra vychází. Ten druhý ví, že má vedle sebe "biřice s bičem", tak buď s ním bojuje o pozice, jeho příkazy se snaží bojkotovat a nebo se drží v tomto vztahu, protože ani on si není své hodnoty vědom - nakonec, "vrána k vráně sedá", to je známá věc. Takže je rád, že má nějaký ten vztah,   ale občas alespoň na chvíli utíká za trochou té svobody - do "Miroslavovy země" https://www.youtube.com/watch?v=goEjCi5TIwo

Vztah je souvztažnost - tedy soužití v tom, co máme společné a v čem oba chceme žít a je nám v tom dobře. Pokud chybí to OBA, potom není důvod spolu být. Pokud nechybí, oba jsou v tom, v čem opravdu být chtějí a považují to za pro svůj život ideální, nemají potřebu zkoušet, jestli by to jinde nebylo lepší.
Svého manžela považuji za zralého člověka, který cítí a ví, v čem chce žít ví, že ho do toho nikdo netlačí ani nenutí a ani by to nedopustil, tudíž, pokud je se mnou, zjevně chce být se mnou. Kdyby chtěl odejít za štěstím jinam, neměla bych právo mu v tom bránit nebo se na něj zlobit - každý přece chce být šťastný a pokud není, je jenom dobře, když na tom "dělá", aby byl.

Nevěrný člověk může být jen sám sobě - když si nechá linkovat, jak má žít, přijme cizí představy o svém životě, plní něčí očekávání,  když svůj život a své štěstí odevzdává někomu jinému ...  ztratí sebe.

Proč takový pohled na vztah?
Já mám pohled jiný. Miluji svého partnera, a nemám potřebu sdílet svou nejhlubší intimitu - intimitu těla ani intimitu duše - s jiným mužem.
Utíká pro trochu svobody? Já nepotřebuju utíkat pro žádnou svobodu. Svobodně jsem se rozhodla s mým mužem žít. Takže svobodu mám a nepotřebuju si pro ni někam utíkat.
Takže záleží na tom, jak se kdo na nevěru podívá. Někdo jako dráb partnera. Někdo jako milující člověk a člověk věřící v partnera. A jestli přijde čas, kdy partner chce sdílet své tělo s jiným, tak mu nebránit. Ale také neznásilňovat sám sebe tím, že bych musela ve jménu (čeho vlastně?) snášet něco, co snášet nechci.

Iste, v jednej chvíli... a o XY rokov sa môžeš slobodne rozhodnúť, že a, už s ním žiť nechceš; b, že chceš s ním žiť, ale chceš si zároveň vyskúšať, ako by sa žilo (aspoň čiastočne) s niekým iným; c, s ním žiť chceš, ale INAK... Nič nie je definitívne na tomto svete, ani len tá smrť nie.

Selima napsal(a):

Hlavne láska sa nedá sľúbiť  - ak sa ti ešte nestalo, že si sa odmilovala (trebárs po niečom, čo ON urobil), tak mne áno... A môžeš tisíckrát sľúbiť, že ho budeš milovať, proste ho zrazu nemiluješ, nevážiš si ho, možno ním pohŕdaš - a je to nezvratné.  Všetky také sľuby sú na (_._).

Ja jsem ten manzelsky slib uvedla proto, ze vyjadruje nejaky zavazek, svobodne vyjadreni principu, na kterych oba predpokladaji, ze to manzelstvi bude fungovat. Je fuk, co si slibi (pokud jsou presvedceni, ze to dokazou splnit, jinak by to prece nerikali), pokud to zakladni a zasadni nedodrzi, zrejme ten vztah pujde do kytek. Predstavila jsem si, jak tedy tyto zakladni kameny vykomunikuje se svym partnerem autorka.

Souhlasim s tim, co pise Hana - idealni vztah je dobrovolny, motivovany pozitivnimi ne negativnimi emocemi. Jen je potreba si vyjasnit, co kdo od toho vztahu ceka (formalne to muze byt manzelsky slib). Prece kdyz vim, ze mi nevera partnera bude vadit, tak mu to reknu, obzvlast kdyz z jeho reci tusim, ze je nevera podle nej normalni. Takovy vztah nechci, budu proto hledat dal. Samozrejme, ze i v mem dalsim (zpocatku idealnim) vztahu se muze nevera prihodit - pokud ale vim, ze takovy vztah pro me neni a predem jsem to parnerovi rekla, tak holt ten vztah skonci. A neberu to tak, ze nekoho nutim plnit ma ocekavani, plnim si je sama a v idealnim pripade mam vedle sebe nekoho, kdo to vidi stejne.

Partner mi řekl, že za x let, pokud by už např. ze zdravotních důvodů nemohl, tak by chápal, že já sex občas potřebuji, a toleroval by mi milence.

Aknello, toto mě zaujalo. Takže podle Tvého partnera je běžné, že muž prostě občas odskočí jinam, ale žena může pouze v případě, kdy její partner je zdravotně indisponován?v Jinak by to netoleroval?

Já bych mu asi začala vykládat, jak běžně zahýbají ženy.

Háňa* napsal(a):

Co znamená být věrný ? Chovat se tak, jak se "sluší a patří" - tedy podle nějakého modelu, který se někde vzal - někdo jiný ho určil. A to i kdyby to mělo být jen ze "slušnosti",  proto, aby druhý neměl nějaké nelibé pocity nebo prostě jen z obavy z trestu.

Ty máš tedy zvláštní výklad slova "věrný"

Selima napsal(a):

Nič nie je definitívne na tomto svete, ani len tá smrť nie

Háňa* napsal(a):

Ale je, degfinitivné

Jakpak tohle víš tak nezpochybnitelně a jistě?

Ivana napsal(a):

Až do svých 45 let jsem si myslela, že nevěra je takový nějaký exces, že většina lidí je věrných. dnes jsem zas přesvědčená o opaku - naprostá většina lidí a zejména mužů je nevěrných. A to je i jeden z důvodů, proč si nehledám jiný vztah - abych to nemusela řešit. Protože vím, že mně by fyzická nevěra vadila hodně a psychická, tj. kdyby se zamiloval do jiné, tam už je to naprosto jasné, tím by vztah přece musel skončit, ne?

Ja teda jsem takto naivni nebyla", ale pro me je vernost zaklad vztahu. 
Nemohu pochopit, ze se dela rozdil mezi fyzickou neverou (bohapuste schoukani) a mezi psychickou se zamilovanosti. pro me je oboje nepripustny.
Predstava, ze me necha chladnejsi a ze budu snaze odpoustet, kdyz by muj patrner chodil za  prostitutkou nez zajem o nekoho jineho, to nemohu. Zda se mi, ze je to takovy alibismus na vlastni psychiku. Vzdyt to jako nic neznamena, tak se menusime zlobit.
Kupodivu jsem slysela takto mluvit jen zeny. Muzi v tom podle me rozdil nedelaji, tim myslim neveru partnerky. vsilo by jim i to, ze si bez lasky k nekomu chodi pro sex.

Vymluvy povazuji za trapne, to ze jako manzelka nechce nektere praktiky...apod...prote jen vymluvy  a svadeni viny na druheho.

bloncka napsal(a):

Selima napsal(a):

Hlavne láska sa nedá sľúbiť  - ak sa ti ešte nestalo, že si sa odmilovala (trebárs po niečom, čo ON urobil), tak mne áno... A môžeš tisíckrát sľúbiť, že ho budeš milovať, proste ho zrazu nemiluješ, nevážiš si ho, možno ním pohŕdaš - a je to nezvratné.  Všetky také sľuby sú na (_._).

Ja jsem ten manzelsky slib uvedla proto, ze vyjadruje nejaky zavazek, svobodne vyjadreni principu, na kterych oba predpokladaji, ze to manzelstvi bude fungovat. Je fuk, co si slibi (pokud jsou presvedceni, ze to dokazou splnit, jinak by to prece nerikali), pokud to zakladni a zasadni nedodrzi, zrejme ten vztah pujde do kytek. Predstavila jsem si, jak tedy tyto zakladni kameny vykomunikuje se svym partnerem autorka.

Souhlasim s tim, co pise Hana - idealni vztah je dobrovolny, motivovany pozitivnimi ne negativnimi emocemi. Jen je potreba si vyjasnit, co kdo od toho vztahu ceka (formalne to muze byt manzelsky slib). Prece kdyz vim, ze mi nevera partnera bude vadit, tak mu to reknu, obzvlast kdyz z jeho reci tusim, ze je nevera podle nej normalni. Takovy vztah nechci, budu proto hledat dal. Samozrejme, ze i v mem dalsim (zpocatku idealnim) vztahu se muze nevera prihodit - pokud ale vim, ze takovy vztah pro me neni a predem jsem to parnerovi rekla, tak holt ten vztah skonci. A neberu to tak, ze nekoho nutim plnit ma ocekavani, plnim si je sama a v idealnim pripade mam vedle sebe nekoho, kdo to vidi stejne.

Podľa mňa je manželský sľub jeden z najvčších oj... oblbovákov ľudstva. Človek môže byť presvedčený, o čom chce - fakt je, že ani NETUŠÍ, čo mu život nakladie za skúšky, testy, pokušenia, krízy, apod., takže to je podľa mňa niečo na úrovni sľubu, že nikdy nezomriem. Jasné, môžem manžela potešiť tým, že mu sľúbim žiť večne a nikdy nezomrieť, ale... ALE splnenie je druhá vec. A výpovedná hodnota toho sľubu je 0,000000 ho :-). Je to proste rituál na úrovni rozbíjania tanierov alebo kŕmenia novomanželov, žiaden väčší význam by som mu nepripisovala. Bloud, kto ho berie doslova a smrteľne vážne.

Judyna napsal(a):

Svého manžela považuji za zralého člověka, který cítí a ví, v čem chce žít ví, že ho do toho nikdo netlačí ani nenutí a ani by to nedopustil, tudíž, pokud je se mnou, zjevně chce být se mnou. Kdyby chtěl odejít za štěstím jinam, neměla bych právo mu v tom bránit nebo se na něj zlobit - každý přece chce být šťastný a pokud není, je jenom dobře, když na tom "dělá", aby by

Hano, ano s tím lze souhlasit, ale v praxi - byla bys opravdu tak vysoce tolerantní, kdybys byla doma s malými dětmi, manžel by Ti s lehkým srdcem oznámil, že se zamiloval do jiné a odchází? Ty by ses na něj vůbec nezlobila, že Tě v tom nechá samotnou? A bez peněz, v případě, že bys byla na mateřské? Jenom bys sis pomyslela, že je jenom dobře, že "dělá" na tom, aby byl šťastný?

Já sama jsem nevěru nikdy neřešila, protože já jsem nikdy nežárlila - prostě to v sobě nemám a právě důvěra a tolerance jsou pro mě ve vztahu důležité. Ale přesto bych nikdy nemohla napsat to, co ty. Jelikož myslím,  že ono to tak jednoduché není. Protože ve vztahu, kde jsou i děti, jde i o zodpovědnost. Ne jen o svobodu a lehkost bytí.

Rodičovstvo je ale zasa iná vec ako partnerstvo - a má iné pravidlá a zásady, podľa mňa. Je iné nájsť si "záložnú verziu" maželky a odskakovať si k nej od rodiny a je iné opustiť rodinu, vrátane detí, kvôli inej žene. Aj keď - zostávať len kvôli deťom je podľa mňa rozkladné a vo finále smrtiace pre všetkých zúčastnených, ak sa už rodičia nemajú radi.

Selima napsal(a):

Podľa mňa je manželský sľub jeden z najvčších oj... oblbovákov ľudstva. Človek môže byť presvedčený, o čom chce - fakt je, že ani NETUŠÍ, čo mu život nakladie za skúšky, testy, pokušenia, krízy, apod., takže to je podľa mňa niečo na úrovni sľubu, že nikdy nezomriem. Jasné, môžem manžela potešiť tým, že mu sľúbim žiť večne a nikdy nezomrieť, ale... ALE splnenie je druhá vec. A výpovedná hodnota toho sľubu je 0,000000 ho :-). Je to proste rituál na úrovni rozbíjania tanierov alebo kŕmenia novomanželov, žiaden väčší význam by som mu nepripisovala. Bloud, kto ho berie doslova a smrteľne vážne.

Pro mě je manželství nejvíc, co může mezi mužem a ženou být. O tom to právě je, Selimo. O vnitřní pokoře, o sdílení, o vědomí, že co slibuji, to i dodržím. V dobrém i ve zlém. O tom to právě je. O tom splnění. O takové síle slibu, která je navždy.
To, co píšeš ty a někteří jiní, píší lidé, kteří ještě nepochopili.

Upravil(a) Eva. (22. 7. 2015 10:32)