29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Přemýšlím, jak sesumírovat myšlenky, které se mi už poměrně dlouho honí hlavou. Nepředpokládám, že mě moc lidí pochopí, ale i přes to to zkusím... :-)
Z mého pohledu existují dva typy nevěry. Nevěra čistě fyzická, tzn. uspokojení sexuálních potřeb, a nevěra duševní, tzn. zamilování se, vzájemné vyjadřování citů, trávení společných chvil a s tím spojené sexuální prožitky.
V této diskuzi mne zajímá pouze nevěra fyzická, neboť nevěrou duševní by pro mne partner okamžitě skončil.
Předem podotýkám, že jsem si vědoma toho, že na světě samozřejmě existují muži, kteří jsou svým partnerkám celoživotně věrni, a možná by ani ve svých myšlenkách neuvažovali o nějakém dobrodružství.
Na toto téma mě ve své podstatě přivedl můj partner (35 let), díky němuž slyším historky, které prožívají jeho většinou ženatí kamarádi. I když ve své podstatě, většinu těch historek možná prožil v minulosti i on sám… Stejné názory jsem slyšela od známých, kolegů či kamarádů. Podstatou je, že tito muži jsou v partnerství spokojení, mají své partnerky/manželky rádi, starají se společně o děti, jezdí na dovolené, na výlety, mají s manželkami pravidelný sex atd. I přesto vám však tito muži řeknou, že si neumějí představit mít dlouhodobě (např. po dobu manželství) sex pouze s jednou ženou. Ať už z důvodu sexuálních praktik, které jim manželky neposkytují, nebo z důvodu potřeby ženské rozmanitosti, tzn. když má doma hnědovlásku s malými ňadry, láká ho prsatá blondýna. V potenciálním sexuálním kontaktu tohoto typu tedy nejsou žádné city, žádné společně strávené chvíle či zamilované sms, ale jde tam pouze o sexuální akt, ať už placený či se ženou, která má podobné sexuální potřeby či tužby. Nejde tedy o navazování paralelního vztahu nebo něčeho takového.
Já jsem našla muže, s nímž si rozumím skoro ve všem, je to pro-rodinný typ, máme většinu názorů i zálib společných, vyhovujeme si, nehádáme se, rozumíme si…atd. Je pro mne zkrátka téměř dokonalý…téměř. Jediný háček je ve výše popisované situaci. Po důkladné úvaze jsem došla k názoru, že vzhledem k tomu, že hodně, opravdu hodně mužů smýšlí tak, jako můj partner, nemá cenu hledat jiného partnera, kterému by po dobu manželství stačila pouze jedna sexuální partnerka, protože si troufám říct, že takto všestranně kompatibilního partnera, jakého mám, bych už nenašla. Z toho plyne, že – ikdyž to zní hrozně – já jsem schopná tolerovat tento typ nevěry.
Můj dotaz zní - byly byste schopné takovýto model partnerství akceptovat? Samozřejmě, že byste o žádné konkrétní nevěře nevěděly, nicméně žily byste s vědomím, že se to stát může a že se to pravděpodobně v průběhu manželství stane.
Děkuji za názory, popřípadě mě zajímá, co vy v partnerství tolerujete, nebo v čem vy děláte zásadnější kompromisy :-)
Upravil(a) Aknella (20. 7. 2015 9:16)
Není tady
Jak dlouho jste spolu?
...mi ta “uvaha“ pripada tak jaksi “schizoidni“...
Není tady
Mě teda překvapuje, že by ti vadila víc nevěra psychická (duševní, tedy platonická), než fyzická. Já to tedy mám naopak.
Už z důvodu různých sexuálně-přenosných nemocí, riziko AIDS atd. Myslíš, že je tvůj muž natolik uvědomělý, že by určitě použil kondom? Nepíšeš kolik let je tobě, jsi-li hodně mladá, dá se tvůj postoj pochopit.
Není tady
Nielenže "bola by", ale ja som naozaj povedala môjmu bývalému (rozišli sme sa neskôr, kvôli inej veci), že ak dokáže byť neverný tak, že sa o tom nedozviem, tak to nebudem riešiť - a neriešila som. (Predtým teda zahýbal tak, že to vedeli všetci, vrátane jeho syna, ktorého sme spolu vychovávali - a to mi vadilo dosť.) A bolo to, pekný vzťah ešte pár rokov, než sa začať sr... kaziť. Podľa mňa sú aj dôležitejšie veci než fyzická vernosť - ale zasa, každý môže mať priority inde. Niekto by zasa kľudne toleroval niečo, z čoho som ja chorá...
Není tady
A duševná never aby mi tiež vadila viac - resp. si myslím, že ak sa chlap zamiluje inde - a miluje inde - tak je po partnerskom vzťahu.
Není tady
Až do svých 45 let jsem si myslela, že nevěra je takový nějaký exces, že většina lidí je věrných. dnes jsem zas přesvědčená o opaku - naprostá většina lidí a zejména mužů je nevěrných. A to je i jeden z důvodů, proč si nehledám jiný vztah - abych to nemusela řešit. Protože vím, že mně by fyzická nevěra vadila hodně a psychická, tj. kdyby se zamiloval do jiné, tam už je to naprosto jasné, tím by vztah přece musel skončit, ne?
Není tady
Dorka napsal(a):
Jak dlouho jste spolu?
...mi ta “uvaha“ pripada tak jaksi “schizoidni“...
Dorko, schizoidní?
Co tím myslíš? Jako uzavřená do sebe? Autistická? Nerozumím tomu.
K Aknelle-měla bych s tím dost velký problém, kdybych věděla, že mi muž zahýbá, nebo někdy zahnul.
Třeba mě to čeká, to člověk nikdy neví.
Ale nevím, jestli bych s tím uměla žít, jestli bych mu dokázala věřit, a nevím, jestli bych si dokázala vážit našeho vztahu, pokud by to udělal v době, kdy se tváří, že je vše O.K. a vše funguje...
Není tady
Aknella napsal(a):
Přemýšlím, jak sesumírovat myšlenky, které se mi už poměrně dlouho honí hlavou. Nepředpokládám, že mě moc lidí pochopí, ale i přes to to zkusím... :-)
Z mého pohledu existují dva typy nevěry. Nevěra čistě fyzická, tzn. uspokojení sexuálních potřeb, a nevěra duševní, tzn. zamilování se, vzájemné vyjadřování citů, trávení společných chvil a s tím spojené sexuální prožitky.
V této diskuzi mne zajímá pouze nevěra fyzická, neboť nevěrou duševní by pro mne partner okamžitě skončil.
Předem podotýkám, že jsem si vědoma toho, že na světě samozřejmě existují muži, kteří jsou svým partnerkám celoživotně věrni, a možná by ani ve svých myšlenkách neuvažovali o nějakém dobrodružství.
Na toto téma mě ve své podstatě přivedl můj partner (35 let), díky němuž slyším historky, které prožívají jeho většinou ženatí kamarádi. I když ve své podstatě, většinu těch historek možná prožil v minulosti i on sám… Stejné názory jsem slyšela od známých, kolegů či kamarádů. Podstatou je, že tito muži jsou v partnerství spokojení, mají své partnerky/manželky rádi, starají se společně o děti, jezdí na dovolené, na výlety, mají s manželkami pravidelný sex atd. I přesto vám však tito muži řeknou, že si neumějí představit mít dlouhodobě (např. po dobu manželství) sex pouze s jednou ženou. Ať už z důvodu sexuálních praktik, které jim manželky neposkytují, nebo z důvodu potřeby ženské rozmanitosti, tzn. když má doma hnědovlásku s malými ňadry, láká ho prsatá blondýna. V potenciálním sexuálním kontaktu tohoto typu tedy nejsou žádné city, žádné společně strávené chvíle či zamilované sms, ale jde tam pouze o sexuální akt, ať už placený či se ženou, která má podobné sexuální potřeby či tužby. Nejde tedy o navazování paralelního vztahu nebo něčeho takového.
Já jsem našla muže, s nímž si rozumím skoro ve všem, je to pro-rodinný typ, máme většinu názorů i zálib společných, vyhovujeme si, nehádáme se, rozumíme si…atd. Je pro mne zkrátka téměř dokonalý…téměř. Jediný háček je ve výše popisované situaci. Po důkladné úvaze jsem došla k názoru, že vzhledem k tomu, že hodně, opravdu hodně mužů smýšlí tak, jako můj partner, nemá cenu hledat jiného partnera, kterému by po dobu manželství stačila pouze jedna sexuální partnerka, protože si troufám říct, že takto všestranně kompatibilního partnera, jakého mám, bych už nenašla. Z toho plyne, že – ikdyž to zní hrozně – já jsem schopná tolerovat tento typ nevěry.
Můj dotaz zní - byly byste schopné takovýto model partnerství akceptovat? Samozřejmě, že byste o žádné konkrétní nevěře nevěděly, nicméně žily byste s vědomím, že se to stát může a že se to pravděpodobně v průběhu manželství stane.
Děkuji za názory, popřípadě mě zajímá, co vy v partnerství tolerujete, nebo v čem vy děláte zásadnější kompromisy :-)
To je přece nesmysl, ten tvůj závěr. Když o nevěře partnera nevíš, tak ji přece netoleruješ.
Já se tě zeptám jinak - zůstaneš s partnerem, i když budeš vědět, že je ti nevěrný? A jestli jenom fyzicky anebo i psychicky, to se stejně nikdy nedozvíš.
Tento tvůj závěr je taky zcestný. Vždycky tam nějaký cit je. Nemusí to být zamilovanost. Ale sympatie určitě. Nedělej z muže stroj.
A nikdy dopředu nevíš, jestli jsi našla muže, kterému by stačila jen jedna partnerka.
Řešíš nesmysly. Coby kdyby. Až se do takové situace dostaneš, teprve tehdy zjistíš, jak se budeš doopravdy chovat.
Není tady
Soleil napsal(a):
Mě teda překvapuje, že by ti vadila víc nevěra psychická (duševní, tedy platonická), než fyzická. Já to tedy mám naopak.
Už z důvodu různých sexuálně-přenosných nemocí, riziko AIDS atd. Myslíš, že je tvůj muž natolik uvědomělý, že by určitě použil kondom? Nepíšeš kolik let je tobě, jsi-li hodně mladá, dá se tvůj postoj pochopit.
Nevěra psychická znamená, že se muž zamiloval do jiné ženy, a v tomto případě pro mne přestává vztah mít smysl, když tam není ta láska ke mně.
Co se týče rizika nákazy, můj partner je inteligentní, tudíž by rozhodně nechtěl ničím nakazit sebe, natož mě.
Není tady
Selima napsal(a):
A duševná never aby mi tiež vadila viac - resp. si myslím, že ak sa chlap zamiluje inde - a miluje inde - tak je po partnerskom vzťahu.
přesně tak... sdílím Tvůj názor
Není tady
Eva. napsal(a):
Aknella napsal(a):
Přemýšlím, jak sesumírovat myšlenky, které se mi už poměrně dlouho honí hlavou. Nepředpokládám, že mě moc lidí pochopí, ale i přes to to zkusím... :-)
Z mého pohledu existují dva typy nevěry. Nevěra čistě fyzická, tzn. uspokojení sexuálních potřeb, a nevěra duševní, tzn. zamilování se, vzájemné vyjadřování citů, trávení společných chvil a s tím spojené sexuální prožitky.
V této diskuzi mne zajímá pouze nevěra fyzická, neboť nevěrou duševní by pro mne partner okamžitě skončil.
Předem podotýkám, že jsem si vědoma toho, že na světě samozřejmě existují muži, kteří jsou svým partnerkám celoživotně věrni, a možná by ani ve svých myšlenkách neuvažovali o nějakém dobrodružství.
Na toto téma mě ve své podstatě přivedl můj partner (35 let), díky němuž slyším historky, které prožívají jeho většinou ženatí kamarádi. I když ve své podstatě, většinu těch historek možná prožil v minulosti i on sám… Stejné názory jsem slyšela od známých, kolegů či kamarádů. Podstatou je, že tito muži jsou v partnerství spokojení, mají své partnerky/manželky rádi, starají se společně o děti, jezdí na dovolené, na výlety, mají s manželkami pravidelný sex atd. I přesto vám však tito muži řeknou, že si neumějí představit mít dlouhodobě (např. po dobu manželství) sex pouze s jednou ženou. Ať už z důvodu sexuálních praktik, které jim manželky neposkytují, nebo z důvodu potřeby ženské rozmanitosti, tzn. když má doma hnědovlásku s malými ňadry, láká ho prsatá blondýna. V potenciálním sexuálním kontaktu tohoto typu tedy nejsou žádné city, žádné společně strávené chvíle či zamilované sms, ale jde tam pouze o sexuální akt, ať už placený či se ženou, která má podobné sexuální potřeby či tužby. Nejde tedy o navazování paralelního vztahu nebo něčeho takového.
Já jsem našla muže, s nímž si rozumím skoro ve všem, je to pro-rodinný typ, máme většinu názorů i zálib společných, vyhovujeme si, nehádáme se, rozumíme si…atd. Je pro mne zkrátka téměř dokonalý…téměř. Jediný háček je ve výše popisované situaci. Po důkladné úvaze jsem došla k názoru, že vzhledem k tomu, že hodně, opravdu hodně mužů smýšlí tak, jako můj partner, nemá cenu hledat jiného partnera, kterému by po dobu manželství stačila pouze jedna sexuální partnerka, protože si troufám říct, že takto všestranně kompatibilního partnera, jakého mám, bych už nenašla. Z toho plyne, že – ikdyž to zní hrozně – já jsem schopná tolerovat tento typ nevěry.
Můj dotaz zní - byly byste schopné takovýto model partnerství akceptovat? Samozřejmě, že byste o žádné konkrétní nevěře nevěděly, nicméně žily byste s vědomím, že se to stát může a že se to pravděpodobně v průběhu manželství stane.
Děkuji za názory, popřípadě mě zajímá, co vy v partnerství tolerujete, nebo v čem vy děláte zásadnější kompromisy :-)To je přece nesmysl, ten tvůj závěr. Když o nevěře partnera nevíš, tak ji přece netoleruješ.
Já se tě zeptám jinak - zůstaneš s partnerem, i když budeš vědět, že je ti nevěrný? A jestli jenom fyzicky anebo i psychicky, to se stejně nikdy nedozvíš.
Tento tvůj závěr je taky zcestný. Vždycky tam nějaký cit je. Nemusí to být zamilovanost. Ale sympatie určitě. Nedělej z muže stroj.
A nikdy dopředu nevíš, jestli jsi našla muže, kterému by stačila jen jedna partnerka.
Řešíš nesmysly. Coby kdyby. Až se do takové situace dostaneš, teprve tehdy zjistíš, jak se budeš doopravdy chovat.
Toleruji úzce specifikovanou potenciální nevěru.
Ano, řeším blbosti, ale kdo ne? 90 % zdejších témat a příspěvků jsou "blbosti", protože když nejde o zdraví či život, nejde o nic. Ale životem nás ty "blbosti" zkrátka provázejí...
Upravil(a) Aknella (20. 7. 2015 17:31)
Není tady
Aknella napsal(a):
Toleruji úzce specifikovanou potenciální nevěru.
Až to skutečně zažiješ a ještě pořád budeš tolerovat, pak můžeš napsat, že toleruješ.
Není tady
Eva. napsal(a):
Aknella napsal(a):
Toleruji úzce specifikovanou potenciální nevěru.
Až to skutečně zažiješ a ještě pořád budeš tolerovat, pak můžeš napsat, že toleruješ.
Nebudu zde řešit slovíčkaření Pokud ovšem budeš chtít, rozepíši ti to podrobně a uvidíš, že se dá i potenciální nevěra tolerovat.
Přesto děkuji za reakci :-)
Upravil(a) Aknella (20. 7. 2015 18:00)
Není tady
Aknello, skoro to vypadá, že si "ten tvůj" připravuje do budoucnosti půdu....Něco ve smyslu - co ty na to....
Jestli Ti to bude vadit, stejně poznáš, až se to stane. A ono se to asi stane, když Tvůj partner o tom takto mluví. Jiná věc je, když to řešíš jaksi teoreticky a jíná zase, když budeš doma uvázaná s malým dítětem a ono se "to" stane. Myslím, že na tohle se nedá moc dobře připravit, protože nevíš, jv jaké řivotní situaci Tě toto potká. Pokud tedy nejsi ten typ, o kterém jsme se bavili na jiném vlákně - typ člověk,který naprosto otevřeně přiznává mnohomužství či mnohoženství. Tam se o nevěru nejedná.
Není tady
Děkuji, nechci. Přece jenom už mám v 52 letech nějaké zkušenosti a vím, co říkám. Dokud nezažiješ, nevíš. Ale ty jsi ještě hodně mladá, v tomhle věku ještě mladý starému nevěří.
Není tady
Judyna napsal(a):
Aknello, skoro to vypadá, že si "ten tvůj" připravuje do budoucnosti půdu....Něco ve smyslu - co ty na to....
Jestli Ti to bude vadit, stejně poznáš, až se to stane. A ono se to asi stane, když Tvůj partner o tom takto mluví. Jiná věc je, když to řešíš jaksi teoreticky a jíná zase, když budeš doma uvázaná s malým dítětem a ono se "to" stane. Myslím, že na tohle se nedá moc dobře připravit, protože nevíš, jv jaké řivotní situaci Tě toto potká. Pokud tedy nejsi ten typ, o kterém jsme se bavili na jiném vlákně - typ člověk,který naprosto otevřeně přiznává mnohomužství či mnohoženství. Tam se o nevěru nejedná.
Nee, partner mi samozřejmě nic takového na férovku neřekl. Ale tak člověk si to prostě spojí z toho, co kdy říkal, jak na různé situace či dotazy reagoval. Nu uvidíme :-) Děkuji holky.
Není tady
Eva. napsal(a):
Děkuji, nechci. Přece jenom už mám v 52 letech nějaké zkušenosti a vím, co říkám. Dokud nezažiješ, nevíš. Ale ty jsi ještě hodně mladá, v tomhle věku ještě mladý starému nevěří.
Zrovna dnes jsem o tom přemýšlela, že člověk se nejlépe poučí ze svých vlastních chyb. Ale rozhodně souhlasím, že s věkem sbíráme zkušenosti, takže Vy jich máte o mnoho a mnoho více než já v 27 letech :-)
Není tady
Damila napsal(a):
Dorka napsal(a):
Jak dlouho jste spolu?
...mi ta “uvaha“ pripada tak jaksi “schizoidni“...Dorko, schizoidní?
Co tím myslíš? Jako uzavřená do sebe? Autistická? Nerozumím tomu.
Uvazovat o nevere sveho partnera..., a zahrnout do toho pomalu cele lidstvo...
To musi byt docela neprijemne partnerstvi...
Není tady
Dorka napsal(a):
Damila napsal(a):
Dorka napsal(a):
Jak dlouho jste spolu?
...mi ta “uvaha“ pripada tak jaksi “schizoidni“...Dorko, schizoidní?
Co tím myslíš? Jako uzavřená do sebe? Autistická? Nerozumím tomu.Uvazovat o nevere sveho partnera..., a zahrnout do toho pomalu cele lidstvo...
To musi byt docela neprijemne partnerstvi...
Jo, je to poměrně zvláštní, takto přemýšlet.
Jen jsem nerozuměla tomu tvému příměru ke schizoidu, to je prostě o něčem jiném.
Není tady
Pro mne ne.
Byt ve vztahu, kde (zrejme hned zkraje - nevim, neodpovedela mi, jak dlouho jsou spolu), a takhle premyslet... No to mne prijde asi jako, hm, koupit si auto, a pak jezdit celou dobu s tim, 'nekdo do mne zcela jiste narazi a zabije mne, nebo zmrzaci, kdyz je tolik nehod, no jak ja se s tim vyrovnam?'...
Ja vim, ze to prirovnani mozna neni uplne adekvatni, asi to lip pripodobnit neumim...
Kdyz mam strach, panicky strach, z autonehody, jakoze ja osobne ho mam, tak si auto nekupuju a nejezdim...
Tim nechci rict, ze ona se svym nazorem na neveru nema byt ve vztahu...
To, ze v nem je, s temito uvahami, mi prijde schizoidni... a destruktivni. Jako rozhodnuti jezdit s panickym strachem z autonehody...
Není tady
Aknella napsal(a):
Eva. napsal(a):
Děkuji, nechci. Přece jenom už mám v 52 letech nějaké zkušenosti a vím, co říkám. Dokud nezažiješ, nevíš. Ale ty jsi ještě hodně mladá, v tomhle věku ještě mladý starému nevěří.
Zrovna dnes jsem o tom přemýšlela, že člověk se nejlépe poučí ze svých vlastních chyb. Ale rozhodně souhlasím, že s věkem sbíráme zkušenosti, takže Vy jich máte o mnoho a mnoho více než já v 27 letech :-)
Máš děvče pravdu a je dobře, že jsi připravená. Nezahne jen chlap, který se bojí a je jedno čeho. Pokud je nabídka a nějaké to promile, nechá se ukecat každý. Jak ve vztahu nastoupí běžná rutina, je snadno ho ulovit. Jsou to zvířátka, oni za to nemůžou.
Není tady
To, ze v nem je, s temito uvahami, mi prijde schizoidni... a destruktivni. Jako rozhodnuti jezdit s panickym strachem z autonehody...
Taky to tak nějak vidím. Je to zvláštní, ale každý jsme jiný. Pro mě je vztah otázkou důvěry a nedovedu si představit, že bych tímto způsobem uvažovala v době, kdy bych s někým chodila. Zvlášť takhle mladá.
Ještě divnější mi ale příjde to, že ji její partner krmí těmi historkami a dovedl ji k názoru, že je to vlastně normální a běžné. Ano stává se to, ale brát to jako součást vztahu....No nevím.
Není tady
Aknella napsal(a):
Přemýšlím, jak sesumírovat myšlenky, které se mi už poměrně dlouho honí hlavou. Nepředpokládám, že mě moc lidí pochopí, ale i přes to to zkusím... :-)
Z mého pohledu existují dva typy nevěry. Nevěra čistě fyzická, tzn. uspokojení sexuálních potřeb, a nevěra duševní, tzn. zamilování se, vzájemné vyjadřování citů, trávení společných chvil a s tím spojené sexuální prožitky.
V této diskuzi mne zajímá pouze nevěra fyzická, neboť nevěrou duševní by pro mne partner okamžitě skončil.
Předem podotýkám, že jsem si vědoma toho, že na světě samozřejmě existují muži, kteří jsou svým partnerkám celoživotně věrni, a možná by ani ve svých myšlenkách neuvažovali o nějakém dobrodružství.
Na toto téma mě ve své podstatě přivedl můj partner (35 let), díky němuž slyším historky, které prožívají jeho většinou ženatí kamarádi. I když ve své podstatě, většinu těch historek možná prožil v minulosti i on sám… Stejné názory jsem slyšela od známých, kolegů či kamarádů. Podstatou je, že tito muži jsou v partnerství spokojení, mají své partnerky/manželky rádi, starají se společně o děti, jezdí na dovolené, na výlety, mají s manželkami pravidelný sex atd. I přesto vám však tito muži řeknou, že si neumějí představit mít dlouhodobě (např. po dobu manželství) sex pouze s jednou ženou. Ať už z důvodu sexuálních praktik, které jim manželky neposkytují, nebo z důvodu potřeby ženské rozmanitosti, tzn. když má doma hnědovlásku s malými ňadry, láká ho prsatá blondýna. V potenciálním sexuálním kontaktu tohoto typu tedy nejsou žádné city, žádné společně strávené chvíle či zamilované sms, ale jde tam pouze o sexuální akt, ať už placený či se ženou, která má podobné sexuální potřeby či tužby. Nejde tedy o navazování paralelního vztahu nebo něčeho takového.
Já jsem našla muže, s nímž si rozumím skoro ve všem, je to pro-rodinný typ, máme většinu názorů i zálib společných, vyhovujeme si, nehádáme se, rozumíme si…atd. Je pro mne zkrátka téměř dokonalý…téměř. Jediný háček je ve výše popisované situaci. Po důkladné úvaze jsem došla k názoru, že vzhledem k tomu, že hodně, opravdu hodně mužů smýšlí tak, jako můj partner, nemá cenu hledat jiného partnera, kterému by po dobu manželství stačila pouze jedna sexuální partnerka, protože si troufám říct, že takto všestranně kompatibilního partnera, jakého mám, bych už nenašla. Z toho plyne, že – ikdyž to zní hrozně – já jsem schopná tolerovat tento typ nevěry.
Můj dotaz zní - byly byste schopné takovýto model partnerství akceptovat? Samozřejmě, že byste o žádné konkrétní nevěře nevěděly, nicméně žily byste s vědomím, že se to stát může a že se to pravděpodobně v průběhu manželství stane.
Děkuji za názory, popřípadě mě zajímá, co vy v partnerství tolerujete, nebo v čem vy děláte zásadnější kompromisy :-)
A muj dotaz zni - k cemu si delas tuhle statistiku? Budes tomu svemu pak argumentovat tim, ze vetsina zen tohle netoleruje? Vzdyt uz v tom mas jasno, ne?
Uvazujes o manzelstvi s nim, zda se... Na jakych zakladech bude stat? Nebude zadne: odevzdavam se Tobe..... Slibuji Ti lasku, uctu a vernost.... ??
Vas zaklad bude, ze si sem-tam odskoci a Ty to nebudes vedet? Takze nevera, neucta, lez? On Ti bude taky tolerovat neveru?
Prosim, neber to jako moralizovani, na to nemam pravo, napsala jsem to tvrde, protoze realita bude tvrda.
Upravil(a) bloncka (20. 7. 2015 23:44)
Není tady
Dorka napsal(a):
Pro mne ne.
Byt ve vztahu, kde (zrejme hned zkraje - nevim, neodpovedela mi, jak dlouho jsou spolu), a takhle premyslet... No to mne prijde asi jako, hm, koupit si auto, a pak jezdit celou dobu s tim, 'nekdo do mne zcela jiste narazi a zabije mne, nebo zmrzaci, kdyz je tolik nehod, no jak ja se s tim vyrovnam?'...
Ja vim, ze to prirovnani mozna neni uplne adekvatni, asi to lip pripodobnit neumim...
Kdyz mam strach, panicky strach, z autonehody, jakoze ja osobne ho mam, tak si auto nekupuju a nejezdim...
Tim nechci rict, ze ona se svym nazorem na neveru nema byt ve vztahu...
To, ze v nem je, s temito uvahami, mi prijde schizoidni... a destruktivni. Jako rozhodnuti jezdit s panickym strachem z autonehody...
Tak - na neveru neexistuje poistka, ale auto ťa donútia poistiť si, aj keď nemyslíš na prípadnú nehodu... a možno je lepšie nie myslieť stále, ale apsoň si pripustiť, že sa niečo také môže stať... hoci trebárs len ťuknutie na parkovisku, defekt bez následkov, alebo podobne. Nespať kvôli nehodu každú noc je jeden extrém - a nepripustiť si, že niečo také sa môže stať aj MNE druhý.
Není tady
jarena napsal(a):
Aknella napsal(a):
Eva. napsal(a):
Děkuji, nechci. Přece jenom už mám v 52 letech nějaké zkušenosti a vím, co říkám. Dokud nezažiješ, nevíš. Ale ty jsi ještě hodně mladá, v tomhle věku ještě mladý starému nevěří.
Zrovna dnes jsem o tom přemýšlela, že člověk se nejlépe poučí ze svých vlastních chyb. Ale rozhodně souhlasím, že s věkem sbíráme zkušenosti, takže Vy jich máte o mnoho a mnoho více než já v 27 letech :-)
Máš děvče pravdu a je dobře, že jsi připravená. Nezahne jen chlap, který se bojí a je jedno čeho. Pokud je nabídka a nějaké to promile, nechá se ukecat každý. Jak ve vztahu nastoupí běžná rutina, je snadno ho ulovit. Jsou to zvířátka, oni za to nemůžou.
To už teda radšej chovať psa či mačku, nie? Je to menej náročné a vernejšie...
Upravil(a) Selima (21. 7. 2015 0:08)
Není tady