|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Mech
Když ležím v mechu,
skoro bez dechu,
vnímám lesní vůně,
připadám si jako v luně.
Matko...matko přírodo,
tys tak mocnou čarodějkou,
překrásná obloho,
jsi a nejsi daleko.
Větve tiše zpívají,
povídají si,
šeptají,
jaké to tajemství skrývají?
Tiše budu naslouchat,
třeba mi to dub poví rád...
balkama:rolleyes:
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Diky
Je hezke vedet, ze nekomu clovek pusobi radost jen tim, ze je zpatky...
Mozna nejsem naladena, mozna jen pod vlivem asociace mesta - slavneho, prece zapomenuteho, bohateho a zaroven tak krute chudeho... vracim se ke vzpomince smutne a bolestive:
Miluji les.
Potrebuji ho k zivotu, jeho hloubku, ticho, sero i slunne mytiny.
Miluji udoli Bile Opavy.
Ahoj Pan,
napsala jsi to naprosto úžasně, krásně a od srdce. I já jsem se vrátila o pár zpět, kdy jsem naprosto stejně stála, slzy se mi řinuly po tvářích, srdce bolelo a oči zíraly na tu neskutečnou spoušť, která zbyla z "mého" údolí na Vysočině.
Ten kus přírody, nádherný les byl mým dětstvím, pubertou, dospíváním...strávila jsem tam každičkou volnou chviličku a učila se lásce k němu nejen já, ale i můj malý bráška.
Chodila se tam uklidnit, vyplakat, chodila jsem tam ve chvílích smutku i ve chvílích, kdy jsem se nadnášela láskou, štěstím a pohodou.
Tehdy jsem tušila, že řeči o lese se budou týkat i mého koutku...ale jít jít, známými cestičkami, rozhlížet se, poslouchát šum, vidět na známých místech zvěř, zdravit ptáčky a najednou..najednou nic.
Stála jsem, hladila zbytky známých stromů, viděla jak pláčou a cítila jak pláči také. S hrůzou jsem se rozhlížela a neviděla známou říčku, kam jsem chodívala sledovat rybky, neviděla plácky s borůvčím, na kterém jsem byla zvyklá si pochutnávat...nebyl můj pohodlný pařez..
Se strachem jsem běžela do míst, kde bývalo nádherné lesní jezírko, sice ledové, ale čisté jako duše dítka..A tam jsem definitivně, celá zlomená usedla a dala se do hlasitého pláče..Přišlo mi, jako by i ptáčci přestali zpívat, koruny stromů přestaly šumět..dusivé ticho a můj pláč..
Tehdy jsem plakala bolestí, ztrátou..a pořád si říkala, kam budu chodit..kde si budu v létě máchat nohy a kde budu nabírat tu sílu, kterou mi tento kout přírody dával a bylo jedno, jestli bylo jaro, léto, podzim či zima.
Chodím tam stále..ač mi nikdy nepřestanou chybět důvěrně známé stromy..ten kout mám prochozený centimetr po centimetru, mohla jsem jít poslepu a vím, že bych nenarazila..tam bylo "moje" útočiště..
Dnes tam vodím i svou malou dcerku a stále dokola jí vyprávím, co kde bývalo, jak to bylo krásné a možná s ulehčením sleduji mladé stromky, které znovu začínají dávat místu život. Z láskou sleduji, jak se znovu objevuje říčka, jak si razí novou cestičku a říkám si, jestli Katuška bude jednou sledovat rybičky, jestli bude bosa brouzdat v ledové vodě a hladit kamínky, jako jsem to tehdy dělávala já..
Moc bych si přála, aby i ona si našla svůj koutek, kde bude moci nabírat sílu, chodit se vyplakat i vyjásat z lásky a štěstí..
Ještě jednou - děkuji Pan:pussa:
Paul Klee
Při pohledu z okna na strom
Ptáčkům hodno záviděti
ani pomysleti nehodlají
na kmen, na kořeny.
Celý den se čile houpou
jsou se sebou spokojeni
zpívají na koncích konců
na posledním rozvětvení.
Není tady
Jarní probouzení
Neopadavý
rozměr ticha.
V očekávání,
kdy vejde,
pln nastoleného
rozkvétání
rašících pupenů
naděje i touhy.
Zasněné odevzdání
probuzeného lesa
namířené
celým tíhnutím
vstříc slunci.
Není tady
Článek Pan mě donutil k zamyšlení ... stromy,..lesy...hory...nikde ani človíček....jen ty a příroda....
Vytane mi na mysli
Jeseníky -pohoří, trochu severněji blíže k Polským hranicím a
při zavřených očích vidím před sebou
malé městečko Zlaté Hory, nejen toto městečko, které ano nemá náměstíčkou, ale jen zvolna rozšiřující se hlavní ulici..
uprostřed nalevo je radnice, napravo kostel - to´t asi myšlen střed městečka...
několi krámku, hospůdek,
každý se tu s kažým zná
a zdraví
po necelém měsíci denních dopoledních procházek po této místní širší ulici
již také nemálo místních lidí poznávám
a oni mě -
- to fakticky potěší....
ale vraťmě se k lesu
ten se tyčí hned za městečkem, pomalu se zvedá v Příčný svah,
najdeme zde mnoho poznačených cestiček pro větší či menší lidičky,
dojdeme ke zřícenině hradu Grabštějn - stačí si něco málo přečíst o historii,
a ta zde na nás plným právem dýchne....
jdeme dále do hor, dále od lidí,
najednou se před námi objeví jeden z obrazů - zastaveních Ježíše Krista
(podle toho, kde se na cestu napojíme - je tam 14 zastavení),
opět nepotkáme ani človíčka, jen ptáčci nám na cestu zpívají..
a najednou....před námi v lese baráček, snad že by myslivna, nebo...fara???
Obejdeme stavení a před námi se v lese rozprostírá nádherný bílý nový kostel
Lesní kostel Panny Marie Pomocné.......
vidím tento skvost v lese daleko od lidí,
nádherná stavba, bíle natřená, venkovní oltář
všude ticho , klid,
sednu si ,znavena chůzí v lese, na první lavičku
a vnímám to ticho, ten klid,
nade mnou odré nebe, tu a tam obláček jako beránek
pohoda,nevěřím, ale je to tu..............
Na tento obrázek v životě nikdy nezapomenu,
kdykoliv mám nějaký světabol ( samozřejmě nicotný)
vzpomenu si na tuto situaci, na ten okamžik
a je mi fajn
(a pro větší realisty doporučení: vůbec nevadí, jestli je vám faj n v lese, či blízko kostela, nebo blízko mlované hospůdku,
stačí si prostě JEN takovéto místo najít....
Hledejte!
Pandorro...k tomu jsi mě vyprovokovala ty :-))
Upravil(a) Michaela.43 (6. 6. 2006 21:42)
Není tady
Miso,
znam Zlate Hory, znam ten poutni kostel i studanku zazracne vody a les kolem.. je tam opravdu moc krasne
Není tady
Přeji všem krásný den. Sešla jsem dnes ráno z kopce do údolí, přebrodila potok a vyšla jsem protější kopec, rozhlížela jsem se na všechny strany, mávala všem a zasílala pozdravení. Vzduch je dnes mimořádně čistý, teplý, voňavý. Byla jsem na přírodní aromaterapii a byla jsem z ní unešená. Nejsilněji dnes voní rozkvětlé stromy jeřabin, javory a keře hlohu....., přírodo skláním se před Tebou!
Není tady
Hurá dne bude horko, po práci jdu k vodě a pod lípu...................
Není tady
Všem, kteří cítí onu bolest z vyvrácené krajiny, jíž tu tak mistrovsky zachytila Pí.
Když Nejvyšší rozhodne o veliké zkáze, činí tak proto, aby se nasytil některý z Bohů (respektive polobohů).
Takto vyjádřená energie nikdy nezůstane zmařena!
Okamžitě tím přebírá zodpovědnost za všechny individuální duše, jež se tím uvolní, a dosazuje je do adekvátních podmínek, očištěné a prozářené onou velikou obětí. A jak praví Janíčkův překlad Gíty:
"Obětí se budeš rozmnožovat. A oběť bude kravou hojnosti vyplňující všechna tvá přání."
Jedině skrze tento božský projev je individuální duše transformována výš, je vysvobozena z jednoho druhu a emitována do nového, jež je řádově na vyspělejší úrovni.
Proto neplačte, ale radujte se s oněmi dušemi, jak se uvolňují! Vždyť právě zvítězili!., právě vyhráli svůj nejtěžší boj sami se sebou. A možná již zítra se s nimi setkáte v myslícím světě lidí, až se třeba právě vám předchozí duše stromu, k níž jste si chodili pro útěchu, narodí jako dítě, jako syn nebo dcera. Neboť tak bylo psáno v Knize Života:
"Až dozraje čas, pak sestoupím toliko z Lásky! Aby byla naplněna tvá Radost, vejdu ti do života."
Není tady
Blízko nás stál velký dub, kdykoli jsem šla kolem něho, vždy jsem aspoň pohladila. Často jsem pod nim meditovala a splývala s NÍ. Tam jsem přestala vnímat své JÁ a byla jsem ONA, příroda. Vloni při velké vichřici se dub vyvrátil a spadl k nám do velkého záhonu květin. Smutek, který jsem cítila byl velmi, velmi velký. Slyšela jsem poznámku, škoda těch kytek...., tenkrát jsem řekla, jsem ráda, že dub měl tak krásný pád. Přišli sousedi, strom si rozřezali. Byl jejich, pošlapali zbytek květin (a to mě bolelo).
Náhle se nám otevřel prostor do údolí, do protějšího svahu. Náhle jsme viděli to, co jsme nikdy předtím nemohli vidět přes korunu dubu, který tu stál.... Nikdy jsem po takovém výhledu netoužila a náhle se objevil jako náhrada za smutek.....V přírodě je vše tak, jak má být, smutek je jen lidská vlastnost, přiroda ho nezná.
Není tady
Máš pravdu, Anna, smutek, stesk, bolest, láska jsou jen ryze lidské vlastnosti, které sami sobě i svému okolí, jež je s námi spjato, propůjčujeme. A tak jimi obohacujeme prostor kolem nás. Odtud bych se na to díval. Ne tedy se vrátit do samotné přírody s absencí těchto stavů, nýbrž do procesu sklenutí nad těmito stavy. Tam i poukazoval můj předchozí příspěvek.
Ty zajisté víš, že bylo správné truchlit nad zánikem onoho stromu. Ale je čas bolesti i čas radosti. A abys jeho duši nepoutala zpátky, proto jej nakonec ze svého smutku vyvazuješ. Ten, který dlí nad Tebou, Ti to jasně dal poznat oním výhledem, aby ses chopila této podané ruky, utišila svůj zármutek.
Pokud bys jej však nemilovala (nebyla schopna cítit nic), pak by pro něj nikdy nedozrál čas, nikdy by nemohl sestoupit do vyšších inkarnací. Odtud se dopátráš významu skrytého za předchozími slovy.
Není tady
Možná i tohle bylo však málo srozumitelné. Proto bych to upřesnil asi takto: Láska je tvůrčí princip, skrze nějž vzniká tento vesmír. Ona jediná má moc osvobozovat. Proto výhradně skrze ni lze očistit, povznést bytost do vyššího zrození. Proto jedině vaší touhou, vaším citem, který namíříte k tvorům na nižší vývojové úrovni, lze tyto vyvázat ze svých věčně se opakujících inkarnací, neboť oni si nemohou pomoci sami, jelikož nejsou schopni se duchovně vzdělávat, překročit sami sebe.
Už chápete tu nezastupitelnou roli, kterou zde máme?..
Ono je to všechno jinak. Lidé se zkrátka jen zmýlili v cílech, kam namířili svou pozornost, své úsilí. Namísto abychom tvorům pod námi takto vědomě pomáhali a duchovně vyrůstali s nimi, omezujeme je a ničíme, některé druhy doslova vyhlazujeme. Ale nenechme se mýlit! Onen význam spojujícího článku mezi nebem a zemí naplníme ať tak či tak. V souladu či rozporu s Universem, inkarnace pod námi skrze nás budou dovedeny výš! Buďto tak učiníme s láskou anebo je donutíme ke kruté oběti. V obou případech tím jejich dráhu posvětíme. Avšak sami sebe, pro svou necitelnost, tím můžeme strhnout zpátky.
Není tady
Přeji krásný den a děkuji Crabate na reakci za můj příspěvek.
Šla jsem ráno podél lesa, louka byla posečená a voněla mrtvá stébla trav...
Upravil(a) Anna M (19. 6. 2006 11:54)
Není tady
Stébla trav nebyla mrtvá, to jen jejich výhony doznaly stavu utětí.
Avšak tráva sama dýchala nádherným omlazeným životem.
I les se na Tebe smál.
Jakmile vstoupíš do Vody,
nalezneš se tam zasazenou
do vzniklého panoramatu hlubin.
Není tady
A tak se toulám travou spálenou, nevím jak rozloučit se s létem.......
Není tady
Hahnčí napsal(a):
A tak se toulám travou spálenou, nevím jak rozloučit se s létem.......
, díváš se na krajinu vzdálenou, kteres dal celý život svůj....Hančí navazuji a děkuji. W. Ryvola, viď?
Není tady
Hejno vran Wabi Ryvola
Když nad pasekou vzlétne hejno vran,
hejno vran, hejno vran,
je léta pel už dávno vyprodán,
podzim se hlásí chladem jasných rán,
v tom ránu prochází se sám a sám,
kdo městu dávno sbohem dal.
Upravil(a) Růža (23. 8. 2006 21:22)
Není tady
... a bílých hvězd je všude oceán,
přece si nepostavíš pod něj stan,
budeš spát pod širákem, jak tě znám,
i když už podzim přichází...
Není tady
meya napsal(a):
... a bílých hvězd je všude oceán,
přece si nepostavíš pod něj stan,
budeš spát pod širákem, jak tě znám,
i když už podzim přichází...
Krásná písnička, dali jste jí společně dohromady a je jak skládanka, jako sám život nebo Babinet....
Není tady
Pojdme si hrát se slůvky
pojd navlíknem jim podkůvky
at rozezvoní
kříštalovej svět
Svět nejskrytějších myšlenek
co nevylezou navenek
Co brání jim v tom
věčný sníh a led
Není tady
Když mě bylo nejhůř a s nikým jsem o tom všem nedokázala mluvit, našla jsem si ten svůj strom a začala jsem mluvit k němu. Někdo by mě nepochopil, ale mě to hodně pomohlo.
Není tady
Pro milovniky stromu, prirody a veci kolem toho, mohu doporucit shlednout stranku:
www.stromyazivot.cz
Myslim si ze je lepsi shlednout tyto stranky, nez abych je prepisoval do teto diskuze.
Není tady
Ke všem těmto přéspěvům lze napsat jen jediné
JEN JEDNA KORUNA JE ÚCTYHODNÁ - KORUNA STROMU
Není tady
Georgecz napsal(a):
Pro milovniky stromu, prirody a veci kolem toho, mohu doporucit shlednout stranku:
www.stromyazivot.cz
Myslim si ze je lepsi shlednout tyto stranky, nez abych je prepisoval do teto diskuze.
Opravdu moc krásná stránka, pohadí po duši, příjemný relax
Není tady
Právě v těchto dnech se oblékají do čerstvé zeleně a já jsem z toho celá natěšená.
Ve čtvrtek se jsem pozvala do keramiky i rodiče dětí a tvořili jsme stromy. Jeden hezčí než druhý.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
