21. října : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 21. října : Straidelné čokoládové muffiny pro odváné děti. Zabaví i zasytí! 21. října : Jak vyuít skořápky z vlaských ořechů? Odvar z nich dodá chybějící jód a pomůe i s kalem |
|
|
Mech
Kdy leím v mechu,
skoro bez dechu,
vnímám lesní vůně,
připadám si jako v luně.
Matko...matko přírodo,
tys tak mocnou čarodějkou,
překrásná obloho,
jsi a nejsi daleko.
Větve tie zpívají,
povídají si,
eptají,
jaké to tajemství skrývají?
Tie budu naslouchat,
třeba mi to dub poví rád...
balkama:rolleyes:
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Diky
Je hezke vedet, ze nekomu clovek pusobi radost jen tim, ze je zpatky...
Mozna nejsem naladena, mozna jen pod vlivem asociace mesta - slavneho, prece zapomenuteho, bohateho a zaroven tak krute chudeho... vracim se ke vzpomince smutne a bolestive:
Miluji les.
Potrebuji ho k zivotu, jeho hloubku, ticho, sero i slunne mytiny.
Miluji udoli Bile Opavy.
Ahoj Pan,
napsala jsi to naprosto úasně, krásně a od srdce. I já jsem se vrátila o pár zpět, kdy jsem naprosto stejně stála, slzy se mi řinuly po tvářích, srdce bolelo a oči zíraly na tu neskutečnou spou, která zbyla z "mého" údolí na Vysočině.
Ten kus přírody, nádherný les byl mým dětstvím, pubertou, dospíváním...strávila jsem tam kadičkou volnou chviličku a učila se lásce k němu nejen já, ale i můj malý bráka.
Chodila se tam uklidnit, vyplakat, chodila jsem tam ve chvílích smutku i ve chvílích, kdy jsem se nadnáela láskou, těstím a pohodou.
Tehdy jsem tuila, e řeči o lese se budou týkat i mého koutku...ale jít jít, známými cestičkami, rozhlíet se, poslouchát um, vidět na známých místech zvěř, zdravit ptáčky a najednou..najednou nic.
Stála jsem, hladila zbytky známých stromů, viděla jak pláčou a cítila jak pláči také. S hrůzou jsem se rozhlíela a neviděla známou říčku, kam jsem chodívala sledovat rybky, neviděla plácky s borůvčím, na kterém jsem byla zvyklá si pochutnávat...nebyl můj pohodlný pařez..
Se strachem jsem běela do míst, kde bývalo nádherné lesní jezírko, sice ledové, ale čisté jako due dítka..A tam jsem definitivně, celá zlomená usedla a dala se do hlasitého pláče..Přilo mi, jako by i ptáčci přestali zpívat, koruny stromů přestaly umět..dusivé ticho a můj pláč..
Tehdy jsem plakala bolestí, ztrátou..a pořád si říkala, kam budu chodit..kde si budu v létě máchat nohy a kde budu nabírat tu sílu, kterou mi tento kout přírody dával a bylo jedno, jestli bylo jaro, léto, podzim či zima.
Chodím tam stále..ač mi nikdy nepřestanou chybět důvěrně známé stromy..ten kout mám prochozený centimetr po centimetru, mohla jsem jít poslepu a vím, e bych nenarazila..tam bylo "moje" útočitě..
Dnes tam vodím i svou malou dcerku a stále dokola jí vyprávím, co kde bývalo, jak to bylo krásné a moná s ulehčením sleduji mladé stromky, které znovu začínají dávat místu ivot. Z láskou sleduji, jak se znovu objevuje říčka, jak si razí novou cestičku a říkám si, jestli Katuka bude jednou sledovat rybičky, jestli bude bosa brouzdat v ledové vodě a hladit kamínky, jako jsem to tehdy dělávala já..
Moc bych si přála, aby i ona si nala svůj koutek, kde bude moci nabírat sílu, chodit se vyplakat i vyjásat z lásky a těstí..
Jetě jednou - děkuji Pan:pussa:
Paul Klee
Při pohledu z okna na strom
Ptáčkům hodno záviděti
ani pomysleti nehodlají
na kmen, na kořeny.
Celý den se čile houpou
jsou se sebou spokojeni
zpívají na koncích konců
na posledním rozvětvení.
Není tady
Jarní probouzení
Neopadavý
rozměr ticha.
V očekávání,
kdy vejde,
pln nastoleného
rozkvétání
raících pupenů
naděje i touhy.
Zasněné odevzdání
probuzeného lesa
namířené
celým tíhnutím
vstříc slunci.
Není tady
Článek Pan mě donutil k zamylení ... stromy,..lesy...hory...nikde ani človíček....jen ty a příroda....
Vytane mi na mysli
Jeseníky -pohoří, trochu severněji blíe k Polským hranicím a
při zavřených očích vidím před sebou
malé městečko Zlaté Hory, nejen toto městečko, které ano nemá náměstíčkou, ale jen zvolna roziřující se hlavní ulici..
uprostřed nalevo je radnice, napravo kostel - to´t asi mylen střed městečka...
několi krámku, hospůdek,
kadý se tu s kaým zná
a zdraví
po necelém měsíci denních dopoledních procházek po této místní irí ulici
ji také nemálo místních lidí poznávám
a oni mě -
- to fakticky potěí....
ale vramě se k lesu
ten se tyčí hned za městečkem, pomalu se zvedá v Příčný svah,
najdeme zde mnoho poznačených cestiček pro větí či mení lidičky,
dojdeme ke zřícenině hradu Grabtějn - stačí si něco málo přečíst o historii,
a ta zde na nás plným právem dýchne....
jdeme dále do hor, dále od lidí,
najednou se před námi objeví jeden z obrazů - zastaveních Jeíe Krista
(podle toho, kde se na cestu napojíme - je tam 14 zastavení),
opět nepotkáme ani človíčka, jen ptáčci nám na cestu zpívají..
a najednou....před námi v lese baráček, snad e by myslivna, nebo...fara???
Obejdeme stavení a před námi se v lese rozprostírá nádherný bílý nový kostel
Lesní kostel Panny Marie Pomocné.......
vidím tento skvost v lese daleko od lidí,
nádherná stavba, bíle natřená, venkovní oltář
vude ticho , klid,
sednu si ,znavena chůzí v lese, na první lavičku
a vnímám to ticho, ten klid,
nade mnou odré nebe, tu a tam obláček jako beránek
pohoda,nevěřím, ale je to tu..............
Na tento obrázek v ivotě nikdy nezapomenu,
kdykoliv mám nějaký světabol ( samozřejmě nicotný)
vzpomenu si na tuto situaci, na ten okamik
a je mi fajn
(a pro větí realisty doporučení: vůbec nevadí, jestli je vám faj n v lese, či blízko kostela, nebo blízko mlované hospůdku,
stačí si prostě JEN takovéto místo najít....
Hledejte!
Pandorro...k tomu jsi mě vyprovokovala ty :-))
Upravil(a) Michaela.43 (6. 6. 2006 21:42)
Není tady
Miso,
znam Zlate Hory, znam ten poutni kostel i studanku zazracne vody a les kolem.. je tam opravdu moc krasne
Není tady
Přeji vem krásný den. Sela jsem dnes ráno z kopce do údolí, přebrodila potok a vyla jsem protějí kopec, rozhlíela jsem se na vechny strany, mávala vem a zasílala pozdravení. Vzduch je dnes mimořádně čistý, teplý, voňavý. Byla jsem na přírodní aromaterapii a byla jsem z ní uneená. Nejsilněji dnes voní rozkvětlé stromy jeřabin, javory a keře hlohu....., přírodo skláním se před Tebou!
Není tady
Hurá dne bude horko, po práci jdu k vodě a pod lípu...................
Není tady
Vem, kteří cítí onu bolest z vyvrácené krajiny, jí tu tak mistrovsky zachytila Pí.
Kdy Nejvyí rozhodne o veliké zkáze, činí tak proto, aby se nasytil některý z Bohů (respektive polobohů).
Takto vyjádřená energie nikdy nezůstane zmařena!
Okamitě tím přebírá zodpovědnost za vechny individuální due, je se tím uvolní, a dosazuje je do adekvátních podmínek, očitěné a prozářené onou velikou obětí. A jak praví Janíčkův překlad Gíty:
"Obětí se bude rozmnoovat. A obě bude kravou hojnosti vyplňující vechna tvá přání."
Jedině skrze tento boský projev je individuální due transformována vý, je vysvobozena z jednoho druhu a emitována do nového, je je řádově na vyspělejí úrovni.
Proto neplačte, ale radujte se s oněmi duemi, jak se uvolňují! Vdy právě zvítězili!., právě vyhráli svůj nejtěí boj sami se sebou. A moná ji zítra se s nimi setkáte v myslícím světě lidí, a se třeba právě vám předchozí due stromu, k ní jste si chodili pro útěchu, narodí jako dítě, jako syn nebo dcera. Nebo tak bylo psáno v Knize ivota:
"A dozraje čas, pak sestoupím toliko z Lásky! Aby byla naplněna tvá Radost, vejdu ti do ivota."
Není tady
Blízko nás stál velký dub, kdykoli jsem la kolem něho, vdy jsem aspoň pohladila. Často jsem pod nim meditovala a splývala s NÍ. Tam jsem přestala vnímat své JÁ a byla jsem ONA, příroda. Vloni při velké vichřici se dub vyvrátil a spadl k nám do velkého záhonu květin. Smutek, který jsem cítila byl velmi, velmi velký. Slyela jsem poznámku, koda těch kytek...., tenkrát jsem řekla, jsem ráda, e dub měl tak krásný pád. Přili sousedi, strom si rozřezali. Byl jejich, polapali zbytek květin (a to mě bolelo).
Náhle se nám otevřel prostor do údolí, do protějího svahu. Náhle jsme viděli to, co jsme nikdy předtím nemohli vidět přes korunu dubu, který tu stál.... Nikdy jsem po takovém výhledu netouila a náhle se objevil jako náhrada za smutek.....V přírodě je ve tak, jak má být, smutek je jen lidská vlastnost, přiroda ho nezná.
Není tady
Má pravdu, Anna, smutek, stesk, bolest, láska jsou jen ryze lidské vlastnosti, které sami sobě i svému okolí, je je s námi spjato, propůjčujeme. A tak jimi obohacujeme prostor kolem nás. Odtud bych se na to díval. Ne tedy se vrátit do samotné přírody s absencí těchto stavů, nýbr do procesu sklenutí nad těmito stavy. Tam i poukazoval můj předchozí příspěvek.
Ty zajisté ví, e bylo správné truchlit nad zánikem onoho stromu. Ale je čas bolesti i čas radosti. A abys jeho dui nepoutala zpátky, proto jej nakonec ze svého smutku vyvazuje. Ten, který dlí nad Tebou, Ti to jasně dal poznat oním výhledem, aby ses chopila této podané ruky, utiila svůj zármutek.
Pokud bys jej vak nemilovala (nebyla schopna cítit nic), pak by pro něj nikdy nedozrál čas, nikdy by nemohl sestoupit do vyích inkarnací. Odtud se dopátrá významu skrytého za předchozími slovy.
Není tady
Moná i tohle bylo vak málo srozumitelné. Proto bych to upřesnil asi takto: Láska je tvůrčí princip, skrze něj vzniká tento vesmír. Ona jediná má moc osvobozovat. Proto výhradně skrze ni lze očistit, povznést bytost do vyího zrození. Proto jedině vaí touhou, vaím citem, který namíříte k tvorům na nií vývojové úrovni, lze tyto vyvázat ze svých věčně se opakujících inkarnací, nebo oni si nemohou pomoci sami, jeliko nejsou schopni se duchovně vzdělávat, překročit sami sebe.
U chápete tu nezastupitelnou roli, kterou zde máme?..
Ono je to vechno jinak. Lidé se zkrátka jen zmýlili v cílech, kam namířili svou pozornost, své úsilí. Namísto abychom tvorům pod námi takto vědomě pomáhali a duchovně vyrůstali s nimi, omezujeme je a ničíme, některé druhy doslova vyhlazujeme. Ale nenechme se mýlit! Onen význam spojujícího článku mezi nebem a zemí naplníme a tak či tak. V souladu či rozporu s Universem, inkarnace pod námi skrze nás budou dovedeny vý! Buďto tak učiníme s láskou anebo je donutíme ke kruté oběti. V obou případech tím jejich dráhu posvětíme. Avak sami sebe, pro svou necitelnost, tím můeme strhnout zpátky.
Není tady
Přeji krásný den a děkuji Crabate na reakci za můj příspěvek.
la jsem ráno podél lesa, louka byla posečená a voněla mrtvá stébla trav...
Upravil(a) Anna M (19. 6. 2006 11:54)
Není tady
Stébla trav nebyla mrtvá, to jen jejich výhony doznaly stavu utětí.
Avak tráva sama dýchala nádherným omlazeným ivotem.
I les se na Tebe smál.
Jakmile vstoupí do Vody,
nalezne se tam zasazenou
do vzniklého panoramatu hlubin.
Není tady
A tak se toulám travou spálenou, nevím jak rozloučit se s létem.......
Není tady
Hahnčí napsal(a):
A tak se toulám travou spálenou, nevím jak rozloučit se s létem.......
, dívá se na krajinu vzdálenou, kteres dal celý ivot svůj....Hančí navazuji a děkuji. W. Ryvola, viď?
Není tady
Hejno vran Wabi Ryvola
Kdy nad pasekou vzlétne hejno vran,
hejno vran, hejno vran,
je léta pel u dávno vyprodán,
podzim se hlásí chladem jasných rán,
v tom ránu prochází se sám a sám,
kdo městu dávno sbohem dal.
Upravil(a) Růa (23. 8. 2006 21:22)
Není tady
... a bílých hvězd je vude oceán,
přece si nepostaví pod něj stan,
bude spát pod irákem, jak tě znám,
i kdy u podzim přichází...
Není tady
meya napsal(a):
... a bílých hvězd je vude oceán,
přece si nepostaví pod něj stan,
bude spát pod irákem, jak tě znám,
i kdy u podzim přichází...
Krásná písnička, dali jste jí společně dohromady a je jak skládanka, jako sám ivot nebo Babinet....
Není tady
Pojdme si hrát se slůvky
pojd navlíknem jim podkůvky
at rozezvoní
křítalovej svět
Svět nejskrytějích mylenek
co nevylezou navenek
Co brání jim v tom
věčný sníh a led
Není tady
Kdy mě bylo nejhůř a s nikým jsem o tom vem nedokázala mluvit, nala jsem si ten svůj strom a začala jsem mluvit k němu. Někdo by mě nepochopil, ale mě to hodně pomohlo.
Není tady
Pro milovniky stromu, prirody a veci kolem toho, mohu doporucit shlednout stranku:
www.stromyazivot.cz
Myslim si ze je lepsi shlednout tyto stranky, nez abych je prepisoval do teto diskuze.
Není tady
Ke vem těmto přéspěvům lze napsat jen jediné
JEN JEDNA KORUNA JE ÚCTYHODNÁ - KORUNA STROMU
Není tady
Georgecz napsal(a):
Pro milovniky stromu, prirody a veci kolem toho, mohu doporucit shlednout stranku:
www.stromyazivot.cz
Myslim si ze je lepsi shlednout tyto stranky, nez abych je prepisoval do teto diskuze.
Opravdu moc krásná stránka, pohadí po dui, příjemný relax
Není tady
Právě v těchto dnech se oblékají do čerstvé zeleně a já jsem z toho celá natěená.
Ve čtvrtek se jsem pozvala do keramiky i rodiče dětí a tvořili jsme stromy. Jeden hezčí ne druhý.
Není tady