Pandorraa napsal(a):

Diky Je hezke vedet, ze nekomu clovek pusobi radost jen tim, ze je zpatky...

Mozna nejsem naladena, mozna jen pod vlivem asociace mesta - slavneho, prece zapomenuteho, bohateho a zaroven tak krute chudeho... vracim se ke vzpomince smutne a bolestive:

Miluji les.
Potrebuji ho k zivotu, jeho hloubku, ticho, sero i slunne mytiny.
Miluji udoli Bile Opavy.

Ahoj Pan,
napsala jsi to naprosto úžasně, krásně a od srdce. I já jsem se vrátila o pár zpět, kdy jsem naprosto stejně stála, slzy se mi řinuly po tvářích, srdce bolelo a oči zíraly na tu neskutečnou spoušť, která zbyla z "mého" údolí na Vysočině.
Ten kus přírody, nádherný les byl mým dětstvím, pubertou, dospíváním...strávila jsem tam každičkou volnou chviličku a učila se lásce k němu nejen já, ale i můj malý bráška.
Chodila se tam uklidnit, vyplakat, chodila jsem tam ve chvílích smutku i ve chvílích, kdy jsem se nadnášela láskou, štěstím a pohodou.
Tehdy jsem tušila, že řeči o lese se budou týkat i mého koutku...ale jít jít, známými cestičkami, rozhlížet se, poslouchát šum, vidět na známých místech zvěř, zdravit ptáčky a najednou..najednou nic.
Stála jsem, hladila zbytky známých stromů, viděla jak pláčou a cítila jak pláči také. S hrůzou jsem se rozhlížela a neviděla známou říčku, kam jsem chodívala sledovat rybky, neviděla plácky s borůvčím,  na kterém jsem byla zvyklá si pochutnávat...nebyl můj pohodlný pařez..
Se strachem jsem běžela do míst, kde bývalo nádherné lesní jezírko, sice ledové, ale čisté jako duše dítka..A tam jsem definitivně, celá zlomená usedla a dala se do hlasitého pláče..Přišlo mi, jako by i ptáčci přestali zpívat, koruny stromů přestaly šumět..dusivé ticho a můj pláč..
Tehdy jsem plakala bolestí, ztrátou..a pořád si říkala, kam budu chodit..kde si budu v létě máchat nohy a kde budu nabírat tu sílu, kterou mi tento kout přírody dával a bylo jedno, jestli bylo jaro, léto, podzim či zima.

Chodím tam stále..ač mi nikdy nepřestanou chybět důvěrně známé stromy..ten kout mám prochozený centimetr po centimetru, mohla jsem jít poslepu a vím, že bych nenarazila..tam bylo "moje" útočiště..
Dnes tam vodím i svou malou dcerku a stále dokola jí vyprávím, co kde bývalo, jak to bylo krásné a možná s ulehčením sleduji mladé stromky, které znovu začínají dávat místu život. Z láskou sleduji, jak se znovu objevuje říčka, jak si razí novou cestičku a říkám si, jestli Katuška bude jednou sledovat rybičky, jestli bude bosa brouzdat v ledové vodě a hladit kamínky, jako jsem to tehdy dělávala já..
Moc bych si přála, aby i ona si našla svůj koutek, kde bude moci nabírat sílu, chodit se vyplakat i vyjásat z lásky a štěstí..

Ještě jednou - děkuji Pan:pussa:

Jarní probouzení

Neopadavý
rozměr ticha.
V očekávání,
kdy vejde,
pln nastoleného
rozkvétání
rašících pupenů
naděje i touhy.
Zasněné odevzdání
probuzeného lesa
namířené
celým tíhnutím
vstříc slunci.

Miso,
znam Zlate Hory, znam ten poutni kostel i studanku zazracne vody a les kolem.. je tam opravdu moc krasne

Hurá dne bude horko, po práci jdu k vodě a pod lípu...................

Blízko nás stál velký dub, kdykoli jsem šla kolem něho, vždy jsem aspoň pohladila. Často jsem pod nim meditovala a splývala s NÍ. Tam jsem přestala vnímat své JÁ a byla jsem ONA, příroda. Vloni při velké vichřici se  dub vyvrátil  a spadl k nám do velkého záhonu květin. Smutek, který jsem cítila byl velmi, velmi velký. Slyšela jsem poznámku, škoda těch kytek...., tenkrát jsem řekla, jsem ráda, že dub měl tak krásný pád. Přišli sousedi, strom si rozřezali. Byl jejich, pošlapali zbytek květin (a to mě bolelo).
Náhle se nám otevřel prostor do údolí, do protějšího svahu. Náhle jsme viděli to, co jsme nikdy předtím nemohli vidět přes korunu dubu, který tu stál.... Nikdy jsem po takovém výhledu netoužila a náhle se objevil jako náhrada za smutek.....V přírodě je vše tak, jak má být, smutek je jen lidská vlastnost, přiroda ho nezná.

Možná i tohle bylo však málo srozumitelné. Proto bych to upřesnil asi takto: Láska je tvůrčí princip, skrze nějž vzniká tento vesmír. Ona jediná má moc osvobozovat. Proto výhradně skrze ni lze očistit, povznést bytost do vyššího zrození. Proto jedině vaší touhou, vaším citem, který namíříte k tvorům na nižší vývojové úrovni, lze tyto vyvázat ze svých věčně se opakujících inkarnací, neboť oni si nemohou pomoci sami, jelikož nejsou schopni se duchovně vzdělávat, překročit sami sebe.

Už chápete tu nezastupitelnou roli, kterou zde máme?..

Ono je to všechno jinak. Lidé se zkrátka jen zmýlili v cílech, kam namířili svou pozornost, své úsilí. Namísto abychom tvorům pod námi takto vědomě pomáhali a duchovně vyrůstali s nimi, omezujeme je a ničíme, některé druhy doslova vyhlazujeme. Ale nenechme se mýlit! Onen význam spojujícího článku mezi nebem a zemí naplníme ať tak či tak. V souladu či rozporu s Universem, inkarnace pod námi skrze nás budou dovedeny výš! Buďto tak učiníme s láskou anebo je donutíme ke kruté oběti. V obou případech tím jejich dráhu posvětíme. Avšak sami sebe, pro svou necitelnost, tím můžeme strhnout zpátky.

Stébla trav nebyla mrtvá, to jen jejich výhony doznaly stavu utětí.
Avšak tráva sama dýchala nádherným omlazeným životem.
I les se na Tebe smál.

Jakmile vstoupíš do Vody,
nalezneš se tam zasazenou
do vzniklého panoramatu hlubin.

Hahnčí napsal(a):

A tak se toulám travou spálenou, nevím jak rozloučit se s létem.......

, díváš se na krajinu vzdálenou, kteres dal celý život svůj....Hančí navazuji a děkuji. W. Ryvola, viď?

... a bílých hvězd je všude oceán,
přece si nepostavíš pod něj stan,
budeš spát pod širákem, jak tě znám,
i když už podzim přichází...

Pojdme si hrát se slůvky
pojd navlíknem jim podkůvky
at rozezvoní
kříštalovej svět
Svět nejskrytějších myšlenek
co nevylezou navenek
Co brání jim v tom
věčný sníh a led

Pro milovniky stromu, prirody a veci kolem toho, mohu doporucit shlednout stranku:

www.stromyazivot.cz

Myslim si ze je lepsi shlednout tyto stranky, nez abych je prepisoval do teto diskuze.

Georgecz napsal(a):

Pro milovniky stromu, prirody a veci kolem toho, mohu doporucit shlednout stranku:

www.stromyazivot.cz

Myslim si ze je lepsi shlednout tyto stranky, nez abych je prepisoval do teto diskuze.

Opravdu moc krásná stránka, pohadí po duši, příjemný relax