Filoménka napsal(a):

nebo raději snesou malou lež?
Jsme pohádaní s přítelem. Dlouho jsme se neviděli protože se vrátil domů z psychicky náročné léčby. Byli jsme po celou dobu jeho pobytu tam v častém telefonickém kontaktu. Moc jsem se těšila na jeho návrat, že budeme spolu. Když přijel, hned se mi ozval, láskyplně mě objal, byli jsme spolu asi tři hodiny na malém výletě na nákupu, vše ok, domlouvali jsme se, co spolu podnikneme další dny, co zítra atd. Pak se mi zdálo, že malinko ochladl, zeptala jsem se ho jestli dnes bude doma spát nebo u mě a řekl, že doma. Strašně mě to zklamalo. Řekla jsem, že to je divný, když jsme se tak dlouho neviděli, že nechce být se mnou ale sám. A zeptala se, jestli to tedy už spolu nejsme. On mi na to řekl něco v tom smyslu, že už to u něj se mnou není tak úplně jako dřív. Řekla jsem mu, že je nevyrovnaný a že neví co chce, řekl, že to je pravda, že fak neví co chce. Hodně jsem se naštvala. Když jsem vystupovala z jeho auta, řekl mi, že se mi tedy zítra ozve, řekla jsem proč by to dělal, jakou by to mělo cenu? On se tvářil najednou docela zničeně, což mě trochu překvapilo po tom, co mi předtím řekl a říkal snad jsem toho zase tolik neřekl. Naštvaná jsem odešla domů a jsem nešťastná. Asi jsem to neměla tolik hrotit, protože ho mám ráda, teď po třech dnech se mi to trochu zase rozleželo v hlavě, nejdřív jsem si říkala, že už ho nechci vidět, teď je mi moc smutno a přemýšlím, proč mi to říkal, když se mnou chtěl být dál, to se přece nedělá, kdyby mi řekl, jsem unavený, chci být tentokrát sám, pochopila bych to, ale takto??

Mohu se zeptat, kolik je ti let?

No nemáš zač, máš to tady dvojmo,kdyby něco...