že chce čas i jen sám pro sebe
No... možná, že ani nekecá...
"Po roce chození" už pomalu opadává ta touha bejt do sebe zakousnutý od rána do večera sedm dní v tejdnu a každý odloučení pociťovat úkorně (což není nic špatnýho, ale normální proces)... jen to u něj holt přišlo dřív.
Jenže, jak tak čtu - "smutná... ukřivděná... vybouchla a vyčetla mu" - tak děláš všechno pro to, abys mu to usnadnila. A čím víc si budeš opakovat "Nechce se mnou trávit čas a nemiluje mě.", tím spíš se podle svýho "přesvědčení" budeš chovat... výsledek si umíš spočíst sama, viď?

Ano po roce vztahu by měl být do tebe zamilovaný a neodhánět tě od sebe. Pokud by chtěl jak říká čas pro sebe choval by se jinak. Času pro sebe má dost a pokud by chtěl víc tak by ti jen třeba řekl mám nový koníček tak se ve středu neuvidíme, ale budu se na tebe těšit. Ale to jak se chová on je vidět, že tě nemiluje a možná je i slaboch, aby se sám s tebou rozešel tak to dělá takhle. Netrap se, organizuj si svůj čas a buď seběvědomá. Neponižuj se.

Mám odlišný názor, než helena.
Mňo... on není jen můj...
Neustále se vedou diskuze, jak dlouho nám takový stav zamilovanosti vydrží. Jak podle vás?
Akutní zamilovanost, která se podobá stresu, řádově trvá měsíce, řekněme do půl roku. Pak už je trošku udržovaná vzájemnou komunikací, což je již víc racionálnější.
http://taborsky.denik.cz/zpravy_region/ … 50217.html

A akutní. Zamilovanost může trvat do půl roku, ale to je akutní zamilovanost, jistě ty lidi pokud se milují spolu chtějí být i nadále....

sandrea napsal(a):

Ok, byla jsem z toho smutná, ptala jsem se i jestli je v tom někdo jiný, odpověděl že ne, že chce čas i jen sám pro sebe. Týden na to, kdy jsem byla pořád ukřivděná z toho, že jsem si kvůli němu v práci zařídila volný víkend a nakonec jsem seděla sama doma, protože on měl svůj volný čas jsem vybouchla a vyčetla mu, že se nechová jak člověk který by miloval (v tu chvíli nešlo jen o zmiňovaný víkend ale celkově o jeho chování). Na to mi odpověděl, že někomu trvá déle než se zamiluje. To pro mě byla další rána. Uklidňoval mě tím, že když řekl "miluji tě" naposledy, litoval toho a že jsme spolu krátce na to, aby mi to mohl říct. Že mě má moc rád a chce se mnou i tak být. Opět jsem zkousla zuby, i když jsem si neuměla představit, co ke mě vlastně cítí a co s touhle situací mám dělat. :

Myslím, že to, co jsem vytučnila, vyjádřuje vše. Jestli se do tebe ani po roce známosti nezamiloval, tak to je o ničem.

Eva. napsal(a):

Mám odlišný názor, než helena. Po roce vztahu mladých lidí je to, co popisuješ, opravdu neobvyklé. Obvyklá je velká zamilovanost. Myslím si, že ten mladík o tebe nestojí.

Take si myslim to co Eva.Tenhle vztah vubec nema cenu.Jen me udivuje,ze tak vzdelany clovek nevi,ze tenhle vztah neni,uz davno vztahem.Spis bych ocekavala,ze se na tohle bude ptat divka se zakladky.

Já to řeším z důvodu toho, že já zamilovaná jsem.. a to po dlouhé době. Jinak bych ho kopla do zadku už dávno a nesvěřovala se tady.

Není lehké dát člověku sbohem, když ho milujete. Nechci toho později litovat, protože raději uslyším slovíčko "miluji tě" po dvou letech vztahu než po dvou týdnech.. to mi jako názor holky ze základky nepřipadá

Ještě by mě tedy zajímalo, proč se mnou zůstává?? Vím, že není tip člověka, co by čekal až rupnou nervy mě a ukončím to první, aby to nemusel dělat on. Říká lidem pravdu na plnou hubu, až se někdy nestačím divit a snažím se ho krotit, protože ne každý jeho upřímnost rozdýchá. Jiný kluk by se vymlouval na kamarády, nový koníček jak píše Lamatko, on to ale řekne, jak to je..

Tak to nevím.. Ale určitě mu nepíš ať to trvá třeba dlouho. Tentokrát se musí ozvat on. Nezapomeň že muži chtějí dobývat. Tak vyčkej....

Děkuju, tohle jsem potřebovala - možná i chtěla slyšet, než udělám nějaké větší rozhodnutí.

Rozumově vím, že bych to měla ukončit, protože se s vysokou pravděpodobností nic nezmění, ale ty city!!!

občas ma po veľmi intenzívne prežívaných chvíľach/dňoch spolu tiež napadlo, že som až mierne unavená z neustálej blízkosti
Ono to nesouvisí jen zdánlivě... ale dneska chápu moji nebožku tchyni, která říkávala "Děti, já vás tak ráda vidím... ale když odjíždíte, tak se těším, jak si odpočinu"... a to fakt nemusela dělat nic, než se věnovat mrňousům a skutečně ji nebylo lze podezírat z toho, že by svý vnoučata nemilovala...

tak se zkusím chovat tak, aby si myslel že tě jistou nemá. Aby nevěděl, že na něm visíš.
Lamatko, na tuhle "dobrou radu" už pěknejch pár vztahů zařvalo...

Upravil(a) helena (8. 4. 2015 18:47)

myslíš, že když bude dělat jako dosud
Nemyslím... a jak sis jistě všimla, ani neříkám
Ovšem sandrei jsem psala cosi o jejím chování vůči jejímu příteli - soudím, že dívenka, která je schopná (nikoli pořád a zcela dle jeho požadavků, ale v rozumnejch mezích, na nichž by se měli umět domluvit) akceptovat partnerův požadavek na "osobní volno", mu bude příjemnější, než slečna "smutná... ukřivděná"... vybuchující a vyčítající.
Netroufnu si s neotřesitelnou jistotou tvrdit, co že ho k podobnýmu jednání vede... ale pokud se skutečně jen "chce vídat míň" - tedy chce jen omezit čas, ne zrušit vztah, asi bych mu na čas - dejme tomu měsíc, dva - vyšla vstříc... bez dalšího vyzvídání, vyčítání a pátrání. To je, myslím, dostatečná doba k tomu, aby paak bylo možný se rozhodnout, co dál.