Eva. napsal(a):

Manželka má základní vzdělání a pracuje za minimální mzdu. Takže přítel živí nejenom syna, ale v podstatě i ji.

V manželství jsou příjmy společné. Muž většinou vydělává víc, ale to neznamená, že ženu "živí". O synovi nemluvě.

Pro ženy a pro muže je rozdílné měřítko? Proč?
Ale není... jenže autor jaksi úkorně nese, že se přítekyně nehodlá rozvést hned - a navíc mu schází "záruka", že to po dostudování dětí udělá. Mimo to ten (konkrétní) pán by po případným odchodu měnil nanejvejš adresu, zatímco Marianova přítelkyně by si byla taky nucena hledat nový zaměstnání (a neznáme možnosti ani její ani regionu). Krom toho taky neznáme Marianův postoj k jejím dětem teď... a co je podstatnější, jak by na ně hleděl po jejím přistěhování. Ona by šla podle mě do větší nejistoty.
Mně by vůbec nevadilo mít bohatého muže, co by nás dobře uživil a být ženou v domácnosti.
Bych se zbláznila, bejt na někom závislá do posledního halíře... ale jsme lidé různí...
Takže přítel živí nejenom syna, ale v podstatě i ji.
Možná si přečti občanskej zákoník...

Upravil(a) helena (22. 3. 2015 20:34)

Eva. napsal(a):

helena napsal(a):

Ale není... jenže autor jaksi úkorně nese, že se přítekyně nehodlá rozvést hned - a navíc mu schází "záruka", že to po dostudování dětí udělá. Mimo to ten (konkrétní) pán by po případným odchodu měnil nanejvejš adresu, zatímco Marianova přítelkyně by si byla taky nucena hledat nový zaměstnání (a neznáme možnosti ani její ani regionu). Krom toho taky neznáme Marianův postoj k jejím dětem teď... a co je podstatnější, jak by na ně hleděl po jejím přistěhování. Ona by šla podle mě do větší nejistoty.

Však tady některé jedubabky mají taky problém se mnou, že mi přítel nedává záruku, že po dostudování syna bude se mnou žít.
Zajímavé. Jak rozdílná měřítka...

Teď nechápu. Rozdílná měřítka koho v čem?

Barčo, to sis vysvětlila úplně jinak, než jsem to já napsala.

Barčo, já si v mém věku a právě proto, co jsem prožila, určitě ponechám jistotu svého panelákového bytečku. To, co jsem popsala, by se mi líbilo od mládí a s otcem mých dětí. A ne v 52 letech a po tom, co jsem prožila.

To je klidně možné, ale stejně bych ti přála něco vřelého, jednoznačného (ve smyslu neúhybného) a bezpečného. Něco jako vyhřátá pláž u mírného moře, svěží trávník (bez klíšťat a spol. ). Nějaké bezpodmínečně laskavé občerstvující objetí. Mám takový pocit, že by se hodilo.

carpediem napsal(a):

Eva. napsal(a):

Judyna napsal(a):

Máš pravdu Evo, to jsem přehlédla.
Ale pozor - já netvrdím, že je neschopný! Jenom prostě říkám, že znám tento typ mužů, kteří žijí v hodně tradičním světě. Ve světě, kde role ženy a muže jsou dané.
Což ale nemusí být vždy špatné. Protože ty role jsou opravdu odlišné. Jde jen o jakousi přizpůsobivost, nebo ochotu se přizpůsobit a o toleranci.
Každý, kdo si začně se zadaným, by měl počítat s tím, že se bude muset přizpůsobovat hlavně on.

Mně by vůbec nevadilo mít bohatého muže, co by nás dobře uživil a být ženou v domácnosti. Starat se o děti, dům, zahradu, pečovat o manžela. Vyhnout se stresům v pracovním životě.
Bývalá kolegyně takhle žije, čekala na svého milého 8 let, než odešel od manželky, než syn dospěl. Mají spolu dvě děti, postavil jí dům, ten původní dům nechal bývalé manželce. Bývalá kolegyně je maximálně spokojená a její muž, bývalý majitel firmy, kde jsem pracovala, také. Přál si mít manželku, co bude pečovat o rodinu, dům, o něj, a on se bude moct naplno věnovat kariéře. Proč ne, když to tak oběma vyhovuje.

No vidíš, na takovéhle priority bych tě vůbec netipovala.

No taky koukám jak vejr,neřekla bych to do Evy, nicméně jak jsem schopná vydělávat velmi pěkné peníze,tak si to takto,jak píše Eva,taky umím představit. Ne tedy,že bych chtěla neustále vyvářet,uklízet a nakupovat,to vše jen v nezbytné míře,ale nemám problém být sama se sebou a organizovat si svůj čas a už vůbec mi nechybí to klasické zaměstnání kde skáču,jak nějaký kretén píská a dělám na cizí. I když jsem byla na MD,tak jsem nepocítila absenci tzv.sociál ních kontaktů,že bych se nudila,nebo něco podobného,pořád bylo co dělat,organizovat,na co se těšit a tak dál,tyhle ženské,co skuhrají,že zapomenou mluvit v dneší době už vůbec nechápu.A myslím si o nich něco hodně nelichotivého.

Dobrý den,zdravím všechny v novém týdnu a děkuji vám za všechny reakce.
Hodně jsem přes víkend přemýšlel,hodně se tady přítelkyně zastáváte a obhajujete ji, chápu to jako ženskou soudržnost,ale ve spoustě věcí máte asi pravdu.
Chápu její únavu, vím že žena která vstává v pět ráno,cestuje celkem tři hodiny denně do práce,vrátí se po šesté hodině,má obstarat svoji domácnost a pak jede ke mě,tak chápu že asi musí být unavená. Proto si myslím,že změnit práci by bylo určitě řešením,vím že se toho obává, ale jak jinak pak můžeme nějak rozumně fungovat?
Také vím, že až se rozvede, zůstane bez peněz a bez auta.Dům je totiž jejích rodičů,odejít bude muset manžel, ale ona ho bude muset vyplatit,něco na domě rekonstruovali, takže by mu musela prý nechat všechny peníze na účtu a auto.
Proto má asi strach,jak by to pak finančně zvládala,žila by jen od výplaty k výplatě a musela by navíc koupit auto,bez toho být nemůže.Nabízel jsem jí, že ji můžu na auto aspoň něco půjčit, může u mě bydlet, ale asi se i tak toho bojí. Opravdu začínám mít poslední dobou strach, jestli od manžela vůbec dokáže odejít.

Ano. Sahleb má pravdu.

Vždycky jsem si myslel,jak bude jednoduché najít nový vztah,teď jsem osm roků po rozvodu a pořád sám.Vy ženy si pořád stěžujete, jak je těžké najít chlapa na vážný vztah,že vás všichni chlapi chtějí jen pro pobavení a vidíte,já ji přeji vážnou známost a také mám problém.Měl jsem už čtyři vážnější vztahy po rozvodu a zatím ani jeden nevyšel.Jsem tak náročný,když hledám hezkou hodnou a pracovitou ženu,která by mě měla ráda a nemyslela jen na peníze?Tentokrát to vidím nadějně,proto bych o přítelkyni nerad přišel jak jsem už několikrát psal,u ní vím,že jí záleží na mě a ne na tom,kolik vydělám, co jí koupím.Ona ani neví,kolik vydělávám a nikdy se na to neptala.Ženit se už opravdu nechci,ale to snad už není v našem vztahu důležité.Rád bych,aby bydlela u mě,ale vůbec by mi nevadilo,pokud by často jezdila domů nebo k rodičům,vím že jsou staří a potřebují pomoc a děti bude chtít samozřejmě také vidívat,v tom problém nemám.

mariann napsal(a):

Vždycky jsem si myslel,jak bude jednoduché najít nový vztah,teď jsem osm roků po rozvodu a pořád sám.Vy ženy si pořád stěžujete, jak je těžké najít chlapa na vážný vztah,že vás všichni chlapi chtějí jen pro pobavení a vidíte,já ji přeji vážnou známost a také mám problém.Měl jsem už čtyři vážnější vztahy po rozvodu a zatím ani jeden nevyšel.Jsem tak náročný,když hledám hezkou hodnou a pracovitou ženu,která by mě měla ráda a nemyslela jen na peníze?Tentokrát to vidím nadějně,proto bych o přítelkyni nerad přišel jak jsem už několikrát psal,u ní vím,že jí záleží na mě a ne na tom,kolik vydělám, co jí koupím.Ona ani neví,kolik vydělávám a nikdy se na to neptala.Ženit se už opravdu nechci,ale to snad už není v našem vztahu důležité.Rád bych,aby bydlela u mě,ale vůbec by mi nevadilo,pokud by často jezdila domů nebo k rodičům,vím že jsou staří a potřebují pomoc a děti bude chtít samozřejmě také vidívat,v tom problém nemám.

Mě by teda moc neuklidnilo,že mi na auto půjčíš.... a že bydlet mohu u tebe,to už bych radši bydlela ve svém a spolu bychom se vždy vídali za účelem rozptýlení,zábavy,výletů,dělat posluhovačku a služku dalšímu chlapovi - proč? To by ona odešla jen z deště pod okap.
A ano,objevil si zeměkouli - je velmi těžké a zároven velké štěstí najít tu správnou kompatibilní dušičku,která se akorát tak hodí a doplnuje tu moji/tvoji. Se stávající partnerkou ale štěstí a životní pohody za stávajících tvých požadavků a nároků nedojdete,pokud tedy ona neni úplně blbá.

Eva: přítelkyně by ale měla pořád svůj dům, zdědí ho po rodičích..tudíž by se měla kam vrátit kdyby nám vztah nevyšel. Mimochodem, Ty by jsi udělala věcné břemeno na dům který pak zdědí Tvé děti nějakému muži, se kterým by jste se pak třeba rozešli a byli by s tím jen komplikace pro Tvé děti?

Slovíčkaření .....taky říkám i po 15 letech, že bydlíme s přítelem u mně ...on má svůj byt, já svůj, ale prostě bydlíme u mně.....Nevím, proč vás to tak žere.......nikdy jsem nenarazila na někoho, kdo mi tohle slovní spojení hned vmete.