29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Grainne napsal(a):
ztratit tri roky zivota po padesatce neni az takova sranda , v tom ho zase chapu
Mám po padesátce a nerozumím tomuto pohledu. Já žiju každý den a nic nevnímám jako ztracené. Ale jako prožité.
Co ztratil mariann? Neodpověděl. Jedině že by jeho jediným životním cílem bylo získat partnerku. Ale o tom život není.
Není tady
Ztratil jsem tři roky, ve vztahu, o kterém jsem si myslel, že bude trvalý, chci partnerku, se kterou budu žít a sdílet život a všechny radosti a starosti. Teď jsem zase na začátku a už opravdu nemám sílu zase hledat nějakou jinou.
Není tady
Zajímalo by mě, jak byste se zachovali na místě mé přítelkyně vy? Opravdu byste brali takový ohledně na studující děti a nemocné rodiče, že byste se raději vzdali vlastního partnera?
Má bývalá manželka se zamilovala do jiného, sebrala se a odešla, děti až tak moc neřešila, prostě šla za hlasem svého srdce. No a nakonec se vše srovnalo, děti z toho žádnou újmu neměli, aspoň doufám, a ona si nemusí vyčítat, že něco pro někoho jiného obětovala. Přítelkyně zase tvrdí, že člověk má zodpovědnost za ty nejbližší a odejít za hlasem svého srdce a nehledět na ostatní dokáže jen nedospělý člověk, byť by mu bylo dávno přes dvacet..
Není tady
mariann napsal(a):
Ztratil jsem tři roky, ve vztahu, o kterém jsem si myslel, že bude trvalý, chci partnerku, se kterou budu žít a sdílet život a všechny radosti a starosti. Teď jsem zase na začátku a už opravdu nemám sílu zase hledat nějakou jinou.
Tak nehledej... Jak už jsem psala, není to žádná povinnost, mít partnerku.
Jenom chtění.
Není tady
Mariane, ale nikdo ti přece nemůže na začátku vztahu dát záruku, že to dopadne dobře. Teda ani v průběhu vztahu ne. Začal sis s vdanou ženou, to není dobrá výchozí pozice pro trvalý vztah přece.
A jestli ti tři roky připadají jako ztracené, tak to taky nechápu. Snad jsi s ní byl rád - natolik rád, že jsi s ní chtěl žít, tak jaképak ztracené?
Prostě to nedopadlo - to se stává. Nebo Ty v životě dostaneš vše, co chceš?
A Graine zde okopírovala podstatu vašeho vztahu - Ty jsi tedy fakt moc nedával. Jenom mluvíš, co bys do budoucna. Ale skutek utek. Během vašeho vztahu jsi daleko víc bral.
Není tady
mariann napsal(a):
Zajímalo by mě, jak byste se zachovali na místě mé přítelkyně vy? Opravdu byste brali takový ohledně na studující děti a nemocné rodiče, že byste se raději vzdali vlastního partnera?
Má bývalá manželka se zamilovala do jiného, sebrala se a odešla, děti až tak moc neřešila, prostě šla za hlasem svého srdce. No a nakonec se vše srovnalo, děti z toho žádnou újmu neměli, aspoň doufám, a ona si nemusí vyčítat, že něco pro někoho jiného obětovala. Přítelkyně zase tvrdí, že člověk má zodpovědnost za ty nejbližší a odejít za hlasem svého srdce a nehledět na ostatní dokáže jen nedospělý člověk, byť by mu bylo dávno přes dvacet..
Já si myslím, že bych se zachovala jako vdaná tak, že bych si milence nehledala.
Ale na coby kdyby se nehraje. Takže to se můžu jen domnívat a skutečnost by mohla být jiná.
Ale fakt je, že jsem si za 22 let manželství milence nikdy nehledala.
Tvá otázka je jen taková hypotetická. Můžeme maximálně napsat, jak si myslíme, že bychom se zachovaly. A ne jak bychom se zachovaly skutečně.
Ty nejsi vlastní partner té paní. Ona má manžela. Ty jsi milenec.
Není tady
mariann napsal(a):
Zdravím vás všechny opět po několika měsících.Bohužel můj příběh nemá šťastné pokračování.Přítelkyně mi včera poslala mail,velice dlouhý, kde mi vysvětlila, že se se mnou rozchází.
Mezitím se stalo pár věcí, a sice, že vážně onemocněl její otec, který teď bude podstupovat léčbu rakoviny. Také manžel přítelkyně, který pracoval mimo domov, tak se vrátil a našel si místo doma, takže bude každý den doma. Prý aby přítelkyni pomohl s péčí o jejího otce, kterou teď bude potřebovat.
Přítelkyně mi napsala, že za těchto okolností se rozvádět zatím nebude, že by se dotklo všech kolem, jejích dětí, které ještě studují, hlavně jejího otce, který teď potřebuje klid a že by to sama vůbec nezvládla, řešit při všech těch starostech ještě rozvod, to, že by jí třeba manžel dělal naschvály, že by měla finanční potíže, že by nezvádla náročnou práci, péči o otce, studující děti. A manžel že by dobrovolně neodešel. Vím, že toho je na ní teď strašně moc, je vyčerpaná, ale nemyslel jsem, že se jen tak vzdá našeho vztahu..
Nabízel jsem jí pomoc, finanční i tu praktickou, ale asi mi nevěří, že mám prý náročnou práci, kterou nechci měnit, nechci se stěhovat, nechci se ženit. Ona by prý za mnou teď jezdit nemohla, že už teď to vůbec nezvládá, prý že ona by musela měnit tolik věcí a já nic. Nevím co mám dělat, nechápu, že pro ni tak málo znamenám, že se mě jen tak vzdá. Prý byla i u psychologa a ten jí řekl, že si myslí, že v tak náročnou dobu není na žádné tak podstatné změny prostor. Co si o tom myslíte Vy? To opravdu jen tak zahodí ty tři roky co jsme spolu?
No, znamenáš pre ňu asi viac ako ona pre Teba - aspoň teda, keď sa pozriem na to, kto čo prakticky ROBÍ pre váš vzťah, tak musím uznať, že ho ťahá ONA - a ty sa len vezieš. A zrejme správne vytušila, že popri starostiach, ktoré sa na ňu navalili, už nebude mať čas, peniaze a hlavne ENERGIU ťahať ešte tento vzťah, Jó, keby bol vyrovnanejší, asi by zadúfala, že teraz budeš chvíľu TY ten vzťah ťahať, prejavovať záujem, vkladať energiu... ale zrejme usúdila, že toho nie si schopný (alebo ochotný) a vzdala to. Podľa mňa realistické riešenie, hoci smutné.
Není tady
mariann napsal(a):
Evo, nemyslím si, že jsem takový sobec, vždyť mě vůbec neznáš. Přítelkyni jsem moc miloval a pořád miluji. Jen nevím, jestli ty její současný starosti nejsou jen výmluva, že se mnou už nechtěla být. Pokud by mě milovala, že se přece nevzdá našeho vztahu kvůli nemocnému otci, problémům s rozvodem atd..
Kdyby mě milovala, tak se tomu všemu měla postavit čelem, rozseknout tu situaci, říct všechno manželovi a dotáhnout všechno do konce, já bych jí s tím pomohl, to jsem jí několikrát nabízel a říkal jsem jí, že musí být aspoň trošku sobec a myslet i na sebe a ne jen na děti, otce, ale na sebe a na nás.
Hlavne na Teba, nie? Si si istý, že jej je s Tebou tak strašne dobre, že cíti tú Tvoju údajnú lásku a záujem? Podľa mňa vycítila, že by to bolo len z dažďa pod odkvap... vymenila by jedno slúženie a otroctvo za druhé - a toto už má tak nejako omakané, zmáknuté, spoznané, vie, ako s ním narábať, ako s ním žiť...
Není tady
Samozřejmě je to chtění, mít partnerku..to je snad pochopitelné..chci mít někoho, koho miluji, kdo na mě bude čekat když přijdu po těžkým dnu v práci, takovou tu blízkost a sdílení, já už to sám nedával a už vůbec nezvládal ty praktické věci, i to k tomu patří, prostě nechci být sám.
Není tady
choysia napsal(a):
Mně se hlavně líbí, jak se tady pouštíte do toho, co dělá -nebo nedělá mariann, ale že jeho přítelkyně je vdaná, doma má manžela a nechce se rozvést vám asi připadá normální
Seriem na to, čo je "normální"... Každý prípad je osobitný, individuálny a aj dôvody sú osobitné a nie univerzálne. Predpokladám, že dospelí, svojprávni jedinci vedia, čo robia (všetci) a prečo to robia. Manželku by som riešila, keby sem písala ona a pýtala sa na radu. Mariann môže riešiť len sám seba a SVOJU časť vzťahu, preto píšem o tom. On rozviesť iný vzťah akosi nemôže, takže je zbytočné písať, čo by mal urobiť niekto iný.
Není tady
mariann napsal(a):
Samozřejmě je to chtění, mít partnerku..to je snad pochopitelné..chci mít někoho, koho miluji, kdo na mě bude čekat když přijdu po těžkým dnu v práci, takovou tu blízkost a sdílení, já už to sám nedával a už vůbec nezvládal ty praktické věci, i to k tomu patří, prostě nechci být sám.
A co takhle - na koho budu čekat, když přijde po těžkém dnu v práci...
Nebo je předepsáno čekat jen na "pána tvorstva"? Jenom on má těžký den v práci?
Ty prostě potřebuješ "služku" do domácnosti a ne partnerku. Takovou paní, co se ti postará o domácnost, když to sám nedáváš, si přece můžeš zaplatit.
Není tady
mariann napsal(a):
Eva: štve mě, že jsem zbytečně ztratil tři roky. A taky že nevím, jestli je to opravdu jen ta ohleduplnost partnerky ke své rodině nebo jestli to byla jen výmluva, že se mnou už nechtěla být.
Neviem síce, KAM a PREČO si ich stratil, ale ak sa Ti ráta len vzťah, keď máš ženu pod strechou a pekne každodenne zarezávajúcu v TVOJEJ domácnosti, tak potom si ten čas s dochádzajúcou milenkou nemal strácať... Predpokladám, že Ťa nikto nenútil, nedržal ti pištoľ pri hlave, ani ťa nevydieral. A vedel si, že je vydatá.
Takže nechápem tvoj pocit krivdy a sklamania. Nabudúce si radšej nájdi nezadanú, voľnú a ochotnú prispôsobovať sa Ti.
Upravil(a) Selima (23. 6. 2015 13:07)
Není tady
mariann napsal(a):
Zajímalo by mě, jak byste se zachovali na místě mé přítelkyně vy? Opravdu byste brali takový ohledně na studující děti a nemocné rodiče, že byste se raději vzdali vlastního partnera?
Má bývalá manželka se zamilovala do jiného, sebrala se a odešla, děti až tak moc neřešila, prostě šla za hlasem svého srdce. No a nakonec se vše srovnalo, děti z toho žádnou újmu neměli, aspoň doufám, a ona si nemusí vyčítat, že něco pro někoho jiného obětovala. Přítelkyně zase tvrdí, že člověk má zodpovědnost za ty nejbližší a odejít za hlasem svého srdce a nehledět na ostatní dokáže jen nedospělý člověk, byť by mu bylo dávno přes dvacet..
Áno, brala - rodičia a deti sú iný typ vzťahu... Príbuzní, ktorí sú natrvalo. Chlap dnes je a zajtra nie je... zamiluje sa do tridsiatky (alebo do šesťdesiatky ), chytí ho "druhá míza", alebo sa zblázni do koníčka, pre ktorý na mňa nebude mať čas; ponúknu mu prácu v Británii - a kde je mu koniec! Rodičia a deti sú stabilné vzťahy, vzťahy dlhu a splácania, a tak. Okrem toho: možno, že keby si TY ochorel, postarala by sa aj o Teba, ale holt ochorel otec... a ona už nevládze.
A ženy podľa mňa odchádzajú "za hlasom srdca" zo vzťahu, kde im nie je až tak dobre - idú "za lepším", vtedy vedia aj spáliť mosty - a zrejme s relatívne ľahkým srdcom, že tie mosty zasa až zaveľa nestoja. No je fakt, že to je tiež individuálne a veľa záleží na povahe tej ženy. Ja som "ostávačka", ale poznám nespokojné "baby hľadačky", ktoré dosť menia chlapov v nádeji, že tento ďalší bude už určite lepší - a neberú pritom veľmi ohľad na nikoho a na nič.
Upravil(a) Selima (23. 6. 2015 13:06)
Není tady
mariann napsal(a):
Samozřejmě je to chtění, mít partnerku..to je snad pochopitelné..chci mít někoho, koho miluji, kdo na mě bude čekat když přijdu po těžkým dnu v práci, takovou tu blízkost a sdílení, já už to sám nedával a už vůbec nezvládal ty praktické věci, i to k tomu patří, prostě nechci být sám.
Máš prekne premyslené, čo chceš TY od svojej budúcej partnerky - ale ani písmenkom si sa nezmienil, čo by si jej cchel PONÚKNUŤ Ty, výmenou akosi... Lebo mi pripadá, že ty si vzťah predstavuješ ako servis zadara + citové chlácholenie, kde má byť dobre len Tebe, ale nie si ochotný urobiť (a ktovie, či povedať) pre tú druhú ale vôbec nič. S.e.x. raz-dvakrát týždenne asi nemusí byť jediné, čo od Teba partnerka chce alebo očakáva.
Není tady
Eva. napsal(a):
Grainne napsal(a):
ztratit tri roky zivota po padesatce neni az takova sranda , v tom ho zase chapu
Mám po padesátce a nerozumím tomuto pohledu. Já žiju každý den a nic nevnímám jako ztracené. Ale jako prožité.
Co ztratil mariann? Neodpověděl. Jedině že by jeho jediným životním cílem bylo získat partnerku. Ale o tom život není.
Já za to nemůžu , že tomu nerozumíš ..třeba to někdo jiný chápe
Není tady
Rozumim Marianovi,ze ten cas povazuje za ztraceny. Chapu i ju. “Rozsekla“ topo svym. Doslok BODU ZLOMU,kdy ona mohla rozsekavat, nebo setrvat /vyskytl se dalsi duvod,proc JESTE JE PRILIS BRZY.../
Pro ni.
Pro Mariana se nadeje na ziskani partnerky,kt.mu vyhovuje,a miluje ji, oddalila...
Takze bud dele cekat,nebo to vzdat,rict si - uz nebudu cekat, vse je ztraceno...
Podle mne neni...
Na nektere hodnotne veci se ceka tuuuze dlouho...
Není tady
mariann napsal(a):
Zajímalo by mě, jak byste se zachovali na místě mé přítelkyně vy? Opravdu byste brali takový ohledně na studující děti a nemocné rodiče, že byste se raději vzdali vlastního partnera?
Má bývalá manželka se zamilovala do jiného, sebrala se a odešla, děti až tak moc neřešila, prostě šla za hlasem svého srdce. No a nakonec se vše srovnalo, děti z toho žádnou újmu neměli, aspoň doufám, a ona si nemusí vyčítat, že něco pro někoho jiného obětovala. Přítelkyně zase tvrdí, že člověk má zodpovědnost za ty nejbližší a odejít za hlasem svého srdce a nehledět na ostatní dokáže jen nedospělý člověk, byť by mu bylo dávno přes dvacet..
marianne, ale Ty NEJSI žádným jejím partnerem, ta paní je pořád ještě vdaná a jejím oficiálním partnerem je její manžel A pokud mám mluvit sama za sebe, tak já bych se na místě Tvé přítelkyně zachovala úplně stejně jako ona, čiliže v případě vážného onemocnění svého rodiče bych vztah s milencem okamžitě ukončila a věnovala bych se raději rodině
A pokud tady naříkáš nad tím, že jsi zbytečně ztratil tři roky, tak se neuraž - od samého začátku jsi věděl, že paní je vdaná a za celou dobu jsi své přítelkyni zřejmě nedokázal nabídnout takovou vztahovou hodnotu, aby jí stálo za to se kvůli Tobě rozvést ...
Není tady