Grainne napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Dorka napsal(a):

Ano,Ivi, dobře pises, ze to nechapes...
Já se staram o staré a nemocné lidi. Stáří neboli pozdní věk je podle mě 70 a více, tak si myslím, ze v 50-ti těžko můžeš uvazovat o tom, jak se budeš cítit a čemu budeš dávat přednost ve stáří...
Mám spoustu klientu, kteří jsou sami, a stejně tak páry. Je mezi nima obrovský rozdíl... Páry bud se v tom věku velmi milujou a nadherne se jeden o druhého starají, anebo se docela provokuji, dělají si naschvály, ale víš, ty páry porad maji nějaký důvod a chuť žít... Zato lide, kteří jsou sami... ti maji jenom jedno přání: ...ať už přijde konec...

Moje teta  ktera zila cely zivot s alkoholikem,ted je vdova  je ji 76 let.A casto rika s neradem spatne,bez nerada jeste hur.Tak nevim....

Naši si nikdy nerozuměli a ta poslední léta s otcem byla obrovská zátěž ... nemyslím, že by jí to nějak chybělo , spíš naopak

Naši se měli docela rádi, hodně se sblížili za poslední 2 roky, kdy měl táta rakovinu a mamince se po něm hrozně stýskalo. Ale nikdy ani na vteřinu ji nenapadlo, že by chtěla bydlet s někým jiným, ani s námi ne. Byla spokojená sama a až do smrti byla úplně soběstačná. Občas se viděla se mnou a s dětmi, měla si 2-3 kamarádky, chodila na procházky, hodně četla, poslouchala rádio, televize ji tak nebrala.
Já si neumím představit, že bych si měla zvykat na někoho cizího, jsem ráda, že mám svůj byt sama pro sebe a můžu si dělat co chci a kdy chci. Už bych se nechtěla nikomu přizpůsobovat a už vůbec ne se o někoho starat. Doufám, že kdybych na stáří onemocněla, že se postarají buď děti, nebo nějaká pečovatelka. Ale stejně si pořád myslím, že se nějakého moc vysokého věku nedožiju, v naší rodině všichni umírali krátce po šedesátce.

Grainne, vyhovuje mi to teď stejně, jako tobě. Ale kdoví, jak to bude v důchodu, jestli dožiju. Jestli bych pak třeba nechtěla i společné bydlení. Anebo vůbec žádný vztah. Čas to ukáže.
Ráda teď koukám na seriál Všechny mé lásky na Primě. Hlavní hrdinka je v našem věku a zůstala sama.

Upravil(a) Eva. (6. 3. 2015 12:33)

eremuruss napsal(a):

Moje teta  ktera zila cely zivot s alkoholikem,ted je vdova  je ji 76 let.A casto rika s neradem spatne,bez nerada jeste hur.Tak nevim....

Tohle nechapu, litobvat toho, ze nejsem s alkoholikem. Nikdy jsem nepochopila reci typu: Lepsi snezny muz, nezli zadny muz. To ja teda radsi zadny muz.  Co na tech muzich je? I alkoholik je pro ne dulezity. Hruza.

Ano, přesně tak to je, ta samota ubíjí, a to mnohem víc,než nějaké zlobení se s alkoholikem, mrzoutem, či tak podobne- chybí ten kontakt s člověkem, fyzický, telefon či vebkamera ho nenahradí.....

Grainne napsal(a):

Tim chces rict , ze radeji byt s kymkoliv nez sam ?

Ano. V situaci, kdy je člověk nějak nemocný,nebo nesobestacny, tak ano. Aj když jsou třeba nemocní oba, na pomoc si vezmou pecovatele, objednají třeba donasku jídla, ale to osamoceni je vrazedne, teda "samovrazedne", važně!
Rozhádaný pár uklidním během chvilky, ale starého nemocného nasr. dědečka ne-e... Ten bude brblat až do mého odchodu a rozloučí se větou: Už nechoďte, to už doufám chcípnu... -

Já tě chápu, můžeš takhle uvažovat, ptz. jsi mlada, zdravá a nechybí ti sociální kontakt... Myslím, ze si to osamocení ani neumíš představit.
Neříkám, ze je "dobrý nápad", aby se dva staří nemocní lide dávali dohromady, i když nejsem proti..., jen se snažím vysvětlit, jak je to osamocení ve stáří děsivé... Rozumím Juliane, proč uvažuje, jestli vůbec, a kdy, se sestehovat.
Za mne: Co nejdřív. Tak se rychleji pozná, jestli to vyhovuje, nebo ne...

Řekla bych, že čím později se člověk sestěhuje, tím hůř si na to zvykne. Že čím déle žije sám, tím méně je ochoten se druhému přizpůsobit. Protože je opotřebovanější, pohodlnější, unavenější. Čím déle jsme na světě, tím více asi zjišťujeme, že povinností jsme měli mnoho a těch hezkých svátečních a odpočinkových dní málo. Je-li nám mezi 50 a 60, tak už víme, že pro spokojený život stačí fakt málo. Třeba někoho, s kým si rozumíme, potkat a trochu s ním pobýt. Už nás asi opustily takové ty chutě na životní změny, zakládání pevnějších a trvalejších rodinných svazků, další vstupy do manželství, asi to musí člověk vidět sám, jak na tom je, ale líp se nesestěhovat, než to udělat a pak litovat. Vždyť se člověk s tím druhým může vidět obden, přespat u sebe, jet si na výlet, a nemusí se kvůli tomu hend měnit občanka s adresou. Jo, že člověk není sám a že se mu možná líp hospodaří. Ale těch možných negativ...!

Dorka napsal(a):

Já tě chápu, můžeš takhle uvažovat, ptz. jsi mlada, zdravá a nechybí ti sociální kontakt... Myslím, ze si to osamocení ani neumíš představit.
Neříkám, ze je "dobrý nápad", aby se dva staří nemocní lide dávali dohromady, i když nejsem proti..., jen se snažím vysvětlit, jak je to osamocení ve stáří děsivé... Rozumím Juliane, proč uvažuje, jestli vůbec, a kdy, se sestehovat.
Za mne: Co nejdřív. Tak se rychleji pozná, jestli to vyhovuje, nebo ne...

to mi prijde jako prilis velky risk

Ano, Janule, tak nějak, az na to, ze v tech 70-ti, 80-ti, s hulkama, ev. inkontinentnima kalhotkama a pod., cestovat za svoji stejné starou opuštěnou kamarádkou...

eremuruss napsal(a):

Ja souhlasim s Dorkou,samota je hrozne moc zla.Vidim to i u sveho taty,ktery ma dlouholete pratele ktery ho vezmou autem po cele republice,ale jsou takovy,ze mu zatelefonujou za 5 minut jsme u tebe jedeme do Budejovic.Tata vypne sporak necha rozdelane jidlo a bezi se oblikat,kdyz jsem mu rekla,ze se me vubec nelibi jejich chovani,tak me odpovedel a to mam cely dny koukat do zdi a cekat na smrt?Proste se jim vzdycky prizpusovi....

cestovani v tomto veku nedoporucuji ... vidim to v praci cely rok a fakt nechapu

Dorka napsal(a):

Kolik jsi, Majko, takových starých osamocených lidi viděla, u nich doma, jak se jim žije, hledá a praktikuje ta "zábava", o které mluvis?

Nepočítám je, takže ti nemůžu říct, kolik.

Jsou i lidé, kteří nemají potřebu sdílet. Nebo žili dlouho sami, když ještě nebyli staří a nemohoucí, a už si zvykli a necítí se osamělí. Lidé jsou různí, myslím, že nelze paušalizovat.

Ten bude brblat až do mého odchodu a rozloučí se větou: Už nechoďte, to už doufám chcípnu...
Ale di... jako bys nevěděla, že ve většuně případů je to způsob, jak si (ještě chvíli) udržet pozornost tvojí či jinýho... naučená strategie - a pokud funguje, tak ji starouškové využívají.

Že čím déle žije sám, tím méně je ochoten se druhému přizpůsobit. Protože je opotřebovanější, pohodlnější, unavenější.
Nejen... přizpůsobuju-li se požadavkům okolí celej život, pak budu vděčná za dobu, kdy konečně nebudu muset

cestovani v tomto veku nedoporucuji ... vidim to v praci cely rok a fakt nechapu
Co přesně myslíš tím "v tomto veku"?
Kamarádce, s kterou rajzujeme po světě, je přes sedmdesát a zvládá naprosto bez problémů...