Jestli jsi sipova, tak pro tebe by bylo lepší se sestěhovat. Máš tam toho habaděj. A navíc nebydlíš sama, ale máš dítě, které u tebe asi bude bydlet napořád. Takže byste v podstatě byli taková rodina.
Pokud bys byla žena, co bydlí v bytě sama, bez dětí, tak to bych o tom uvažovala. Jestli není lepší zůstat každý ve svém, pokud od sebe nebydlíme příliš daleko.

Eva. napsal(a):

Jestli jsi sipova, tak pro tebe by bylo lepší se sestěhovat. Máš tam toho habaděj. A navíc nebydlíš sama, ale máš dítě, které u tebe asi bude bydlet napořád. Takže byste v podstatě byli taková rodina.
Pokud bys byla žena, co bydlí v bytě sama, bez dětí, tak to bych o tom uvažovala. Jestli není lepší zůstat každý ve svém, pokud od sebe nebydlíme příliš daleko.

Evi jsem sipova. Ano. Syn chce v domě zůstat. A s přítelem si hodně sedl, rozumí si. Toho si strašně cením.
Bydlíme od sebe 80 km, ale musela bych asi já k němu, protože podniká a budoval podnik (styky ... ) 20 let. A to se mi nechce, já si tady také po rozvodu vybudovala chráněné bydlení a sklízím první ocenění.
Tak to asi předám pak synovi. Ale dostuduje za 5 let!
Je to past.
Holky "nepřechodíme" náš vztah? Někde jsem četla, že po dvou letech se dát dohromady, nebo rozejít. A já v kostech cítím, že možná čím déle to takto bude trvat, tím menší je šance na společný život. A to si plánujeme že na důchodový věk se odstěhujeme někam na jih (ale syn mi řekl, že nechce abych odešla, asi fakt budeme bydlet spolu, nevím ...).
Nevím, nemám ani známé co takto žijí, ani zkušenosti. Jen se bojím, abych nezůstala sama na stáří kvůli tomu, že už nebudu schopná s někým žít.

Eva. napsal(a):

juliana napsal(a):

Evi jsem sipova. Ano. Syn chce v domě zůstat. A s přítelem si hodně sedl, rozumí si. Toho si strašně cením.
Bydlíme od sebe 80 km, ale musela bych asi já k němu, protože podniká a budoval podnik (styky ... ) 20 let. A to se mi nechce, já si tady také po rozvodu vybudovala chráněné bydlení a sklízím první ocenění.
Tak to asi předám pak synovi. Ale dostuduje za 5 let!
Je to past.
Holky "nepřechodíme" náš vztah? Někde jsem četla, že po dvou letech se dát dohromady, nebo rozejít. A já v kostech cítím, že možná čím déle to takto bude trvat, tím menší je šance na společný život. A to si plánujeme že na důchodový věk se odstěhujeme někam na jih (ale syn mi řekl, že nechce abych odešla, asi fakt budeme bydlet spolu, nevím ...).
Nevím, nemám ani známé co takto žijí, ani zkušenosti. Jen se bojím, abych nezůstala sama na stáří kvůli tomu, že už nebudu schopná s někým žít.

Myslím, že si protiřečíš.
Je třeba vybrat si to, co má pro tebe více pozitiv. Takže buď být sama, anebo s někým žít.
Neumím to ještě asi vyhodnotit. Je možná brzy. Jsme spolu asi rok a půl.
Ty sama nebudeš. Budeš se synem, jestli má takové postižení, že nebude schopen žít sám anebo mít ženu a děti a žít s nimi. A i tehdy můžou žít s tebou v domě.
Chápu, jak to myslíš s tou samotou, že nebudeš mít partnera. Ale něco jiného je žít ve stáří úplně sama v domácnosti a něco jiného žít sice bez partnera, ale se synem, případně i s jeho rodinou.

To je pravda.

Ja,uz bych se nesestehovala,protoze v tomto veku,uz ma kazdy sve zvyky,nez kdyz je clovek mlady,lepe se prizpusobi.Spise bych zustala u tech navstev.Budete si vzacnejsi

Dorka napsal(a):

Ano,Ivi, dobře pises, ze to nechapes...
Já se staram o staré a nemocné lidi. Stáří neboli pozdní věk je podle mě 70 a více, tak si myslím, ze v 50-ti těžko můžeš uvazovat o tom, jak se budeš cítit a čemu budeš dávat přednost ve stáří...
Mám spoustu klientu, kteří jsou sami, a stejně tak páry. Je mezi nima obrovský rozdíl... Páry bud se v tom věku velmi milujou a nadherne se jeden o druhého starají, anebo se docela provokuji, dělají si naschvály, ale víš, ty páry porad maji nějaký důvod a chuť žít... Zato lide, kteří jsou sami... ti maji jenom jedno přání: ...ať už přijde konec...

Mojer maminka žila sama 17 let a umřít si nepřála. Stále se jí líbilo na světě.

Dorka napsal(a):

Ano,Ivi, dobře pises, ze to nechapes...
Já se staram o staré a nemocné lidi. Stáří neboli pozdní věk je podle mě 70 a více, tak si myslím, ze v 50-ti těžko můžeš uvazovat o tom, jak se budeš cítit a čemu budeš dávat přednost ve stáří...
Mám spoustu klientu, kteří jsou sami, a stejně tak páry. Je mezi nima obrovský rozdíl... Páry bud se v tom věku velmi milujou a nadherne se jeden o druhého starají, anebo se docela provokuji, dělají si naschvály, ale víš, ty páry porad maji nějaký důvod a chuť žít... Zato lide, kteří jsou sami... ti maji jenom jedno přání: ...ať už přijde konec...

Moje teta  ktera zila cely zivot s alkoholikem,ted je vdova  je ji 76 let.A casto rika s neradem spatne,bez nerada jeste hur.Tak nevim....

eremuruss napsal(a):

Dorka napsal(a):

Ano,Ivi, dobře pises, ze to nechapes...
Já se staram o staré a nemocné lidi. Stáří neboli pozdní věk je podle mě 70 a více, tak si myslím, ze v 50-ti těžko můžeš uvazovat o tom, jak se budeš cítit a čemu budeš dávat přednost ve stáří...
Mám spoustu klientu, kteří jsou sami, a stejně tak páry. Je mezi nima obrovský rozdíl... Páry bud se v tom věku velmi milujou a nadherne se jeden o druhého starají, anebo se docela provokuji, dělají si naschvály, ale víš, ty páry porad maji nějaký důvod a chuť žít... Zato lide, kteří jsou sami... ti maji jenom jedno přání: ...ať už přijde konec...

Moje teta  ktera zila cely zivot s alkoholikem,ted je vdova  je ji 76 let.A casto rika s neradem spatne,bez nerada jeste hur.Tak nevim....

no jo... každý chce to co nemá. ty by jsi už do společného bydlení nešla, eva se třese až se milý zajda nastěhuje...

eremuruss napsal(a):

Ja za sebe mohu rict,ze jsem si tezko zvykala zit s partnerem po dlouhych letech samoty.A mohu rict,ze jsem si nezvykla dodnes.Byla jsem zvykla si vsechno delat sama,rozhodovat sama a najednou je tu nekdo kdo tohle vsechno narusi.Na druhou stranu je dobre,ze  ten partner pomuze,uvari nez prijdu s prace....ale....

Taky bych si těžko zvykala. Sama jsem přes 9 let a syn se mnou nebydlí 4 roky. Moc se mi líbí ta svoboda a pohoda a že prakticky nic nemusím, vše jenom můžu, když chci.

(aprill, neplácej nesmysly. Nevíš nic. Neotravuj s tím jiné na jejich vláknech. Něco nebo někdo tě žere a nedovedeš se ovládat.)

Však si plácej.
Omlouvám se za

eremuruss napsal(a):

Ja,uz bych se nesestehovala,protoze v tomto veku,uz ma kazdy sve zvyky,nez kdyz je clovek mlady,lepe se prizpusobi.Spise bych zustala u tech navstev.Budete si vzacnejsi

zrovna to tak trochu řeším a mám naprosto stejný názor

aprill napsal(a):

Ivana napsal(a):

Dorka napsal(a):

Ano,Ivi, dobře pises, ze to nechapes...
Já se staram o staré a nemocné lidi. Stáří neboli pozdní věk je podle mě 70 a více, tak si myslím, ze v 50-ti těžko můžeš uvazovat o tom, jak se budeš cítit a čemu budeš dávat přednost ve stáří...
Mám spoustu klientu, kteří jsou sami, a stejně tak páry. Je mezi nima obrovský rozdíl... Páry bud se v tom věku velmi milujou a nadherne se jeden o druhého starají, anebo se docela provokuji, dělají si naschvály, ale víš, ty páry porad maji nějaký důvod a chuť žít... Zato lide, kteří jsou sami... ti maji jenom jedno přání: ...ať už přijde konec...

Mojer maminka žila sama 17 let a umřít si nepřála. Stále se jí líbilo na světě.

taky znám takové osůbky.
není důležité mít doma partnera, je důležité mít kolem sebe lidi, kteří tu "samotu" zahánějí.

lidi anebo něco co život naplnuje ... moje máma miluje chalupu ,přes zimu je vždycky chvilku v Praze a už je ted nažhavená , kdy pojede zase na chalupu

eremuruss napsal(a):

Ja za sebe mohu rict,ze jsem si tezko zvykala zit s partnerem po dlouhych letech samoty.A mohu rict,ze jsem si nezvykla dodnes.Byla jsem zvykla si vsechno delat sama,rozhodovat sama a najednou je tu nekdo kdo tohle vsechno narusi.Na druhou stranu je dobre,ze  ten partner pomuze,uvari nez prijdu s prace....ale....

Já zase tak dlouhá léta samoty za sebou nemám , ale dobře se na to zvyká a přijde mi to strašně problematické , celý ten proces sestěhování a pak třeba zjištění , že to není ono a celé to absolvovat zase znovu