carpediem napsal(a):

Tak mě tak napadá: Jak by měl správný chlap dávat průchod emocím, které jsou vyvolávány jeho momentální životní situací, nikoliv cizími životními osudy?

Nechápeš to a nebo to nechceš pochopit?
Řekla jsem ať si klidně brečí. A to dokonce i sám nad sebou. Ale někde u psychologa, kamaráda a ne před vlastní ženou.
Kvůli které vlastně pláče. Jak ona mu s tím asi tak může pomoci?

Pandorraa napsal(a):

Judyna napsal(a):

Carpe, zajímavá otázka. Takže jsem se zamyslela a ano - pro mě je chlap, který brečí, zřejmě nepřijatelný.Pokud tedy nejde o úmrtí, pohřeb.

Asik tak

Podle mne má být muž ženě oporou, bezpečím, ochranou...
Pokud se hroutí z toho, že ho už nemiluje, nejí, nespí a kvůli tomu před ní pláče, tak to asi není ani jedno, ani druhé, ani třetí...ani desáté

Ovšem nevylučuji, že některé ženy to mohou cítit jinak. Proč ne, pak to tak mají doma...

Teprve teď jsem si přečetla i tuto odpověď. Všimla jsem si, že dost často přidáváš na závěr zevšeobecňující hodnocení cílené na ty, kteří nesdílejí stejné názory, viz. Proč ne...... Proč tak činíš?  Jak to máš doma ty?

carpediem napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Judyna napsal(a):

Carpe, zajímavá otázka. Takže jsem se zamyslela a ano - pro mě je chlap, který brečí, zřejmě nepřijatelný.Pokud tedy nejde o úmrtí, pohřeb.

Asik tak

Podle mne má být muž ženě oporou, bezpečím, ochranou...
Pokud se hroutí z toho, že ho už nemiluje, nejí, nespí a kvůli tomu před ní pláče, tak to asi není ani jedno, ani druhé, ani třetí...ani desáté

Ovšem nevylučuji, že některé ženy to mohou cítit jinak. Proč ne, pak to tak mají doma...

Teprve teď jsem si přečetla i tuto odpověď. Všimla jsem si, že dost často přidáváš na závěr zevšeobecňující hodnocení cílené na ty, kteří nesdílejí stejné názory, viz. Proč ne...... Proč tak činíš?  Jak to máš doma ty?

Všimla jsem si, že dost podléháš svým vlastním domněnkám.
Pokud je to pro tebe zevšeobecňující hodnocení cílené na ty, co se mnou nesouhlasí, tak s tím asi nic nenadělám. A už vůbec nemám pocit, že bych ti měla něco vysvětlovat. Opravdu si o tom mysli, co chceš.

helena napsal(a):

ať si klidně brečí... někde u psychologa, kamaráda a ne před vlastní ženou
Mně to přijde trochu podobný tomu, když manžel "brečí" před manželkou, že ho opustila milenka...

Já bych dokonce řekla, že je to úplně jedno, protože v téhle situaci je manželka vždycky víc maminka než právě manželka.

Většina žen si i tak, stejně jako Monča svého muže váží, většinou je i za co, má jistě spoustu fajn vlastností, ale neberou je jako partnery, mají je rády, nemilují je, protože jim prostě jako chlapi neimponují. A to většinou trvá roky, to není jen o tom, že se chlapec po letech rozbrečel a na svou ženu pustil ten nejhorší sajrajt, který v sobě roky držel. To je pak prostě konečná, protože vložil něco, co je jeho, někam, kam to vůbec nepatří... A hlavně Monča mu s tím vůbec nemůže pomoci, leda by tak udělala na svůj úkor, a o tom láska přece není.

kalupinka napsal(a):

Řekla bych, že Monča nebyla s mužem šťastná nikdy. Kdo by byl, v baráku se tchýní a s mužem věčně na cestách. Teď došlo k mezníku - má pocit, že s nově potkaným člověkem by to vyjít mohlo. Je logické, že přemýšlí, nepřijde mi to až sobecké, i když to lze nazvat kalkulem,  kdyby to nevyšlo, neměla by nic. Nvíc si uvědomuje odpovědnost - není sama, je tu dítě. Být sama bez , řešila by to asi dřív, nebo by došlo dřív k potkání toho někoho jiného. Řekla bych, že je stejně rozhodnutá odejít. Na jejím místě bych se odstěhovala - asi tam někde pracuje, ne - a dceru nechala ve střídavé péči po domluvě s manželem. Ono to milá zlatá nejde, abys byla doma pod střechou a zároveň se poznávala s tím druhým. To bych asi nestrpěla ani jako mažel ani jako tchýně, prostě se tedy rozhodni a jdi. Časem se rozvedeš nebo rozejdeš, ale každopádně tedy žij sama. Dceři umožni, aby byla jak s babičkou a tátou, tak s Tebou. Časem se uvidí. Odejdi od muže ne proto, že máš dojem, že jsi našla druhého pána, ale odejdi proto, že nadešl čas k rozchodu. Cítíš to tak, nejsi tam šťastná ani spokojená, tak co to protahovat. Já taky odešla, až byly děti dospělé, abych měla pocit, že jsem pro rodinu udělalal maximum, ale myslím, že jsem to měla udělat daleko dřív. Neměla jsem tu kuráž, stále jsem za sebou ty děti cítila. Ovšem neměla jsem mimomanželské poměry, prostě jsem šťastná nebyla, ale řekla jsem si, že to vydržím, co nejdéle to půjde. No, škoda těch let, mladý je člověk jen jednou, čím jsi starší, tím menší je asi podle mě pravděpodobnost, že někoho potkáš pro další dlouhé roky....

souhlas .. pěkně napsáno

carpediem napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

carpediem napsal(a):

Taky odpověď. Nicméně by mne tedy zajímalo tvoje vlastní vysvětlení napsaného, když to vnímám špatně.

Třeba to nevnímáš špatně. To vůbec netvrdím. Vnímáš to tak, jak to ve tvém světě chodí, tak, jak to máš TY.
Tady prostě není CO vysvětlovat.
Zvlášť když mně je opravdu jedno, co ty si o tom myslíš a nemám sebemenší chuť tě přesvědčovat o nějaké své pravdě, BI.
Není to pro mne důležité a taky tu o to vůbec nejde.

Proč ten konfrontační tón? Proč se vztekáš?

Holkyyy :-) hlavne zadny hadky ;-) berte to tak, co clovek to nazor.

Grainne napsal(a):

Eva. napsal(a):

Nemyslím si, že chce Monča poradit. Ona je rozhodnutá odejít za tím mužem, kterého téměř nezná, ale až on se zařídí, aby měli kde bydlet a najde si práci. Ona dle toho, co píše, nemá v úmyslu zůstávat s manželem. Ale ani postavit se na vlastní nohy a stát se nezávislou.

A co je na tom tak strašného , když má dvě děti , na které musí také myslet ?

Grainne napsal(a):

Eva. napsal(a):

Nemyslím si, že chce Monča poradit. Ona je rozhodnutá odejít za tím mužem, kterého téměř nezná, ale až on se zařídí, aby měli kde bydlet a najde si práci. Ona dle toho, co píše, nemá v úmyslu zůstávat s manželem. Ale ani postavit se na vlastní nohy a stát se nezávislou.

A co je na tom tak strašného , když má dvě děti , na které musí také myslet ?

No prave :-) kolik zenskych, co sou samy s detma, tre bidu s nouzi? V dnesni dobe byt na vsechno sama neni vubec sranda, to je taky jedna z veci, proc to neni jen tak osamostatnit se .

helena napsal(a):

A co je na tom tak strašného , když má dvě děti , na které musí také myslet ?
Z toho, co tu zatím napsala, nejsou děti to, nač by myslela v první řadě.
Ale můžu se mejlit...

Kdybych nemyslela na deti, uz davno sem jinde, ale opravdu nemam v umyslu vodit jim porad nove tatinky, jak to mnoho zenskych dela

MončaVa napsal(a):

No prave :-) kolik zenskych, co sou samy s detma, tre bidu s nouzi? V dnesni dobe byt na vsechno sama neni vubec sranda, to je taky jedna z veci, proc to neni jen tak osamostatnit se .

Jo, to sis ale měla rozmyslet dříve, než jsi začala svého manžela podvádět. Že to tak může dopadnout. Však tě nikdo nenutí. To ty sama se chceš zavěsit na krk dalšímu, abys nebyla sama. Jenže ten ani nemá práci.
Ty přece neřešíš, že třeš bídu s nouzí. Ty píšeš, jaká jsi chudinka, když jsi doteď nedbala na sebe, jenom na druhé.
Mončo, tvé dcery ví, že chceš odejít? Co tomu říkají? Co bys dělala, kdyby s tebou nechtěly odejít?

Ty jsi maminkou holčiček proto, aby to ve finále ocenily?

sandra napsal(a):

MončaVa, bez urážky, ale když čtu tvoje příspěvky, tak mi přijde, jak  kdyby to psala nějaká 18ti letá slečna...

To, že to prasklo, je asi hlavně tvoje chyba, měla sis dávat pozor. Obzvlášť tehdy, pokud jsi chtěla ještě počkat a více se s přítelem poznat. Chtít po manželovi 1/2 roku na "zkušenou" s milencem je docela hustý kafe teda....jak by ses tvářila ty, kdyby ta situace była opačně? Manžel poblázněnej do milenky a žádá po tobě 1/2 roku na rozmyšlenou?

Jinak mi přijde, že jdeš z bláta do louže.
S přítelem jsi moc času nestrávila na to, že s nim plánuješ žít. To, že teď na tebe má čas je jasny - když je bez prace.
A vztah přes telefon je dost o ničem, pokud do toho plánuješ zatahovat i děti. A kdyby ti šl o děti, tak hledáš řešení, jak se postavit na vlastní nohy, abys nemusela být závislá na tom, jak se k tobě kdo chová nebo nechová a jak se kde cítíš nebo necitíš. S přítelem sis ani nevyzkoušela bydlet, předpokládám, že jste spolu nestrávili ani víc dni společně např. i s dětmi... To, že má tvůj přítel fajn vztah se SVOJÍ dcerou ještě nemusí znamenat, že to bude mít stejné s tvými dětmi.

Neuraž se prosím, ale celý ten tvůj "vztah" s přítelem mi přijde jen jako "kalhotkové" pobláznění a t
ahat kvůli tomu děti z jejich prostředí je dost nevyzrálé řešení.

Kdyby, kdyby.. to uz ted proste nevratim, i kdybych se snazila sebevic, navic muz tvrdi, ze neco tusil uz driv, pry sem se zacla chovat jinak. A jak mam poznat, jaky ten clovek je v realnym zivote? To muzu jen tusit, copak se muzu zbalit treba i s holkama a jet s nim nekam? Kdyz je clovek vdany, neni to tak jednoduchy.. a kolikrat stejne cloveka poznas az po letech.  Treba jako ja sveho muze.

Pokud se rozhodneš pro manžela a mít tajne dál milence, tak bys měla být pak mnohem víc opatrnější, aby to zase neruplo.