Z tvého psaní, že tě muž "neskutečně miluje" jsem nabyla dojmu, že tě miluje se vším, co k tomu patří.
To, co píšeš, svědčí spíš o tvojí celkové nespokojenosti  se svým životem, než jen s mužem a řešit tohle novým vztahem mi přijde nešťastné..............nejprve bych si asi vyřešila sama svůj život, pokud jsem s tím současným nespokojená a až pak šla do nových vztahů.

Já bych tedy měla obavy vsadit všechno na jednu kartu a vložit osud své rodiny do rukou někoho, koho ani pořádně neznám.........tohle bych neriskovala. V první řadě bych spoléhala sama na sebe a zabezpečila sebe a děti.

Ale nikde není psáno, že to nemůže vyjít. Je to jen o míře rizika, které jsme ochotni podstoupit.

helena napsal(a):

Jo to je jasny, vyhody tu samozrejme byly, tak jak pises, ale co laska? Porozumneni? Pocit, ze tu ses doma?
Nějakejch patnáct roků jsi to "snášela"... a skoro bych řekla, že kdyby na tebe tvůj poslední milenec neprasknul, docela spokojeně bys to snášela dál... jen si občas odskočila na jinej trávníček...

Ja za tech patnact let rezignovala, i kdyz podvedome sem tusila, ze takhle zit nechci, nez sem potkala ho, neverila sem, ze bych se jeste dokazala zalaskovat, rikala sem si, kaslu na nejakou lasku, vsechno je jen o sexu, laska neni. Ale potkala sem ho a ouha.. rozhodne sem nemela v planu dal nasazovat muzi parohy, myslis, ze sem si tu neveru njak zvlast uzivala? Joo byl to pro me uzasnej pocit, ze jeste dokazu rozpalit chlapa, ale me vlastne ani moc o nejaky sex neslo, delalo mi dobre na mou dusicku, ze me ten dotycny bere, ja si v mladi obdivu neuzila.. nechci se hajit za sve chovani, ted vim, ze to byla hloupost, musela sem tim ale projit, abych na to prisla. Pak sem potkala ho, hned sme si padli do noty, byl stastny uz jen proto, ze me muze videt, vratila sem mu chut do zivota, proste brnknul mi na partnerskou strunu, ne jen mileneckou..

Monco raději jdi do poradny tady te rozmasakrujou a budeš na tom hůř než jsi

Lamatko napsal(a):

Monco raději jdi do poradny tady te rozmasakrujou a budeš na tom hůř než jsi

Ja se za to na ne nezlobim, kdybych nezazila tuhle situaci na vlastni kuzi a cetl a tuhle diskuzi, klepala bych si na celo, ze ta zenska (myslim sebe) je blazen, kdo to nezazil, nepochopi to v plne mire. Ale dik Lamatko za podporu :-)

Lamatko napsal(a):

Monco raději jdi do poradny tady te rozmasakrujou a budeš na tom hůř než jsi

Poradna by byla vhodná, kdyby Monča chtěla zůstat se svým manželem a napravit  - zlepšit jejich vztah. V téhle situaci, když s manželem zůstat nechce, to vnímám jako od věci.

MončaVa napsal(a):

Preju vsem krasne rano, chtela bych znat vas nazor.I kdyz je mi trochu jasna odpoved vetsiny z vas. Jsem vdana patnact let a s manzelem sme spolu dvacet let. Zijeme v dome s tchyni o 40 let starsi, takze sme zakonite mely a obcas mame spolu spory, je to zenska generalka, skoro nic v tomhle baraku neni po mem, nemela sem ani u muze zastani, manzel celou dobu jezdi kamionem, takze z 90% neni doma. Kdyz dojel domu, chtel mit klid. Nejsem v tomhle baraku stastna. A ted hlavni problem. Byl to muj prvni kluk, 18 let sem mela nad hlavou svatozar. Ale pred dvema roky sem zacla trochu blbnout, mela sem par uletu, dva komplikovany vztahy, muz o tom samozrejme nevedel, aspon sem si to myslela, ale pred pul rokem sem poznala muze, ktery je mi pritelem, milackem, chtel by se mnou zit. Muj muz na to prisel a totalne se sesypal. Tak jak sem hoza celou dobu nevidela uronit slzu, ted mi porad breci, nespi, nema chut na jidlo, rozhodl se, ze bude bojovat, ze nas s holkama nechce ztratit, vsechno mu pry doslo az ted, jak spatne se staral o to, aby nam laska vydrzela. On me neskutecne miluje, zadnou jinou nechce, chce se zmenit, zacit znovu. Rekl ale, ze mi ve stesti branit nechce, abych s nim nezustala jen ze soucitu, pochopil, ze uz ho nemiluju, jsem ze vseho nestastna, vim, ze kdyz odejdu, znicim ho. Do toho to prozrazeni prislo ve spatnou dobu, pritel momentalne nema co nabidnout, resi praci, zatimbysme nemeli kde bydlet, potrebovala bych jeste cas, nez vsechno vyresi. Miluju ho moc, hlavne bych konecne zacala zit jinak, po svem. Samozrejme holky sou na prvnim miste, sou v puberte, nevim, co by to s nima udelalo. Cely zivot porad beru na nekoho ohledy a na sebe sem nehledela

Co se týče té poslední věty - popíráš ji tím, že sama píšeš, že už jsi nějaké úlety měla.
A taky tím, jak vypočítavě řešíš to, že k prozrazení došlo v nevhodnou dobu. Co vůbec neřešíš, jsou holky. Píšeš, že jsou na prvním místě, ale snad si nemyslíš, že ony s Tebou odejdou do nějaké nejistoty k chlapovi, kterého vůbec neznají? Počítáš s tím, že budou chtít zůstat tam, kde jsou?
Že zamilovanost po určité době pomine, je snad jasné a normální.
Jsi ochotná vše opustit (možná i děti) kvůli chlapovi, kterého vlastně neznáš?

P. S. teď teprv jsem dočetla do konce a koukám, že jsem se s některými v náhledu shodla.
Jsem v šoku, že jsi se svým miláčkem prožila "normálně" teprve pouhý půlden a už přemýšlíš o tom, že půjdeš od manžela. Navíc - Tvůj milý je stavbyvedoucí - nedošlo Ti,  že bude taky celé dny v práci, možná i víc dní, pokud budou mít zakázku daleko?

Upravil(a) Judyna (14. 2. 2015 16:12)

Chlapi přece nebrečí........jenom zažité klišé, nebo realita všedních dní?
Proč by nemohli? Jsou skutečně kvůli slzám méně hodni obdivu?

carpediem napsal(a):

Chlapi přece nebrečí........jenom zažité klišé, nebo realita všedních dní?
Proč by nemohli? Jsou skutečně kvůli slzám méně hodni obdivu?

Ale nejsou, klidně můžou brečet. Jenže on je pláč a pláč, Pokud chlap projeví pohnutí nad lidskými osudy, nezůstává o to méně chlapem, ale pokud se dojímá sám nad sebou a používá to dokonce proti ženě,které chce imponovat, tak to prostě není chlap, ale kluk. Jasný? Nebo to máš jinak? No..to klidně můžeš Opravdu, žádný problém

Judyna napsal(a):

Carpe, zajímavá otázka. Takže jsem se zamyslela a ano - pro mě je chlap, který brečí, zřejmě nepřijatelný.Pokud tedy nejde o úmrtí, pohřeb.

Asik tak

Podle mne má být muž ženě oporou, bezpečím, ochranou...
Pokud se hroutí z toho, že ho už nemiluje, nejí, nespí a kvůli tomu před ní pláče, tak to asi není ani jedno, ani druhé, ani třetí...ani desáté

Ovšem nevylučuji, že některé ženy to mohou cítit jinak. Proč ne, pak to tak mají doma...

Říká ti něco výraz: citové vyděračství?

Proto bych si nebyla jistá výše zmiňovanou formulací.

carpediem napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

carpediem napsal(a):

Chlapi přece nebrečí........jenom zažité klišé, nebo realita všedních dní?
Proč by nemohli? Jsou skutečně kvůli slzám méně hodni obdivu?

Ale nejsou, klidně můžou brečet. Jenže on je pláč a pláč, Pokud chlap projeví pohnutí nad lidskými osudy, nezůstává o to méně chlapem, ale pokud se dojímá sám nad sebou a používá to dokonce proti ženě,které chce imponovat, tak to prostě není chlap, ale kluk. Jasný? Nebo to máš jinak? No..to klidně můžeš Opravdu, žádný problém

Proč používáš formulace používá proti..to mne ještě zajímá

Sveho muze sem videla brecet poprve az ted po dvaceti letech, nebrecel ani, kdyz mu v devatenacti umrel otec, proste byl vychovavanej ve stylu, breci jen srabi, tech dvacet let nechaval sve city v sobe a nedovolil jim vyplavat na povrch.. to ze zacal brecet az ted, to jsou nahromadeny emoce, zjistil, ze nema smysl hrat tvrdaka, kdyz vevnitr je podle neho sracka.. ale me to prekvapilo, dvacet let sem nevedela, co v nem je neno spis .. tusila sem to a mrzelo me, ze nedokaze dat sve city najevo.. ted mi to teda opravdu vynahrazuje dvojnasob.. sem z toho zmatena, takovyho ho neznam, ale urcite si ho kvuli tomu nevazim o to min, pro me je to prave symbol, ze neni tak tvrdej