Ahoj, mam kamarádku, která na tom byla úplně stejně jako ty, ale pak se ukázalo ze je gay najednou s ni nechtěl spát teda nechápu ze před tím ano a měl kolem sebe samé zeny. Ale treba si s nima rozumí lip. Musíš se rozhodnout zda s nim chceš byt pokud ti to,ze fotí nahé zeny tak vadí, ale píšeš ze toho koníčka uz měl když jste se poznali? Tak to by mi asi nevadilo. Spíše by mi vadilo kdyby ho měl až po te co mě poznal. Mas opravdu malé sebevědomí, musíš si trochu věřit. Pro chlapy neni moc přitažlivá nesebevědomá zena. Zkus pro sebe něco delat, cvičit, zdravé jist, líčit se a treba se pak budeš lip cítit a hlavně ne něm nebuď přehnaně závislá, tím by jsi ho odradila. Takže myslím, ze by bylo fajn mít kolem sebe kamarádky se kterými občas někam zajdes a budeš si užívat společných chvil s přítelem a neužírat se ono stejně co se ma stát se stane a kdyby jsi se stavěla na hlavu tak to nezměnil.

Tak zapracuj na sobě, uvidíš, ze to půjde a věř, ze vše bude dobre. Tak mu věř ono ti stejně nic jiného nezbývá to by jsi se zbytečně uzirala

Psala jsem , že jsem byla dlouho bez vztahu. V tu dobu mě sebevědomí netrápilo. Tedy alespoň si nevzpomínám. To až ty vztahy mě vždycky dostanou
Cítím, že tento partner není úplně ten pravý, přesto je mi s ním fajn a tuším, že opravdu nepřišel náhodou.

Jen se tak nějak podezřívám, že se v té žárlivosti "ráda" šťourám. Ráda- nevím, jestli je to to správné slovo. Ale je možné, že ten pocit užírání se z nějakého důvodu potřebuji??

Jinak moc děkuji za vaše příspěvky :-*

Nebo RUŠka třeba.

Luizička je základ, to je pravda - nebo bývala. Teď se ty změny dějou tak rychle, že mi přijde, že to žádá něco svižnějšího.
Já mám navíc tu zkušenost, že když tělo na afirmace dost rychle nereaguje, že pak nereaguje vůbec a je to celé příliš hluboko - tudíž na nějakou hlubinnější techniku. Afirmacema to dostaneš z vědomí, jak je to už součástí podvědomí, tak jsou ti na prd.
Jestli si potřebuješ ubližovat, tak to v tom rozhodně nejsi sama......ale jak říkám, jedný samý se zrovna tohle dost špatně přemiklíkovává.....

jak masochista, co si potřebuje ubližovat a pak hledá úlevu
Když už byl vvzpomenutej pan Berne... pak hra "Vidíš kam jsi mne dostal", kdy hráč se vymlouvá na něco, co je "překážka", ale tak to v reálu není... aneb "kdyby nefotil nahatý svlečny, tak bych byla šťastná"...
Až na to, že mu to (zatím?) ani nenaznačuješ...

helena napsal(a):

jak masochista, co si potřebuje ubližovat a pak hledá úlevu
Když už byl vvzpomenutej pan Berne... pak hra "Vidíš kam jsi mne dostal", kdy hráč se vymlouvá na něco, co je "překážka", ale tak to v reálu není... aneb "kdyby nefotil nahatý svlečny, tak bych byla šťastná"...
Až na to, že mu to (zatím?) ani nenaznačuješ...

Jojo! To je ona.

Kirino, když jsem si přečetla tvůj úvodní příspěvek a potom jaký jsi dala svému vláknu název, podivila jsem se - vypadá to, jako bys ani neměla z čeho odcházet, ani kde zůstávat. Jako bys byla pryč.
Možná s tím souvisí i to, že píšeš na duchovní.
Když si říkám, že se mi někdo udělal, aby mě něco naučil, jsem ve fázi mezi "bylo to tak strašné, že bych to nejraději vyhodila", "všech těch let/měsíců/dní bych se nejraději zbavila", "kdyby je šlo zničit, udělám to", "nejraději bych tu dobu vůbec nežila" a mezi přidáním tohoto období jako "další kapitoly příběhu svého života". To si pak udělám z někoho učitele, abych si ospravedlnila jeho přítomnost ve svém životě, protože v tu chvíli nevím, proč by tam jinak byl.
Jenomže když to beru takhle, tak mi dojde, že ten učitel je vlastně můj zaměstnanec, ne přítel, milenec, soused, příbuzný, kolega, bližní, člověk, ale osobní zaměstnanec. Tak nějak pracuje na něčem, co zovu třeba "mým duchovním růstem" nebo podobně. Mám ho, ale v partnerském, osobním, lidském kontaktu s ním vlastně nejsem. Až splní svoje, až naučí, co naučit přišel, poletí......
Píšeš, že máš malé sebevědomí. A medituješ, vizualizuješ. Myslím si, že sebevědomí je vědomí si sebe sama v přítomném okamžiku, který se přelévá do dalšího přítomného okamžiku. Vnímání, vědomí sebe sama prostřednictvím svých momentálních činů, momentálních myšlenek, tepla na kůži, bolesti kuřího oka zrovna teď, větru ve vlasech, zachvění hlasu, řevu sojek ........bez hodnocení, protože jedinečná, neporovnatelná. Že sebevědomí nemůže být malé nebo velké. Že může být jen různou měrou (ú)plné.
Zdáš se mi podle psaní nekontaktní, ""neangažovaná", chránící se vysvětlujícími konstrukcemi, v nichž máš připraveno spoustu únikových cest. Tenhle chlapík je možná taky součást tvého opevnění, chrání tě před dalším případným kontaktem, dotykem, konfliktem, obětím. Tenhle přítel je takový a když ho se s ním rozejdeš, další bude stejný. No aby nebyl, když odečítá tvá přání z tvých rtů.
Mimochodem: Fotil tě nahou? Fotilas ho nahého?

Pravou je, že jako učitele ho beru. Ale tak se snažím brát každého člověka v mém okolí, se kterým cítím, že život není úplně lehký. Nepoužila bych výraz, že pak poletí, ale máš pravdu, už teď nějak vnímám, že jednou příjde čas a on z mého života zase odejde.
Jestli jsem zamilovaná? To nevím, jestli je ve vztahu nutné. Je mi s ním dobře, těším se na něj. Ale je pravdou ,že poměrně nedávno bylo také období, že mi byl téměř lhostejný. Když měl přijet, tak jsem to tak brala, ale úplně v euforii jsme nebyla.
Byla jsem duševně víc v pohodě.
Přítomný okamžik? Často o něm slýchávám, čtu, ale žít mi ho zatím nejde
  Ano, fotila jsem akt s ním, já jeho ne.
Ta tenká hranice? U mě osobně se neprolomila. Ale jisté sympatie s jedním fotografem tam byly a pak si uvědomíte, že jako ženě stačí jen naznačit a chlapa dostanete ....

Kirino, praštilo mě do očí to tvé - VEDL MĚ. Není zlé nechat se vést.
Ty hledáš tátu?
On tě má moc rád? Anebo tě miluje, jako muž ženu? Ty ho miluješ jako žena muže?  Překvapuje mě také tvá řečnická otázka, jestli je nutné být zamilovaným. Nu, jestli v něm máš tátu, který tě vede, tak to není nutné.
Co popisuješ, je takové vlažné (nic).

Kirina napsal(a):

Pravou je, že jako učitele ho beru. Ale tak se snažím brát každého člověka v mém okolí, se kterým cítím, že život není úplně lehký. Nepoužila bych výraz, že pak poletí, ale máš pravdu, už teď nějak vnímám, že jednou příjde čas a on z mého života zase odejde.
Jestli jsem zamilovaná? To nevím, jestli je ve vztahu nutné. Je mi s ním dobře, těším se na něj. Ale je pravdou ,že poměrně nedávno bylo také období, že mi byl téměř lhostejný. Když měl přijet, tak jsem to tak brala, ale úplně v euforii jsme nebyla.
Byla jsem duševně víc v pohodě.
Přítomný okamžik? Často o něm slýchávám, čtu, ale žít mi ho zatím nejde
  Ano, fotila jsem akt s ním, já jeho ne.
Ta tenká hranice? U mě osobně se neprolomila. Ale jisté sympatie s jedním fotografem tam byly a pak si uvědomíte, že jako ženě stačí jen naznačit a chlapa dostanete ....

No, já to právě z Tvého psaní tak trochu cítím. Není třeba to ten hlavní problém? Ale zase - každý jsme jiný. Pro mě by to byl problém velký, ale znám dost vztahů, kde to tak je.

Dostane chlapa, který se nechá.

Kirina napsal(a):

Vím, že ze mě máte holky zmatek a ani se vám nedivím. Ale možná si to sama začínám ujasňovat.
Bez chlapa jsem byla spoustu let a bylo to fajn, tak by se svět nezhroutil, kdybych byla zase sama.
Co by mi vadilo je, kdybych byla za blba. V nejistotě a manželově nevěře jsem byla skoro 2 roky a bylo to nejhorší období mého života. Možná proto mám kolem sebe tolik obranných sítí. Situace byla tenkrát horší o to, že jsem měla 2 děti a malý plat. Dnes už "kopu" sama za sebe, tak bych to zvládla mnohem lépe.
Nechám tomu volný průběh, sama pro sebe se budu snažit ten vztah uvolnit, protože by tam nebylo dýchatelno pro mě ani pro něj.
Když byl ten vztah na počáteční úrovni, tak tam nebyly moje majetnické sklony, bylo tam víc volnosti a víc humoru. Teď je tam víc strachu a utajeného pláče, z toho, že takto nejsem šťastná.
Ještě jednou děkuji, že mi pomáháte to rozebrat :-)

Super. Budu Ti moc držet palce, abys to dokázala.