Kalupinko, dik za krasne a hrejive pohlazeni po dusi, nejen moji, ale urcite aj ostatnich, treba i smutnicich dusicek tady...

Ale nespletla. Chlap musí nějakou korunu u sebe mít, na obědy, na cigarety, na pivo, na benzín, atd. Na milenky, aby naše korepetitorky /nebo repetilky?/neřekly, že jsem na něco zapomněla. Řekla jsem kapesné, ale asi se to někde dělá tak, že si to pán nechá rovnou...

Jo, peníze...všechno se kolem nich točí. Ale holky, občas se stane, že se zúročí něco, co člověk udělá a obrátí se to zpátky a pomůže to. Mně se párkrát stalo, že ke mně přišly peníze nečekaně. O to to bylo milejší. Ať už se navýšil plat o nějakou odměnu, co se za rok nastřádalo, když nás bylo málo, nebo díky mé pomoci se dostalo satisfakce a zpětného vyplacení dávky příbuzným a oddělili pro mě bankovku a řekli, vem si to, pomohlas nám, nebo  mi najednou díky odchodu jiné pracovnice naskočily hodiny na vedlejším pracovním poměru v době, kdy jsem se majetkově vyrovnávala s bývalým a fakt každou kačku potřebovala, abych to měla co nejrychleji za sebou. Taky si vzpomínám, jak se v zimě rozbila bunda staršímu dítěti a do mateřských dávek zbýval týden. Neskutečně vděčná jsem byla tchýni, která přivezla na vyzkoušení dvě nové bundy, aby bylo v čem chodit do školky. Tu vybranou zaplatila. Oplácím to dneska vnoučeti. Mladí nemají na nějaký nadstandard. Nové kolo je pro ně nedostižné. Jaké štěstí jsem pociťovala, když to moje sluníčko nasedlo a s helmou si to drandilo po chodníku, neumím vypsat. A když stálo prvně na trampolíně a brečelo, že chce skákat...řekla jsem si...tohle teda koupím, i kdybych jíst neměla, budem skákat všichni na zahradě...a to taky holky skákáme...Prostě mí mladí pracujou, ale málo berou. Mimochodem, i přes vše hodně ošklivé kolem rozvodu jsem se nerozpakovala dát třeba dětem - byť dospělým - na vánoční dárek pro babičku a dědu a dneska dávám mísu na hřbitov a dělám to s klidem a bez emocí. Ať je to tam hezké, ať bylo co bylo, oni nám pomohli, i když holt to nebylo podle mého. Jo a tu bundu...tu jsem dala jednomu  dítěti z mého okolí, které to potřebovalo, máma s nimi byla sama, a to zadarmo. Aby se využila, my ji měli zachovalou. Dneska jsou sekáče a různé bazárky, taky jsme ledacos nakoupili s mladou z druhé ruky. Tyhle osvědčené kousky z hraček a oblečků jsme fakt hodně a dobře využily...

Teď jsem si vzpomněla....to jsou ty asociace...Dorka, nemohlo by se spláchnout nádobí...? Ale jo...ať se spláchne.....!

Už aby bylo léto.

Tak jo. 
Diskusi zahajila Emilionka s povzdechem, ze je ji lito, ze nemaji nikoho (rodinu), kdo by “jim pomohl“, financne, i jinak...
Pak se pridala Hanka se svymi stesky...
Vlastne kazda s jinym pribehem, podstata je vsak stejna: mit ci nemit deti neni nic jednoducheho...
Kdyz je mas, a nemuzes pro ne zabezpecit vsechno, co si prejes... - trapis se.
Kdyz je nemas, protoze usoudis, ze to z nejakeho duvodu neni mozne, ci zvladnutelne... - trapis se taky...

Ja se dnes uz priklanim k nazoru, ze nejdulezitejsi je radovat se, a vazit si toho, co prave mame. To neni zadne klise..., ale zivot me naucil, no...

Taky jsem dloooouho patrila k tem, co jsou porad nespokoneni, nestastni, ze je neco jinak, nez si preji, a bla-bla-bla... A fnuky-fnuk...

Jednou, uz davno, jsem si terapeutce v manz.poradne stezovala, ze muj muz na vsecko kasle a pod.
Ona po chvilce rika: Jaky by jste z toho mohla mit uzitek? Ja, v tom rozezleni rikam: No zadny, precis... A ona rika: Opravdu?
Ja chvilu premyslela, ptz.me vedla moc dobre, hodne mi pomahala poopravit nazory, tak, abych byla spokojenejsi, ja i mi blizci...
No, neni podstatne, co jsem ji (rsp.SOBE

aprill, ty se věnuješ, anebo čekáš?

Dorko - přesně tak Ja se dnes uz priklanim k nazoru, ze nejdulezitejsi je radovat se, a vazit si toho, co prave mame. To neni zadne klise..., ale zivot me naucil, no...
A taky jsem přemýšlela, že spousta lidí, a taky i já , kdybych přemýšlela, že kvůli nedostatku peněz si nemůžu pořídit děti, tak bych vlastně ani žádné neměla.
ten muž dá práci, jíst chce, vyžehlit chce, kapesné chce, věnovat se mu musíte,
Takový vztah by se mi nelíbil.
No kvůli tomu se ti chlapi žení ne ? I když ženská nemusí, když nechce.

Nu, nejsem na ženy, takže i kdyby mě kalupinka chtěla, tak...
Ale přesto svůj názor na její příspěvek napsat můžu. Nebo ne? Btw, někde jsem psala, že ostatní si nemůžou žít svůj život podle nich?

kalupinka napsal(a):

Emilie a Hanko,
asi žádný nemáme všechno, co bychom chtěli. Někdo děti nemá, a chtěl by je, jiný je má, a nevychází s penězi, další má třeba peníze i děti a nemá pro výchovu cit a k dětem patřičný vztah. Jde o to, být rád za to, co mám, když to jinak nejde. Mám děti už velké, taky si ale vzpomínám, že jim odešly boty či bunda zrovna, když se to nejmíň hodilo. Dneska mám na starosti sama sebe a když vidím, že mladí nemají, jdu a koupím. Nečekám vděk ani oplátku, prostě to udělám. Moji rodiče neměli na to, aby mě nějak podporovali. Rodiče bývalého byli zcela opační, dávali ale i to, bez čeho bychom se byli obešli. Myslím, že v bytě a na sobě by člověk měl mít, co mu sedne a co se mu líbí, ne co vybral jiný. Vím, že se těžko vyžije z mateřské, vyžívalo se těžko vždycky, o tom není pochyb. Na druhou stranu, člověk jde pak do práce, ale...musí děti do té školky a školy přece jen jinak obléknout, než když byly celý den s mámou doma, zaplatit jim obědy, pomůcky, takže bych se asi moc netěšila. Místo mateřské 7 táců můžu brát třeba 11,12, ale tase...školka 1200, dojíždění do práce nebo MHD, nějaký ten kroužek ve škole, ve školce, takže ten rozdíl mezi mateřskou a platem spolknou asi zase ty nové poměry. Mívala jsem zamlada kolegyni, která mezi námi vynikala tím, že žila sama. Zatímco my měly každá děti dvě a měly se co točit, i když jsme každá měly doma chlapa a k dětem tátu /taky ten muž dá práci, jíst chce, vyžehlit chce, kapesné chce, věnovat se mu musíte, takže jedna z nás řekla - já ne - ta se má, má na starosti jen sama sebe, ta musí mít peněz...Tehdy jsem to tak nebrala, zase byla sama, žejo, ale dneska jsem si na to vzpomněla. Je to samozřejmě méně starostí, mám pro sebe celý plat, ale zas když bych neměla přítele, nebo na mě všichni příbuzní zapomněli, to je zas trochu smutný život. No mezi námi - kdybych dětem nedávala...tak se snad v těch penězích budu topit... ale neměnila bych. Ani tehdy, ani teď.

Ježíš,zas jeden šílený žalozpěv. Byla jsem na dvou md po sobě,celkem 4 roky při obou dětech,ale nikdy jsem nepocítila nedostatek-bylo to koncem 80.let,manžel byl při tom na vojně po vš a já měla jen mateřskou,obojí rodiče 80 km od nás,bez telefonu,na polosamotě,kde občas nešla elektřina a tuddíž ani netekla voda,když netekla voda díky elektřině,tak někdy v létě prostě vyschla studna a zas nebyly pleny kde máchat...
ale byli jsme mladí a tak nějak jsme se přes tohle všechno díky přirozenosti mládí přenesli... aa dnes je to přesně dle přísloví,že co nás neporazilo,to nás posílilo. Nikdy jsme neměli potřebu natahovat ruku smwrem k rodičům a ani oni nám žádné finance nedávali;já byla pak sekretářka,manžel učitel,přesto jsme naučili naše děti lyžovat,jezdili s nimik moři,kupovali si vždy jen nové auto,šetřili jsme na všechny 4 stavebka plnou plálku atd.Dnes díky tomu všemu,omalu točíme palcema v našem novém domečku na daleko lepším a lukrativnějším místě a nemusíme být za nic nikomu vděčni - na vše jsme dosáhli sami a v tomto duchu jsme vychovali i naše 2,dnes již dospělé děti.

A opravdu - to co píšeš o těch mužích - jsem s jedním již 35.rokem,byt ne celou dobu manželé,je hodně divné,já se věnovat musela jen svým dětem,s manželem jsme se vždy spolu věnovali sami sobě,a dávat mu kapesné či na pivo? Hodně divné. No pak ty ženské končí podobně jakoty.

Jaku napsal(a):

kalupinka napsal(a):

Emilie a Hanko,
asi žádný nemáme všechno, co bychom chtěli. Někdo děti nemá, a chtěl by je, jiný je má, a nevychází s penězi, další má třeba peníze i děti a nemá pro výchovu cit a k dětem patřičný vztah. Jde o to, být rád za to, co mám, když to jinak nejde. Mám děti už velké, taky si ale vzpomínám, že jim odešly boty či bunda zrovna, když se to nejmíň hodilo. Dneska mám na starosti sama sebe a když vidím, že mladí nemají, jdu a koupím. Nečekám vděk ani oplátku, prostě to udělám. Moji rodiče neměli na to, aby mě nějak podporovali. Rodiče bývalého byli zcela opační, dávali ale i to, bez čeho bychom se byli obešli. Myslím, že v bytě a na sobě by člověk měl mít, co mu sedne a co se mu líbí, ne co vybral jiný. Vím, že se těžko vyžije z mateřské, vyžívalo se těžko vždycky, o tom není pochyb. Na druhou stranu, člověk jde pak do práce, ale...musí děti do té školky a školy přece jen jinak obléknout, než když byly celý den s mámou doma, zaplatit jim obědy, pomůcky, takže bych se asi moc netěšila. Místo mateřské 7 táců můžu brát třeba 11,12, ale tase...školka 1200, dojíždění do práce nebo MHD, nějaký ten kroužek ve škole, ve školce, takže ten rozdíl mezi mateřskou a platem spolknou asi zase ty nové poměry. Mívala jsem zamlada kolegyni, která mezi námi vynikala tím, že žila sama. Zatímco my měly každá děti dvě a měly se co točit, i když jsme každá měly doma chlapa a k dětem tátu /taky ten muž dá práci, jíst chce, vyžehlit chce, kapesné chce, věnovat se mu musíte, takže jedna z nás řekla - já ne - ta se má, má na starosti jen sama sebe, ta musí mít peněz...Tehdy jsem to tak nebrala, zase byla sama, žejo, ale dneska jsem si na to vzpomněla. Je to samozřejmě méně starostí, mám pro sebe celý plat, ale zas když bych neměla přítele, nebo na mě všichni příbuzní zapomněli, to je zas trochu smutný život. No mezi námi - kdybych dětem nedávala...tak se snad v těch penězích budu topit... ale neměnila bych. Ani tehdy, ani teď.

Ježíš,zas jeden šílený žalozpěv. Byla jsem na dvou md po sobě,celkem 4 roky při obou dětech,ale nikdy jsem nepocítila nedostatek-bylo to koncem 80.let,manžel byl při tom na vojně po vš a já měla jen mateřskou,obojí rodiče 80 km od nás,bez telefonu,na polosamotě,kde občas nešla elektřina a tuddíž ani netekla voda,když netekla voda díky elektřině,tak někdy v létě prostě vyschla studna a zas nebyly pleny kde máchat...
ale byli jsme mladí a tak nějak jsme se přes tohle všechno díky přirozenosti mládí přenesli... aa dnes je to přesně dle přísloví,že co nás neporazilo,to nás posílilo. Nikdy jsme neměli potřebu natahovat ruku smwrem k rodičům a ani oni nám žádné finance nedávali;já byla pak sekretářka,manžel učitel,přesto jsme naučili naše děti lyžovat,jezdili s nimik moři,kupovali si vždy jen nové auto,šetřili jsme na všechny 4 stavebka plnou plálku atd.Dnes díky tomu všemu,omalu točíme palcema v našem novém domečku na daleko lepším a lukrativnějším místě a nemusíme být za nic nikomu vděčni - na vše jsme dosáhli sami a v tomto duchu jsme vychovali i naše 2,dnes již dospělé děti.

A opravdu - to co píšeš o těch mužích - jsem s jedním již 35.rokem,byt ne celou dobu manželé,je hodně divné,já se věnovat musela jen svým dětem,s manželem jsme se vždy spolu věnovali sami sobě,a dávat mu kapesné či na pivo? Hodně divné. No pak ty ženské končí podobně jakoty.

Jaku, a pršelo vám v tom ráji?

KT napsal(a):

Jaku napsal(a):

kalupinka napsal(a):

Emilie a Hanko,
asi žádný nemáme všechno, co bychom chtěli. Někdo děti nemá, a chtěl by je, jiný je má, a nevychází s penězi, další má třeba peníze i děti a nemá pro výchovu cit a k dětem patřičný vztah. Jde o to, být rád za to, co mám, když to jinak nejde. Mám děti už velké, taky si ale vzpomínám, že jim odešly boty či bunda zrovna, když se to nejmíň hodilo. Dneska mám na starosti sama sebe a když vidím, že mladí nemají, jdu a koupím. Nečekám vděk ani oplátku, prostě to udělám. Moji rodiče neměli na to, aby mě nějak podporovali. Rodiče bývalého byli zcela opační, dávali ale i to, bez čeho bychom se byli obešli. Myslím, že v bytě a na sobě by člověk měl mít, co mu sedne a co se mu líbí, ne co vybral jiný. Vím, že se těžko vyžije z mateřské, vyžívalo se těžko vždycky, o tom není pochyb. Na druhou stranu, člověk jde pak do práce, ale...musí děti do té školky a školy přece jen jinak obléknout, než když byly celý den s mámou doma, zaplatit jim obědy, pomůcky, takže bych se asi moc netěšila. Místo mateřské 7 táců můžu brát třeba 11,12, ale tase...školka 1200, dojíždění do práce nebo MHD, nějaký ten kroužek ve škole, ve školce, takže ten rozdíl mezi mateřskou a platem spolknou asi zase ty nové poměry. Mívala jsem zamlada kolegyni, která mezi námi vynikala tím, že žila sama. Zatímco my měly každá děti dvě a měly se co točit, i když jsme každá měly doma chlapa a k dětem tátu /taky ten muž dá práci, jíst chce, vyžehlit chce, kapesné chce, věnovat se mu musíte, takže jedna z nás řekla - já ne - ta se má, má na starosti jen sama sebe, ta musí mít peněz...Tehdy jsem to tak nebrala, zase byla sama, žejo, ale dneska jsem si na to vzpomněla. Je to samozřejmě méně starostí, mám pro sebe celý plat, ale zas když bych neměla přítele, nebo na mě všichni příbuzní zapomněli, to je zas trochu smutný život. No mezi námi - kdybych dětem nedávala...tak se snad v těch penězích budu topit... ale neměnila bych. Ani tehdy, ani teď.

Ježíš,zas jeden šílený žalozpěv. Byla jsem na dvou md po sobě,celkem 4 roky při obou dětech,ale nikdy jsem nepocítila nedostatek-bylo to koncem 80.let,manžel byl při tom na vojně po vš a já měla jen mateřskou,obojí rodiče 80 km od nás,bez telefonu,na polosamotě,kde občas nešla elektřina a tuddíž ani netekla voda,když netekla voda díky elektřině,tak někdy v létě prostě vyschla studna a zas nebyly pleny kde máchat...
ale byli jsme mladí a tak nějak jsme se přes tohle všechno díky přirozenosti mládí přenesli... aa dnes je to přesně dle přísloví,že co nás neporazilo,to nás posílilo. Nikdy jsme neměli potřebu natahovat ruku smwrem k rodičům a ani oni nám žádné finance nedávali;já byla pak sekretářka,manžel učitel,přesto jsme naučili naše děti lyžovat,jezdili s nimik moři,kupovali si vždy jen nové auto,šetřili jsme na všechny 4 stavebka plnou plálku atd.Dnes díky tomu všemu,omalu točíme palcema v našem novém domečku na daleko lepším a lukrativnějším místě a nemusíme být za nic nikomu vděčni - na vše jsme dosáhli sami a v tomto duchu jsme vychovali i naše 2,dnes již dospělé děti.

A opravdu - to co píšeš o těch mužích - jsem s jedním již 35.rokem,byt ne celou dobu manželé,je hodně divné,já se věnovat musela jen svým dětem,s manželem jsme se vždy spolu věnovali sami sobě,a dávat mu kapesné či na pivo? Hodně divné. No pak ty ženské končí podobně jakoty.

Jsi prostě nejlepší, ozdoba přístřeší,
jsi prostě nejlepší, lepší než já.

a nebo Já já já jenom já.
     

Prosím tě kolik Ti je? To musíš neustále co nemáš vytrubovat do světa? Strašný. Ubohost.

Strašný naopak je číst furt jen ty žalozpěvy,od těch neschopnejch trubek aty dle psaní budeš taky jedna z nich - mám se tě taky zeptat kolik ti je? Nemusíš ani odpovídat,bo je mi to jedno nebo dvě,chceš-li.

Jaku to jsou teda kecy proč by měli lidi puknout závisti kvůli tvým polohovatelnym postylkam?

kalupinka napsal(a):

Emilie a Hanko,
asi žádný nemáme všechno, co bychom chtěli. Někdo děti nemá, a chtěl by je, jiný je má, a nevychází s penězi, další má třeba peníze i děti a nemá pro výchovu cit a k dětem patřičný vztah. Jde o to, být rád za to, co mám, když to jinak nejde. Mám děti už velké, taky si ale vzpomínám, že jim odešly boty či bunda zrovna, když se to nejmíň hodilo. Dneska mám na starosti sama sebe a když vidím, že mladí nemají, jdu a koupím. Nečekám vděk ani oplátku, prostě to udělám. Moji rodiče neměli na to, aby mě nějak podporovali. Rodiče bývalého byli zcela opační, dávali ale i to, bez čeho bychom se byli obešli. Myslím, že v bytě a na sobě by člověk měl mít, co mu sedne a co se mu líbí, ne co vybral jiný. Vím, že se těžko vyžije z mateřské, vyžívalo se těžko vždycky, o tom není pochyb. Na druhou stranu, člověk jde pak do práce, ale...musí děti do té školky a školy přece jen jinak obléknout, než když byly celý den s mámou doma, zaplatit jim obědy, pomůcky, takže bych se asi moc netěšila. Místo mateřské 7 táců můžu brát třeba 11,12, ale tase...školka 1200, dojíždění do práce nebo MHD, nějaký ten kroužek ve škole, ve školce, takže ten rozdíl mezi mateřskou a platem spolknou asi zase ty nové poměry. Mívala jsem zamlada kolegyni, která mezi námi vynikala tím, že žila sama. Zatímco my měly každá děti dvě a měly se co točit, i když jsme každá měly doma chlapa a k dětem tátu /taky ten muž dá práci, jíst chce, vyžehlit chce, kapesné chce, věnovat se mu musíte, takže jedna z nás řekla - já ne - ta se má, má na starosti jen sama sebe, ta musí mít peněz...Tehdy jsem to tak nebrala, zase byla sama, žejo, ale dneska jsem si na to vzpomněla. Je to samozřejmě méně starostí, mám pro sebe celý plat, ale zas když bych neměla přítele, nebo na mě všichni příbuzní zapomněli, to je zas trochu smutný život. No mezi námi - kdybych dětem nedávala...tak se snad v těch penězích budu topit... ale neměnila bych. Ani tehdy, ani teď.

Kalupinko, napsalas to pěkně .

Jaku napsal(a):

kalupinka napsal(a):

Emilie a Hanko,
asi žádný nemáme všechno, co bychom chtěli. Někdo děti nemá, a chtěl by je, jiný je má, a nevychází s penězi, další má třeba peníze i děti a nemá pro výchovu cit a k dětem patřičný vztah. Jde o to, být rád za to, co mám, když to jinak nejde. Mám děti už velké, taky si ale vzpomínám, že jim odešly boty či bunda zrovna, když se to nejmíň hodilo. Dneska mám na starosti sama sebe a když vidím, že mladí nemají, jdu a koupím. Nečekám vděk ani oplátku, prostě to udělám. Moji rodiče neměli na to, aby mě nějak podporovali. Rodiče bývalého byli zcela opační, dávali ale i to, bez čeho bychom se byli obešli. Myslím, že v bytě a na sobě by člověk měl mít, co mu sedne a co se mu líbí, ne co vybral jiný. Vím, že se těžko vyžije z mateřské, vyžívalo se těžko vždycky, o tom není pochyb. Na druhou stranu, člověk jde pak do práce, ale...musí děti do té školky a školy přece jen jinak obléknout, než když byly celý den s mámou doma, zaplatit jim obědy, pomůcky, takže bych se asi moc netěšila. Místo mateřské 7 táců můžu brát třeba 11,12, ale tase...školka 1200, dojíždění do práce nebo MHD, nějaký ten kroužek ve škole, ve školce, takže ten rozdíl mezi mateřskou a platem spolknou asi zase ty nové poměry. Mívala jsem zamlada kolegyni, která mezi námi vynikala tím, že žila sama. Zatímco my měly každá děti dvě a měly se co točit, i když jsme každá měly doma chlapa a k dětem tátu /taky ten muž dá práci, jíst chce, vyžehlit chce, kapesné chce, věnovat se mu musíte, takže jedna z nás řekla - já ne - ta se má, má na starosti jen sama sebe, ta musí mít peněz...Tehdy jsem to tak nebrala, zase byla sama, žejo, ale dneska jsem si na to vzpomněla. Je to samozřejmě méně starostí, mám pro sebe celý plat, ale zas když bych neměla přítele, nebo na mě všichni příbuzní zapomněli, to je zas trochu smutný život. No mezi námi - kdybych dětem nedávala...tak se snad v těch penězích budu topit... ale neměnila bych. Ani tehdy, ani teď.

Ježíš,zas jeden šílený žalozpěv. Byla jsem na dvou md po sobě,celkem 4 roky při obou dětech,ale nikdy jsem nepocítila nedostatek-bylo to koncem 80.let,manžel byl při tom na vojně po vš a já měla jen mateřskou,obojí rodiče 80 km od nás,bez telefonu,na polosamotě,kde občas nešla elektřina a tuddíž ani netekla voda,když netekla voda díky elektřině,tak někdy v létě prostě vyschla studna a zas nebyly pleny kde máchat...
ale byli jsme mladí a tak nějak jsme se přes tohle všechno díky přirozenosti mládí přenesli... aa dnes je to přesně dle přísloví,že co nás neporazilo,to nás posílilo. Nikdy jsme neměli potřebu natahovat ruku smwrem k rodičům a ani oni nám žádné finance nedávali;já byla pak sekretářka,manžel učitel,přesto jsme naučili naše děti lyžovat,jezdili s nimik moři,kupovali si vždy jen nové auto,šetřili jsme na všechny 4 stavebka plnou plálku atd.Dnes díky tomu všemu,omalu točíme palcema v našem novém domečku na daleko lepším a lukrativnějším místě a nemusíme být za nic nikomu vděčni - na vše jsme dosáhli sami a v tomto duchu jsme vychovali i naše 2,dnes již dospělé děti.

A opravdu - to co píšeš o těch mužích - jsem s jedním již 35.rokem,byt ne celou dobu manželé,je hodně divné,já se věnovat musela jen svým dětem,s manželem jsme se vždy spolu věnovali sami sobě,a dávat mu kapesné či na pivo? Hodně divné. No pak ty ženské končí podobně jakoty.

Jaku, jaký žalozpěv? Kalupinka to napsala moc pěkně. Měla ses s malýma dětma dobře, ale ne každý se tak měl a není na tom nic špatného! Já prožívala dětství v 80. letech, oblečení jsem dědila po starší sestře, od prarodičů nikdy nic nepřišlo, na horách nebo v cizině jsem jako dítě nikdy nebyla, prostě na to nebylo! A mám se proto stydět za své rodiče, brát to jako nářky? To rozhodně ne, je to prostě fakt. Je to stejné jako dnes, někdo si mateřství užije jako prasátko, nemusí počítat a na všechno má, nebo obrací každou korunu. Myslím že hlavně záleží, jak to dítě vychová. Já děti nemám a ani mít nebudu. A i kdybych děti měla, musela bych počítat každou korunu, nemohla bych si dovolit to co popisuješ Ty, Jaku. A nebyla bych proto horší než ty ostatní!