šestka napsal(a):

Sipova, prosím, rozšiř kriteria. Tahle poznámka mi připoměla práci úředníků, kteří vyplňují  předvvyplněné tabulky, a pokud na něco nemají kolonku, kterou odfajfkují, tak má žadatel smůlu.Psaní, stejně jako učitelování je práce tvůrčí, která se nikdy nevleze do tabulek. A už jdu slavit vánoce. Pěkné vánoce všem, s manželem i bez něj, s přítelem  i bez něj a pokud není spokojen, tak ať se snaži to příští rok zlepšit.

a máš pravdu !!!! kriteria jsou volná (věk ... )

helena napsal(a):

Jsou to takové klubíčka plné nenávisti, bez pokory a snahy porozumět druhému.
Zato ty jsi ztělesněná empatie... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Ale vážně - proč tak podrážděně reaguješ na všechny, kteří s tebou nesouhlasí?

ono je rozdíl nesouhlasit a rýpat
když nejsem empatická, budu ematická .

Děkuji všem kteří mi posíláte příběhy. vážím si toho. a děkuji, že jste to celé pochopily. po zpracování vám vše pošlu zpět k přečtení + ještě dotazy (tyto dotazy a vaše odpovědi budou v knize též uvedeny).
a milí rejpalové -  předvedli jste toho za tu chvilku, co funguje tato diskuse, fakt dost. a je to pro dobro věci.  i vaše reakce budou knize. hlavně reakce axe - ta s jeho návrhem názvů knihy. ta je obzvlášť vypečená.
nakonec vaše reakce knihu myslím obohatí - s tím jsem vůbec nepočítala. ale je to super. tak i vám děkuji.
a rozšíření pravidel - to je bezva nápad, děkuji. to porovnání bude myslím dobré - osloví víc čtenářů, nejen 50+.

Rozvedené holky v tomhle věku....  Každá má trochu jiný příběh. Každá hledá jinou cestu, jak to změnit, aby byla spokojená a šťastná. Každá ale buďto neviděla nebo vidět nechtěla, jak se manželství hroutí, až došlo k neúnosnému bodu. Pak to teprve řešily. Ztratily tak docela drahocenný čas. Zaprvé mladší člověk si snáz najde dalšího partnera, má víc síly poprat se se vším, má lepší perspektivu, nejen protože má relativně víc času dosáhnout nějakého cíle a užít si výsledků toho, kam došel. On si nikdo nedá poradit, každý si tu cestičku musí najít sám. Je zcestné si myslet, že přijde něco nebo někdo, co mi problém vyřeší. Hledáme spojence, hledáme parnera. Voláme příbuzné do šiku, obvoláváme kamarádky, abychom od nich slyšely to, co právě slyšet potřebujeme. Ztrácíme čas, poněvadž bychom nejprv měly najít samy sebe. Měly bychom si v klidu sednout a říct si, dobrá, teď jsem na tomhle místě. Když se ohlídnu, asi na tom taky mám svůj podíl. Už na to budu sama, potřebuju si ujasnit, co v mých silách je a co ne. O co stojím a bez čeho se obejdu. Co opravdu potřebuju a s čím budu potřebovat pomoct. Jestli tohle je už to dno, nebo jestli ještě něco přijde. Každá se neobejdeme bez majetkového vyrovnání, případného přestěhování, možná změny práce. Některá přijdeme o známé, příbuzné. Je lepší počítat s tím horším. Aspoň nebudeme tak zaskočeny a nesrazí nás to zase níž. Těžko se padá dolů, když jsme v manželství byly někde výš. Žena podnikatele, zvyklá na své slovo ve firmě, zvyklá mít svůj plat jako kapesné, zvyklá na životní standard několika zahraničních dovolených v roce stojí najednou ve stejné linii jako utiskovaná máma dvou tří dětí, která už ledacos v životě musela obětovat a překousnout. Spolumajitelka nemovitosti, předmětu budoucího majetkového sporu, je najednou před rozvodem stejně jako žena, která bydlela s manželem v nájemním bytě. A najednou mají všechny ty starosti společné - kde budu bydlet, budu na tom finančně hůř, přijdu o některé lidi  a co tím vším vlastně ztratím. Ztráta manžela, s nímž člověk léta žil, byl na něj zvyklý, miloval ho....to zatřese s každou. V té době si ale asi ani jedna neuvědomí, že může i získat. Že to záleží hlavně na tom, jak se k tomu všemu postaví. Ono jde do konce života ze sebe udělat oběť. Ono i jde vzít to sportovně a udělat pro to, abych si situaci zlepšila, co půjde. Ono lze i permanentně shánět chlapy a to tak, že vše ostatní odsunu. Jde i začít střídat zaměstnání a bydliště, až nakonec nebudu mít ani jedno jisté. Jde i se soudit do alelujá o poslední po*ný kastrol, který byl ve společném vlastnictví. Ono jde i zanevřít na celé mužské pokolení a najust si už nikoho nenajít, neboť máme vysoké nároky a málokdo je nás hoden. Jde ale i vzít si natruc prvního, ať to je kdokoli. Čím výš, tím líp. Ať je ten člověk jakýkoli, ať se k nám hodí nebo ne. Jde i říct si, jo, tak teď se poučím z toho, co bylo, uzavřu to a jdu dál. Jsou cesty různé, stejně jako lidi jsou různí. My rozvedené holky, čím víc nám je, tím víc bychom měly mít rozumu a využít zkušeností - my bychom si měly uvědomit jedno: že bychom měly jednat a žít tak, abychom uměly vydržet samy se sebou. Jak v dobách lepších, tak v dobách horších, které nám tou změnou nastaly. I cesta prý může být cílem. Lze i od rozvodu tam někam, abychom si řekly - no, nakonec dobrý. Mám kam vstát do práce, mám se z ní kam vrátit, umím se spolehnout sama na sebe, mám kolem sebe pár lidí, co si s nimi mám co říct a hlavně, vím, že se neztratím. Ať už sama nebo s někým, jsem spokojená zrovna takhle, umím se s problémem poprat. A někdo se pere i déle. Energii plácá nesmyslně na věci, které nejsou prvořadé. Hledá, a nenachází. Nepodívala se na konec svého ramene, kde by měl každý začít. Nechala se  vyplatit, a přitom  žije v pronájmech bez vlastní střechy nad hlavou. Načala už x tý vztah, skončil zrovna tak rychle jako začal,  a neřešila podstatnější každodenní věci. Po x té změnila místo, bydliště, jako by měla hlavu jinde, než na krku.  My musíme začít řešit to nejprvořadější.  Abychom mohly existovat, musíme se snažit, pracovat, musíme bydlet, musíme vědět, že děláme, co můžeme a mít pocit, že je to takhle pro nás dobré. Některé nejsou asi šťastné nebo spokojené. permanentně. Mají už kolikátého parnera nebo naopak nepotkaly ani jednoho. Stěhovaly se mockrát nebo mockrát změnily práci - a to vše neuváženě. Nedovedly dohlédnout , kam ten krok povede, takže jsou bez práce, bez bydlení. Věčným stěžováním - měly začít u sebe - si odradily lidi, co by jim i byli pomohli. Nyní se jim spíš vyhnou. Slyší totiž pořád totéž: stížnosti na všechno kolem. Žádná si neřekne, já hloupá, můžu si za to, kde teď jsem. Dělám to blbě. Od rozchodu totiž kopeme samy za sebe. A samy si zodpovídáme za to, jaké, kde a  kým jsme. My neumíme být samy, samostatné, neumíme zodpovídat za to, co jsme udělaly. Pořád se ohlížíme zpátky, nebo se rozhlížíme, kde je kdo, aby nám pomohl. Ale nikdo za nás nic neudělá. My si to nechceme připustit. Vrtáme se v minulosti, bojíme se budoucna - a neužijeme si dnešek. Ať je jakýkoli, je náš. A je na nás, jak s ním naložíme. Dnešek je bod na křižovatce. Kolikrát se člověk bude chtít vrátit? Kolikrát se vrátí? Nebo zůstane na té křižovatce sedět a nikam se nehne? To není do knížky, to je do úvahy o životě, že. My holky se spíš držíme těch jistot, ať jsou jakkoli chatrné a asi se spíš bojíme někam hnout. Hneme se, až když musíme. A nikdy asi na to nejsme připravené, no.

kalupinko OK -  a toto o čem píšeš, to není jen porozvodové blues.  raději mi napiš svůj příběh. konkrétní. tohoto povšechného je všude plno.

juliana napsal(a):

Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40.......

Tak mě napadlo, ne všechny ženy jsou rozvedené proto, že jejich manžel měl jinou ženu. Některé jsou rozvedené proto, že ony měly jiného muže a jiné zase kvůli spoustě jiných důvodů.
Tebe zajímají pouze příběhy žen, které jsou rozvedené kvůli existenci jiné ženy?

kalupinka napsal(a):

Rozvedené holky v tomhle věku....  Každá má trochu jiný příběh. Každá hledá jinou cestu, jak to změnit, aby byla spokojená a šťastná. Každá ale buďto neviděla nebo vidět nechtěla, jak se manželství hroutí, až došlo k neúnosnému bodu. Pak to teprve řešily. Ztratily tak docela drahocenný čas. Zaprvé mladší člověk si snáz najde dalšího partnera, má víc síly poprat se se vším, má lepší perspektivu, nejen protože má relativně víc času dosáhnout nějakého cíle a užít si výsledků toho, kam došel. On si nikdo nedá poradit, každý si tu cestičku musí najít sám. Je zcestné si myslet, že přijde něco nebo někdo, co mi problém vyřeší. Hledáme spojence, hledáme parnera. Voláme příbuzné do šiku, obvoláváme kamarádky, abychom od nich slyšely to, co právě slyšet potřebujeme. Ztrácíme čas, poněvadž bychom nejprv měly najít samy sebe. Měly bychom si v klidu sednout a říct si, dobrá, teď jsem na tomhle místě. Když se ohlídnu, asi na tom taky mám svůj podíl. Už na to budu sama, potřebuju si ujasnit, co v mých silách je a co ne. O co stojím a bez čeho se obejdu. Co opravdu potřebuju a s čím budu potřebovat pomoct. Jestli tohle je už to dno, nebo jestli ještě něco přijde. Každá se neobejdeme bez majetkového vyrovnání, případného přestěhování, možná změny práce. Některá přijdeme o známé, příbuzné. Je lepší počítat s tím horším. Aspoň nebudeme tak zaskočeny a nesrazí nás to zase níž. Těžko se padá dolů, když jsme v manželství byly někde výš. Žena podnikatele, zvyklá na své slovo ve firmě, zvyklá mít svůj plat jako kapesné, zvyklá na životní standard několika zahraničních dovolených v roce stojí najednou ve stejné linii jako utiskovaná máma dvou tří dětí, která už ledacos v životě musela obětovat a překousnout. Spolumajitelka nemovitosti, předmětu budoucího majetkového sporu, je najednou před rozvodem stejně jako žena, která bydlela s manželem v nájemním bytě. A najednou mají všechny ty starosti společné - kde budu bydlet, budu na tom finančně hůř, přijdu o některé lidi  a co tím vším vlastně ztratím. Ztráta manžela, s nímž člověk léta žil, byl na něj zvyklý, miloval ho....to zatřese s každou. V té době si ale asi ani jedna neuvědomí, že může i získat. Že to záleží hlavně na tom, jak se k tomu všemu postaví. Ono jde do konce života ze sebe udělat oběť. Ono i jde vzít to sportovně a udělat pro to, abych si situaci zlepšila, co půjde. Ono lze i permanentně shánět chlapy a to tak, že vše ostatní odsunu. Jde i začít střídat zaměstnání a bydliště, až nakonec nebudu mít ani jedno jisté. Jde i se soudit do alelujá o poslední po*ný kastrol, který byl ve společném vlastnictví. Ono jde i zanevřít na celé mužské pokolení a najust si už nikoho nenajít, neboť máme vysoké nároky a málokdo je nás hoden. Jde ale i vzít si natruc prvního, ať to je kdokoli. Čím výš, tím líp. Ať je ten člověk jakýkoli, ať se k nám hodí nebo ne. Jde i říct si, jo, tak teď se poučím z toho, co bylo, uzavřu to a jdu dál. Jsou cesty různé, stejně jako lidi jsou různí. My rozvedené holky, čím víc nám je, tím víc bychom měly mít rozumu a využít zkušeností - my bychom si měly uvědomit jedno: že bychom měly jednat a žít tak, abychom uměly vydržet samy se sebou. Jak v dobách lepších, tak v dobách horších, které nám tou změnou nastaly. I cesta prý může být cílem. Lze i od rozvodu tam někam, abychom si řekly - no, nakonec dobrý. Mám kam vstát do práce, mám se z ní kam vrátit, umím se spolehnout sama na sebe, mám kolem sebe pár lidí, co si s nimi mám co říct a hlavně, vím, že se neztratím. Ať už sama nebo s někým, jsem spokojená zrovna takhle, umím se s problémem poprat. A někdo se pere i déle. Energii plácá nesmyslně na věci, které nejsou prvořadé. Hledá, a nenachází. Nepodívala se na konec svého ramene, kde by měl každý začít. Nechala se  vyplatit, a přitom  žije v pronájmech bez vlastní střechy nad hlavou. Načala už x tý vztah, skončil zrovna tak rychle jako začal,  a neřešila podstatnější každodenní věci. Po x té změnila místo, bydliště, jako by měla hlavu jinde, než na krku.  My musíme začít řešit to nejprvořadější.  Abychom mohly existovat, musíme se snažit, pracovat, musíme bydlet, musíme vědět, že děláme, co můžeme a mít pocit, že je to takhle pro nás dobré. Některé nejsou asi šťastné nebo spokojené. permanentně. Mají už kolikátého parnera nebo naopak nepotkaly ani jednoho. Stěhovaly se mockrát nebo mockrát změnily práci - a to vše neuváženě. Nedovedly dohlédnout , kam ten krok povede, takže jsou bez práce, bez bydlení. Věčným stěžováním - měly začít u sebe - si odradily lidi, co by jim i byli pomohli. Nyní se jim spíš vyhnou. Slyší totiž pořád totéž: stížnosti na všechno kolem. Žádná si neřekne, já hloupá, můžu si za to, kde teď jsem. Dělám to blbě. Od rozchodu totiž kopeme samy za sebe. A samy si zodpovídáme za to, jaké, kde a  kým jsme. My neumíme být samy, samostatné, neumíme zodpovídat za to, co jsme udělaly. Pořád se ohlížíme zpátky, nebo se rozhlížíme, kde je kdo, aby nám pomohl. Ale nikdo za nás nic neudělá. My si to nechceme připustit. Vrtáme se v minulosti, bojíme se budoucna - a neužijeme si dnešek. Ať je jakýkoli, je náš. A je na nás, jak s ním naložíme. Dnešek je bod na křižovatce. Kolikrát se člověk bude chtít vrátit? Kolikrát se vrátí? Nebo zůstane na té křižovatce sedět a nikam se nehne? To není do knížky, to je do úvahy o životě, že. My holky se spíš držíme těch jistot, ať jsou jakkoli chatrné a asi se spíš bojíme někam hnout. Hneme se, až když musíme. A nikdy asi na to nejsme připravené, no.

kalupinko, všechny ženy nejsou takové, jak jsi tady popsala v těch všeobecných částech.
A nemyslím si, že když žijeme, jakkoliv, že ztrácíme čas. Nikdy neztrácíme čas.
A není zákonem, že každá žena musí mít partnera a děti.
Život je život a ne ztráta času. Každý jím jdeme od začátku do konce. A podle mě žádný čas není ztracený. Každá vteřina nám něco přinese.

juliana napsal(a):

......

takže radilky, které jste poznaly, že mé vědomosti, dovednosti, schopnosti, duševní stav, vyrovnání se se s rozvodem, ex .... je prabídné a jsem pouhá neschopná troska nic nechápající vaše dobře míněné rady a erudované závěry - jojo, beru to a prosím vás, už mi dejte pokoj a nechte mě bídně pohořet. protože vaše rady mi přijdou všelijaké a hlavně nemající za cíl doopravdy poradit.
nemůže mít každý vaši úroveň a i my, méně schopní a nadaní máme právo říci svůj názor, mít své sny, cíle ... a pokusit se jich dosáhnout. a nabití čumáku k tomu patří, ne? s tím musí počítat každý, že?
i když : " kdo nic nedělá, nic nezkazí".
ale ani nic nedokáže.

Když tě tak čtu.....napadlo mě, že existují i ženy, které 1. mají vždycky PRAVDU, a 2. když ne, platí bod 1. Sebestředné, nepokorné, s velikým egem.....trošku jako ta rybářova žena v pohádce o zlaté rybce.
Nemusím, naštěstí, dát na to, co píšeš výše (opravdu pozoruhodný rozbor ), aby bylo po tvém a byl klid. Vážím si ale svého času natolik, abych ho už nemarnila tady, takže mizím. Případné jedovatosti a ironii si ušetři, ano?

Kalupinko, moc pěkný příspěvek , i když asi také mimo cíl.

Upravil(a) Daphné (25. 12. 2014 16:55)

Daphné napsal(a):

juliana napsal(a):

......

takže radilky, které jste poznaly, že mé vědomosti, dovednosti, schopnosti, duševní stav, vyrovnání se se s rozvodem, ex .... je prabídné a jsem pouhá neschopná troska nic nechápající vaše dobře míněné rady a erudované závěry - jojo, beru to a prosím vás, už mi dejte pokoj a nechte mě bídně pohořet. protože vaše rady mi přijdou všelijaké a hlavně nemající za cíl doopravdy poradit.
nemůže mít každý vaši úroveň a i my, méně schopní a nadaní máme právo říci svůj názor, mít své sny, cíle ... a pokusit se jich dosáhnout. a nabití čumáku k tomu patří, ne? s tím musí počítat každý, že?
i když : " kdo nic nedělá, nic nezkazí".
ale ani nic nedokáže.

Když tě tak čtu.....napadlo mě, že existují i ženy, které 1. mají vždycky PRAVDU, a 2. když ne, platí bod 1. Sebestředné, nepokorné, s velikým egem.....trošku jako ta rybářova žena v pohádce o zlaté rybce.
Nemusím, naštěstí, dát na to, co píšeš výše (opravdu pozoruhodný rozbor ), aby bylo po tvém a byl klid. Vážím si ale svého času natolik, abych ho už nemarnila tady, takže mizím. Případné jedovatosti a ironii si ušetři, ano?



ráda!!! pááááááááááááááááá




Kalupinko, moc pěkný příspěvek , i když asi také mimo cíl.

Upravil(a) juliana (25. 12. 2014 17:16)

helena napsal(a):

Je zajímavé, že administrátor zablokuje někoho, kdo se vyjádří vulgárně
Ale to se šeredně mejlíš, děvče... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
ti, co urážejí si ani nedají práci, aby se vyjádřili jinými slovními obraty
Jakými, prosím tebe? Mají se "vyjádřit vulgárně, sofistikovaně" či jak? To by mě zajímalo...

třeba by mohly přestat urážet , to by pro začátek úplně stačilo

ono je rozdíl nesouhlasit a rýpat
Ano - a "milí rejpalové" (a "rejpalky", abych dodržela genderovej status ) jsou všichni, kteří s tebou nevyjou ve stejný tónině, dopouštějí se vlastních názorů, či - ó hrůzo - si dovolí nesouhlasit...

třeba by mohly přestat urážet , to by pro začátek úplně stačilo
Myslíš třeba takhle, Grainne?
"jsi jako jindy - hnusná! na tvoje rady ti s ... bílý tesák... a že nechápeš - no hold na to ty nemáš - to mi je po tomto tvém cancu jasné"

helena napsal(a):

ono je rozdíl nesouhlasit a rýpat
Ano - a "milí rejpalové" (a "rejpalky", abych dodržela genderovej status http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png) jsou všichni, kteří s tebou nevyjou ve stejný tónině, dopouštějí se vlastních názorů, či - ó hrůzo - si dovolí nesouhlasit...

třeba by mohly přestat urážet , to by pro začátek úplně stačilo
Myslíš třeba takhle, Grainne?
"jsi jako jindy - hnusná! na tvoje rady ti s ... bílý tesák... a že nechápeš - no hold na to ty nemáš - to mi je po tomto tvém cancu jasné"

jsi v tom, jak si najít hůl, mistr, to jo - už ti to tady někdo psal. několikkrát.
škoda že ti furt nedošlo o čem je tato diskuse. příběh nenapíšeš, ale ...  už mě unavuješ.
končím, nemám na toto čas ani náladu.
holky které chtějí přispět, budeme pokračovat v SP, od téhle sbírky laskavých rad a hodnocení už se distancuji.